Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
K takové situaci typicky dochází, když nelze dosáhnout komplexní politické dohody. Příkladem může být vývoj na východě Ukrajiny mezi lety 2014 a 2022. Tento konflikt byl považován za zmrazený, přestože si vyžádal zhruba 14 000 obětí mezi vojáky i civilisty a byl doprovázen neustálou kybernetickou a informační válkou.
I když rozhovory v Pákistánu přinesou dohodu, existují tři hlavní důvody, proč vývoj spěje ke zmrazenému konfliktu, nikoliv k míru. Prvním důvodem je přístup prezidenta Donalda Trumpa, který nebere příměří jako pauzu pro diplomatická jednání o podstatných otázkách. Místo toho jej prezentuje jako americký úspěch a následně se věnuje jiným globálním tématům.
Trump tvrdí, že ukončil deset válek, včetně té současné s Íránem či bojů v Libanonu. Bližší pohled však ukazuje, že ve většině těchto případů sice platí křehké příměří, ale zásadní problémy zůstávají nevyřešeny. To vede k přetrvávání napětí, jako je riziko obnovení bojů mezi Indií a Pákistánem nebo nejasná budoucnost vztahů mezi Thajskem a Kambodžou.
Druhým důvodem je asymetrická povaha války, kde existuje obrovský nepoměr mezi vojenskou silou USA a Izraele na jedné straně a Íránem na straně druhé. Írán úmyslně využívá asymetrickou taktiku, aby čelil převaze protivníka. Zaměřuje se například na infrastrukturu v zemích Perského zálivu či blokování Hormuzského průlivu pro komerční dopravu, čímž narušuje globální ekonomiku.
Výzkumy naznačují, že asymetrické války jsou ze své podstaty dlouhotrvající a otevřené, což častěji vede ke zmrazení než k politickému urovnání. Slabší strana totiž nemůže konvenčně vyhrát, a proto se snaží vyčerpat silnějšího protivníka politickým, ekonomickým a psychologickým tlakem. To má vést k jeho ústupu.
Aktuálně sledujeme, jak Trump pod tlakem usiluje o příměří, které prezentuje jako vítězství. Írán na dohodu přistoupil spíše jako slabší aktér usilující o přežití než jako strana odhodlaná k trvalému ukončení konfliktu. Podobnou strategii zvolil Tálibán v Afghánistánu, který přežil dvacet let ve zmrazeném konfliktu s USA a po jejich stažení opět převzal kontrolu nad zemí.
Třetím faktorem je absence zaměření na komplexní podstatu napětí, zejména na íránský jaderný program. Washington a Teherán se zatím nejeví jako odhodlané k dlouhodobému řešení. První kolo mírových rozhovorů v Pákistánu v dubnu ztroskotalo právě na neochotě Íránu ustoupit v otázce jaderného programu.
Teherán dlouhodobě argumentuje nezadatelným právem na obohacování uranu pro civilní účely. Multilaterální dohoda z roku 2015 se vyjednávala dvacet měsíců, než od ní Trump o tři roky později odstoupil s označením, že jde o hroznou jednostrannou dohodu. Historie naznačuje, že rychlé a jasné řešení tak složitého sporu je nepravděpodobné.
Existují úvahy o částečné dohodě, která by ponechala technické detaily na později. Trump však čelí soupeři, který nehodlá ustoupit ze svých jaderných práv. Írán navíc již prokázal své odhodlání tím, že nastavil nový geostrategický normál uzavřením Hormuzského průlivu.
Zmrazený konflikt znamená pro region další hrozby a periodické výbuchy násilí mezi zúčastněnými stranami. Podobná situace panuje v Pásmu Gazy, kde se sice první fáze mírového plánu s výměnou rukojmích realizovala, ale u složitějších otázek, jako je správa území či odzbrojení Hamásu, nedošlo k pokroku. Izrael proto odmítá úplné stažení vojsk.
Historické příklady ukazují, že bez mírové smlouvy může konflikt trvat desetiletí, jako v případě Koreje, kde příměří z roku 1953 neukončilo faktický válečný stav. To vedlo k rozvoji jaderného programu Severní Koreje. Podobně zmrazený konflikt mezi Indií a Pákistánem vyústil v závody ve zbrojení a dlouhodobou nestabilitu v jižní Asii.
Podobná zmrazená situace mezi USA, Izraelem a Íránem pravděpodobně vytvoří dlouhodobou nestabilitu na Blízkém východě. Hrozí zde možné závody ve zbrojení a další násilné střety, zejména v souvislosti s kontrolou nad Hormuzským průlivem.
Nikomu asi není třeba vysvětlovat, čím synem je princ Harry. Je to už téměř třicet let, co ještě jako nezletilý přišel o jednoho z rodičů. Princeznu Dianu si její mladší syn uchovává ve vzpomínkách. A také v receptech, jak vyšlo najevo.
Vědci poprvé objevil atmosféru obklopující kamennou planetu podobnou Zemi, která se nachází v obyvatelné zóně vzdálené hvězdy. Tento objevu poskytuje dosud nejsilnější důkaz, že ve vesmíru mohou existovat světy s podmínkami podobnými těm na naší planetě.
Úspěch bezpilotních letounů při pronikání hluboko nad ruské území odhaluje zásadní limity a strukturální slabiny tamní protivzdušné obrany. Obranný systém byl totiž historicky navržen především pro zachycení konvenčních vojenských letadel, balistických raket nebo křižujících střel, nikoliv pro detekci malých a pomalu letících dronů. Moderní bezpilotní prostředky jsou pro tradiční radarové systémy těžko sledovatelné, což znesnadňuje jejich včasnou identifikaci i zaměření.
Současná medicína zaměřená na zdravé stárnutí se dosud věnovala především dospělé populaci, u níž usiluje o zpomalení či zvrácení funkčního poklesu způsobeného desetiletími nahromaděného poškození. Jak ale upozorňuje mezinárodní tým odborníků v odborném článku publikovaném v časopise Nature Health, tento přístup přichází o kritické okno příležitosti. Preventivní zásahy a diagnostika by totiž měly začínat od nejranějších fází života.
Lidé by měli omezit konzumaci alkoholu na maximálně jeden nápoj denně, vyplývá ze studie mezinárodního týmu vědců zveřejněné v odborném časopise Journal of Studies on Alcohol and Drugs. Tento závěr se liší od oficiálních amerických výživových doporučení, která v minulosti radila mužům limit dvou nápojů a ženám jednoho. Nejnovější verze těchto vládních pokynů, kterou vydala Trumpova administrativa, je však méně konkrétní a obecně doporučuje pouze pít méně alkoholu pro dosažení lepšího zdraví.
Průzkum veřejného mínění thinktanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy v patnácti zemích ukázal, že dvě třetiny občanů Evropské unie považují opětovný návrat Velké Británie do tohoto společenství za velmi dobrý, dobrý nebo neutrální nápad.
Americký viceprezident JD Vance a jeho manželka Usha oznámili narození svého čtvrtého dítěte, chlapce jménem Alec Neel Vance. Jedná se o první případ po více než 150 letech, kdy se úřadujícímu viceprezidentovi narodil potomek.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že se Írán snaží využít Hormuzský průliv jako páku v probíhajícím blízkovýchodním konfliktu, a vyzval ostatní země k vyvinutí tlaku na ochranu globální námořní dopravy. Před odletem na setkání ministrů zahraničí Sdružení národů jihovýchodní Asie na Filipínách uvedl, že se někteří lidé v Íránu snaží průliv ovládnout.
Evropští nacionalističtí a populističtí lídři, pro které byla dříve aliance s americkým prezidentem Donaldem Trumpem výhodou, začínají měnit svůj přístup. Před nadcházejícími klíčovými volbami v roce 2027 v zemích jako Itálie, Francie či Polsko se americká podpora mění spíše v přítěž.
Britský deník The Independent zveřejnil podrobnou zprávu o narůstajících rizicích konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin (UPF), které podle vědeckých poznatků prokazatelně poškozují lidské zdraví, urychlují stárnutí organismu a vedou k nadbytečnému příjmu kalorií.
Administrace prezidenta Donalda Trumpa poprvé v historii aktivovala přísně tajný a dosud nikdy nepoužitý právní proces určený k rychlé deportaci cizích státních příslušníků označených za „cizí teroristy“ nebo jejich rodinné příslušníky. Ministerstvo spravedlnosti podalo historicky první žádost k Zvláštnímu soudu pro vyhoštění cizích teroristů (Alien Terrorist Removal Court – ATRC), který od svého založení zákonem v roce 1996 zůstával zcela neaktivní. Detaily podání z 15. července jsou zapečetěné a průvodní dokumentace podléhá utajení.
Nový průzkum veřejného mínění společnosti Data for Progress ukazuje, že většina Američanů dává do přímé souvislosti stále extrémnější projevy počasí a probíhající klimatickou krizi. Tento trend sílí i přes soustavné snahy Donalda Trumpa označovat globální oteplování za podvod. Podle analytiků tyto výsledky naznačují, že pokusy o politickou polarizaci témat spojených s klimatem nejsou zcela úspěšné. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda v americké společnosti existuje shoda ohledně rostoucí frekvence anomálií v počasí, což by mohlo otevřít prostor pro konstruktivnější debatu napříč politickým spektrem.
