Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Byl to nejlepší výsledek, který mohl blok dosáhnout? V daném čase to pravděpodobně bylo to nejlepší možné řešení, míní Maha Rafi Atal, lektorka politické ekonomie na Univerzitě v Glasgow. 15% cla jsou sice vyšší, než jaká vyjednala Velká Británie na začátku roku, ale jsou podstatně nižší než ty, která platí pro Čínu a Mexiko, a odpovídá sazbám, které jsou uplatňovány na Japonsko.
EU se také podařilo dojednat dohodu o některých vysoce technologických výrobcích, zejména o polovodičích, které jsou klíčové pro výrobky jako mobilní telefony a notebooky. To je něco, co Velká Británie ve své dohodě s americkým prezidentem neprosadila.
Další výhodou pro EU je, že dohodou získala i bezpečnostní přínosy, které pomáhají chránit klesající podporu USA pro evropskou obranu. Urgentní bezpečnostní obavy Evropy, zejména v souvislosti s Ukrajinou, učinily tyto rozhovory odlišné od obchodních jednání během první Trumpovy administrativy, kdy si Evropa mohla dovolit být agresivnější.
Největšími vítězi této dohody jsou evropské automobilky. USA sloučily různé sektorové povinnosti na zboží jako letadla, auta a automobilové díly do jednotného 15% tarifu. To fakticky snižuje cla na automobily vyrobené v EU (z původních 27,5%).
Američtí výrobci automobilů, na druhé straně, silně závisí na dílech z Mexika a Číny, které jsou stále zatíženy vyššími sazbami. To činí evropské vozy konkurenceschopnějšími pro americké spotřebitele než „americká“ auta, která spoléhají na dovozní díly.
Nejdůležitější je, že stejně jako v případě britské dohody je nová dohoda mezi EU a USA prohlášením porozumění mezi Bílým domem a Evropskou komisí, nikoliv formálním smluvním ujednáním. Smlouva by podléhala ratifikaci parlamenty na obou stranách. Charakter této dohody umožňuje jak Trumpovi, tak evropským lídrům prezentovat dohodu jako „výhru“ tím, že se volně zachází s tím, co je v ní skutečně obsaženo.
Například Trumpova administrativa slaví závazek EU nakupovat roční dodávky americké energie v hodnotě 250 miliard dolarů. Tato ústupek ale nemá právní váhu v EU, protože Evropská komise, která s Trumpem vyjednávala, žádnou energii nekomunikuje ani neřídí energetickou síť ve 27 členských státech.
Komise může povzbudit, ale nemůže donutit členské státy k nákupu americké energie. Konečné rozhodnutí o dodávkách energie a jejím původu je v rukou jednotlivých států a podniků. Teprve formální smlouva, ratifikovaná Evropským parlamentem, by je k tomu mohla zavázat.
Povaha této dohody umožňuje členským státům EU protestovat proti tomu, co považují za kapitulaci vůči Trumpovým požadavkům, bez skutečných následků. Ještě neexistuje text smlouvy, o kterém by museli hlasovat a který by museli implementovat. Trumpova administrativa rovněž uplatnila své hrozby celními tarify na jaře bez hlasování Kongresu a ad hoc upravuje sazby stejným způsobem.
Na jednu stranu to znamená, že členské státy EU nemusí být nakonec povinny implementovat některé méně příjemné prvky dohody, jako jsou nákupy energie nebo snižování vlastních cel EU na americké zboží. Na druhou stranu to znamená, že Trumpova administrativa – známá svými náhlými změnami – může kdykoliv porušit dohodu. EU s tím nemůže prakticky nic dělat.
Trumpova dlouhodobá antipatie vůči EU, kterou vnímá spíše jako konkurenta než spojence, znamenala, že Brusel nikdy nejednal z pozice síly. Fakt, že EU se vyhnula nejhoršímu scénáři, ochránila klíčové sektory a zajistila některé specifické výhody pro určité oblasti, naznačuje, že dohoda byla spíše výsledkem „zadržování Trumpa“ než triumfu. Po oznámení dohody se v mnoha evropských lídrech objevila spíše skleslost. Je pravda, že EU nevyhrála – ale přežila. A to je prozatím pravděpodobně dostatečné.
Švédsko, jako stát ležící v bezprostřední blízkosti Ruska, uznává Moskvu jako reálnou hrozbu, před kterou je nutné se bránit. Švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergard komentovala nejnovější prohlášení kremelského vůdce Vladimira Putina o jeho připravenosti na válku s Evropou během ministerské schůzky NATO.
Pětihodinové rozhovory Vladimira Putina s americkými diplomatickými akrobaty nepřinesly nic, co by stálo za řeč, spíše jen odkryly míru, s jakou se americká diplomacie nechává vést ruským rámováním. Washington zcela vědomě přenechává iniciativu Kremlu a dobrovolně oslabuje vlastní autoritu v otázce Ukrajiny. Pokud Spojené státy nezačnou prosazovat jasné principy a realistickou strategii, jejich vliv bude dál erodovat.
Široká většina Američanů si přeje vítězství Ukrajiny nad Ruskem a podporuje posílání amerických zbraní Kyjevu pro dosažení tohoto cíle. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Reagan National Defense Survey, jehož výsledky byly zveřejněny ve čtvrtek. Tato zjištění přichází v době, kdy administrativa prezidenta Trumpa tlačí na Ukrajinu, aby učinila závažné územní ústupky výměnou za mír.
Mírová jednání ohledně Ukrajiny podle expertů naznačují, že mezinárodní vztahy sklouzávají zpět k pouhé surové státní síle, kde principy mezinárodního práva ztrácejí na významu. Autor článku upozorňuje, že ať už se Ukrajina dohodne, nebo ne, nevyhnutelný kompromis pravděpodobně potvrdí možnost překreslování evropských hranic vojenskou silou i ve 21. století. Jakákoli mírová dohoda, kterou by Rusko přijalo, by téměř jistě vyžadovala vzdání se části ukrajinského území.
Více než 60 000 tučňáků v koloniích u pobřeží Jihoafrické republiky uhynulo hlady v důsledku kolapsu počtu sardinek. Tato zjištění přinesla nová studie publikovaná v odborném časopise Ostrich: Journal of African Ornithology. Výzkum odhalil, že klimatická krize a nadměrný rybolov přispěly k úbytku více než 95 % afrických tučňáků ve dvou nejdůležitějších hnízdních koloniích – na Dassen Island a Robben Island – mezi lety 2004 a 2012.
Kreml v pátek oznámil, že Rusko je připraveno pokračovat v mírových rozhovorech se současným americkým týmem. Toto prohlášení učinil kremelský poradce Jurij Ušakov, i přesto, že schůzka mezi ruskými a americkými zástupci, která proběhla na začátku týdne v Moskvě, nepřinesla výraznější pokrok. Donald Trump po jednáních dokonce uvedl, že neví, jaký je aktuální postoj Kremlu, protože rozhovory se zdály být bez valného výsledku.
Nebezpečné projevy zimního počasí se vrací do Česka. Od pátečního večera do sobotního rána hrozí náledí. Tvořit se bude zejména v Čechách, vyplývá z nové výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Dosud o zdravotním stavu Patrika Hezuckého mluvili zejména jeho kamarádi a kolegové, například Leoš Mareš či Miloš Pokorný. Až ve čtvrtek se rozhodla promluvit i moderátorova manželka Nikola, která prozradila, jak na tom její muž je.
Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že Moskva nesouhlasí se všemi body amerického plánu na ukončení války na Ukrajině. Uvedl to v rozhovoru pro India Today po nedávných jednáních v Kremlu s americkými vyjednavači. "Někdy jsme řekli, že ano, o tom můžeme diskutovat, ale s tím souhlasit nemůžeme," řekl Putin, aniž by upřesnil konkrétní sporné body.
Americká armáda provádí rozsáhlá tanková cvičení poblíž polských hranic s Ruskem, kde zkouší nasazení svých ikonických hlavních bojových tanků M1A2 Abrams. Cílem je zjistit, jak se tato korunní klenot západní obrněné techniky chová v jednom z nejtěžších evropských terénů – polském podzimním blátě. Probíhající cvičení jsou reakcí na obavy, že by se válka na Ukrajině mohla rozšířit i za její hranice.
Výhrůžku ruského vládce Vladimira Putina, že je Rusko připraveno „prát se s Evropou hned teď“, je nutné brát jakou reálnou. Kreml totiž schválil největší vojenský rozpočet od dob SSSR, kdy až 40 procent státních výdajů míří na armádu a bezpečnostní aparát, což fakticky znamená plnohodnotný přechod na válečnou ekonomiku a dlouhodobou přípravu na střet s NATO. Zatímco ruské síly rostou na více než 1,3 milionu vojáků, v Evropě se opožděně vrací debata o mobilizaci, povinné službě a nutnosti zásadně přehodnotit vlastní obranné strategie.
Belgie se stala klíčovým faktorem, který blokuje obří půjčku pro Ukrajinu ve výši přibližně 140 miliard eur. Tato půjčka, zajištěná zmrazenými ruskými státními aktivy, která jsou z velké části uložena v bruselském depozitáři Euroclear, by měla zajistit financování válkou zasažené Ukrajiny na nadcházející dva roky. Hlavní překážkou je belgický premiér Bart De Wever, který se obává enormního finančního a právního rizika, které by postihlo jeho zemi.