I přesto, že se v souvislosti s válkou na Ukrajině začíná skloňovat slovo mír, pro sousední Kazachstán může toto období představovat začátek nové existenční hrozby. Prezident Kasym-Žomart Tokajev velmi pozorně sleduje politickou a ideologickou realitu v Kremlu a uvědomuje si, že argumenty, které Vladimir Putin použil pro invazi na Ukrajinu, lze téměř identicky aplikovat i na jeho zemi. Kazachstán se tak v očích Moskvy stává dalším logickým cílem v rámci snahy o obnovu imperiální slávy.
Důvodů k obavám je podle Adama Dixona, tvůrce inovativních vojenských technologií, hned několik a mají kořeny v povaze autokratického režimu, který k udržení moci potřebuje neustálý obraz síly a vojenských úspěchů. Pokud Putin v konfliktu s Ukrajinou nedosáhne absolutního vítězství, může pocítit potřebu najít si „snazší kořist“, aby uspokojil radikální nacionalistické křídlo ve své zemi. Kazachstán s obrovskou rozlohou, plochým terénem a dlouhou, prakticky nebránitelnou hranicí se pro takový scénář jeví jako ideální adept.
Historická zkušenost Kazachstánu je v mnoha ohledech bolestně podobná té ukrajinské. Od carských anexí v 19. století přes stalinskou kolektivizaci a hladomor až po potlačování kazašské elity – Rusko vždy vnímalo toto území jako svou sféru vlivu. I dnes Moskva zpochybňuje legitimitu kazašského státu a tvrdí, že Kazachstán nikdy neměl vlastní státnost, dokud mu ji „nedaroval“ Sovětský svaz. Tato rétorika nebezpečně připomíná projevy, které předcházely útoku na Kyjev.
Dalším rizikovým faktorem je přítomnost početné etnické ruské menšiny, která tvoří přibližně 14,6 % obyvatelstva (podle odhadů z roku 2025). Moskva často využívá ochranu práv ruskojazyčného obyvatelstva jako záminku pro intervenci. Navíc Rusko považuje investice ze sovětské éry, včetně kosmodromu Bajkonur a průmyslové infrastruktury na severu země, za své nezpochybnitelné dědictví, za které se mu od Astany nedostává dostatečného vděku.
Kazachstán si toto nebezpečí uvědomuje a snaží se o extrémně opatrnou „mnohovektorovou“ diplomacii. Na jednu stranu udržuje strategické spojenectví s Ruskem v rámci organizace CSTO, na druhou stranu ale odmítá otevřeně podpořit ruskou invazi na Ukrajinu. Astana se také snaží omezit svou závislost na ruských přepravních trasách rozvojem tzv. Středního koridoru, který propojuje Čínu s Evropou přes Kaspické moře a obchází ruské území.
Zatímco vojensky Rusko Kazachstán drtivě převyšuje, v ekonomické rovině začíná dominovat Čína. Peking je hladový po kazašských surovinách, jako je uran, ropa a vzácné kovy, a v roce 2025 už Čína předstihla Rusko v pozici největšího obchodního partnera země. Právě čínský zájem na stabilitě regionu může být pro Kazachstán nejdůležitější zárukou bezpečnosti, neboť si Putin pravděpodobně nemůže dovolit otevřeně antagonizovat svého hlavního spojence.
Navzdory snahám o neutralitu zůstává Kazachstán v ohrožení kvůli své geografické poloze a historickému zatížení. Ruská armáda čítající přes 1,2 milionu mužů se po skončení bojů na Ukrajině nebude moci jen tak vrátit do běžného života, což vytváří tlak na udržení válečného stavu někde jinde. Putinova potřeba demonstrovat kontrolu nad Střední Asií jako nad svým „zadním dvorkem“ tak může převážit nad ekonomickou logikou.
Svět by neměl podléhat iluzi, že mír na Ukrajině znamená konec ruských ambicí. Kazachstán vnímá realitu střízlivě a bez příkras – éra kulturní a vědecké velikosti Ruska je pryč a v současnosti Moskva svým sousedům nenabízí nic než touhu po dominanci a destrukci. Pro Astanu je boj o suverenitu každodenní šachovou partií, ve které jde o všechno.
Evropská unie v pátek definitivně prolomila mnohaleté váhání a dala zelenou „historické“ obchodní dohodě s jihoamerickým blokem Mercosur. Přestože se Francie do poslední chvíle snažila proces zablokovat, většina sedmadvacítky se na schůzce velvyslanců v Bruselu postavila za pakt, který se rodil dlouhých 25 let. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen vyjádřila velké nadšení a potvrdila, že se brzy vydá do Paraguaye, aby smlouvu oficiálně stvrdila svým podpisem.
Ruská armáda čelí bezprecedentní krizi velení, která nemá v moderních dějinách obdoby. Od zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022 ztratil Vladimir Putin prokazatelně nejméně 19 generálů. Tento šokující počet mrtvých vysokých důstojníků odhaluje brutální realitu války, která decimuje špičky ruského armádního sboru a nutí Kreml k neustálým personálním rošádám.
Rozhodnutí Donalda Trumpa stáhnout Spojené státy z klíčových klimatických smluv OSN označují odborníci za „kolosální vlastní gól“. Podle nich tento krok sice otřese mezinárodní diplomacií, ale faktický dopad na zbytek světa bude minimální. Zatímco vědecká fakta o oteplování planety a stoupající hladině moří zůstávají neměnná, globální ekonomika se již vydala cestou nízkouhlíkových technologií, která USA pod novým vedením začíná unikat.
I přesto, že se v souvislosti s válkou na Ukrajině začíná skloňovat slovo mír, pro sousední Kazachstán může toto období představovat začátek nové existenční hrozby. Prezident Kasym-Žomart Tokajev velmi pozorně sleduje politickou a ideologickou realitu v Kremlu a uvědomuje si, že argumenty, které Vladimir Putin použil pro invazi na Ukrajinu, lze téměř identicky aplikovat i na jeho zemi. Kazachstán se tak v očích Moskvy stává dalším logickým cílem v rámci snahy o obnovu imperiální slávy.
Ruský poslanec Alexej Žuravljov, který zastává funkci prvního místopředsedy výboru pro obranu ve Státní dumě, ostře zareagoval na nedávné zadržení ruského tankeru Marinera americkým námořnictvem.
Polský premiér Donald Tusk varoval, že vyhlídky na mír nebo alespoň na uzavření příměří na Ukrajině zůstávají i nadále v nedohlednu. Reagoval tak na rozsáhlou vlnu ruských útoků, které v noci otřásly napadenou zemí. Podle Tuska je současný svět zmítán znepokojivými událostmi, přičemž ruská agrese proti ukrajinskému sousedovi stojí v samotném centru tohoto globálního napětí.
Írán v současnosti prožívá nejbouřlivější období za poslední tři roky. Vlna lidového hněvu, která zasáhla všech 31 provincií, vyvrcholila v noci na čtvrtek úplným odříznutím země od internetu. Teheránský režim se tímto informačním blokem snaží zastavit koordinaci protestů a zabránit tomu, aby svět viděl záběry brutálních zásahů proti demonstrantům, kteří v ulicích čelí stále agresivnějším bezpečnostním složkám.
Dopadení Nicoláse Madura americkými silami vyvolalo po celém světě vlnu spekulací o tom, co tento krok udělá s trhem s ropou. Přestože je politická situace ve Venezuele stále velmi nepřehledná, jedna věc je jistá: události jsou pupeční šňůrou spojeny s obrovským nerostným bohatstvím země. Venezuela se totiž pyšní největšími prokázanými zásobami ropy na světě, které se odhadují na zhruba 300 miliard barelů.
Americký prezident Donald Trump v rozsáhlém rozhovoru pro deník The New York Times poodhalil svůj pohled na hranice prezidentské moci. Na přímou otázku, zda existuje něco, co by mohlo omezit jeho globální vliv, odpověděl, že jedinou skutečnou brzdou je jeho vlastní úsudek a morální nastavení. Mezinárodní právo jako takové podle svých slov k výkonu funkce nepotřebuje, ačkoli vzápětí připustil, že jeho administrativa se jím formálně řídí.
Americký prezident Donald Trump v pátek brzy ráno na své sociální síti Truth Social oznámil, že zrušil plánovanou druhou vlnu útoků na Venezuelu. Jako hlavní důvod uvedl výrazné zlepšení spolupráce ze strany tamní prozatímní vlády se Spojenými státy. Trumpův příspěvek byl prvním oficiálním potvrzením, že Washington vůbec o další vojenské ofenzivě v jihoamerické zemi uvažoval.
Francie se rozhodla posunout termín konání letošního summitu G7, aby předešla termínové kolizi s neobvyklou událostí v Bílém domě. Původně se měli světoví lídři sejít v lázeňském městě Évian-les-Bains u Ženevského jezera již 14. června. Na tento den však americký prezident Donald Trump naplánoval velký turnaj v zápasech MMA přímo v sídle amerických prezidentů.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu nejistoty mezi evropskými spojenci prohlášením, že Spojené státy možná budou muset volit mezi ovládnutím Grónska a zachováním aliance NATO. V rozsáhlém rozhovoru pro deník New York Times potvrdil, že získání tohoto strategického dánského území je pro něj prioritou, která může převážit i nad šestasedmdesátiletou historií vojenského spojenectví.