Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Byl to nejlepší výsledek, který mohl blok dosáhnout? V daném čase to pravděpodobně bylo to nejlepší možné řešení, míní Maha Rafi Atal, lektorka politické ekonomie na Univerzitě v Glasgow. 15% cla jsou sice vyšší, než jaká vyjednala Velká Británie na začátku roku, ale jsou podstatně nižší než ty, která platí pro Čínu a Mexiko, a odpovídá sazbám, které jsou uplatňovány na Japonsko.
EU se také podařilo dojednat dohodu o některých vysoce technologických výrobcích, zejména o polovodičích, které jsou klíčové pro výrobky jako mobilní telefony a notebooky. To je něco, co Velká Británie ve své dohodě s americkým prezidentem neprosadila.
Další výhodou pro EU je, že dohodou získala i bezpečnostní přínosy, které pomáhají chránit klesající podporu USA pro evropskou obranu. Urgentní bezpečnostní obavy Evropy, zejména v souvislosti s Ukrajinou, učinily tyto rozhovory odlišné od obchodních jednání během první Trumpovy administrativy, kdy si Evropa mohla dovolit být agresivnější.
Největšími vítězi této dohody jsou evropské automobilky. USA sloučily různé sektorové povinnosti na zboží jako letadla, auta a automobilové díly do jednotného 15% tarifu. To fakticky snižuje cla na automobily vyrobené v EU (z původních 27,5%).
Američtí výrobci automobilů, na druhé straně, silně závisí na dílech z Mexika a Číny, které jsou stále zatíženy vyššími sazbami. To činí evropské vozy konkurenceschopnějšími pro americké spotřebitele než „americká“ auta, která spoléhají na dovozní díly.
Nejdůležitější je, že stejně jako v případě britské dohody je nová dohoda mezi EU a USA prohlášením porozumění mezi Bílým domem a Evropskou komisí, nikoliv formálním smluvním ujednáním. Smlouva by podléhala ratifikaci parlamenty na obou stranách. Charakter této dohody umožňuje jak Trumpovi, tak evropským lídrům prezentovat dohodu jako „výhru“ tím, že se volně zachází s tím, co je v ní skutečně obsaženo.
Například Trumpova administrativa slaví závazek EU nakupovat roční dodávky americké energie v hodnotě 250 miliard dolarů. Tato ústupek ale nemá právní váhu v EU, protože Evropská komise, která s Trumpem vyjednávala, žádnou energii nekomunikuje ani neřídí energetickou síť ve 27 členských státech.
Komise může povzbudit, ale nemůže donutit členské státy k nákupu americké energie. Konečné rozhodnutí o dodávkách energie a jejím původu je v rukou jednotlivých států a podniků. Teprve formální smlouva, ratifikovaná Evropským parlamentem, by je k tomu mohla zavázat.
Povaha této dohody umožňuje členským státům EU protestovat proti tomu, co považují za kapitulaci vůči Trumpovým požadavkům, bez skutečných následků. Ještě neexistuje text smlouvy, o kterém by museli hlasovat a který by museli implementovat. Trumpova administrativa rovněž uplatnila své hrozby celními tarify na jaře bez hlasování Kongresu a ad hoc upravuje sazby stejným způsobem.
Na jednu stranu to znamená, že členské státy EU nemusí být nakonec povinny implementovat některé méně příjemné prvky dohody, jako jsou nákupy energie nebo snižování vlastních cel EU na americké zboží. Na druhou stranu to znamená, že Trumpova administrativa – známá svými náhlými změnami – může kdykoliv porušit dohodu. EU s tím nemůže prakticky nic dělat.
Trumpova dlouhodobá antipatie vůči EU, kterou vnímá spíše jako konkurenta než spojence, znamenala, že Brusel nikdy nejednal z pozice síly. Fakt, že EU se vyhnula nejhoršímu scénáři, ochránila klíčové sektory a zajistila některé specifické výhody pro určité oblasti, naznačuje, že dohoda byla spíše výsledkem „zadržování Trumpa“ než triumfu. Po oznámení dohody se v mnoha evropských lídrech objevila spíše skleslost. Je pravda, že EU nevyhrála – ale přežila. A to je prozatím pravděpodobně dostatečné.
Po americké speciální operaci v lednu 2026, při níž byl dopaden diktátor Nicolás Maduro, prochází Venezuela procesem politické liberalizace. Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguez a vládní strana PSUV podnikají kroky směřující k přípravě na budoucí svobodné volby. Tento vývoj, který se odehrává v pozadí, naznačuje posun země směrem k demokracii a ekonomické obnově.
Putinova pozice je v současnosti oslabena válkou na Ukrajině, ekonomickou recesí a útoky dronů, které ohrožují ruskou schopnost vyvážet ropu. Do této situace se přidávají obavy z vývoje v Čečensku, kde systém Ramzana Kadyrova vykazuje zjevné známky únavy a nestability. Otazníky se vznášejí nad zdravím samotného vládce i nad budoucností celého regionu, který byl historicky jedním z nejvíce vzpurných území ruské federace.
Prodeje elektromobilů v kontinentální Evropě zaznamenaly v březnu prudký nárůst o 51 procent. Tento trend úzce souvisí s rostoucími cenami benzinu a nafty, které vyvolal probíhající konflikt v Íránu. Data ukazují, že v březnu bylo registrováno 224 000 nových elektrických vozidel, přičemž za první tři měsíce roku dosáhl jejich počet půl milionu. To představuje nárůst o 33,5 procenta oproti stejnému období předchozího roku, jak uvádí analýza organizací New AutoMotive a E-Mobility Europe.
Ukrajinské jednotky stále častěji nasazují v bojových operacích pozemní drony a robotické systémy namísto lidských vojáků. Příkladem je mise jednotky NC13 ze Třetí samostatné útočné brigády, která dokázala obsadit nepřátelskou pozici a zajmout ruské vojáky výhradně za pomoci dálkově ovládaných strojů. Velitel jednotky Mykola Zinkevyč potvrdil, že při této operaci nepadl jediný výstřel ze strany pěchoty. Dnes se tyto mise staly pro jednotku běžnou součástí každodenní činnosti.
Bývalý prezident a někdejší velitel letectva Rumen Radev dosáhl výrazného volebního vítězství. Jeho strana Progresivní Bulharsko získala 44,7 procenta hlasů, což jí v dvousetčtyřicetičlenném národním shromáždění zajistilo odhadem 131 křesel. Jde o první případ od roku 1997, kdy jedna politická formace získala v zemi absolutní většinu. Tento výsledek by mohl ukončit roky politické nestability a střídání krátkodobých koalic, které následovaly po pádu vlády dlouholetého premiéra Bojka Borisova.
Skotský ministr Douglas Alexander se zastal premiéra Keira Starmera v souvislosti s kontroverzním jmenováním Petera Mandelsona velvyslancem v USA. Podle Alexandera šlo o chybu, za kterou se premiér již omluvil, ale vyloučil, že by Starmer v této věci lhal, neboť o selhání při bezpečnostní prověrce nebyl informován.
Esmail Baghaei z íránského ministerstva zahraničí oznámil, že Teherán momentálně neplánuje další kolo rozhovorů se Spojenými státy. Podle jeho slov Washington porušil předchozí dohody, což znemožňuje konstruktivní diplomatický posun. Baghaei zdůraznil, že Írán nemůže ignorovat útoky ze strany USA, které probíhaly i během dřívějších jednání, a hodlá nadále hájit své národní zájmy. Íránská strana považuje americké návrhy za neseriózní a jejich požadavky za nerealistické, přičemž odmítá akceptovat jakákoli ultimáta.
Oblast u pobřeží regionu Sanriku zasáhly silné otřesy o síle 7,5 magnituda, jejichž hypocentrum se nacházelo deset kilometrů pod zemským povrchem. Jak informovala stanice NHK, mořská hladina vykazuje známky tsunami asi 50 kilometrů od břehů prefektury Aomori. Seismická aktivita byla citelná i ve vzdálených oblastech, včetně metropole Tokia.
V kanadské observatoři Churchill Marine Observatory se vědci během loňské zimy pokusili najít nové řešení pro znečištěné arktické vody. Do bazénu naplněného surovou mořskou vodou z Hudsonova zálivu, který byl pokryt ledem, vypustili 130 litrů nafty a přidali mikroby, kteří se živí ropou. Tato metoda byla úspěšně využita při úniku ropy z vrtu Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, ale v chladnějších vodách se její účinnost musela teprve ověřit.
Podle analýzy deníku Guardian generuje současný ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem obrovské zisky pro globální těžařské společnosti. Stovka největších firem v tomto odvětví si během prvního měsíce války přišla v průměru na 30 milionů dolarů za každou hodinu, a to nad rámec svých standardních výnosů. Mezi hlavními těžaři, kteří na situaci profitují, figurují giganti jako Saudi Aramco, ruský Gazprom či americký ExxonMobil.
Představitelé amerického ministerstva obrany jasně deklarovali, že budoucí vojenská pomoc Ukrajině se nemůže nadále opírat primárně o zdroje Spojených států. Elbridge Colby, klíčový činitel Pentagonu pro strategii, během setkání kontaktní skupiny v Berlíně zdůraznil nutnost změny dosavadního kurzu. Evropské státy podle něj musí urychleně převzít hlavní díl odpovědnosti za obranu vlastního kontinentu. Tato transformace není otázkou politické preference, nýbrž nevyhnutelnou strategickou potřebou.
Počasí v příštím týdnu bude mít střídavý charakter, avizují meteorologové v předpovědi, kterou dnes zveřejnili na sociálních sítích. Opět nejsou vyloučeny noční mrazy, odpoledne mohou zároveň maxima dosahovat až 18 stupňů.