Mír vyžaduje víc. Experti vysvětlili, proč příměří válku v Gaze neukončí

Izraelská armáda
Izraelská armáda, foto: Israel Defense Forces
Klára Marková 2. října 2025 10:15
Sdílej:

Deklarace prezidenta USA Donalda Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua z 29. září 2025 představuje významný politický moment, který podtrhuje sílu silných osobností při prosazování dohod, přerušení násilí a otevírání dialogu. Příměří je důležité, stejně jako návrat rukojmích a ukončení teroristické kontroly Hamásu nad Gazou. Avšak pokud nás posledních třicet let blízkovýchodní diplomacie něco naučilo, pak to, že tyto důležité kroky nemohou nahradit budování institucí a dlouhodobou státotvornost. Trvalý mír vyžaduje mnohem hlubší strategii.

Charisma vůdců sice dokáže přinést průlomy, přičemž Trumpovo vedení je v současné politice bezkonkurenční, ale jsou to instituce, které mír udržují, jakmile pozornost veřejnosti opadne. Bez funkčních institucí – jako jsou parlamenty, soudy, fiskální úřady a policejní sbory – zůstávají základy stabilního státu křehké. To znamená, že pro Palestince musí národní budování předcházet jakémukoli politickému řešení, nebo jej alespoň doprovázet.

Umírněný, demilitarizovaný a demokratický (MDD) palestinský stát nemůže vzniknout jen jako vedlejší produkt vyjednávání s Izraelem, na které se nyní soustředí pozornost. Musí být podložen domácí architekturou správy, která je legitimní, transparentní a účinná, tvrdí experti.

Deklarace, stejně jako mnohé předchozí, je silně založena na bilaterální interakci – vyjednávání mezi lídry, Izrael versus Palestinci a Spojené státy jako sponzor. Komplexnost Blízkého východu však nelze řídit pouze bilaterálně. Regionální rámce jsou nezbytné, neboť sdružují zdroje, nastavují společné standardy a vytvářejí společné zájmy na míru. Abrahamovské dohody sice poskytly důležitý precedens, ale zůstávají jen sérií bilaterálních normalizačních smluv. Nyní je zapotřebí regionální institucionální rámec – mnohostranný orgán zakotvený v arabských partnerských zemích a podporovaný mimoregionálními aktéry. Ideálně by mu měl předsedat Washington, s mandátem přesahujícím samotné uzavření míru, který by zahrnoval ekonomické investice, bezpečnostní dohled a řešení sporů.

Zastavení bojů v Gaze a zajištění návratu rukojmích jsou sice nutné kroky, ale mír je více než jen absence války. Je to vytvoření mechanismů, které brání opakování konfliktu. Bez nových institucí se příměří hroutí a dochází k obnoveným konfliktům, což bylo opakovaně vidět od dohod z Osla. Mír vyžaduje institucionální zábrany: funkční státní správu, školy, zdravotnictví, soudy a místní policii. Tyto služby zajišťují legitimitu a snižují přitažlivost ozbrojených skupin. Nezbytné jsou také mechanismy pro odpovědnost a boj proti korupci. Toto nejsou vedlejší záležitosti, ale předpoklady pro jakékoli udržitelné urovnání.

Snad nejdůležitějším, i když nejkontroverznějším bodem, je nutnost oddělit palestinskou státnost od přímého vyjednávání s Izraelem. Má-li se palestinský subjekt stát mírovým, demilitarizovaným a demokratickým státem, jeho úspěch nesmí záviset na ochotě Izraele k ústupkům nebo na ochotě Hamásu k odzbrojení. Proces musí být autonomní. To znamená investovat do rozvoje palestinského vedení, vytvářet struktury správy, navrhnout důvěryhodný ekonomický program a zajistit právní stát – a to nezávisle na tom, zda izraelsko-palestinská jednání uspějí. Souhlas Izraele bude důležitý až na konci procesu, avšak budování státu nesmí zůstat rukojmím tohoto souhlasu.

Osud Hamásu by neměl určovat budoucnost Palestiny, stejně jako by ji neměla určovat Palestinská samospráva (PA). PA byla v 90. letech navržena jako dočasný orgán a již dávno překročila svůj přechodný účel. Nestačí jen reformovat PA. Skutečným úkolem je vytvořit nové instituce schopné vykonávat suverénní funkce – udržování míru, výběr daní, poskytování služeb a řízení ekonomiky – v rámci odpovědnosti a demilitarizace. To vyžaduje nové vedení a instituce, nikoli pouze recyklované pravomoci, a rozvoj takových státotvorných schopností má jen velmi málo společného s pozicí Izraele. Soustředit se pouze na reformu PA je chyba.

Historie nabízí poučné precedenty. Japonsko bylo po roce 1945 transformováno z militaristické říše na pacifistickou demokracii prostřednictvím ústavní reformy, rozsáhlých ekonomických změn a vnějšího dohledu amerických úřadů. Východní Timor postupně budoval instituce správy pod přímou správou OSN, než vyhlásil nezávislost. Tyto příklady ukazují stejný princip: nezávislost není jednorázový akt, ale řízený proces, podmíněný předchozími investicemi do institucí, ekonomickou reformou a restrukturalizací bezpečnostního sektoru. Budoucnost Palestinců spočívá v budování státu, podporovaném regionální, mnohostrannou architekturou, nikoli v nekonečných jednáních. Cíle musí být jasné: demilitarizovaný palestinský stát s účinnými institucemi, fungující ekonomikou a politickým systémem ukotveným v ústavní demokracii a právním státě. Pokud se zaměření přesune na tyto dvě priority – institucionální rozvoj na palestinské straně a mnohostranná regionální integrace – Blízký východ se může konečně vymanit z cyklu války a vyjednávání.

Stalo se
Novinky
Izraelská armáda

CNN: Izraelská armáda zahrabává těla Palestinců hledajících pomoc do neoznačených hrobů

Ammar Wadi věděl, že riskuje život, když se v červnu vydal pro pytel mouky pro svou rodinu k nákladnímu autu s pomocí u přechodu Zikim do Gazy. Na domovskou obrazovku svého mobilního telefonu si napsal vzkaz: „Odpusť mi mami, jestli se mi něco stane. Kdokoli najde můj telefon, prosím, řekněte mé rodině, že je moc miluji.“ Uprostřed pravidelné izraelské palby směrem k lidem hledajícím pomoc se Wadi už nikdy nevrátil domů a jeho zpráva byla rodině doručena týdny později nálezcem jeho telefonu. Bylo to to poslední, co o něm slyšeli.

Novinky
Léky

Lobbisté tlačí na EU: Británie uzavřela s Trumpem dohodu o lécích, udělejte to taky

Lobbisté největších světových farmaceutických společností prezentují novou dohodu o cenách ve Spojeném království jako vzor, který by měla následovat i zbylá Evropa. Cílem je zabránit výrobcům léků v odchodu do Ameriky. K radosti prezidenta Donalda Trumpa a lobbistů, britští představitelé souhlasili s 25procentním navýšením výdajů na nové léky výměnou za tříletou úlevu od cel na farmaceutický export do USA. Tento krok přichází v době, kdy velcí výrobci léků, jako jsou AstraZeneca a Merck, ruší projekty ve Spojeném království. Trumpova administrativa navíc využívá hrozby cly, aby přinutila farmaceutické firmy ke zvýšení cen pro Evropany, což by umožnilo jejich snížení pro Američany.