Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
K takové situaci typicky dochází, když nelze dosáhnout komplexní politické dohody. Příkladem může být vývoj na východě Ukrajiny mezi lety 2014 a 2022. Tento konflikt byl považován za zmrazený, přestože si vyžádal zhruba 14 000 obětí mezi vojáky i civilisty a byl doprovázen neustálou kybernetickou a informační válkou.
I když rozhovory v Pákistánu přinesou dohodu, existují tři hlavní důvody, proč vývoj spěje ke zmrazenému konfliktu, nikoliv k míru. Prvním důvodem je přístup prezidenta Donalda Trumpa, který nebere příměří jako pauzu pro diplomatická jednání o podstatných otázkách. Místo toho jej prezentuje jako americký úspěch a následně se věnuje jiným globálním tématům.
Trump tvrdí, že ukončil deset válek, včetně té současné s Íránem či bojů v Libanonu. Bližší pohled však ukazuje, že ve většině těchto případů sice platí křehké příměří, ale zásadní problémy zůstávají nevyřešeny. To vede k přetrvávání napětí, jako je riziko obnovení bojů mezi Indií a Pákistánem nebo nejasná budoucnost vztahů mezi Thajskem a Kambodžou.
Druhým důvodem je asymetrická povaha války, kde existuje obrovský nepoměr mezi vojenskou silou USA a Izraele na jedné straně a Íránem na straně druhé. Írán úmyslně využívá asymetrickou taktiku, aby čelil převaze protivníka. Zaměřuje se například na infrastrukturu v zemích Perského zálivu či blokování Hormuzského průlivu pro komerční dopravu, čímž narušuje globální ekonomiku.
Výzkumy naznačují, že asymetrické války jsou ze své podstaty dlouhotrvající a otevřené, což častěji vede ke zmrazení než k politickému urovnání. Slabší strana totiž nemůže konvenčně vyhrát, a proto se snaží vyčerpat silnějšího protivníka politickým, ekonomickým a psychologickým tlakem. To má vést k jeho ústupu.
Aktuálně sledujeme, jak Trump pod tlakem usiluje o příměří, které prezentuje jako vítězství. Írán na dohodu přistoupil spíše jako slabší aktér usilující o přežití než jako strana odhodlaná k trvalému ukončení konfliktu. Podobnou strategii zvolil Tálibán v Afghánistánu, který přežil dvacet let ve zmrazeném konfliktu s USA a po jejich stažení opět převzal kontrolu nad zemí.
Třetím faktorem je absence zaměření na komplexní podstatu napětí, zejména na íránský jaderný program. Washington a Teherán se zatím nejeví jako odhodlané k dlouhodobému řešení. První kolo mírových rozhovorů v Pákistánu v dubnu ztroskotalo právě na neochotě Íránu ustoupit v otázce jaderného programu.
Teherán dlouhodobě argumentuje nezadatelným právem na obohacování uranu pro civilní účely. Multilaterální dohoda z roku 2015 se vyjednávala dvacet měsíců, než od ní Trump o tři roky později odstoupil s označením, že jde o hroznou jednostrannou dohodu. Historie naznačuje, že rychlé a jasné řešení tak složitého sporu je nepravděpodobné.
Existují úvahy o částečné dohodě, která by ponechala technické detaily na později. Trump však čelí soupeři, který nehodlá ustoupit ze svých jaderných práv. Írán navíc již prokázal své odhodlání tím, že nastavil nový geostrategický normál uzavřením Hormuzského průlivu.
Zmrazený konflikt znamená pro region další hrozby a periodické výbuchy násilí mezi zúčastněnými stranami. Podobná situace panuje v Pásmu Gazy, kde se sice první fáze mírového plánu s výměnou rukojmích realizovala, ale u složitějších otázek, jako je správa území či odzbrojení Hamásu, nedošlo k pokroku. Izrael proto odmítá úplné stažení vojsk.
Historické příklady ukazují, že bez mírové smlouvy může konflikt trvat desetiletí, jako v případě Koreje, kde příměří z roku 1953 neukončilo faktický válečný stav. To vedlo k rozvoji jaderného programu Severní Koreje. Podobně zmrazený konflikt mezi Indií a Pákistánem vyústil v závody ve zbrojení a dlouhodobou nestabilitu v jižní Asii.
Podobná zmrazená situace mezi USA, Izraelem a Íránem pravděpodobně vytvoří dlouhodobou nestabilitu na Blízkém východě. Hrozí zde možné závody ve zbrojení a další násilné střety, zejména v souvislosti s kontrolou nad Hormuzským průlivem.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.
Po americké speciální operaci v lednu 2026, při níž byl dopaden diktátor Nicolás Maduro, prochází Venezuela procesem politické liberalizace. Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguez a vládní strana PSUV podnikají kroky směřující k přípravě na budoucí svobodné volby. Tento vývoj, který se odehrává v pozadí, naznačuje posun země směrem k demokracii a ekonomické obnově.
Putinova pozice je v současnosti oslabena válkou na Ukrajině, ekonomickou recesí a útoky dronů, které ohrožují ruskou schopnost vyvážet ropu. Do této situace se přidávají obavy z vývoje v Čečensku, kde systém Ramzana Kadyrova vykazuje zjevné známky únavy a nestability. Otazníky se vznášejí nad zdravím samotného vládce i nad budoucností celého regionu, který byl historicky jedním z nejvíce vzpurných území ruské federace.