Každoroční „cirkus“ klimatických jednání OSN, známý jako COP (Konference smluvních stran), je často terčem kritiky. Vzhledem k tomu, že se delegáti scházejí na COP30 v brazilském Belému, se objevují obvyklé stížnosti: summity jsou příliš byrokratické a nedosahují dostatečného pokroku. Po třech desetiletích ročních konferencí globální emise stále rostou, a kritici tvrdí, že proces selhává.
Tento pohled však podle expertů přehlíží podstatu. Emise rostou mnohem pomaleji, než by tomu bylo bez režimu OSN. V roce 2009 klimatologové varovali, že svět bude čelit oteplení až o 6 stupňů. Před Pařížskou dohodou v roce 2015 se prognóza „pokračování stávajícího stavu“ snížila na zhruba 4 stupně. Dnes OSN předpokládá, že bez dalších opatření se svět oteplí o přibližně 2,5 stupně.
Tento stabilní pokles nastal proto, že navzdory všeobecnému přesvědčení svět skutečně jedná v oblasti změny klimatu. Za posledních 15 let vedly dramaticky klesající náklady na obnovitelné zdroje energie, zejména solární a větrné, k jejich úžasnému nárůstu v používání. Letos nebo příští rok obnovitelné zdroje poprvé vygenerují více elektřiny než uhlí. Stejně rychlý přechod probíhá i u elektrických vozidel, která nyní představují více než pětinu celosvětového prodeje automobilů.
Skeptici tvrdí, že za to může pouze technologická inovace, nikoli konference OSN. Inovace se ale neděje náhodou – je řízena politikou, která ji činí ziskovou. V posledních 20 letech vlády po celém světě zavedly standardy spotřeby paliv, cíle pro obnovitelné zdroje a dotace, které podněcovaly společnosti ke zlepšování nových technologií. Se snižováním cen se cíle mohly zpřísňovat, což vedlo k ještě nižším nákladům. Jedná se o pozitivní spirálu: politika pohání inovace a naopak.
Zde je právě vidět tichá síla klimatického procesu OSN. Pařížská dohoda zavazuje každou zemi předkládat stále ambicióznější klimatické cíle a plány každých pět let. Bez tohoto koordinovaného mezinárodního rámce by bylo jen málo šancí, že by tolik zemí s různými politickými a ekonomickými podmínkami postupovalo současně stejným směrem. Tento globální závazek je hnací silou růstu nízkouhlíkových trhů.
Kritici nicméně poukazují na to, že ani národní plány nejsou dostačující. I když 2,5stupňové oteplení je lepší než 6 stupňů, stále bude mít katastrofální důsledky. Je pravda, že Pařížská dohoda má zásadní vadu – stanovuje globální teplotní cíl, ale ponechává na každé zemi, aby rozhodla, jak ho splní. Součet národních závazků (NDC) se zatím s cílem 1,5 stupně až 2 stupně neshoduje. Výsledná „emisní mezera“ jako by kritiky potvrzovala.
Takový závěr by však byl předčasný. Národní závazky, neboli NDC, nejsou prognózy. V právně závazné smlouvě se země nechtějí zavazovat k cílům, které by kvůli nepředvídaným událostem nemusely splnit. Mnoho zemí, včetně Číny, vnímá své NDC spíše jako minimum než jako maximum svých záměrů. Čína výslovně uvedla, že se bude snažit své cíle překonat, což odpovídá její praxi za posledních 15 let.
Dalším důvodem k optimismu je mezinárodní financování. Rozvojové země zatím nevědí, jakou finanční podporu obdrží, ale to se v příštích letech vyjasní. Na COP30 Brazílie a host loňského roku Ázerbájdžán představí plán „Baku to Belém Roadmap“, který počítá se zvýšením mezinárodního financování klimatu až na 1,3 bilionu amerických dolarů ročně do roku 2035. Pokud bude splněna alespoň část, mnohé rozvíjející se ekonomiky budou moci snížit emise rychleji a lépe se přizpůsobit klimatickým změnám, než naznačují jejich stávající plány.
Klimatické summity splnily svou úlohu a akce se přesouvá mimo formální vyjednávání. Pařížská dohoda už zavedla architekturu; nyní záleží méně na vyjednávání nových pravidel a více na jejich implementaci. Proto Brazílie označuje COP30 jako „implementační COP“ se zaměřením na „reálný svět“ ekonomického rozvoje, zelených technologií a investic.
Brazílie a další doufají, že se budoucí velké klimatické summity budou více zabývat sektorovými a finančními iniciativami než vyjednáváním detailních pravidel OSN. Klimatická opatření vstupují do nové éry. Jde přesně o to, aby mezinárodní režim fungoval tak, jak byl navržen: jako rámec pro podporu neustále rostoucích ambicí, koordinace a odpovědnosti.
Ačkoliv nemůžeme být spokojení, protože v USA prezident zesiluje opatření na podporu fosilních paliv a oslabuje obnovitelné zdroje, čistá energetická transformace probíhá. Její tempo a tím i zpomalení globálního oteplování závisí na důvěře podniků v kontinuitu. Podkopávání této důvěry odmítáním konferencí OSN jako zbytečných zpomaluje pokrok. Kritici COP se sice považují za odvážné mluvčí pravdy, ale nakonec mohou být jen neuvědomělými komplici Donalda Trumpa.
Strategie národní obrany (NDS) pro rok 2026 konečně přiznává to, co je již delší dobu zřejmé: americká obranná průmyslová základna (DIB) je v rozvratu. Průmyslová síla se opět stává klíčovým prvkem v soutěži velmocí. Ačkoliv dokument správně volá po „obrodě amerického průmyslu, jaká nastane jednou za století“, navržená opatření jsou podle odborníků nedostatečná vzhledem k hloubce strukturálních problémů, kterým armáda USA čelí.
V arktickém městě Nuuk, které má pouhých 20 000 obyvatel, se v těchto dnech odehrává zásadní diplomatický posun. Kanada zde v pátek 6. února 2026 oficiálně otevřela svůj nový konzulát, čímž vyslala jasný signál o své nové strategii v Arktidě. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na ovládnutí Grónska, a kanadský premiér Mark Carney se tak snaží vybudovat protiváhu americkému vlivu.
Itálie se v otázce společného evropského dluhu nečekaně přiklonila na stranu Německa. Přestože Řím tuto myšlenku dlouhodobě prosazoval, nyní se rozhodl zchladit návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Italská vláda se tak chce vyhnout tomu, aby přilévala olej do ohně v narůstajícím sporu mezi Paříží a Berlínem.
Vědci varují, že se svět nachází blíže „bodu, odkud není návratu“, než se dosud předpokládalo. Po překročení této hranice již nebude možné zastavit nekontrolované globální oteplování. Pokračující nárůst teplot by mohl spustit klimatické body zvratu, které vyvolají kaskádu dalších změn a zpětných vazeb.
Jiřina Bohdalová v květnu oslaví 95. narozeniny, ale i někteří mladší lidé jí mohou závidět, jak je stále aktivní. Není ani vyloučeno, že jedna z nejslavnějších českých hereček natočí další celovečerní film. Je už nějaký projekt v procesu?
Meteorologická zima pokračuje až do konce února, ale sníh se z nížin vytratil již v posledních dnech. Na horách se ale místy drží desítky centimetrů sněhové pokrývky. Další nadílky se na některých místech v Česku dočkáme snad o víkendu.
Lucie Vondráčková je už nějaký čas zdánlivě opět k mání, protože vztah se zápasníkem Zdeňkem Polívkou skončil rozchodem. Ctitelé oblíbené herečky a zpěvačky ale obdrželi špatnou zprávu přímo z jejích úst.
Česko bude na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci, která se v Německu uskuteční o nadcházejícím víkendu, reprezentovat prezident Petr Pavel. Potvrdil to Pražský hrad, který odhalil program hlavy státu na této události.
Smutná zpráva zasáhla Bena Cristovaa, který je jednou z největších hvězd české hudební scény. Kořeny má ale díky otci v Africe. S tatínkem už se ale neuvidí. Fanouškům totiž prozradil, že táta přišel o život při dopravní nehodě.
V USA se objevil dokument, podle kterého řekl americký prezident Donald Trump před dvaceti lety policistovi, že každý ví, co dělá sexuální delikvent Jeffrey Epstein. Jde o dokument FBI zveřejněný ministerstvem spravedlnosti, upozornila britská stanice BBC.
Až bude ve čtvrtek na programu v rámci Zimních olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo pětikilometrový rychlobruslařský závod žen, čeští fanoušci v něm budou moct fandit loučící se legendě Martině Sáblíkové. Ta totiž dostala svolení od lékařů, že se může závodu zúčastnit poté, co nemohla kvůli nemoci závodit na tříkilometrové trati.
Česko v uplynulém týdnu zasáhla smutná zpráva. Zemřela legendární herečka Jana Brejchová, bylo jí 86 let. Lidé se s ní budou moci rozloučit během příštího týdne. Rodina už totiž rozhodla o podobě posledního rozloučení.