Kuba zažívá po pádu Madura nejhorší situaci za desítky let

Nicolas Maduro
Nicolas Maduro, foto: Instagram Nicolas Maduro
Klára Marková 12. ledna 2026 12:05
Sdílej:

Pád Nicoláse Madura a následné odstřižení od venezuelských energetických zdrojů uvrhly Kubu do nejhlubší mezinárodní izolace za poslední desetiletí. Historický vztah mezi těmito dvěma národy, který po šest desetiletí definoval politickou mapu Latinské Ameriky, byl postaven především na ropě. Pro Havanu znamenalo zatčení Madura v lednu 2026 geopolitický zlom, protože strategické a finanční vazby s Caracasem byly hlavním pilířem přežití kubánského státu.

Současná situace připomíná metaforu z proslulé minipovídky Augusta Monterrosa o dinosaurovi, který po probuzení stále zůstává na svém místě. V tomto případě jsou oním dinosaurem zastaralé ideologie 60. let a ropa jako strukturální faktor, který určoval spojenectví. Zatímco však dříve byla ropa jistotou, dnes její absence odhaluje nahou zranitelnost kubánského režimu, který Donald Trump označil za zralý k pádu.

Historické trajektorie Kuby a Venezuely se začaly protínat už v roce 1959. Zatímco ve Venezuele tehdy začínala éra demokracie po pádu diktátora Péreze Jiméneze, na Kubě se k moci dral Fidel Castro. Castro od počátku kalkuloval s venezuelským ropným bohatstvím jako s palivem pro svou revoluci. Když mu však tehdejší venezuelský prezident Betancourt odmítl finančně pomoci, vztahy obou zemí na dlouhou dobu zamrzly a proměnily se v otevřené nepřátelství.

Zásadní obrat nastal až s příchodem Huga Cháveze, kterého Castro vnímal nejen jako spojence, ale i jako žáka. Po Chávezově volebním vítězství v roce 1998 se zrodil model „ropa za mozky“. Venezuela začala na ostrov posílat desítky tisíc barelů ropy denně, čímž sanovala kubánskou ekonomiku po rozpadu Sovětského svazu. Na oplátku Kuba do Venezuely exportovala tisíce lékařů, učitelů, ale především své zkušenosti s politickou kontrolou, špionáží a represí.

Tato symbióza, často označovaná jako „Kubazuela“, vedla k tomu, že se venezuelský bezpečnostní aparát dostal pod přímý vliv Havany. Důkazem byla i nedávná smrt 32 kubánských důstojníků, kteří padli při obraně Madura během americké vojenské operace. Tato událost potvrdila existenci paralelních bezpečnostních struktur řízených z Kuby, jejichž existenci oba režimy dlouhá léta oficiálně popíraly.

Nyní, když americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa zavedla přísnou blokádu venezuelských ropných exportů, se Kuba ocitla v energetickém vakuu. Ještě v roce 2025 dodávala Venezuela na ostrov zhruba 35 tisíc barelů denně, což pokrývalo podstatnou část kubánské spotřeby. Dnes jsou tyto dodávky na nule. Kuba se sice snaží hledat pomoc u Mexika nebo Ruska, ale tyto zdroje jsou nejisté a logisticky náročné.

Energetickou krizi navíc umocňuje kolaps cestovního ruchu, který byl pro Havanu druhým nejdůležitějším zdrojem valut. Zatímco v roce 2019 navštívilo ostrov přes 4 miliony turistů, loňské a letošní statistiky ukazují propad na méně než polovinu. Bez příjmů z turismu a bez dotované ropy nemá kubánský model založený na závislosti na vnějších dárci žádnou možnost, jak se udržet nad vodou v nepřátelském mezinárodním prostředí.

Zásadní roli v současném tlaku na Havanu hraje americký ministr zahraničí Marco Rubio. Jako syn kubánských imigrantů vnímá boj proti tamnímu režimu jako osobní i politickou prioritu. Jeho strategie spočívá v totálním odstřižení ostrova od finančních toků, což má v kombinaci s vnitřní nespokojeností obyvatel vést ke kolapsu systému. Trumpova administrativa sází na to, že tentokrát už nebude mít kdo Kubu „zachránit“, jako to udělal SSSR nebo později Chávez.

Kuba se tak nachází v bodě zlomu. Nedostatek pohonných hmot paralyzuje dopravu i zemědělství, což vede k nedostatku potravin a léků. Vláda prezidenta Díaze-Canela se sice pokouší o mobilizaci vlasteneckých citů a mluví o obraně vlasti do poslední kapky krve, ale pro běžné Kubánce, kteří čelí dvacetihodinovým výpadkům elektřiny, jsou tyto slogany stále méně srozumitelné.

Budoucnost ostrova se bude v nejbližších měsících rozhodovat na poli mezinárodních sankcí a vnitřní odolnosti režimu. Ropa, která byla po desetiletí tmelem spojenectví s Venezuelou, nyní svou absencí definuje novou realitu. Bez Madura a bez ropného „dinosaura“ zůstává Kuba izolovaná, zranitelná a nucená čelit následkům své dlouhodobé ekonomické závislosti.

Stalo se
Novinky
Muhammad bin Salmán, korunní princ a premiér Království Saúdské Arábie

Jak série chyb zatáhla Saúdskou Arábii do války v Jemenu?

Obnovení ozbrojeného konfliktu v Jemenu, které v posledních měsících opětovně zatáhlo Saúdskou Arábii do regionálních střetů, je podle zahraničních analytiků CNN důsledkem řady strategických nesprávných odhadů ze strany Rijádu. Saudskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán přitom dlouhodobě směřuje veškeré úsilí k přeměně království v globální magnet pro investice, cestovní ruch a velké sportovní události, avšak nová vlna útoků bezpilotních letounů a raket z jemenského území tyto ambice vážně ohrožuje.

Novinky
Volby, ilustrační fotografie.

Volby skončily. Začalo sčítání hlasů, někde potrvá do noci

V sobotu ve 14. hodin se po celé České republice oficiálně uzavřely volební místnosti a skončilo hlasování v letošních komunálních volbách i ve volbách do jedné třetiny Senátu. Úderem druhé hodiny odpolední tak skončila možnost pro voliče odevzdat svůj hlas a pro tisíce členů okrskových komisí začala klíčová a technicky nejnáročnější část jejich práce spočívající ve sčítání odevzdaných hlasů.

Novinky
Peru

V komunálních volbách v Peru vyhrál Hitler Mussolini

Starostou odlehlého obvodu v peruánských Andách se stal podnikatel, jehož celá jména odkazují na dvě výrazné postavy evropských dějin. V komunálních volbách v horském regionu Huánuco zvítězil kandidát, který nese křestní jména Hitler Mussolini.

Novinky
Ilustrační foto

Hurikán Isaias zasáhl Mexický záliv. Florida hlásí velké problémy, bez proudu jsou desetitisíce lidí

Hurikán Isaias zasáhl v pátek večer oblast Mexického zálivu a jako vichřice druhé kategorie udeřil na pobřeží poblíž města Destin na Floridě. Během vstupu na pevninu doprovázela živou sílu vichřice o rychlosti v nárazech až 177 kilometrů za hodinu spolu s pětistopou mořskou příbojovou vlnou. Postupně však při svém dalším postupu směrem do vnitrozemí zeslábl na posttropickou tlakovou níži s trvalou rychlostí větru kolem 105 kilometrů za hodinu.