Nové satelitní snímky ukazují, že Severní Korea staví válečnou loď, která může být nejen její největší, ale i nejpokročilejší v historii. Podle záběrů ze 6. dubna pořízených společnostmi Maxar Technologies a Planet Labs probíhá výstavba lodi v loděnici Nampo na západním pobřeží země, přibližně 60 kilometrů jihozápadně od Pchjongjangu.
Podle analytiků z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) loď zřejmě představuje fregatu vybavenou vertikálními odpalovacími systémy, schopnou zasahovat cíle jak na pevnině, tak na moři. Její délka je odhadována na zhruba 140 metrů, čímž překonává jakoukoli jinou dosud vyrobenou válečnou loď v KLDR.
Pro srovnání – americké torpédoborce třídy Arleigh Burke měří přibližně 154 metrů, tedy jen o něco více než právě stavěná severokorejská fregata, píše CNN.
Přestože existence tohoto plavidla není zcela překvapivá, jeho rozměry a potenciální výzbroj naznačují ambiciózní modernizaci severokorejského námořnictva. Režim Kim Čong-una v posledních letech intenzivně investuje do vývoje nových zbraní, včetně mezikontinentálních balistických raket, a ignoruje přitom přísné sankce OSN.
Odborníci se domnívají, že Severní Koreji v těchto aktivitách pomáhá Rusko, zejména od začátku války na Ukrajině. Podle bývalého jihokorejského admirála Kim Tuk-kiho by Moskva mohla Pchjongjangu dodávat technologie potřebné pro raketové systémy fregaty.
Severokorejská státní televize již koncem loňského roku odvysílala záběry, na nichž je vidět vůdce Kim při kontrole stavby této lodi. Na snímcích lze pozorovat možné vertikální odpalovací buňky a zařízení pro radar s fázovanou anténou, což by znamenalo výrazný technologický posun oproti dřívějším schopnostem námořnictva KLDR.
I přes tyto náznaky však odborníci varují před předčasnými závěry. Carl Schuster, bývalý důstojník amerického námořnictva, upozornil, že postavit trup a pohonný systém zvládne téměř každý, ale integrace radarů, elektroniky, zbraní a senzorů představuje nesmírně složitý úkol.
Jihokorejský poslanec Kim Byung-kee vyjádřil pochyby o tom, zda Severní Korea disponuje dostatečnými prostředky k provozu takto velké a technologicky náročné válečné lodi. Kromě samotné výstavby je nutné financovat i výcvik posádky, provozní náklady a zajištění doprovodných plavidel.
Kim Tuk-ki přesto varuje před podceňováním. Pokud by loď skutečně nesla hypersonickou balistickou střelu, jejíž úspěšný test KLDR oznámila v lednu, mohla by výrazně ovlivnit rovnováhu sil v regionu.
Podle Schustera zbývá do zahájení zkušebních plaveb ještě minimálně rok práce. Chybí například nástavba lodi i plánované zbraňové a radarové systémy.
Námořnictvo KLDR má podle údajů americké obranné rozvědky z roku 2021 přibližně 400 hlídkových plavidel a 70 ponorek. Většina lodí je však stará, malá a technologicky zastaralá. Aktivní službu vykonávají pouze dvě větší hladinová plavidla – fregaty třídy Najin z 70. let.
I proto analytici uvádějí, že v případném konfliktu s Jižní Koreou nebo USA by severokorejské námořnictvo sloužilo převážně k pobřežní obraně.
Přesto Kim Čong-un tlačí na modernizaci. KLDR také vyvíjí ponorky schopné odpalovat balistické střely. V září vůdce navštívil stavbu nového námořního přístavu, který bude sloužit právě novým velkým lodím.
Jihokorejský poslanec Yu Yong-won uvedl, že loď v Nampu je jen jedním z několika nových projektů. V přístavu Sinpho je budována ponorka s jaderným pohonem a v Chongjinu má vznikat další fregata nebo torpédoborec.
Vývoj v Severní Koreji tak naznačuje trvalý posun k modernější vojenské flotile, přičemž zůstává otázkou, zda Kimův režim dokáže nové ambiciózní projekty skutečně dotáhnout do plně funkční podoby.
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.
Oznámení amerického vyslance Steva Witkoffa o zahájení druhé fáze mírového plánu pro Gazu může na první pohled působit jako pevně daný harmonogram, ve skutečnosti jde však spíše o směs ambiciózních vizí, vyjednávacích pozic a nápadů, jejichž prosazení bude nesmírně komplikované. Washington se snaží udržet diplomatickou dynamiku i přesto, že první fáze technicky vzato ještě neskončila. Stále totiž nebyli vráceni všichni rukojmí, respektive jejich ostatky, což byla původně nepřekročitelná podmínka pro jakýkoli další pokrok.
Poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil násilnou anexí Grónska, zareagovaly evropské mocnosti nevídaným krokem. Německo, Francie, Norsko a Švédsko začaly na největší ostrov světa vysílat své vojenské jednotky. Tato operace, probíhající pod dánským vedením a názvem Arctic Endurance (Arktická odolnost), má za cíl podpořit suverenitu Dánska a vyslat Washingtonu jasný vzkaz, že Grónsko není na prodej.