Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Byl to nejlepší výsledek, který mohl blok dosáhnout? V daném čase to pravděpodobně bylo to nejlepší možné řešení, míní Maha Rafi Atal, lektorka politické ekonomie na Univerzitě v Glasgow. 15% cla jsou sice vyšší, než jaká vyjednala Velká Británie na začátku roku, ale jsou podstatně nižší než ty, která platí pro Čínu a Mexiko, a odpovídá sazbám, které jsou uplatňovány na Japonsko.
EU se také podařilo dojednat dohodu o některých vysoce technologických výrobcích, zejména o polovodičích, které jsou klíčové pro výrobky jako mobilní telefony a notebooky. To je něco, co Velká Británie ve své dohodě s americkým prezidentem neprosadila.
Další výhodou pro EU je, že dohodou získala i bezpečnostní přínosy, které pomáhají chránit klesající podporu USA pro evropskou obranu. Urgentní bezpečnostní obavy Evropy, zejména v souvislosti s Ukrajinou, učinily tyto rozhovory odlišné od obchodních jednání během první Trumpovy administrativy, kdy si Evropa mohla dovolit být agresivnější.
Největšími vítězi této dohody jsou evropské automobilky. USA sloučily různé sektorové povinnosti na zboží jako letadla, auta a automobilové díly do jednotného 15% tarifu. To fakticky snižuje cla na automobily vyrobené v EU (z původních 27,5%).
Američtí výrobci automobilů, na druhé straně, silně závisí na dílech z Mexika a Číny, které jsou stále zatíženy vyššími sazbami. To činí evropské vozy konkurenceschopnějšími pro americké spotřebitele než „americká“ auta, která spoléhají na dovozní díly.
Nejdůležitější je, že stejně jako v případě britské dohody je nová dohoda mezi EU a USA prohlášením porozumění mezi Bílým domem a Evropskou komisí, nikoliv formálním smluvním ujednáním. Smlouva by podléhala ratifikaci parlamenty na obou stranách. Charakter této dohody umožňuje jak Trumpovi, tak evropským lídrům prezentovat dohodu jako „výhru“ tím, že se volně zachází s tím, co je v ní skutečně obsaženo.
Například Trumpova administrativa slaví závazek EU nakupovat roční dodávky americké energie v hodnotě 250 miliard dolarů. Tato ústupek ale nemá právní váhu v EU, protože Evropská komise, která s Trumpem vyjednávala, žádnou energii nekomunikuje ani neřídí energetickou síť ve 27 členských státech.
Komise může povzbudit, ale nemůže donutit členské státy k nákupu americké energie. Konečné rozhodnutí o dodávkách energie a jejím původu je v rukou jednotlivých států a podniků. Teprve formální smlouva, ratifikovaná Evropským parlamentem, by je k tomu mohla zavázat.
Povaha této dohody umožňuje členským státům EU protestovat proti tomu, co považují za kapitulaci vůči Trumpovým požadavkům, bez skutečných následků. Ještě neexistuje text smlouvy, o kterém by museli hlasovat a který by museli implementovat. Trumpova administrativa rovněž uplatnila své hrozby celními tarify na jaře bez hlasování Kongresu a ad hoc upravuje sazby stejným způsobem.
Na jednu stranu to znamená, že členské státy EU nemusí být nakonec povinny implementovat některé méně příjemné prvky dohody, jako jsou nákupy energie nebo snižování vlastních cel EU na americké zboží. Na druhou stranu to znamená, že Trumpova administrativa – známá svými náhlými změnami – může kdykoliv porušit dohodu. EU s tím nemůže prakticky nic dělat.
Trumpova dlouhodobá antipatie vůči EU, kterou vnímá spíše jako konkurenta než spojence, znamenala, že Brusel nikdy nejednal z pozice síly. Fakt, že EU se vyhnula nejhoršímu scénáři, ochránila klíčové sektory a zajistila některé specifické výhody pro určité oblasti, naznačuje, že dohoda byla spíše výsledkem „zadržování Trumpa“ než triumfu. Po oznámení dohody se v mnoha evropských lídrech objevila spíše skleslost. Je pravda, že EU nevyhrála – ale přežila. A to je prozatím pravděpodobně dostatečné.
Polsko čelí bezprecedentnímu nárůstu nepřátelských aktivit ze strany cizích zpravodajských služeb. Podle čerstvé zprávy polské Agentury pro vnitřní bezpečnost (ABW) zaznamenala země od roku 2024 rekordní počet hybridních útoků a špionážních případů. Rozsah vyšetřování v posledních dvou letech je tak masivní, že se vyrovná objemu práce, kterou polská kontrarozvědka odvedla za předchozí tři desetiletí.
Když loď MV Hondius vyplouvala 1. dubna z nejjižnějšího města světa, argentinské Ushuaii, obloha nad Ohňovou zemí se projasnila a osvětlila čerstvý sníh na vrcholcích hor. Na palubu polárního plavidla nastoupilo 88 cestujících a 61 členů posádky celkem 23 národností. Před sebou měli pětatřicetidenní „atlantickou expedici“, která je měla zavést přes odlehlé ostrovy až na Kapverdy.
Současný ozbrojený střet v Íránu zasahuje evropské hospodářství nebývalou silou a otřásá jeho finanční stabilitou. Prudké zdražování fosilních paliv vyčerpává rozpočet Evropské unie obrovským tempem, přičemž náklady na zvládnutí situace dosahují stovek milionů eur každým dnem. Napětí navíc stupňuje postoj Bílého domu, který zvažuje časově neomezenou izolaci íránského režimu, což by pro světovou energetiku znamenalo další hluboký propad.
Vztah mezi izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl dlouhou dobu prezentován jako nerozbitné spojenectví dvou populistických lídrů, prochází hlubokou krizí. Ačkoliv se Netanjahu snaží v médiích vyvolat dojem „plné koordinace“ a tvrdí, že s Trumpem hovoří téměř denně, realita v zákulisí podle analytiků webu The Guarian vypadá mnohem dramatičtěji.
Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus vydal mimořádné prohlášení adresované obyvatelům ostrova Tenerife. Snaží se tak uklidnit veřejnost před nedělním ranním zakotvením výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě vypukla nákaza hantavirem. Šéf WHO zdůraznil, že riziko pro místní obyvatele je velmi nízké a situace se nijak nepodobá pandemii covidu.
Ruský prezident Vladimir Putin využil tradiční vojenskou přehlídku ke Dni vítězství v Moskvě k vyslání ostrého vzkazu celému světu. Stalo se tak jen několik hodin poté, co americký prezident Donald Trump oznámil dosažení třídenního příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Putin ve svém projevu na Rudém náměstí dal jasně najevo, že navzdory snahám o klid zbraní nehodlá ve svých válečných cílech polevit.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že zvažuje přesun části amerických jednotek z Německa do Polska. Toto vyjádření přichází v době, kdy se Pentagon připravuje na stažení přibližně 5 000 vojáků z německých základen, k čemuž má dojít v průběhu nadcházejícího roku. Trump na dotaz novinářů uvedl, že Polsko o takový krok stojí a že on sám má s polským prezidentem velmi dobré vztahy, což tuto možnost činí reálnou.
Spojené státy americké v současné době očekávají reakci Íránu na návrh prozatímní dohody, která by měla ukončit konflikt na Blízkém východě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své návštěvy Říma vyjádřil naději, že Teherán přijde se seriózní nabídkou, která by umožnila zahájit skutečný proces vyjednávání. Také prezident Donald Trump potvrdil, že očekává vyjádření íránské strany ve velmi krátké době.
Letošní oslavy Dne vítězství v Rusku se nesly v duchu bezprecedentních omezení, která jasně ukazují, jak hluboko do ruského vnitrozemí už válka na Ukrajině zasahuje. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí se poprvé po dvaceti letech musela obejít bez těžké vojenské techniky. Kromě skromnějšího programu provázejí svátek také uzavírky letišť a dočasné vypnutí mobilního internetu, což Kreml odůvodňuje ochranou před ukrajinským „terorismem“.
Letošní oslavy Dne vítězství v Moskvě se do historie zapíšou jako jedny z nejskromnějších a nejvíce střežených v éře Vladimira Putina. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí, která dříve sloužila jako oslnivá demonstrace ruské vojenské síly a vlivu, se kvůli „aktuální operační situaci“ musela obejít bez těžké bojové techniky. Podle expertů CNN vysílá toto rozhodnutí světu signál, který je v přímém rozporu s Putinovou snahou vypadat za každou cenu silně a pod kontrolou.
Rusko i Ukrajina oficiálně potvrdily třídenní příměří, které má trvat od 9. do 11. května. Dohodu, která zahrnuje úplné zastavení všech útočných operací, oznámil americký prezident Donald Trump. Součástí této diplomatické iniciativy je také rozsáhlá výměna válečných zajatců v poměru 1 000 za 1 000, což potvrdily obě válčící strany.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.