Jak se správně dělá politika? Král Karel III. Trumpovi ukázal, co je to silné gesto

Král Karel III.
Král Karel III., foto: Instagram/The Royal Family
Klára Marková 30. května 2025 12:26
Sdílej:

Už před nedávnou návštěvou krále Karla III. v Kanadském parlamentu, kde přednesl trůnní řeč, bylo zřejmé, že nový kanadský premiér Mark Carney dobře chápe význam symbolických gest v době rostoucího geopolitického napětí. Jak sám uvedl, „tato historická pocta odpovídá vážnosti naší doby“.

Králova návštěva byla plná ceremonií a státnických rituálů, které měly zdůraznit kanadskou suverenitu. Jde o ukázkový příklad toho, jak politické divadlo dokáže ovlivnit vnímání moci a národní identity. Stejný smysl pro symboliku projevil Carney při své nedávné návštěvě Bílého domu, kde se setkal s prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem. Jejich setkání nebylo jen formálním rozhovorem, ale střetem dvou přístupů k moci, národní suverenitě a významu symbolických gest.

Před návštěvou Washingtonu Trump znovu provokativně prohlásil, že by se Kanada měla stát 51. státem USA. Carney reagoval rezolutně: „Některé nemovitosti nejsou na prodej – a Kanada nikdy nebude.“ Jeho slova se rychle rozšířila po světových médiích, ale za touto vtipnou poznámkou se skrývala hlubší výzva – jasné a důstojné odmítnutí myšlenky, že Kanada je jen přívěskem Spojených států.

Setkání s Trumpem 6. května mělo výrazně symbolický rozměr. Trump je známý tím, že před důležitými jednáními vyhrocuje napětí a veřejně zvyšuje sázky – jde o taktiku nazývanou „vysoké kotvení“, která slouží k vytvoření výchozí převahy. Tentokrát se však během schůzky choval zdánlivě vstřícně, což mohlo být záměrné gesto – snaha o zdání blízkosti a kulturní sounáležitosti, které ale ve skutečnosti zakrývá nerovnost mezi oběma zeměmi.

Trumpova zdvořilost tak mohla být nástrojem „měkké dominance“ – rámcováním kanadsko-amerických vztahů jako přirozeného spojení, v němž se kanadská samostatnost jeví jako vedlejší nebo vyjednatelná.

Carney, známý svou věcnou a technokratickou komunikací, se tentokrát rozhodl pro symbolický postoj. Jeho slova „Kanada není na prodej“ nebyla jen metaforou, ale jasným vyjádřením národní sebeúcty a odporu vůči pojetí Kanady jako podřízeného partnera. Byla to politická performance, která dala najevo, že i v asymetrických vztazích lze zachovat suverenitu a důstojnost.

Navzdory Carneyho pevnému postoji ukázalo celé setkání, jak obtížné je prosadit kanadské stanovisko v mediálním prostoru, který ovládá americký prezident. Trump měl hlavní slovo a média se zaměřila především na jeho prohlášení. Kanada sice byla přítomna, ale ne v centru dění.

Tato situace je odrazem širšího posunu v kanadsko-amerických vztazích. Kanada se stále více profiluje jako nezávislý hráč – v oblasti klimatu klade důraz na uhlíkové daně a inovace, v oblasti obchodu se obrací k Evropě a Asii a v otázkách demokracie se vymezuje proti úpadku demokratických norem ve Spojených státech.

Setkání v Oválné pracovně nebylo jen o politice, ale o tom, kdo má právo definovat, co je Kanada. Trump má schopnost stavět vztahy jako hierarchické, zatímco Carneyho odpověď připomněla, že i v nerovných vztazích si lze uchovat vlastní identitu.

Jeho věta „Kanada není na prodej“ nebyla ani tak politickým prohlášením, jako symbolickým aktem odporu. A v době, kdy politická gesta často váží stejně jako právní normy, mají právě tyto momenty mimořádnou sílu.

Zatímco král Karel III. nemá výkonnou moc, jeho přítomnost při slavnostním zahájení zasedání parlamentu v Kanadě byla dalším příkladem síly politického divadla. Symbolická vystoupení jako tato, či Carneyho odmítavé gesto vůči Trumpovi, ukazují, že v dnešním světě má význam nejen to, co říkáme, ale i to, jak to říkáme – a co tím dáváme najevo o sobě i o své zemi. 

Stalo se