Války se málokdy vyvíjejí tak, jak se původně předpokládalo. Současný konflikt s Íránem se zpočátku vyznačoval nejasnými cíli, které se pohybovaly od snah o změnu tamního režimu až po cílené operace na oslabení íránských vojenských a jaderných kapacit. Po téměř šesti měsících se však boj proměnil v přímý zápas o kontrolu nad Hormuzským průlivem, který je klíčovou tepnou pro dodávky globální energie. Teherán dal jasně najevo, že je schopen a ochoten napadat komerční lodě, pokud nebudou respektovat jím stanovená pravidla.
Spojené státy i řada dalších zemí, včetně arabských států v Perském zálivu, považují íránské nároky za zcela nepřijatelné. Hlavní strategickou otázkou v současnosti zůstává, zda Hormuzský průliv zůstane otevřenou mezinárodní vodní cestou, nebo zda nad ním Írán získá trvalý dohled. Pokud by Teherán ovládl provoz v této oblasti, získal by ročně desítky miliard dolarů na poplatcích za průjezd a schopnost usměrňovat toky energií do světa, čímž by v podstatě kontroloval vývoj světového hospodářství.
V krátkodobém horizontu má výhodu Írán. Ačkoliv průliv fyzicky nezablokoval, útoky dronů a plochodrážních střel na civilní plavidla stačí k tomu, aby se obchodní doprava v zásadě zastavila. Tím byla narušena dlouholetá domněnka, že průliv zůstane bezpečný i během ozbrojených konfliktů. Tato změna představuje vážnou výzvu pro celou mezinárodní komunitu, neboť zamezit útokům na bezpilotní prostředky a odpalovací zařízení odpalovaná z velké dálky je mimořádně náročné.
Předchozí zkušenosti s bojovými operacemi ukazují, jak složité je zajistit plnou bezpečnost námořních tras proti tomuto typu asymetrických hrozeb. Zatímco blokáda úžiny Báb al-Mandab zasáhla přibližně desetinu světového obchodu, Hormuzský průliv zajišťuje pětinu globálního obchodu s energiemi. Jakýkoliv výpadek v této oblasti má proto dramatické dopady na cenu surovin a riziko celosvětové hospodářské krize.
Dlouhodobý vývoj však hraje ve prospěch Spojených států a jejich spojenců. Íránskou strategií je vyhnat ceny energií nahoru a přinutit tak Bílý dům k ústupkům. Útoky na komerční lodě však vyvolávají reakci, která může v delším časovém horizontu obrátit situaci proti Teheránu. Vládní kabinety i energetické firmy po celém Blízkém východě totiž začaly urychleně investovat do nových projektů, které mají Hormuzský průliv obcházet.
Energetická mapa regionu se tak výrazně mění, aby se snížil závislostní tlak ze strany Íránu. Před vypuknutím konfliktu protékalo Hormuzským průlivem denně přibližně dvacet tři milionů barelů ropných produktů. Státy v oblasti nyní plánují infrastrukturu tak, aby počítala s možností, že tato trasa bude v budoucnosti nepravidelně uzavírána nebo zůstane obchodně nespolehlivá. Tyto projekty sice nenahradí veškerou kapacitu, ale mohou výrazně oslabit íránský vliv.
Jedním z klíčových projektů je rozšíření saúdskoarabského ropovodu vedoucího z východních provincií k mírnějším přístavům v Rudém moři. Tento systém již v současné krizi umožnil přesměrovat miliony barelů ropy denně mimo krizovou zónu a plánované investice mají jeho kapacitu do konce desetiletí dále navýšit. Podobně Spojené arabské emiráty budují kapacitní rozšíření svých ropovodů vyvedených jižně od kritického průlivu.
Významné změny se chystají také v severnější části Blízkého východu. Irák ve spolupráci se sousedními státy a americkými investory plánuje obnovu a stavbu ropovodů směrem k Středozemnímu moři přes Sýrii a Turecko. Současně se zrychlují plány na propojení iráckých ropných polí s jordánským přístavem Akaba v Rudém moři, což umožní odklonit významný objem exportu mimo Perský záliv.
Tento posun v infrastruktuře není v historii bez precedentů. Po rozpadu Sovětského svazu prosadily Spojené státy výstavbu ropovodu z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka k Středozemnímu moři, který obcházel tradiční ruské trasy. Přestože mnozí odborníci projekt zpočátku zpochybňovali, po dokončení v roce 2006 trvale snížil závislost na původním přepravním systému a ukázal, jak energetické stavby dokážou měnit geopolitické poměry.
Naopak Evropa učinila v minulosti opačné rozhodnutí a zůstala dlouhodobě závislá na ruské infrastruktuře, což Moskvě poskytlo výraznou pákou. Státy v Perském zálivu se z této zkušenosti poučily a nechtějí opakovat stejnou chybu ve vztahu k Íránu. Výstavba alternativních koridorů se tak stává prvořadým zájmem jejich národní bezpečnosti.
Rozšiřování nových přepravních sítí bude nepochybně čelit řadě překážek, jako jsou možné vojenské hrozby, administrativní průtahy či finanční nároky. Směr, kterým se region vydal, je však jednoznačný. Státy, které dříve automaticky spoléhaly na volný průjezd Hormuzským průlivem, v současnosti budují záložní kapacity s přímou podporou Washingtonu a mezinárodních investičních fondů.
Íránská strategie spoléhá na předpoklad, že svět nemá k využití Hormuzského průlivu žádnou reálnou alternativu. Tím, že Teherán udělal z námořní cesty vojenskou zbraň, však přiměl své sousedy k vybudování infrastruktury, která se bez této trasy v budoucnu obejde. Spojené státy a jejich spojenci tak získávají příležitost trvale změnit energetickou rovnováhu v celém regionu.
Války se málokdy vyvíjejí tak, jak se původně předpokládalo. Současný konflikt s Íránem se zpočátku vyznačoval nejasnými cíli, které se pohybovaly od snah o změnu tamního režimu až po cílené operace na oslabení íránských vojenských a jaderných kapacit. Po téměř šesti měsících se však boj proměnil v přímý zápas o kontrolu nad Hormuzským průlivem, který je klíčovou tepnou pro dodávky globální energie. Teherán dal jasně najevo, že je schopen a ochoten napadat komerční lodě, pokud nebudou respektovat jím stanovená pravidla.
Devětadvacetiletý Nick Palmiter z amerického státu Michigan zpočátku přisuzoval své žaludeční potíže ze začátku července běžné indispozici. Když však nepříjemné příznaky přetrvaly několik týdnů a doprovázely je nesnesitelné křeče v břiše, musel vyhledat lékařskou péči. Výrazný tlak v žaludku a nucení jít na toaletu patnáctkrát až dvacetkrát denně jej nakonec přivedly až na pohotovost, kde mu odborníci diagnostikovali cyklosporiózu.
Americká armáda podnikla již třináctou noc v řadě letecké údery na cíle v Íránu, zatímco tamní státní média hlásí nejméně čtyři mrtvé a pět zraněných. Prezident Donald Trump současně oznámil záměr využít zmrazená íránská aktiva k úhradě škod na lodích a nákladu způsobených nedávnými útoky. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí americkou hrozbu ostře odsoudil a označil ji za nebezpečný precedent, který ohrožuje bezpečnost majetku po celém světě.
Jižní Evropu zasáhla extrémní vlna horka, která rozsáhlými požáry přiměla zhruba třicet tisíc lidí k evakuaci ve Francii a Španělsku. Vedra sužují také Středozemní moře, kde zvýšila teplotu vody na některých místech až o pět stupňů Celsia nad dlouhodobý průměr. Odborníci varují, že s horšícími se požáry nelze v budoucnu vyloučit ani katastrofické scénáře nebývalého rozsahu.
Evropská unie schválila dosud nejrozsáhlejší sankční balíček proti Rusku za poslední čtyři roky, který zasažením 218 jednotlivců a subjektů zásadně rezonuje i na mezinárodní sportovní scéně. Mezi sankcionovanými osobami se ocitl také prezident Mezinárodní šachové federace (FIDE) a bývalý ruský vicepremiér Arkadij Dvorkovič. Ten v reakci na to oznámil pozastavení svého působení ve vedení federace, přičemž rozhodnutí Unie označil za nezákonné a nespravedlivé. Dočasného vedení celé organizace se následně ujal legendární indický šachový mistr světa Višvanáthan Ánand.
Geopolitické napětí na Blízkém východě narůstá do dosud nebývalých rozměrů. Americký prezident Donald Trump veřejně prohlásil, že se blíží k finálnímu rozhodnutí o zahájení masivního vojenského úderu proti Íránu. Chystaná operace by podle jeho slov měla svou intenzitou i rozsahem daleko překonat všechny dosavadní střety v rámci několikaměsíčního konfliktu s Teheránem. Tato prohlášení okamžitě vyvolala neklid na trhu s ropou, jejíž cena opět přesáhla hranici sta dolarů za barel.
Německé plány na vybudování moderní flotily bojových bezpilotních letounů se ocitly v ohrožení. Vnitřní rozepře na ministerstvu obrany ohledně toho, zda zakoupit australské drony MQ-28 Ghost Bat od společnosti Boeing, nebo si počkat na evropská řešení, mohou zásadně opozdit cíl nasadit první stroje do roku 2029. Berlín přitom usiluje o opakovaně použitelné proudové letouny schopné nést zbraně a provádět elektronický boj po boku stíhaček Eurofighter a F-35, což je schopnost, kterou německá armáda zatím zcela postrádá.
Ministerstvo práce a sociálních věcí představilo společně s Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR a společností Deloitte Studii dlouhodobé sociální péče v České republice. Ta potvrzuje, že rychlé stárnutí populace nelze zvládnout jedním opatřením. Budoucnost dlouhodobé péče stojí na rozvoji domácích, komunitních i pobytových služeb, lepším propojení sociální a zdravotní péče, podpoře pečujících a dlouhodobém plánování kapacit.
Šéf Bílého domu Donald Trump opět pohrozil Íránu americkou odvetou. Tentokrát hrozí zákrok ze strany amerických vojáků v případě, že budou pokračovat útoky jemenských povstalců na komerční lodě.
Dobrá zpráva přišla z Norska. Tamní korunní princezna Mette-Marit byla propuštěna z nemocnice, kde byla hospitalizována poté, co podstoupila transplantaci plic. Princeznu teď čeká náročná rehabilitace, takže se ještě několik měsíců nebude věnovat svým povinnostem.
Horké léto si v tomto týdnu dává pauzu, nejvyšší teploty šplhají jen lehce nad 20 stupňů. Už příští týden by ale maxima mohla opět dosáhnout tropických hodnot. Připouštějí to i meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Úřady na jihozápadním pobřeží Francie musely kvůli rozsáhlému a velmi intenzivnímu lesnímu požáru evakuovat přes dvacet tisíc lidí, mezi nimiž figuruje i značné množství turistů z místních kempů a rekreačních zařízení. Ohnisko se rozhořelo v hustých borových porostech nedaleko obce Saumos v oblasti departementu Gironde a plameny během prvních čtyřiadvaceti hodin pohltily plochu přesahující dva tisíce hektarů.