Pád Nicoláse Madura a následné odstřižení od venezuelských energetických zdrojů uvrhly Kubu do nejhlubší mezinárodní izolace za poslední desetiletí. Historický vztah mezi těmito dvěma národy, který po šest desetiletí definoval politickou mapu Latinské Ameriky, byl postaven především na ropě. Pro Havanu znamenalo zatčení Madura v lednu 2026 geopolitický zlom, protože strategické a finanční vazby s Caracasem byly hlavním pilířem přežití kubánského státu.
Současná situace připomíná metaforu z proslulé minipovídky Augusta Monterrosa o dinosaurovi, který po probuzení stále zůstává na svém místě. V tomto případě jsou oním dinosaurem zastaralé ideologie 60. let a ropa jako strukturální faktor, který určoval spojenectví. Zatímco však dříve byla ropa jistotou, dnes její absence odhaluje nahou zranitelnost kubánského režimu, který Donald Trump označil za zralý k pádu.
Historické trajektorie Kuby a Venezuely se začaly protínat už v roce 1959. Zatímco ve Venezuele tehdy začínala éra demokracie po pádu diktátora Péreze Jiméneze, na Kubě se k moci dral Fidel Castro. Castro od počátku kalkuloval s venezuelským ropným bohatstvím jako s palivem pro svou revoluci. Když mu však tehdejší venezuelský prezident Betancourt odmítl finančně pomoci, vztahy obou zemí na dlouhou dobu zamrzly a proměnily se v otevřené nepřátelství.
Zásadní obrat nastal až s příchodem Huga Cháveze, kterého Castro vnímal nejen jako spojence, ale i jako žáka. Po Chávezově volebním vítězství v roce 1998 se zrodil model „ropa za mozky“. Venezuela začala na ostrov posílat desítky tisíc barelů ropy denně, čímž sanovala kubánskou ekonomiku po rozpadu Sovětského svazu. Na oplátku Kuba do Venezuely exportovala tisíce lékařů, učitelů, ale především své zkušenosti s politickou kontrolou, špionáží a represí.
Tato symbióza, často označovaná jako „Kubazuela“, vedla k tomu, že se venezuelský bezpečnostní aparát dostal pod přímý vliv Havany. Důkazem byla i nedávná smrt 32 kubánských důstojníků, kteří padli při obraně Madura během americké vojenské operace. Tato událost potvrdila existenci paralelních bezpečnostních struktur řízených z Kuby, jejichž existenci oba režimy dlouhá léta oficiálně popíraly.
Nyní, když americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa zavedla přísnou blokádu venezuelských ropných exportů, se Kuba ocitla v energetickém vakuu. Ještě v roce 2025 dodávala Venezuela na ostrov zhruba 35 tisíc barelů denně, což pokrývalo podstatnou část kubánské spotřeby. Dnes jsou tyto dodávky na nule. Kuba se sice snaží hledat pomoc u Mexika nebo Ruska, ale tyto zdroje jsou nejisté a logisticky náročné.
Energetickou krizi navíc umocňuje kolaps cestovního ruchu, který byl pro Havanu druhým nejdůležitějším zdrojem valut. Zatímco v roce 2019 navštívilo ostrov přes 4 miliony turistů, loňské a letošní statistiky ukazují propad na méně než polovinu. Bez příjmů z turismu a bez dotované ropy nemá kubánský model založený na závislosti na vnějších dárci žádnou možnost, jak se udržet nad vodou v nepřátelském mezinárodním prostředí.
Zásadní roli v současném tlaku na Havanu hraje americký ministr zahraničí Marco Rubio. Jako syn kubánských imigrantů vnímá boj proti tamnímu režimu jako osobní i politickou prioritu. Jeho strategie spočívá v totálním odstřižení ostrova od finančních toků, což má v kombinaci s vnitřní nespokojeností obyvatel vést ke kolapsu systému. Trumpova administrativa sází na to, že tentokrát už nebude mít kdo Kubu „zachránit“, jako to udělal SSSR nebo později Chávez.
Kuba se tak nachází v bodě zlomu. Nedostatek pohonných hmot paralyzuje dopravu i zemědělství, což vede k nedostatku potravin a léků. Vláda prezidenta Díaze-Canela se sice pokouší o mobilizaci vlasteneckých citů a mluví o obraně vlasti do poslední kapky krve, ale pro běžné Kubánce, kteří čelí dvacetihodinovým výpadkům elektřiny, jsou tyto slogany stále méně srozumitelné.
Budoucnost ostrova se bude v nejbližších měsících rozhodovat na poli mezinárodních sankcí a vnitřní odolnosti režimu. Ropa, která byla po desetiletí tmelem spojenectví s Venezuelou, nyní svou absencí definuje novou realitu. Bez Madura a bez ropného „dinosaura“ zůstává Kuba izolovaná, zranitelná a nucená čelit následkům své dlouhodobé ekonomické závislosti.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu před více než čtyřmi lety bylo zabito téměř půl milionu ruských vojáků. Tento nový odhad zveřejnila šéfka britské zpravodajské služby GCHQ Anne Keast-Butlerová. Ve svém vůbec prvním projevu v této funkci uvedla, že ruské jednotky poprvé od konce roku 2022 začínají na ukrajinském bojišti viditelně ustupovat.
Kanada oznámila plány na nákup flotily letounů včasné výstrahy od švédské společnosti Saab. V tomto strategickém tendru dala přednost evropskému řešení před konkurenční nabídkou amerického koncernu Boeing. Tento krok představuje pro Ottawu jasný posun v její obranné politice, jelikož se země snaží výrazně snížit svou dosavadní závislost na amerických zbrojařských firmách.
Evropské státy zavádějí zvýšený dohled a monitorování možných příznaků eboly u cestujících, kteří přilétají leteckými linkami z Demokratické republiky Kongo. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nechce nic riskovat, protože smrtící virus se v Africe aktuálně šíří rychleji, než ho tamní zdravotníci zvládají izolovat. Podle posledních pondělních údajů přesáhl počet podezřelých případů v Kongu hranici 900, přičemž úřady evidují nejméně 223 úmrtí. Skutečný rozsah epidemie se však odhaduje jako daleko vyšší, přičemž nákazu hlásí už i sousední Uganda.
Ruská vláda požádala své přední bankovní domy, aby samy sestřelovaly ukrajinské drony. Moskva se totiž potýká s vážnými problémy při obraně klíčových objektů před vzdušnými útoky a její systémy protivzdušné obrany jsou přetížené.
Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala naléhavé varování, že rychle se šířící epidemie eboly ve východní části Demokratické republiky Kongo a v sousední Ugandě v současné době předstihuje veškeré záchranné kapacity. Podle oficiálního prohlášení bylo v oblasti zaznamenáno již nejméně 220 podezřelých úmrtí. Místní zdravotníci v konfliktem zmítané konžské provincii Ituri navíc čelí opakovaným útokům na tamní lékařská zařízení. Tyto incidenty zásadním způsobem komplikují jakékoliv snahy o potlačení nákazy, kterou způsobuje vzácný kmen viru označovaný jako Bundibugyo.
Čínské vedení zastává jednostrannou teorii míru, podle které je stabilita ve vzájemných vztazích možná pouze za předpokladu, že Spojené státy americké zásadně změní své dosavadní chování. Tento postoj se naplno projevil během dvoudenního státního summitu v Pekingu, kde se v polovině května 2026 sešel americký prezident Donald Trump se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Čína dala hostům jasně najevo, že odpovědnost za budoucí vývoj leží plně na Washingtonu, který se musí přizpůsobit rostoucí technické, ekonomické a vojenské síle asijské velmoci.
Vystavení vysokým teplotám během letních měsíců prokazatelně zvyšuje riziko předčasného porodu. Nová vědecká studie publikovaná v časopise Environment International přináší dosud nejrozsáhlejší analýzu tohoto fenoménu, když zkoumala data o 36,6 milionu porodů ve 250 městech napříč 13 zeměmi světa mezi lety 1979 a 2019. Výzkum se zaměřil na porody realizované v letním období v zemích jako Austrálie, Brazílie, Kanada, Chile, Ekvádor, Estonsko, Izrael, Itálie, Japonsko, Paraguay, Španělsko, Švýcarsko a Spojené státy americké. Výsledky jasně ukazují, že s rostoucí teplotou lineárně stoupá i pravděpodobnost dřívějšího nástupu porodních bolestí.
Bývalá šéfka zakázané ruské televizní stanice RT France Xenia Fedorová si v zemi našla nové působiště a stala se pravidelným hostem tamních konzervativních zpravodajských pořadů. Její proruské komentáře týkající se konfliktu na Ukrajině, Severoatlantické aliance a evropské bezpečnosti nyní vyvolávají značné znepokojení mezi francouzskými zákonodárci i odborníky na dezinformace. K této situaci dochází v citlivém období, kdy se Francie začíná připravovat na prezidentské volby plánované na rok 2027.
Mimořádně vysoké teploty, které v současné době panují napříč evropským kontinentem, jsou důsledkem meteorologického jevu známého jako tepelná kupole. Tento fenomén, při němž se horký vzduch ze severní Afriky udržuje pod tlakovou výší nad západní Evropou, vyhnal rtuť teploměrů vysoko nad běžné sezónní průměry. Nezvyklé vedro, které se obvykle objevuje až v plném létě, již přepsalo květnové teplotní rekordy ve Velké Británii a ve Francii. Vědci v této souvislosti upozorňují, že lidskou činností poháněná změna klimatu tyto extrémní projevy počasí zesiluje, přičemž Evropa se otepluje rychleji než celosvětový průměr.
Izraelská armáda oznámila, že se jí během nočního náletu v Gaze podařilo zlikvidovat Mohammeda Odeha, nově jmenovaného nejvyššího velitele ozbrojeného křídla hnutí Hamas. Pokud se tato informace oficiálně potvrdí, půjde o zásadní zásah do struktury velení této organizace, jelikož k usmrcení Odeha došlo pouhých jedenáct dní poté, co izraelské síly zneškodnily jeho předchůdce. Společné prohlášení izraelské armády a tajné služby Šin Bet uvádí, co přesně bylo terčem této operace. Cílem v severní části Pásma Gazy se stalo několik budov, které Odeh využíval jako svůj úkryt.
Válečný konflikt mezi Spojenými státy americkými a Íránem, který rozpoutal prezident Donald Trump, se z pohledu dosavadního vývoje nedá označit za jednoznačný úspěch. S přibývajícím časem navíc velká část americké veřejnosti ztrácí naději, že by se na tomto hodnocení mohlo něco zásadního změnit, ať už válka skončí kdykoliv. Výzkumy veřejného mínění z posledních týdnů jasně ukazují, že obyvatelé Spojených států jsou z celého konfliktu již unavení. Většina lidí s vojenským zásahem nesouhlasila od samého počátku, nevěří v jeho pozitivní přínos a neočekává, že by Washington od Teheránu získal ústupky, které by vyvážily vynaložené náklady.
V Evropě - a Česká republika není výjimkou - v posledních dnech zavládlo tropické počasí, přestože jsme teprve na konci května. Na západě dokonce padají historické rekordy. Podle meteorologů je pravděpodobné, že takových epizod bude v dalších letech jen a jen více.