Kam se upírá Putinův zrak? Jeho další cíl nemusí být v Evropě, varuje odborník

Důvodů k obavám je podle Adama Dixona, tvůrce inovativních vojenských technologií, hned několik a mají kořeny v povaze autokratického režimu, který k udržení moci potřebuje neustálý obraz síly a vojenských úspěchů. Pokud Putin v konfliktu s Ukrajinou nedosáhne absolutního vítězství, může pocítit potřebu najít si „snazší kořist“, aby uspokojil radikální nacionalistické křídlo ve své zemi. Kazachstán s obrovskou rozlohou, plochým terénem a dlouhou, prakticky nebránitelnou hranicí se pro takový scénář jeví jako ideální adept.

Historická zkušenost Kazachstánu je v mnoha ohledech bolestně podobná té ukrajinské. Od carských anexí v 19. století přes stalinskou kolektivizaci a hladomor až po potlačování kazašské elity – Rusko vždy vnímalo toto území jako svou sféru vlivu. I dnes Moskva zpochybňuje legitimitu kazašského státu a tvrdí, že Kazachstán nikdy neměl vlastní státnost, dokud mu ji „nedaroval“ Sovětský svaz. Tato rétorika nebezpečně připomíná projevy, které předcházely útoku na Kyjev.

Dalším rizikovým faktorem je přítomnost početné etnické ruské menšiny, která tvoří přibližně 14,6 % obyvatelstva (podle odhadů z roku 2025). Moskva často využívá ochranu práv ruskojazyčného obyvatelstva jako záminku pro intervenci. Navíc Rusko považuje investice ze sovětské éry, včetně kosmodromu Bajkonur a průmyslové infrastruktury na severu země, za své nezpochybnitelné dědictví, za které se mu od Astany nedostává dostatečného vděku.

Kazachstán si toto nebezpečí uvědomuje a snaží se o extrémně opatrnou „mnohovektorovou“ diplomacii. Na jednu stranu udržuje strategické spojenectví s Ruskem v rámci organizace CSTO, na druhou stranu ale odmítá otevřeně podpořit ruskou invazi na Ukrajinu. Astana se také snaží omezit svou závislost na ruských přepravních trasách rozvojem tzv. Středního koridoru, který propojuje Čínu s Evropou přes Kaspické moře a obchází ruské území.

Zatímco vojensky Rusko Kazachstán drtivě převyšuje, v ekonomické rovině začíná dominovat Čína. Peking je hladový po kazašských surovinách, jako je uran, ropa a vzácné kovy, a v roce 2025 už Čína předstihla Rusko v pozici největšího obchodního partnera země. Právě čínský zájem na stabilitě regionu může být pro Kazachstán nejdůležitější zárukou bezpečnosti, neboť si Putin pravděpodobně nemůže dovolit otevřeně antagonizovat svého hlavního spojence.

Navzdory snahám o neutralitu zůstává Kazachstán v ohrožení kvůli své geografické poloze a historickému zatížení. Ruská armáda čítající přes 1,2 milionu mužů se po skončení bojů na Ukrajině nebude moci jen tak vrátit do běžného života, což vytváří tlak na udržení válečného stavu někde jinde. Putinova potřeba demonstrovat kontrolu nad Střední Asií jako nad svým „zadním dvorkem“ tak může převážit nad ekonomickou logikou.

Svět by neměl podléhat iluzi, že mír na Ukrajině znamená konec ruských ambicí. Kazachstán vnímá realitu střízlivě a bez příkras – éra kulturní a vědecké velikosti Ruska je pryč a v současnosti Moskva svým sousedům nenabízí nic než touhu po dominanci a destrukci. Pro Astanu je boj o suverenitu každodenní šachovou partií, ve které jde o všechno.