Nejhorší noční můra Evropské unie je stále reálnější

Francouzský prezident se podle webu Politico ocitl pod mimořádným tlakem. Už i jeden z jeho historických spojenců se připojil k výzvám opozice, aby Macron odstoupil z funkce, ačkoliv se prezident zavázal zůstat v úřadu až do konce svého mandátu v roce 2027.

V současné situaci je vítězství Národního sdružení (Rassemblement National) Marine Le Penové reálnou možností, a to jak na prezidentské, tak na parlamentní úrovni. To by znamenalo, že euroskeptická a krajně pravicová figura by mohla začít reprezentovat Francii v klíčových institucích EU. V Bruselu panuje shoda, že radikální změna ve francouzském vedení by měla dalekosáhlé důsledky pro celou Evropskou unii. Jeden z úředníků Evropské komise uvedl, že „Le Penová je něco jiného“. 

Krajní pravice by v čele Francie výrazně zvýšila problémy EU. K Viktoru Orbánovi z Maďarska a Robertu Ficovi ze Slovenska by se brzy mohl přidat i Andrej Babiš po jeho nedávném volebním triumfu v České republice. Tato obnovená populistická vlna ohrožuje politiku bloku v kritických oblastech, zejména v otázkách Ruska a obrany.

Orbán a Fico blokovali snahy EU uvalit sankce na Moskvu. Babiš se zavázal zrušit iniciativu pro dodávky munice Ukrajině, zpochybnit plány NATO na navýšení vojenských výdajů a vystoupit proti Zelené dohodě. Právě ta je i v hledáčku Marine Le Penové.

Le Penová dlouhodobě vystupuje proti zvyšování pomoci Kyjevu. Macrona dokonce obvinila z válečného štváčství, když navrhl vyslání vojáků na Ukrajinu. I když Francie není největším finančním přispěvatelem vojenské pomoci, Macronovo rétorické „vedení“ bylo hlavním motorem podpory Ukrajiny a posilování evropské obrany.

S odchodem Macrona by byla tato podpora „zcela ohrožena“, protože je známo, že Le Penová by nepokračovala stejným směrem. Le Penová se rovněž staví proti Macronově vizi o možném sdílení francouzského jaderného deštníku nebo sdružování vojenských zdrojů v rámci NATO. Opakovaně slíbila, že opustí integrované vojenské velení NATO, ačkoli by si ponechala spolupráci se spojenci.

Navzdory sebevědomé rétorice musí Národní sdružení ještě dokázat, že je schopno prolomit volební bariéry. Ty je dosud ve francouzském dvoukolovém systému neustále omezovaly. I když se voliči s odlišným politickým přesvědčením dříve spojili, aby udrželi krajní pravici mimo exekutivní moc, tato „republikánská fronta“ se zdá být vážně oslabena.

Národní sdružení aktuálně vede v průzkumech pro případné parlamentní volby s podporou kolem 33 %. Umírněná levice by získala 18 až 24 % a Macronův centristický tábor by byl třetí se 14 až 16 %. Pokud by strana Le Penové získala absolutní většinu nebo se k ní přiblížila, její chráněnec Jordan Bardella by si mohl nárokovat premiérské křeslo a jmenovat krajně pravicovou vládu. To by znamenalo, že by Národní sdružení předsedalo francouzské pozici v Radě EU, kde zástupci vlád vyjednávají zákony.

Vítězství krajní pravice ve Francii by i nadále ponechalo Francii v menšině, ale v Bruselu panují obavy z „generální konfrontace“ v Radě, kde by Francie mohla blokovat legislativu v mnoha sektorech. Například na téma automobilového průmyslu by Francie měla na své straně pouze Maďary.

Zásadní otázkou je, zda se evropské populistické proudy dokáží spojit a vytvořit blokující menšinu, která by zastavila chod EU. Ačkoliv se tento scénář v krátkodobém horizontu nezdá pravděpodobný, politický expert Grégoire Roos z think tanku Chatham House vidí situaci tak, že „každá země bude mít víceméně svůj ,populistický moment‘“.

Lze pouze doufat, že se tyto kapitoly neodehrají všechny najednou. Populisté se kromě Francie a Česka dostávají do popředí i v Nizozemsku, Švédsku, Maďarsku a Německu. Německá Alternativa pro Německo (AfD) získala ve volbách 21 % hlasů, což je její nejlepší výsledek v historii.