Proč se nedaří zastavit epidemii eboly?

Nákaza, která propukla na konci dubna, zasáhla jako první město Bunia v provincii Ituri a od té doby vyvolala téměř tisíc podezření na onemocnění a způsobila kolem 180 úmrtí. Kvůli rychlému přílivu nemocných se místní špitály okamžitě zahltily. Organizace Lékaři bez hranic potvrdila, že tamní zdravotnická zařízení jsou kompletně obsazená a nemají kapacitu pro izolaci dalších přicházejících pacientů.

Zvládnutí této zdravotní krize ztěžuje skutečnost, že epidemii vyvolal specifický kmen viru Bundibugyo, na který aktuálně neexistuje schválený lék ani očkování. Zdravotní týmy navíc bojují s nedostatkem peněz na humanitární účely, což souvisí s dřívějším rozhodnutím vlády USA snížit zahraniční příspěvky. Práci komplikuje také špatná infrastruktura v postižených oblastech a neustálé bezpečnostní hrozby.

Východní regiony země totiž dlouhodobě čelí útokům ozbrojených skupin, jako jsou Allied Democratic Forces, které nedávno zmasakrovaly obyvatele několika vesnic poblíž epicentra nákazy. Místní lidé tak prožívají dvojí ohrožení, kdy se musí obávat jak ozbrojenců, tak smrtící infekce. Kvůli přetrvávajícím bojům navíc došlo v minulosti k devastaci zdravotnických center a k masivnímu odlivu kvalifikovaných lékařů.

Další velkou překážkou jsou zažité pohřební rituály spojené s omýváním a dotýkáním se zemřelých, které porušují hygienické předpisy, neboť těla obětí jsou extrémně nakažlivá. Napětí mezi obyvateli a personálem vyvrcholilo tento týden útokem na jedno z izolačních center, které rozzuřený dav zapálil poté, co mu lékaři odmítli vydat tělo příbuzného k tradičnímu obřadu.

Vedení provincie reagovalo na tyto nepokoje plošným zákazem tradičních pohřbů, které nyní smějí provádět pouze speciální týmy. Rovněž se nesmí převážet mrtví v běžných autech a veřejná shromáždění byla omezena na maximálně padesát osob. Zdravotníci se v nastalém zmatku snaží vypátrat nakažené lidi, kteří z center utekli, a vyhledat všechny osoby, s nimiž přišli do styku.

Hygienická nařízení narážejí také na běžné společenské návyky, kde je podávání rukou důležitým projevem úcty a emocí. Část obyvatel se přesto snaží své chování přizpůsobit a po každém pozdravu si ihned myje ruce mýdlem. Průzkumy v terénu navíc odhalily, že virus pronikl i do škol, přičemž třetina vzdělávacích institucí v oblasti již eviduje podezřelé případy nebo kontakty s infikovanými.

Mnoho nakažených si v počátku spletlo příznaky eboly s malárií, což usnadnilo nekontrolovaný přenos choroby. Podle očitých svědků má nemoc velmi rychlý nástup doprovázený silnými bolestmi, úporným zvracením a masivním krvácením. Zkušení lékaři potvrzují, že nynější krize vykazuje stejné rysy jako předchozí epidemie, zejména pak pozdní zachycení prvního ohniska a kritický nedostatek zdravotnického materiálu.

Vzhledem k absenci vakcíny se doktoři zaměřují na intenzivní péči, trasování kontaktů a rychlou hospitalizaci, která dává lidem větší šanci na uzdravení. Nově se začaly využívat průhledné plastové izolační boxy, které umožňují bezpečný vizuální kontakt mezi nemocnými, jejich rodinnými příslušníky a lékaři, aniž by personál musel neustále nosit těžké ochranné obleky.

S přibývajícími nemocnými ve městech jako Bunia roste mezi lidmi neklid, protože zprávy o nákaze se začínají dotýkat jejich známých a rodin. Slovo ebola sice vyvolává v komunitě obrovský strach, obyvatelé se však snaží nepropadat panice a věří v brzké zvládnutí situace. Spoléhají na zkušenosti zdravotníků na místě a doufají, že šíření viru se podaří zastavit dříve, než dojde k humanitární katastrofě.