I přesto, že se v souvislosti s válkou na Ukrajině začíná skloňovat slovo mír, pro sousední Kazachstán může toto období představovat začátek nové existenční hrozby. Prezident Kasym-Žomart Tokajev velmi pozorně sleduje politickou a ideologickou realitu v Kremlu a uvědomuje si, že argumenty, které Vladimir Putin použil pro invazi na Ukrajinu, lze téměř identicky aplikovat i na jeho zemi. Kazachstán se tak v očích Moskvy stává dalším logickým cílem v rámci snahy o obnovu imperiální slávy.
Důvodů k obavám je podle Adama Dixona, tvůrce inovativních vojenských technologií, hned několik a mají kořeny v povaze autokratického režimu, který k udržení moci potřebuje neustálý obraz síly a vojenských úspěchů. Pokud Putin v konfliktu s Ukrajinou nedosáhne absolutního vítězství, může pocítit potřebu najít si „snazší kořist“, aby uspokojil radikální nacionalistické křídlo ve své zemi. Kazachstán s obrovskou rozlohou, plochým terénem a dlouhou, prakticky nebránitelnou hranicí se pro takový scénář jeví jako ideální adept.
Historická zkušenost Kazachstánu je v mnoha ohledech bolestně podobná té ukrajinské. Od carských anexí v 19. století přes stalinskou kolektivizaci a hladomor až po potlačování kazašské elity – Rusko vždy vnímalo toto území jako svou sféru vlivu. I dnes Moskva zpochybňuje legitimitu kazašského státu a tvrdí, že Kazachstán nikdy neměl vlastní státnost, dokud mu ji „nedaroval“ Sovětský svaz. Tato rétorika nebezpečně připomíná projevy, které předcházely útoku na Kyjev.
Dalším rizikovým faktorem je přítomnost početné etnické ruské menšiny, která tvoří přibližně 14,6 % obyvatelstva (podle odhadů z roku 2025). Moskva často využívá ochranu práv ruskojazyčného obyvatelstva jako záminku pro intervenci. Navíc Rusko považuje investice ze sovětské éry, včetně kosmodromu Bajkonur a průmyslové infrastruktury na severu země, za své nezpochybnitelné dědictví, za které se mu od Astany nedostává dostatečného vděku.
Kazachstán si toto nebezpečí uvědomuje a snaží se o extrémně opatrnou „mnohovektorovou“ diplomacii. Na jednu stranu udržuje strategické spojenectví s Ruskem v rámci organizace CSTO, na druhou stranu ale odmítá otevřeně podpořit ruskou invazi na Ukrajinu. Astana se také snaží omezit svou závislost na ruských přepravních trasách rozvojem tzv. Středního koridoru, který propojuje Čínu s Evropou přes Kaspické moře a obchází ruské území.
Zatímco vojensky Rusko Kazachstán drtivě převyšuje, v ekonomické rovině začíná dominovat Čína. Peking je hladový po kazašských surovinách, jako je uran, ropa a vzácné kovy, a v roce 2025 už Čína předstihla Rusko v pozici největšího obchodního partnera země. Právě čínský zájem na stabilitě regionu může být pro Kazachstán nejdůležitější zárukou bezpečnosti, neboť si Putin pravděpodobně nemůže dovolit otevřeně antagonizovat svého hlavního spojence.
Navzdory snahám o neutralitu zůstává Kazachstán v ohrožení kvůli své geografické poloze a historickému zatížení. Ruská armáda čítající přes 1,2 milionu mužů se po skončení bojů na Ukrajině nebude moci jen tak vrátit do běžného života, což vytváří tlak na udržení válečného stavu někde jinde. Putinova potřeba demonstrovat kontrolu nad Střední Asií jako nad svým „zadním dvorkem“ tak může převážit nad ekonomickou logikou.
Svět by neměl podléhat iluzi, že mír na Ukrajině znamená konec ruských ambicí. Kazachstán vnímá realitu střízlivě a bez příkras – éra kulturní a vědecké velikosti Ruska je pryč a v současnosti Moskva svým sousedům nenabízí nic než touhu po dominanci a destrukci. Pro Astanu je boj o suverenitu každodenní šachovou partií, ve které jde o všechno.
Světové ekonomické fórum v Davosu začalo letos v mimořádně napjaté atmosféře. Nad švýcarským letoviskem se vznáší stín územních nároků Donalda Trumpa na Grónsko, které otřásají základy dosavadního světového řádu. Téma letošního ročníku „Duch dialogu“ působí tváří v tvář výhrůžkám obchodními cly a narušování suverenity spojeneckého státu NATO téměř ironicky.
Donald Trump prohlásil, že Spojené státy Grónsko „prostě musí mít“ pro svou národní bezpečnost. Aby své odhodlání zdůraznil, zveřejnil na sociálních sítích soukromé zprávy od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona i šéfa NATO Marka Rutteho.
Španělsko se od úterý zahalí do třídenního státního smutku za oběti tragické srážky dvou rychlovlaků v Andalusii. Neštěstí, ke kterému došlo v neděli večer u obce Adamuz, si vyžádalo nejméně 40 lidských životů. Záchranáři stále prohledávají trosky zdemolovaných vagonů a úřady varují, že konečná bilance obětí může být ještě vyšší.
Čas letí, už několik dní tady máme nový kalendářní rok, v němž legendární Jiřina Bohdalová oslaví již 95. narozeniny. Navzdory požehnanému věku, kdy by si už mnoho let mohla užívat zaslouženého důchodu, je nadále aktivní v šoubyznyse. A kolegové ji za to obdivují.
Rodina někdejšího řeporyjského starosty a bývalého novináře Pavla Novotného se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Syn legendárního baviče má podle dostupných informací dlužit poměrně vysokou částku. Co jemu a jeho blízkým hrozí?
Ve zbytku ledna a do poloviny února se očekává typicky zimní počasí, které může být i teplotně podprůměrné. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Už tento týden se může vyskytnout další sněžení.
Spekulace z posledních dní se ukázaly jako pravdivé. Karlos Vémola se dočkal propuštění z vazby po zaplacení kauce. Podle dostupných informací bylo nutné zaplatit částku přesahující 10 milionů korun.
Tragická střelba otřásla v úvodu nového týdne Chřibskou na Děčínsku. Při útoku na městském úřadě přišel o život jeden člověk, mezi šesticí zraněných má být místní starosta. Útočník si zřejmě vzal život sám, předtím se dostal do přestřelky s přivolanými policisty. I v řadách policie došlo ke zraněním.
Snaha Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska proti vůli jeho obyvatel uvrhla NATO do nejhlubší krize v jeho téměř osmasedmdesátileté historii. Prezidentův plán uvalit cla na spojence, kteří se staví proti jeho územním ambicím, vyvolává na obou stranách Atlantiku otázku: Kdo může alianci zachránit před rozpadem? Hlavní tíha odpovědnosti nyní podle CNN leží na bedrech republikánů v Kongresu a na schopnosti evropských lídrů zachovat jednotu tváří v tvář ekonomickému vydírání.
Situace kolem Grónska se vyostřila do té míry, že evropští diplomaté začínají otevřeně mluvit o krizi nevídaných rozměrů. Donald Trump totiž podle informací z Washingtonu neblafuje. Zatímco mnozí považovali jeho snahu o odkup ostrova za další z jeho vyjednávacích taktik typu „Umění dohody“, dánská vláda po posledních schůzkách s americkým týmem dospěla k závěru, že prezident to myslí naprosto smrtelně vážně.
Britský premiér Keir Starmer se ostře ohradil proti plánu Donalda Trumpa uvalit cla na Velkou Británii a další evropské země. Reagoval tak na stupňující se nátlak Washingtonu, který se snaží vynutit si prodej Grónska. Starmer označil Trumpův postup za „naprosto chybný“ a zdůraznil, že o budoucnosti ostrova mají právo rozhodovat výhradně obyvatelé Grónska a Dánské království.
Vztahy mezi globálními mocnostmi a boj o omezené zdroje oceánů dnes vyžadují více než jen klasickou diplomacii. Oceány, které pokrývají 70 % naší planety a zajišťují 90 % světového obchodu, se stávají novou frontovou linií geopolitiky 21. století. To, jak se politici postaví k výzvám v Arktidě nebo na mořském dně, podle expertů přímo ovlivní ceny zboží i globální bezpečnost.