Evropa pracuje stále méně. Zatímco ještě v roce 2015 činila průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii 36,9 hodiny, loni už to bylo pouze 35,9 hodiny. Evropský žebříček vede Řecko (39,6 hodiny), následované Bulharskem (38,7 hodiny), Polskem (38,7 hodiny) a Litvou (38,4 hodiny). Na opačném konci stojí Nizozemci (31,9 hodiny), Dánové a Němci (shodně 33,9 hodiny) a Rakušané (34 hodiny).
Právě srovnání České republiky s jejími sousedy nabízí nejzajímavější pohled. Český zaměstnanec stráví v práci v průměru 37,5 hodiny týdně. To je o více než tři a půl hodiny týdně více než v Německu nebo Rakousku. Za celý rok tento rozdíl představuje zhruba 180 hodin navíc, což odpovídá více než jednomu celému pracovnímu měsíci. V regionu střední Evropy sice Češi nepracují úplně nejdéle, protože Poláci odpracují v průměru 38,7 hodiny a Slováci 37,6 hodiny týdně, přesto je náš časový náskok oproti západním sousedům obrovský.
Německo i Rakousko však dokážou za každou odpracovanou hodinu vytvořit výrazně vyšší ekonomickou hodnotu. Hodinová produktivita práce dosahuje v Německu 122,9 procenta průměru Evropské unie a v Rakousku 115,9 procenta. Naproti tomu Česká republika se pohybuje na úrovni 78,4 procenta evropského průměru, Slovensko na 81,2 procenta a Polsko na 68,6 procenta. Český zaměstnanec sice pracuje déle, ale za hodinu práce vytvoří přibližně o 36 procent méně ekonomické hodnoty než jeho německý protějšek. Data jasně ukazují, že delší pracovní doba sama o sobě automaticky k vyšší ekonomické výkonnosti nevede.
Tato realita je důvodem, proč se české mzdy stále nemohou plně přiblížit západoevropské úrovni. Bohatství země totiž nevzniká primárně množstvím času stráveného v práci, ale tím, kolik hodnoty dokáže ekonomika během těchto hodin vyprodukovat. Rozhodující roli zde hrají moderní technologie, automatizace, kvalita infrastruktury, organizace práce a také podíl výroby a služeb s vyšší přidanou hodnotou.
Produktivita se pak přímo promítá do nákladů práce, které úzce souvisejí s výší výdělků. V Německu činí průměrné hodinové náklady práce 45 eur a v Rakousku 46,3 eura. V České republice dosahují 19,8 eura, což nás staví na srovnatelnou úroveň se Slovenskem (19,8 eura) a těsně před Polsko (19,1 eura). Tyto propastné rozdíly vůči západním zemím EU z velké části pouze odrážejí celkovou ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí. Vyšší mzdy a vyšší náklady na zaměstnance si totiž mohou dlouhodobě dovolit jen ty ekonomiky, které dokážou každou hodinu využít efektivněji.
Tento vztah mezi produktivitou a životní úrovní se pak naplno projevuje v celkovém bohatství společnosti a v tom, co si lidé mohou reálně koupit. Když se podíváme na hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly, Německo dosahuje 115 procent průměru Evropské unie a Rakousko dokonce 117 procent. Česká republika se nachází pod tímto průměrem, konkrétně na úrovni 92 procent. Stále jsme na tom ale lépe než Polsko (81 procent) a Slovensko (75 procent).
Data tak potvrzují, že český problém rozhodně nespočívá v nedostatku odpracovaných hodin. Naši západní sousedé jsou jasným důkazem, že cesta k prosperitě a vyšším mzdám nevede přes delší pobyt na pracovišti, ale přes vyšší hodnotu vytvořenou během každé jedné hodiny.
Případem, jaký nebývá běžný, se od středy zabývá pražská mordparta. V české metropoli měl být zavražděn vlivný izraelský podnikatel z oblasti hazardu. Policie pouze potvrdila, že vyšetřuje vraždu cizince.
Evropa pracuje stále méně. Zatímco ještě v roce 2015 činila průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii 36,9 hodiny, loni už to bylo pouze 35,9 hodiny. Evropský žebříček vede Řecko (39,6 hodiny), následované Bulharskem (38,7 hodiny), Polskem (38,7 hodiny) a Litvou (38,4 hodiny). Na opačném konci stojí Nizozemci (31,9 hodiny), Dánové a Němci (shodně 33,9 hodiny) a Rakušané (34 hodiny).
Počasí v Česku je na začátku června poměrně nevyzpytatelné. Chvíli je slunečno, pak zase prší. O víkendu by se snad mohla situace zlepšit, očekává se oteplení. Nejvyšší teploty se dokonce přiblíží třicítce.
Evropská komise jedná s členskými státy o úpravě pravidel pro uprchlíky z Ukrajiny a zvažuje, že by z unijní ochrany do budoucna vyloučila muže v branném věku a také lidi, kteří ze své vlasti odešli nelegálně. Stávající evropský mechanismus dočasné ochrany sice vyprší až v březnu 2027, unijní exekutiva však již nyní připravuje jeho prodloužení o další rok a testuje postoj jednotlivých vlád k zavedení nových restrikcí. Během čtvrtečního zasedání ministrů vnitra v Lucemburku získal tento návrh oficiální podporu od polského wiceministra vnitra Macieje Duszczyka, který potvrdil, že Varšava s takovým řešením plně souhlasí.
Bill Browder, šéf investičního fondu Hermitage Capital a jeden z nejvýznamnějších zahraničních kritiků Vladimira Putina, v komentáři pro britský deník The Independent varuje, že ruský prezident se pod tlakem nepříznivého vývoje ocitá v dosud nejvážnější krizi.
Fotbaloví fanoušci mířící do Severní Ameriky na historicky první mistrovství světa pořádané třemi zeměmi se ocitnou na kontinentu, který za sebou má období značně napjatých vztahů. Turnaj se sice odehraje v celkem 16 městech napříč Spojenými státy, Kanadou a Mexikem, nicméně třicetidevítidenní sportovní svátek bude provázet politické napětí, které se od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu projevuje v otázkách obchodu, migrace i pašování drog. Přestože lídři všech tří zemí loni v prosinci při losování vládli úsměvy, Trumpova otevřená snaha o americkou dominanci na kontinentu může hladký průběh šampionátu zkomplikovat.
Íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí ve svém čtvrtečním prohlášení oznámil porážku nepřítele na bojišti, zároveň však varoval Íránce před vnitřním rozdělením společnosti. Chameneí se na veřejnosti neobjevil od konce února, kdy byl údajně zraněn při americko-izraelských úderech, které stály život jeho otce Alího Chameneího, a jeho poselství jsou proto velmi vzácná.
Na trhu s nápoji se objevil nový výrazný trend, kdy se vedle celebrit a influencerů začínají prosazovat energetické drinky zaměřené na křesťanskou tematiku. Značky jako Yahweh, Agape, 4gvn nebo Praise Energy se snaží šířit evangelium prostřednictvím plechovek s kofeinem, což však vyvolává otázky, zda křesťanství skutečně pomáhají, nebo zda k Ježíši přistupují pouze jako k bezplatné marketingové značce s autorskými právy zdarma.
Národní vědecká nadace (NSF), která je financována americkou vládou, oznámila záměr zásadně omezit hlubokomořský monitorovací systém v hodnotě 368 milionů dolarů. Rozhodnutí zrušit klíčové části sítě Ocean Observatories Initiative (OOI), jež od roku 2016 s pomocí přibližně 900 přístrojů, bójí a podmořských kluzáků nepřetržitě sbírala data v Tichém a Atlantském oceánu, vyvolalo vážné obavy mezi odborníky. K tomuto kroku dochází v době rekordních teplot moří, hrozby superfenoménu El Niño a obav z možného kolapsu systému oceánských proudů.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil armádě převzít kontrolu nad 70 procenty Pásma Gazy, což znamená výrazný nárůst oproti dosavadním 60 procentům, které mělo vojsko pod kontrolou. Tento krok následuje po březnové aktualizaci map pro humanitární organizace, v níž se objevila nová oranžová linie vymezující uzavřené vojenské pásmo. Takto definovaná oblast je o 11 procent větší než zóna, kterou původně určovala takzvaná žlutá linie dohodnutá v říjnovém příměří s hnutím Hamás.
Nová zpráva organizace World Inequality Lab přináší komplexní plán, jak zvýšit globální životní úroveň, snížit společenskou nerovnost a zároveň udržet globální oteplování pod hranicí dvou stupňů Celsia ve srovnání s předprůmyslovou érou. Cílem studie nazvané Global Justice Report je nabídnout jasnou alternativu ke klimatickému kolapsu, politickému extremismu a rostoucímu ekonomickému napětí. Autoři ji staví jako pozitivní protipól k pesimistickým vizím nacionalistů či technologických zastánců další těžby fosilních paliv.
Německo utrpělo hořkou porážku při středečním hlasování o rotujících místech v Radě bezpečnosti OSN, když nedokázalo získat dostatečnou podporu a neuspělo v souboji s Portugalskem a Rakouskem. Podle německého ministra zahraničí Johanna Wadephula mohla Berlín stát potřebné hlasy jeho neochvějná podpora Ukrajiny a Izraele. Wadephul přímo poukázal na to, že Rusko si nepřálo mít v Radě bezpečnosti takto silný hlas, a označil za veřejné tajemství, že Moskva aktivně podněcovala nálady namířené proti Německu.