Deklarace prezidenta USA Donalda Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua z 29. září 2025 představuje významný politický moment, který podtrhuje sílu silných osobností při prosazování dohod, přerušení násilí a otevírání dialogu. Příměří je důležité, stejně jako návrat rukojmích a ukončení teroristické kontroly Hamásu nad Gazou. Avšak pokud nás posledních třicet let blízkovýchodní diplomacie něco naučilo, pak to, že tyto důležité kroky nemohou nahradit budování institucí a dlouhodobou státotvornost. Trvalý mír vyžaduje mnohem hlubší strategii.
Charisma vůdců sice dokáže přinést průlomy, přičemž Trumpovo vedení je v současné politice bezkonkurenční, ale jsou to instituce, které mír udržují, jakmile pozornost veřejnosti opadne. Bez funkčních institucí – jako jsou parlamenty, soudy, fiskální úřady a policejní sbory – zůstávají základy stabilního státu křehké. To znamená, že pro Palestince musí národní budování předcházet jakémukoli politickému řešení, nebo jej alespoň doprovázet.
Umírněný, demilitarizovaný a demokratický (MDD) palestinský stát nemůže vzniknout jen jako vedlejší produkt vyjednávání s Izraelem, na které se nyní soustředí pozornost. Musí být podložen domácí architekturou správy, která je legitimní, transparentní a účinná, tvrdí experti.
Deklarace, stejně jako mnohé předchozí, je silně založena na bilaterální interakci – vyjednávání mezi lídry, Izrael versus Palestinci a Spojené státy jako sponzor. Komplexnost Blízkého východu však nelze řídit pouze bilaterálně. Regionální rámce jsou nezbytné, neboť sdružují zdroje, nastavují společné standardy a vytvářejí společné zájmy na míru. Abrahamovské dohody sice poskytly důležitý precedens, ale zůstávají jen sérií bilaterálních normalizačních smluv. Nyní je zapotřebí regionální institucionální rámec – mnohostranný orgán zakotvený v arabských partnerských zemích a podporovaný mimoregionálními aktéry. Ideálně by mu měl předsedat Washington, s mandátem přesahujícím samotné uzavření míru, který by zahrnoval ekonomické investice, bezpečnostní dohled a řešení sporů.
Zastavení bojů v Gaze a zajištění návratu rukojmích jsou sice nutné kroky, ale mír je více než jen absence války. Je to vytvoření mechanismů, které brání opakování konfliktu. Bez nových institucí se příměří hroutí a dochází k obnoveným konfliktům, což bylo opakovaně vidět od dohod z Osla. Mír vyžaduje institucionální zábrany: funkční státní správu, školy, zdravotnictví, soudy a místní policii. Tyto služby zajišťují legitimitu a snižují přitažlivost ozbrojených skupin. Nezbytné jsou také mechanismy pro odpovědnost a boj proti korupci. Toto nejsou vedlejší záležitosti, ale předpoklady pro jakékoli udržitelné urovnání.
Snad nejdůležitějším, i když nejkontroverznějším bodem, je nutnost oddělit palestinskou státnost od přímého vyjednávání s Izraelem. Má-li se palestinský subjekt stát mírovým, demilitarizovaným a demokratickým státem, jeho úspěch nesmí záviset na ochotě Izraele k ústupkům nebo na ochotě Hamásu k odzbrojení. Proces musí být autonomní. To znamená investovat do rozvoje palestinského vedení, vytvářet struktury správy, navrhnout důvěryhodný ekonomický program a zajistit právní stát – a to nezávisle na tom, zda izraelsko-palestinská jednání uspějí. Souhlas Izraele bude důležitý až na konci procesu, avšak budování státu nesmí zůstat rukojmím tohoto souhlasu.
Osud Hamásu by neměl určovat budoucnost Palestiny, stejně jako by ji neměla určovat Palestinská samospráva (PA). PA byla v 90. letech navržena jako dočasný orgán a již dávno překročila svůj přechodný účel. Nestačí jen reformovat PA. Skutečným úkolem je vytvořit nové instituce schopné vykonávat suverénní funkce – udržování míru, výběr daní, poskytování služeb a řízení ekonomiky – v rámci odpovědnosti a demilitarizace. To vyžaduje nové vedení a instituce, nikoli pouze recyklované pravomoci, a rozvoj takových státotvorných schopností má jen velmi málo společného s pozicí Izraele. Soustředit se pouze na reformu PA je chyba.
Historie nabízí poučné precedenty. Japonsko bylo po roce 1945 transformováno z militaristické říše na pacifistickou demokracii prostřednictvím ústavní reformy, rozsáhlých ekonomických změn a vnějšího dohledu amerických úřadů. Východní Timor postupně budoval instituce správy pod přímou správou OSN, než vyhlásil nezávislost. Tyto příklady ukazují stejný princip: nezávislost není jednorázový akt, ale řízený proces, podmíněný předchozími investicemi do institucí, ekonomickou reformou a restrukturalizací bezpečnostního sektoru. Budoucnost Palestinců spočívá v budování státu, podporovaném regionální, mnohostrannou architekturou, nikoli v nekonečných jednáních. Cíle musí být jasné: demilitarizovaný palestinský stát s účinnými institucemi, fungující ekonomikou a politickým systémem ukotveným v ústavní demokracii a právním státě. Pokud se zaměření přesune na tyto dvě priority – institucionální rozvoj na palestinské straně a mnohostranná regionální integrace – Blízký východ se může konečně vymanit z cyklu války a vyjednávání.
V průběhu dne došlo k prudkému zhoršení vztahů mezi Washingtonem a Madridem, když Donald Trump označil Španělsko za velmi špatného partnera. Rozbuškou se stal zákaz využívání strategických základen Morón a Rota pro americké vojenské lety v rámci probíhající války v Íránu. Prezident USA při jednání s německým kancléřem Friedrichem Merzem oznámil, že hodlá se Španělskem kompletně zastavit veškerou obchodní výměnu.
Americký prezident Donald Trump v úterý v Oválné pracovně poprvé od začátku konfliktu veřejně odpovídal na dotazy novinářů týkající se války s Íránem. Během setkání s německým kancléřem Friedrichem Merzem prohlásil, že většina íránských vojenských zařízení již byla zničena. Podle prezidentových slov nemá Írán po americké vojenské operaci žádné námořnictvo, letectvo, radarové systémy ani schopnost detekce vzdušných cílů.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil v úterý nespokojenost s postojem britského premiéra Keira Starmera v souvislosti s konfliktem v Íránu. Přestože Starmer povolil americkým silám využívat britské základny, Spojené království se k přímému americko-izraelskému útoku nepřipojilo. Trump své rozhořčení neskrýval během setkání s německým kancléřem Friedrichem Merzem v Bílém domě.
Izraelská armáda oznámila omezený přesun svých jednotek do jižního Libanonu, jehož cílem je rozšířit kontrolu nad rámec pěti pozic udržovaných od příměří na konci roku 2024.
Izraelské ozbrojené složky v úterý potvrdily, že jejich oddíly postoupily hlouběji na území jižního Libanonu. Tento manévr rozšiřuje dosavadní kontrolu pěti strategických pozic a armáda jej popisuje jako upevnění obranného postavení. K posílení pozemních operací došlo kvůli narůstající agresivitě hnutí Hizballáh, které od začátku týdne cílí na severní části Izraele pomocí bezpilotních letounů a raketové palby.
Izraelská armáda v úterý odpoledne oznámila zahájení rozsáhlé vlny leteckých úderů na íránské hlavní město. Podle prohlášení Izraelských obranných sil (IDF) se útoky v Teheránu zaměřují na klíčovou infrastrukturu režimu. Armáda uvedla, že podrobnosti o konkrétních cílech a rozsahu operace budou následovat, zatímco nad íránskou metropolí pokračují operace letectva.
Íránská vláda s okamžitou platností zakázala vývoz veškerých potravin a zemědělských produktů. Rozhodnutí, které má platit až do odvolání, odůvodnily úřady snahou prioritně zajistit základní životní potřeby pro vlastní obyvatelstvo. V Teheránu se mezi lidmi šíří obavy z vleklého válečného konfliktu, což vede k masivnímu hromadění zásob jídla a nezbytného zboží.
Americký prezident Donald Trump v úterý rázně odmítl možnost dalšího vyjednávání s Íránem, přestože Teherán podle jeho slov o rozhovory sám požádal. Trump na své sociální síti Truth Social uvedl, že po drtivých úderech amerických a izraelských sil už není o čem jednat. Podle šéfa Bílého domu je íránská protivzdušná obrana, letectvo i námořnictvo v troskách a politické vedení země je paralyzováno.
Eskalující konflikt na Blízkém východě začal citelně zasahovat globální energetický trh. Poté, co Írán odpověděl na americké a izraelské útoky sérií protiúderů, se pozornost světa upřela na Hormuzský průliv. Tato strategická námořní cesta, která je v nejužším bodě široká pouhých 32 kilometrů, je naprosto klíčovým hrdlem světového obchodu, jímž protéká přibližně 20 % veškeré světové ropy.
I když válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem trvá teprve čtyři dny, už nyní je jasné, že jde o plnohodnotný regionální konflikt. Íránské rozhodnutí zaútočit na arabské státy, které jsou spojenci USA, a zapojení Velké Británie, jež povolila využití svých základen, situaci dramaticky vyhrotilo. Eskalace pokračuje každou hodinou, což potvrzuje i tragický incident, při kterém kuvajtská protivzdušná obrana omylem sestřelila tři americké stíhačky F-15E Strike Eagle v rámci takzvané přátelské palby.
Izraelský ministr obrany Israel Katz oznámil, že letectvo zasáhlo cíle režimu v Teheránu „významnou silou“. Podle jeho vyjádření Izrael pokračuje v systematické degradaci íránských schopností odpalovat rakety. Katz zdůraznil, že celá operace bude se vší rozhodností pokračovat tak dlouho, dokud to bude nutné k dosažení stanovených cílů.
Írán v rámci svých odvetných úderů v Perském zálivu překvapil mezinárodní společenství tím, že se přestal soustředit výhradně na vojenské objekty. Útoky se nyní zaměřují i na civilní infrastrukturu, což podle Mezinárodního výboru Červeného kříže zahrnuje vše, co není vojenským cílem. Pokud jsou taková místa napadena v době, kdy neslouží k armádním účelům, jde o porušení mezinárodního humanitárního práva.