Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Geografická poloha Íránu mu dává v této oblasti obrovskou výhodu. Teherán plně dominuje severní části Perského zálivu a díky bezprostřední blízkosti pobřeží může k útokům využívat levné a efektivní zbraně, jako jsou drony. Právě tato blízkost a asymetrický způsob boje činí ochranu civilních tankerů pro americké námořnictvo nesmírně složitým úkolem.
Podle námořních expertů vyžaduje znovuotevření průlivu dvoufázovou kampaň. První fází je úplná eliminace íránské schopnosti útočit. Toho lze dosáhnout buď diplomatickým tlakem, nebo totálním zničením radarových stanic, velitelských center a muničních skladů podél íránského pobřeží. Ačkoliv USA mají prostředky na zničení většiny těchto cílů, lokalizace tisíců dronů, které lze ukrýt prakticky kdekoli, zůstává výzvou.
Teprve po oslabení íránských pobřežních hrozeb může následovat druhá fáze, kterou je kampaň za obnovení důvěry přepravců. Ta by vyžadovala nepřetržité monitorování oblasti letouny včasné výstrahy a námořními hlídkami. Nad průlivem by musely neustále kroužit stíhačky a v pohotovosti by musely být vrtulníky připravené zasáhnout proti okamžitým útokům.
Proč tedy Spojené státy k takové operaci dosud nepřistoupily? Existuje pro to několik zásadních strategických důvodů. Prvním z nich je nutnost koncentrace sil. Masivní nasazení letadel a lodí k ochraně průlivu by odčerpalo kapacity, které prezident Trump momentálně potřebuje k plnění svých hlavních válečných cílů, tedy k ničení íránského jaderného a raketového programu.
Druhým důvodem je fakt, že k úplnému zabezpečení průlivu nestačí ovládnout vodu. Bylo by nutné kontrolovat i pevninu na obou stranách kanálu. To by vyžadovalo nasazení pozemních sil nebo speciálních jednotek na íránském pobřeží, což představuje obrovské riziko a hrozbu nekontrolované eskalace celého konfliktu do podoby rozsáhlé pozemní války.
Dalším faktorem je logistická náročnost doprovodných misí. Realisticky by každá komerční loď vyžadovala doprovod jednoho až dvou válečných plavidel. Vytváření větších konvojů je za současné situace příliš riskantní, pokud by se nejprve nepodařilo dramaticky omezit íránské útočné kapacity. Americké námořnictvo prostě nemá k dispozici neomezený počet lodí pro tyto účely.
Armádní velení musí také pečlivě zvažovat poměr mezi rizikem a přínosem. Moderní americká válečná loď nese na palubě přes 200 členů posádky. V situaci, kdy Írán disponuje drony, řízenými střelami a dálkově ovládanými hladinovými plavidly, je otázkou, zda stojí za to vystavovat tolik životů nebezpečí dříve, než bude eliminována hrozba z íránského pobřeží.
Velkou neznámou zůstává také hrozba námořních min. Írán je nemusí ani fyzicky položit, stačí, když přesvědčí svět, že tak učinil. Už jen podezření stačí k tomu, aby pojišťovny odmítly krýt rizika a civilní lodě se oblasti vyhnuly. Pokud by k zaminování skutečně došlo, odstranění těchto náloží potápěči nebo roboty by trvalo týdny i měsíce.
Odborníci se však domnívají, že rozsáhlé zaminování je málo pravděpodobné. Íránská ekonomika je totiž závislá na exportu ropy z ostrova Chark právě skrze tento průliv. Miny by navíc nedokázaly rozlišit mezi íránskými a cizími loděmi, což by poškodilo i samotný Teherán. Americké tajné služby navíc íránské pobřeží bedlivě sledují a pokus o kladení min by pravděpodobně včas odhalily.
Největší hrozbou tak zůstávají drony. Jsou levné, snadno se vyrábějí a k jejich startu není potřeba žádná složitá infrastruktura. Zatímco rakety vyžadují pokročilé továrny, drony lze montovat v jednoduchých dílnách. Pro USA a Izrael je proto extrémně těžké tyto prostředky na zemi lokalizovat a zničit dříve, než jsou vypuštěny proti cílům v zálivu.
V současné chvíli má Trumpova administrativa jiné priority, které odsouvají otevření průlivu na druhou kolej. Hlavními cíli jsou zničení íránského balistického a jaderného programu, likvidace íránského námořnictva a oslabení zástupných sítí, jako je Hizballáh. Dokud nebudou tyto klíčové úkoly splněny, zůstane doprava v Hormuzském průlivu zřejmě i nadále paralyzována.
Podle nejnovějších informací zpravodajských služeb, které zveřejnila agentura Reuters, se Spojeným státům a jejich spojencům podařilo během prvního měsíce války zlikvidovat pouze přibližně třetinu íránského arzenálu raket a bezpilotních letounů. Tato zjištění jsou v přímém rozporu s nedávnými prohlášeními prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že teheránské zásoby byly z velké části vymazány a zemi zbývá jen „velmi málo raket“.
Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Otázka, zda mají Spojené státy připravený plán pro „den poté“ v Íránu, se stává naprosto klíčovou. Historie západních intervencí na Blízkém východě totiž ukazuje, že samotné vojenské vítězství je málokdy problémem; skutečná katastrofa podle expertů obvykle přichází až s neschopností spravovat zemi po pádu starého režimu. Příklad Iráku z roku 2003, kde rozpuštění armády a státní správy vedlo k chaosu a vzestupu terorismu, slouží jako mrazivé varování.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio během pátečního setkání šéfů diplomacií zemí G7 ve Francii poodhalil odhadovaný časový rámec probíhajícího konfliktu s Íránem. Podle zdrojů blízkých jednání Rubio svým spojencům sdělil, že válka bude trvat ještě další dva až čtyři týdny. Toto vyjádření je významné zejména proto, že poprvé posouvá hranici ukončení bojů za původní šestitýdenní horizont, o kterém dříve mluvil prezident Donald Trump.
Globální energetická krize, kterou vyvolal ozbrojený konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, začíná tvrdě dopadat na ukrajinské válečné úsilí. Prudké zvýšení cen pohonných hmot vytváří nový tlak na Kyjev, který se potýká s omezenými zásobami paliva pro svá bojová vozidla. Nedostatek pociťují vojáci přímo v terénu, kde jsou nuceni s naftou a benzínem šetřit.
Papež Lev v sobotu uskuteční svou historicky první evropskou cestu od loňského zvolení do čela katolické církve. Jeho cílem se stalo Monako, stát proslulý spíše kasiny a luxusními jachtami než náboženským zápalem. Rozhodnutí navštívit právě tuto bohatou enklávu vyvolalo mezi vatikánskými pozorovateli údiv, neboť k poslední papežské návštěvě v knížectví došlo před neuvěřitelnými 488 lety, kdy sem v roce 1538 zavítal Pavel III.
Dnešní noc přinese nepopulární hodinový posun ručiček na našich hodinkách, což značí návrat letního času. Přesně ve dvě hodiny ráno se čas poskočí na třetí, což pro mnohé znamená citelný úbytek spánku. Tato změna bude nepříjemná především pro ty, kteří se v neděli chystají na časnou ranní směnu.
Íránský režim vykazuje nečekanou odolnost i po měsíci intenzivních náletů ze strany Spojených států a Izraele. Podle nejnovějších dat nezávislých analytiků se islámské republice podařilo zorganizovat více než 850 veřejných demonstrací na podporu vlády. Souběžně s tím probíhají tvrdé zásahy proti jakýmkoliv náznakům nepokojů, které vedly k zatčení nejméně 1 400 osob.
Izraelská armáda poprvé od začátku současného konfliktu oficiálně potvrdila raketový útok vedený přímo z území Jemenu. K incidentu došlo v sobotu ráno poté, co jemenští Hútíové, kteří jsou spojenci Íránu, pohrozili přímým zapojením do probíhajících bojů.
Česko drží palce Laďce Něrgešové, která se už skoro rok potýká s vážnými zdravotními problémy. Známá moderátorka otevřeně popsala, jak probíhá náročná léčba vážné nemoci. A vzkázala, že chce žít kvůli svým dětem.
Je to už týden, co Česko šokoval případ
Američtí politici formálně požádali Sarah Fergusonovou, někdejší manželku bývalého prince Andrewa, aby svědčila před kongresovou komisí, která se zabývá případem finančníka a sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Učinili tak prostřednictvím dopisu, Fergusonová dostala čas na odpověď.