V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech se rozhostilo tísnivé ticho. Tam, kde obvykle vládne čilý námořní ruch, nyní nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu – Hormuzského průlivu.
V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech se rozhostilo tísnivé ticho. Tam, kde obvykle vládne čilý námořní ruch, nyní nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu – Hormuzského průlivu.
Státy Perského zálivu se ocitly v situaci, kterou analytici popisují jako jejich „nejhorší noční můru“. Ačkoliv se diplomaticky snažily válce zabránit, jsou nyní zatahovány do konfliktu, který nezačaly. Frustrace a hněv vůči Spojeným státům a Izraeli rostou úměrně s tím, jak regionální ekonomiky krvácejí pod náporem íránské odvety.
Hormuzský průliv, ležící pouhých 20 námořních mil od břehů SAE, se stal dějištěm raketových útoků na tankery. Situace v sobotu dále eskalovala, když byl hlavní ropný terminál ve Fudžajře na východním pobřeží SAE zasažen dronem. Z místa stoupaly husté mraky černého kouře, což jen potvrdilo, že Írán se v rámci své msty nezdráhá útočit na civilní infrastrukturu svých sousedů.
Desetiletí trvající partnerství s Washingtonem dostává vážné trhliny. Arabské monarchie, které hostí americké základny a kupují zbraně z USA za miliardy dolarů, mají pocit, že je Donald Trump zradil. Podle politologů z univerzity Zayed v Abú Zabí vnímá region americké údery jako svévolné torpédování diplomatických jednání, které učinilo z teoretické íránské hrozby krutou realitu.
Před začátkem náletů lídři zemí Zálivu opakovaně varovali Bílý dům před drastickými dopady na regionální bezpečnost. Přesto se věří, že Trump k útoku přistoupil, aniž by své spojence předem varoval nebo s nimi plán konzultoval. Šok vyvolala především intenzita íránské kampaně, která zasahuje letiště, raketové základny, rafinerie i hotely v zemích, které Teheránu slíbily neutralitu.
Ekonomické ztráty jsou astronomické. Blokáda průlivu, kudy protéká pětina světových energií, znamená pro rozpočty států Zálivu výpadek ve výši 700 milionů až 1,2 miliardy dolarů denně. Letecká doprava v regionu je silně omezena a aerolinky přicházejí o miliardy, zatímco Spojené arabské emiráty ztrácejí svou pověst bezpečného přístavu pro západní investice a turisty.
Slabost partnerství s USA se projevila i v otázce obrany. Státy jako SAE vynakládají přes dvě miliardy dolarů na systémy protivzdušné obrany, aby odrazily tisíce íránských dronů a raket. Podle expertů z Atlantic Council je zásadní otázkou, zda USA vůbec poskytují takovou podporu, jakou si spojenci za svou loajalitu zaslouží, když jednají bez ohledu na jejich zájmy.
Nejsilnější slova na adresu Washingtonu a Izraele zvolil ománský ministr zahraničí Badr bin Hamad al Busaidi. Označil útoky na Írán za nelegální a v rozporu s mezinárodním právem. Podle něj rozhodnutí udeřit v momentě, kdy jaderná jednání dělala pokroky, dokazuje, že cílem války je pouze násilné přeskládání Blízkého východu ve prospěch Izraele.
Situace běžných obyvatel ilustruje hloubku krize. V marině u přístavu Rás al-Chajma stojí opuštěné čluny a vodní skútry, které pobřežní stráž kvůli bojům nepouští na moře. Zaměstnanci půjčoven zůstávají bez práce i bez výplat a nikdo nedokáže odhadnout, kdy tento stav skončí.
I přes hlubokou nedůvěru se státy Zálivu ocitají v pasti. Potřebují, aby USA svou práci v Íránu „dokončily“ a nenechaly jim za humny raněnou a nepředvídatelnou islámskou republiku. Zároveň si však uvědomují, že se na Ameriku již nemohou plně spoléhat. Tato krize tak zřejmě urychlí jejich snahu o strategickou autonomii a hledání nových bezpečnostních alternativ.
Zatímco se pozornost světové veřejnosti upírá k válečnému konfliktu na Blízkém východě, ukrajinská armáda využívá taktické situace k postupu ve své protiofenzivě. Od konce ledna 2026 se ukrajinským silám podařilo osvobodit více než 400 kilometrů čtverečních území na jihu a východě země. Tento vývoj výrazně narušuje plány Ruska na jeho očekávanou jarní ofenzivu ještě předtím, než mohla naplno začít.
V pražském Kongresovém centru se právě rozbíhá slavnostní večer, během kterého se budou rozdávat prestižní sošky Českých lvů za nejlepší filmové a televizní projekty uplynulého roku. Celým ceremoniálem diváky u televizních obrazovek provází Bianca Cristovao. Tato známá stand-up komička se role moderátorky přímého přenosu České televize ujala úplně poprvé.
V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech se rozhostilo tísnivé ticho. Tam, kde obvykle vládne čilý námořní ruch, nyní nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu – Hormuzského průlivu.
Americký prezident Donald Trump ohlásil začátek boje za uvolnění strategického Hormuzského průlivu, který je momentálně ochromen probíhajícím konfliktem s Íránem. Na své sociální síti Truth Social Trump zdůraznil, že Spojené státy zajistí bezpečný a volný průjezd touto klíčovou obchodní tepnou „tak či onak“. Podle jeho slov je nepřijatelné, aby byla světová ekonomika rukojmím teheránského režimu.
Americké letectvo provedlo v noci na sobotu rozsáhlý úder na íránský ostrov Charg, který tvoří pilíř tamního hospodářství. Právě z tohoto strategického místa v Perském zálivu totiž proudí do světa přes 90 % íránské ropy.
Zatímco se pozornost světa od konce února 2026 upírá k americkým a izraelským úderům v Íránu, v jeho stínu se rozhořel další zásadní konflikt. Vztahy mezi Pákistánem a afghánským hnutím Tálibán dosáhly bodu mrazu, což vyvrcholilo 27. února vyhlášením „otevřené války“ ze strany Islámábádu. Tato situace vyvolává zásadní otázku: Co vlastně Pákistán v Afghánistánu sleduje?
Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních dnech výrazně přehodnotil svůj postoj k válce v Íránu a začal se otevřeně vymezovat proti strategii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco ještě minulý týden během návštěvy v Bílém domě Merz ujišťoval Trumpa o své plné podpoře a shodě na cíli svrhnout režim v Teheránu, jeho nadšení nyní vystřídala ostrá kritika. Tento obrat přichází ve chvíli, kdy se naplno projevují ničivé dopady konfliktu na německou ekonomiku a bezpečnost.
Hamas v sobotním prohlášení nečekaně vyzval Teherán, aby se při svých vojenských operacích vyvaroval útoků na sousední země. Ačkoliv hnutí plně uznává právo Íránské islámské republiky reagovat na agresi všemi dostupnými prostředky v souladu s mezinárodním právem, apeluje na své „íránské bratry“, aby do konfliktu nezatahovali okolní státy. Tento diplomatický apel přichází v době extrémního napětí, které zachvátilo celý region Perského zálivu.
Americké námořnictvo a námořní pěchota se připravují na posílení své přítomnosti na Blízkém východě, což pro CBS News potvrdili dva vládní představitelé. Očekává se, že do regionu dorazí obojživelná pohotovostní skupina a její expediční jednotka, kterou by měla vést výsadková loď USS Tripoli se základnou v Japonsku. Tato formace obvykle zahrnuje přibližně 5 000 námořníků a příslušníků námořní pěchoty rozmístěných na několika plavidlech.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.