Obchodní dohoda mezi USA a Evropskou unií, uzavřená těsně před opětovným zavedením Trumpových „svobodných celních“ tarifů, odráží nové politické trendy v globálním obchodu. V reakci na hrozbu 30% základních cel z Washingtonu, která by se vztahovala na všechny produkty, a na další specifické sankce, EU dosáhla částečného zmírnění v podobě jednotného 15% celního tarifu na všechno zboží.
Byl to nejlepší výsledek, který mohl blok dosáhnout? V daném čase to pravděpodobně bylo to nejlepší možné řešení, míní Maha Rafi Atal, lektorka politické ekonomie na Univerzitě v Glasgow. 15% cla jsou sice vyšší, než jaká vyjednala Velká Británie na začátku roku, ale jsou podstatně nižší než ty, která platí pro Čínu a Mexiko, a odpovídá sazbám, které jsou uplatňovány na Japonsko.
EU se také podařilo dojednat dohodu o některých vysoce technologických výrobcích, zejména o polovodičích, které jsou klíčové pro výrobky jako mobilní telefony a notebooky. To je něco, co Velká Británie ve své dohodě s americkým prezidentem neprosadila.
Další výhodou pro EU je, že dohodou získala i bezpečnostní přínosy, které pomáhají chránit klesající podporu USA pro evropskou obranu. Urgentní bezpečnostní obavy Evropy, zejména v souvislosti s Ukrajinou, učinily tyto rozhovory odlišné od obchodních jednání během první Trumpovy administrativy, kdy si Evropa mohla dovolit být agresivnější.
Největšími vítězi této dohody jsou evropské automobilky. USA sloučily různé sektorové povinnosti na zboží jako letadla, auta a automobilové díly do jednotného 15% tarifu. To fakticky snižuje cla na automobily vyrobené v EU (z původních 27,5%).
Američtí výrobci automobilů, na druhé straně, silně závisí na dílech z Mexika a Číny, které jsou stále zatíženy vyššími sazbami. To činí evropské vozy konkurenceschopnějšími pro americké spotřebitele než „americká“ auta, která spoléhají na dovozní díly.
Nejdůležitější je, že stejně jako v případě britské dohody je nová dohoda mezi EU a USA prohlášením porozumění mezi Bílým domem a Evropskou komisí, nikoliv formálním smluvním ujednáním. Smlouva by podléhala ratifikaci parlamenty na obou stranách. Charakter této dohody umožňuje jak Trumpovi, tak evropským lídrům prezentovat dohodu jako „výhru“ tím, že se volně zachází s tím, co je v ní skutečně obsaženo.
Například Trumpova administrativa slaví závazek EU nakupovat roční dodávky americké energie v hodnotě 250 miliard dolarů. Tato ústupek ale nemá právní váhu v EU, protože Evropská komise, která s Trumpem vyjednávala, žádnou energii nekomunikuje ani neřídí energetickou síť ve 27 členských státech.
Komise může povzbudit, ale nemůže donutit členské státy k nákupu americké energie. Konečné rozhodnutí o dodávkách energie a jejím původu je v rukou jednotlivých států a podniků. Teprve formální smlouva, ratifikovaná Evropským parlamentem, by je k tomu mohla zavázat.
Povaha této dohody umožňuje členským státům EU protestovat proti tomu, co považují za kapitulaci vůči Trumpovým požadavkům, bez skutečných následků. Ještě neexistuje text smlouvy, o kterém by museli hlasovat a který by museli implementovat. Trumpova administrativa rovněž uplatnila své hrozby celními tarify na jaře bez hlasování Kongresu a ad hoc upravuje sazby stejným způsobem.
Na jednu stranu to znamená, že členské státy EU nemusí být nakonec povinny implementovat některé méně příjemné prvky dohody, jako jsou nákupy energie nebo snižování vlastních cel EU na americké zboží. Na druhou stranu to znamená, že Trumpova administrativa – známá svými náhlými změnami – může kdykoliv porušit dohodu. EU s tím nemůže prakticky nic dělat.
Trumpova dlouhodobá antipatie vůči EU, kterou vnímá spíše jako konkurenta než spojence, znamenala, že Brusel nikdy nejednal z pozice síly. Fakt, že EU se vyhnula nejhoršímu scénáři, ochránila klíčové sektory a zajistila některé specifické výhody pro určité oblasti, naznačuje, že dohoda byla spíše výsledkem „zadržování Trumpa“ než triumfu. Po oznámení dohody se v mnoha evropských lídrech objevila spíše skleslost. Je pravda, že EU nevyhrála – ale přežila. A to je prozatím pravděpodobně dostatečné.
Evropské státy zachvátily obavy, že se ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi podaří rozdělit transatlantické spojenectví a získat vše, co si na Ukrajině přeje. V souvislosti s nečekaně oznámeným summitem na Aljašce, kde se má Putin setkat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jeden z nejmenovaných evropských diplomatů pro CNN uvedl, že se Evropa ocitá v nebezpečí, že bude „pouhou poznámkou pod čarou v dějinách“.
Nedávné rozhodnutí Austrálie, Spojeného království, Francie a Kanady uznat palestinský stát signalizuje rostoucí globální shodu na tom, že Palestinci mají právo na vlastní stát. Tento historický krok, který má Austrálie učinit na Valném shromáždění OSN v září, má však spíše symbolický význam. Představa skutečného, funkčního palestinského státu složeného ze Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Východního Jeruzaléma, je totiž v současné situaci velmi vzdálená realitě. Izraelská vláda, v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem, myšlenku dvoustátního řešení zcela odmítá a označila zmíněná uznání za „hanebná“. Jaké jsou tedy klíčové překážky, které je nutné překonat, aby se palestinský stát stal skutečností?
Lymská borelióza je v současnosti celosvětově na vzestupu, přičemž k jejímu šíření přispívají zejména klimatické změny. Přesto i nadále zůstává pro mnohé lékaře těžké její příznaky rozpoznat, což často vede k chybným diagnózám a pozdní léčbě.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ostře odsoudil plány některých evropských zemí na uznání palestinského státu. Během tiskové konference nazval tuto myšlenku „podvodem“ a prohlásil, že by takový krok nevedl k míru, ale naopak k válce. Uvedl, že drtivá většina izraelské veřejnosti se staví proti vzniku palestinského státu, protože v něm vidí hrozbu pro svou bezpečnost.
Meir Simcha je jedním z mnoha osadníků, kteří v okupovaném Západním břehu Jordánu intenzivně usilují o rozšíření židovských komunit na úkor Palestinců. Pod fíkovníkem, poblíž pramene vody, vysvětluje, že aktuální dění je pro něj zvláštním obdobím. Simcha je přesvědčen, že se blíží chvíle, kdy se území, které považuje za biblickou domovinu židovského národa, definitivně stane jejich. Pohled na krajinu v jeho okolí, kdysi obývanou palestinskými farmáři, dnes vypovídá o posunu, který se stal v posledních letech.
Posledním známým partnerem Veroniky Žilkové byl hudebník Josef Holomáč, ale jejich vztah je již nějaký čas minulostí. I proto nejspíš známá herečka už nečekala, že jí z toho mohou plynout nějaké potíže. Pak ale vyšlo najevo, že si na ni brousí zuby bývalá manželka Holomáče. On je ale připraven Žilkové pomoci.
Spousta slavných tváří se objevila na pátečním posledním rozloučení s Jiřím Krampolem, ale dva známí lidé účast odřekli. Kromě legendární herečky Jiřiny Bohdalové to byl exprezident Miloš Zeman. Podle organizátora smutečního obřadu se zřejmě urazil.
Velký otazník vyvstává před páteční schůzkou amerického prezidenta Donalda Trumpa s ruským protějškem Vladimirem Putinem na Aljašce. Podle informací německého deníku Bild měl Trumpův speciální vyslanec Steve Witkoff během nedávné návštěvy Kremlu špatně pochopit návrh ruské strany.
Nedělní 18. hodinou vyvrcholí aktuální výstraha před vysokými teplotami, která se týká zejména jižní Moravy. Meteorologové již ale avizují, že příští týden může být v Česku ještě tepleji. Maxima zřejmě vystoupají nad 35 stupňů.
Veronika Arichteva v červenci odhalila, že čeká s manželem Biserem druhého společného potomka. Dítě přijde na svět přibližně pět let po starším sourozenci. Některé fanynky si možná řeknou, že je to poměrně dlouhá doba. Známá herečka se proto rozhodla něco prozradit, ale zatím opravdu jen něco.
Bílý dům stále zvažuje na páteční setkání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem na Aljašce pozve i ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ten už dříve naznačil, že Ukrajina nepřijme jakákoliv rozhodnutí, která budou učiněna bez jejího vědomí.
Dara Rolins upřímně přiznala, že jí není příjemné, co se semlelo kolem fotek jejího snoubence Pavla Nedvěda s jinou ženou. Až si mohli někteří fanoušci myslet, že se schyluje k rozchodu hvězdného československého páru. Něco takového ale není na pořadu dne, potvrdila zpěvačka.