Na Ukrajině vojáci umírají nejen na frontě. Stovky ukončily svůj život vlastní rukou

Ukrajinská armáda
Ukrajinská armáda, foto: Defence of Ukraine
Klára Marková DNES 10:33
Sdílej:

Vedle oficiálních zpráv o hrdinství a obětech v boji se v ukrajinských stínech odehrává tichá tragédie, o které se téměř nemluví. Tisíce vojáků padly na frontě, ale stovky dalších ukončily svůj život vlastní rukou. Oficiální statistiky o sebevraždách v armádě neexistují a úřady tyto případy často popisují jen jako izolované incidenty. Pro pozůstalé rodiny však smrt jejich blízkého znamená začátek nového utrpení plného stigmat a nespravedlnosti.

Ukrajinský systém totiž rozděluje padlé na ty, kteří zemřeli „správně“, a na ty ostatní. Pokud je smrt klasifikována jako sebevražda, rodina ztrácí nárok na odškodnění, vojenské pocty i veřejné uznání.

Matka pětadvacetiletého Oresta, který měl špatný zrak a snil o akademické dráze, než byl odveden, mluví o hluboké hořkosti. Stát si jejího syna vzal do války, ale zpět jí vrátil jen tělo v pytli bez jakékoliv pomoci či vysvětlení.

Podobný příběh prožívá i Mariyana, jejíž manžel Anatolij dobrovolně narukoval a prošel peklem u Bachmutu. Poté, co přišel o část ruky a viděl umírat desítky svých kamarádů, se v nemocnici zhroutil a vzal si život.

Přestože na frontě nasazoval život za vlast, stát mu odmítl vystavit vojenský pohřeb a jeho jméno se nesmí objevit na vzpomínkových stěnách. Mariyana se cítí zrazena systémem, pro který byl její muž užitečný jen jako „stroj u kulometu“.

Mnoho rodin navíc zpochybňuje oficiální závěry vyšetřování a najímá si právníky, aby očistily jméno svých blízkých. Některé matky po otevření rakve nacházejí na tělech modřiny, které neodpovídají verzi o dobrovolném odchodu ze světa.

Aktivistka Oksana Borkun, která vede komunitu pro vdovy, potvrzuje, že stigma je tak silné, že i některé církve odmítají sloužit pohřební obřady za vojáky, kteří podle nich „selhali“.

Komisařka pro práva veteránů Olha Rešetylová připouští, že systém potřebuje reformu a že armádní psychologie je v plenkách. Každý měsíc dostává hlášení o několika sebevraždách, což je podle ní důkazem, že i ty nejsilnější povahy mohou v pekle fronty prasknout. Boj pozůstalých za pravdu a důstojnost jejich padlých tak pokračuje i dlouho poté, co na bojišti utichly zbraně.

Stalo se