Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Geografická poloha Íránu mu dává v této oblasti obrovskou výhodu. Teherán plně dominuje severní části Perského zálivu a díky bezprostřední blízkosti pobřeží může k útokům využívat levné a efektivní zbraně, jako jsou drony. Právě tato blízkost a asymetrický způsob boje činí ochranu civilních tankerů pro americké námořnictvo nesmírně složitým úkolem.
Podle námořních expertů vyžaduje znovuotevření průlivu dvoufázovou kampaň. První fází je úplná eliminace íránské schopnosti útočit. Toho lze dosáhnout buď diplomatickým tlakem, nebo totálním zničením radarových stanic, velitelských center a muničních skladů podél íránského pobřeží. Ačkoliv USA mají prostředky na zničení většiny těchto cílů, lokalizace tisíců dronů, které lze ukrýt prakticky kdekoli, zůstává výzvou.
Teprve po oslabení íránských pobřežních hrozeb může následovat druhá fáze, kterou je kampaň za obnovení důvěry přepravců. Ta by vyžadovala nepřetržité monitorování oblasti letouny včasné výstrahy a námořními hlídkami. Nad průlivem by musely neustále kroužit stíhačky a v pohotovosti by musely být vrtulníky připravené zasáhnout proti okamžitým útokům.
Proč tedy Spojené státy k takové operaci dosud nepřistoupily? Existuje pro to několik zásadních strategických důvodů. Prvním z nich je nutnost koncentrace sil. Masivní nasazení letadel a lodí k ochraně průlivu by odčerpalo kapacity, které prezident Trump momentálně potřebuje k plnění svých hlavních válečných cílů, tedy k ničení íránského jaderného a raketového programu.
Druhým důvodem je fakt, že k úplnému zabezpečení průlivu nestačí ovládnout vodu. Bylo by nutné kontrolovat i pevninu na obou stranách kanálu. To by vyžadovalo nasazení pozemních sil nebo speciálních jednotek na íránském pobřeží, což představuje obrovské riziko a hrozbu nekontrolované eskalace celého konfliktu do podoby rozsáhlé pozemní války.
Dalším faktorem je logistická náročnost doprovodných misí. Realisticky by každá komerční loď vyžadovala doprovod jednoho až dvou válečných plavidel. Vytváření větších konvojů je za současné situace příliš riskantní, pokud by se nejprve nepodařilo dramaticky omezit íránské útočné kapacity. Americké námořnictvo prostě nemá k dispozici neomezený počet lodí pro tyto účely.
Armádní velení musí také pečlivě zvažovat poměr mezi rizikem a přínosem. Moderní americká válečná loď nese na palubě přes 200 členů posádky. V situaci, kdy Írán disponuje drony, řízenými střelami a dálkově ovládanými hladinovými plavidly, je otázkou, zda stojí za to vystavovat tolik životů nebezpečí dříve, než bude eliminována hrozba z íránského pobřeží.
Velkou neznámou zůstává také hrozba námořních min. Írán je nemusí ani fyzicky položit, stačí, když přesvědčí svět, že tak učinil. Už jen podezření stačí k tomu, aby pojišťovny odmítly krýt rizika a civilní lodě se oblasti vyhnuly. Pokud by k zaminování skutečně došlo, odstranění těchto náloží potápěči nebo roboty by trvalo týdny i měsíce.
Odborníci se však domnívají, že rozsáhlé zaminování je málo pravděpodobné. Íránská ekonomika je totiž závislá na exportu ropy z ostrova Chark právě skrze tento průliv. Miny by navíc nedokázaly rozlišit mezi íránskými a cizími loděmi, což by poškodilo i samotný Teherán. Americké tajné služby navíc íránské pobřeží bedlivě sledují a pokus o kladení min by pravděpodobně včas odhalily.
Největší hrozbou tak zůstávají drony. Jsou levné, snadno se vyrábějí a k jejich startu není potřeba žádná složitá infrastruktura. Zatímco rakety vyžadují pokročilé továrny, drony lze montovat v jednoduchých dílnách. Pro USA a Izrael je proto extrémně těžké tyto prostředky na zemi lokalizovat a zničit dříve, než jsou vypuštěny proti cílům v zálivu.
V současné chvíli má Trumpova administrativa jiné priority, které odsouvají otevření průlivu na druhou kolej. Hlavními cíli jsou zničení íránského balistického a jaderného programu, likvidace íránského námořnictva a oslabení zástupných sítí, jako je Hizballáh. Dokud nebudou tyto klíčové úkoly splněny, zůstane doprava v Hormuzském průlivu zřejmě i nadále paralyzována.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.
Země na východním křídle NATO v čele s Polskem a Rumunskem aktuálně bojují o přízeň Washingtonu. Poté, co americký prezident Donald Trump oznámil stažení nejméně 5 000 vojáků z Německa, se Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Rumunsko snaží přesvědčit USA, aby tyto jednotky přesunuly právě na jejich území. Tato diplomatická ofenziva probíhá jak formou veřejných prohlášení, tak prostřednictvím soukromého lobbingu u amerických představitelů.
Strategie Kyjeva v posledních měsících staví Moskvu před nelehké dilema: zda věnovat omezené prostředky protivzdušné obrany k ochraně samotného ruského vnitrozemí, nebo k obraně okupovaného Krymu. Poloostrov, který Rusko anektovalo již v roce 2014, slouží od začátku plnospektrální invaze v roce 2022 jako kritická základna pro operace na jihu Ukrajiny. Pro Ukrajinu se proto systematická degradace ruských pozic na Krymu stala ústředním strategickým cílem.
Mnoho vegetariánů řeší otázku, jak zajistit tělu dostatek železa, aniž by museli konzumovat maso. Podle odborníků však často nejde ani tak o samotné množství přijatého minerálu, jako spíše o schopnost organismu jej efektivně vstřebat. Nedávné studie naznačují, že například v ženské populaci trpí nedostatkem železa až každá třetí žena, což činí z tohoto tématu zásadní zdravotní otázku.
Náklady na americké vojenské operace v Íránu dosáhly za přibližně dva měsíce bojů výše 29 miliard dolarů. Vyplývá to z aktuálních údajů, které zveřejnil Pentagon. Původní odhad z konce dubna přitom počítal s částkou o čtyři miliardy nižší, tedy s 25 miliardami dolarů.
Americký prezident Donald Trump vyjadřuje rostoucí frustraci nad přístupem Íránu k vyjednávání o ukončení válečného konfliktu. Podle zdrojů webu CNN z blízkého okolí Bílého domu začíná Trump v posledních týdnech stále vážněji zvažovat obnovení rozsáhlých bojových operací. Dosavadní příměří označil sám prezident za stav, který vyžaduje „masivní podporu životních funkcí“, aby se zcela nezhroutilo.
Po čtrnácti letech mezinárodních konzultací a spolupráce odborníků ze šesti kontinentů dochází k historickému přejmenování jedné z nejčastějších ženských diagnóz. Syndrom polycystických ovárií (PCOS), který postihuje zhruba každou osmou ženu, se nově bude jmenovat syndrom polyendokrinního metabolického ovaria (PMOS). Změna byla oficiálně oznámena tento úterý na Evropském endokrinologickém kongresu v Praze a publikována v prestižním vědeckém časopise Lancet.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době neeviduje žádné známky toho, že by v souvislosti s nákazou na výletní lodi MV Hondius hrozilo vypuknutí rozsáhlé epidemie hantaviru. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus však během tiskové konference v Madridu varoval, že situace se může změnit. Vzhledem k dlouhé inkubační době viru je podle něj pravděpodobné, že se v nadcházejících týdnech objeví další potvrzené případy.
Blížící se summit amerického prezidenta Donalda Trumpa a čínského vůdce Si Ťin-pchinga má být podle Bílého domu historickým okamžikem, který potvrdí Trumpův nezaměnitelný vliv na světové dění. Navzdory velkolepým přípravám se však nad setkáním vznáší stín vleklé války s Íránem, která podle řady analytiků webu CNN prezidentovu autoritu spíše oslabuje. Místo triumfálního gesta silného muže může návštěva Pekingu ukázat limity americké moci v době, kdy Washington sám přispívá ke globální nestabilitě.
Britský premiér Keir Starmer se ocitl v hluboké krizi a čelí reálné hrozbě, že po necelých dvou letech ve funkci přijde o svůj úřad. Po drtivé porážce Labouristické strany v nedávných místních volbách v Anglii, Skotsku a Walesu se uvnitř strany zvedla vlna odporu, která nyní zasahuje i nejvyšší vládní patra. Pondělní projev, který měl jeho pozici stabilizovat, situaci spíše zhoršil a počet poslanců veřejně volajících po jeho rezignaci přesáhl sedmdesátku.