Projekt Vladimira Putina na obnovu ruské velmocenské prestiže čelí nejhlubší krizi od svého vzniku. Zatímco se ruská armáda na Ukrajině vyčerpává v opotřebovací válce, která svou délkou právě překonala sovětské tažení proti nacistickému Německu, globální síť spojenců, kterou Kreml budoval dvě desetiletí, se pod tlakem administrativy Donalda Trumpa hroutí jako domeček z karet.
Symbolická hranice 1418 dní, kterou v těchto dnech konflikt na Ukrajině dosáhl, je pro Moskvu mimořádně hořká. Přesně tolik dní bojoval Sovětský svaz ve Velké vlastenecké válce. Zatímco však Rudá armáda za tu dobu urazila cestu od Stalingradu do Berlína, dnešní Rusko se za stejný časový úsek posunulo o pouhých pár desítek kilometrů a kontroluje jen malou část ukrajinského území. Tato paralela neunikla ani ruským válečným blogerům, kteří otevřeně mluví o „konci jedné éry“ a selhání slibu, že Rusko dokáže zopakovat slavná vítězství minulosti.
Neschopnost Moskvy chránit své zájmy se však projevuje především na mezinárodním poli. Putinovi spojenci jsou v posledních měsících eliminováni jeden po druhém.
Pád režimu Bašára Asada v prosinci 2024 zbavil Rusko jeho klíčové brány na Blízký východ. Šokující operace amerických speciálních jednotek v Caracasu na začátku ledna 2026 vedla k zajetí Nicoláse Madura.3 Rusko, které Madura léta podporovalo, se nezmohlo na víc než diplomatické protesty. A režim v Teheránu, hlavní dodavatel dronů pro ruskou armádu, se otřásá pod vlnou masových protestů. Donald Trump již pohrozil vojenským zásahem, pokud íránské síly nepřestanou zabíjet demonstranty.
Cena, kterou Rusko za tuto stagnaci platí, je astronomická. Podle údajů ukrajinského generálního štábu k 12. lednu 2026 dosáhly celkové ruské ztráty na životech a raněných přibližně 1 220 000 osob. Jen za poslední den bylo z boje vyřazeno přes tisíc vojáků. Kromě lidské síly přišla Moskva o obrovské množství techniky, včetně více než 11 500 tanků a téměř 24 000 obrněných vozidel.
Podle analytiků z Carnegie Endowment for International Peace si jsou ruští partneři, jako je Írán, dobře vědomi, že se na Moskvu v kritické chvíli nemohou spolehnout. Ruská technika, včetně systémů S-300 a Buk, při ochraně Madura v Caracasu naprosto selhala, což dále podkopává pověst Ruska jako spolehlivého bezpečnostního garanta.
Ačkoliv se Kreml snaží domácímu publiku prezentovat agresi USA ve Venezuele jako důkaz oprávněnosti vlastní invaze na Ukrajinu, realita je taková, že Putin zůstává v mezinárodní izolaci. Jediným významným spojencem zůstává Čína, ta však sleduje především vlastní ekonomické zájmy a do přímé vojenské podpory ruských dobrodružství se nehrne.
Předpokládá se, že v reakci na tato ponížení se Putin pokusí demonstrovat sílu další eskalací na ukrajinské frontě, pravděpodobně opětovným nasazením hypersonických střel Orešnik. Nic to podle webu Politico však nemění na faktu, že mýtus o Rusku jako neohrožené globální velmoci v roce 2026 definitivně vyprchal.
Světoví centrální bankéři dnes přistoupili k nevídanému kroku a vydali společné prohlášení na podporu šéfa amerického Federálního rezervního systému Jeroma Powella. Devět guvernérů, včetně šéfky Evropské centrální banky Christine Lagardeové a guvernéra Bank of England Andrewa Baileyho, vyjádřilo plnou solidaritu s Powellem v reakci na hrozby, kterým čelí ze strany administrativy Donalda Trumpa. Nezávislost centrálních bank označili za základní kámen finanční a ekonomické stability, který je v zájmu všech občanů.
Server BBC odhalil rozsáhlou síť, prostřednictvím které jsou mladí muži z chudých zemí lákáni do ruské armády. Hlavní postavou tohoto schématu je čtyřicetiletá bývalá učitelka Polina Alexandrovna Azarnykhová, která prostřednictvím aplikace Telegram verbuje rekruty ze Sýrie, Egypta či Jemenu. Slibuje jim vysoké výdělky a ruské občanství, přičemž mnohé z nich údajně ujistila, že se vyhnou přímému nasazení v boji. Skutečnost na frontě je však drasticky odlišná.
Napětí mezi Washingtonem, Teheránem a Pekingem dosáhlo kritického bodu. Poté, co americký prezident Donald Trump s okamžitou platností zavedl 25% clo na veškerý obchod se zeměmi spolupracujícími s Íránem, oznámila Čína, že je připravena k odvetným krokům. Tento krok Washingtonu, motivovaný snahou potrestat Írán za brutální potlačení protivládních protestů, hrozí rozvrácením křehkého obchodního příměří mezi dvěma největšími ekonomikami světa.
Projekt Vladimira Putina na obnovu ruské velmocenské prestiže čelí nejhlubší krizi od svého vzniku. Zatímco se ruská armáda na Ukrajině vyčerpává v opotřebovací válce, která svou délkou právě překonala sovětské tažení proti nacistickému Německu, globální síť spojenců, kterou Kreml budoval dvě desetiletí, se pod tlakem administrativy Donalda Trumpa hroutí jako domeček z karet.
Svědectví, která navzdory informačnímu zatemnění pronikají z Íránu, vykreslují obraz země v sevření brutálního násilí. „Viděl jsem to na vlastní oči – stříleli přímo do davu a lidé padali k zemi tam, kde zrovna stáli,“ popsal pro BBC Persian muž jménem Omid. Jeho roztřesený hlas odráží atmosféru strachu, která v zemi panuje od chvíle, kdy režim vyslal do ulic ozbrojené složky s útočnými puškami typu Kalašnikov, aby potlačily protesty vyvolané ekonomickým kolapsem.
Německý kancléř Friedrich Merz během své státní návštěvy Indie ostře komentoval aktuální dění v Íránu, kde už více než čtrnáct dní probíhají masové protivládní nepokoje. Podle šéfa německé vlády se teokratický režim v Teheránu nachází v troskách a jeho dny jsou pravděpodobně sečteny. Merz zdůraznil, že pokud se jakákoli mocenská struktura dokáže udržet u kormidla pouze za cenu brutálního násilí vůči vlastním občanům, je to jasný důkaz jejího konce.
V úterý začal v Paříži klíčový odvolací soud, který rozhodne o další politické kariéře Marine Le Penové. Politička se snaží zvrátit loňský rozsudek, podle kterého nesmí pět let vykonávat veřejné funkce. Pokud odvolací soud původní verdikt potvrdí, lídryně Národního sdružení se nebude moci zúčastnit prezidentských voleb v roce 2027. Le Penová jakékoli pochybení rezolutně odmítá a tvrdí, že se nedopustila ani té nejmenší nesrovnalosti.
Americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s krizí v Íránu, kde násilné potlačování protestů nabývá děsivých rozměrů. Před deseti dny šéf Bílého domu prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny přijít demonstrantům na pomoc, pokud režim použije sílu. Tehdy byla situace v ulicích teprve na začátku, ale dnes, kdy se svět dozvídá o skutečném rozsahu krveprolití, všichni napjatě čekají, zda Washington svá slova o „nabité a odjištěné zbrani“ skutečně naplní.
Bílý dům přitvrdil v postupu vůči Teheránu a zavedl drastické pětadvacetiprocentní clo na dovoz z jakékoliv země, která s Íránem nadále obchoduje. Donald Trump tento krok prezentuje jako trest za krvavé potlačení civilních protestů, které si podle dostupných zpráv vyžádalo životy stovek demonstrantů. Prezident své rozhodnutí oznámil s tím, že jde o definitivní verdikt s okamžitou platností, což okamžitě rozkolísalo globální ekonomiku.
Márnice v forenzním centru Kahrizak jižně od Teheránu se plní těly obětí posledních brutálních zásahů íránského režimu proti odpůrcům. Na videích, která pronikla přes přísnou internetovou blokádu, jsou vidět zoufalí lidé pátrající po svých blízkých mezi desítkami černých pytlů. Mrtví leží nejen v improvizovaných skladech na kovových stolech, ale i venku na zemi přímo na nádvoří nebo v blízkosti zaparkovaných aut. Podle odhadů lidskoprávních organizací se v tomto jediném zařízení může nacházet až 250 těl.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Plány Spojených států na masivní obnovu těžby venezuelské ropy by mohly zásadně ohrozit globální klimatické cíle. Podle exkluzivní analýzy společnosti ClimatePartner by tento krok mohl do roku 2050 vyčerpat více než desetinu zbývajícího celosvětového „uhlíkového rozpočtu“, který je nezbytný pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 °C. Venezuelské zásoby jsou totiž natolik rozsáhlé, že by samy o sobě stačily k vyvolání klimatické katastrofy, pokud by byly vytěženy v plném rozsahu.