Írán se ponořil do digitálního blackoutu. Tamní média protesty překrucují

Tato situace má drtivý dopad na humanitární pomoc. Jeden z provozovatelů finančních převodů ve Velké Británii popsal, že musel odmítnout i naléhavou žádost Červeného kříže, který potřeboval doručit hotovost do své kanceláře v Teheránu. Bez funkčního bankovního systému a internetového spojení jsou jakékoli pokusy o legální transfer peněz pro osobní či charitativní účely zcela znemožněny, což prohlubuje utrpení obyvatel v již tak napjaté atmosféře.

Zatímco se země zmítá v digitální temnotě, íránské vedení zaujímá stále bojovnější postoj. Ministr zahraničí Abbás Arákčí prohlásil, že ačkoliv Teherán neplánuje preventivní vojenský úder, je plně připraven na válku, pokud by byl napaden. Arákčí varoval mezinárodní společenství před „chybným odhadem“ íránské síly a zdůraznil, že země je nyní v ještě lepší kondici než během krátkého červnového konfliktu s Izraelem.

Současná omezení komunikace ministr Arákčí obhajuje jako nezbytný krok k zajištění bezpečnosti. Podle něj budou blokády pokračovat tak dlouho, dokud nebudou eliminovány všechny hrozby. Oficiální teheránská rétorika se navíc posunula od označování demonstrantů za nespokojené občany k jejich nálepkování jako „teroristů“ řízených ze zahraničí, což často slouží jako ospravedlnění pro brutální zákroky bezpečnostních složek.

Státní televize IRIB se mezitím snaží vytvořit obraz stability a loajality k režimu. Vysílá záběry z provládních demonstrací v městech jako Ílám nebo Zandžán, kde davy údajně odsuzují „teroristické činy“ namířené proti islámské republice. Zprávy od nezávislých pozorovatelů však naznačují, že lidé jsou na tyto mítinky svoláváni pomocí hromadných textových zpráv a skutečná atmosféra v zemi je mnohem výbušnější.

Obavy o osud blízkých pociťují i tisíce Íránců žijících v exilu. Britští občané íránského původu si stěžují, že se již několik dní marně pokoušejí dovolat svým příbuzným. Mnoho z nich se setkává pouze s automatickými zprávami, které podle nich slouží vládě k filtrování a sledování hovorů. Tato nejistota je o to bolestnější, že se objevují neověřené zprávy o stovkách obětí v márnicích po celém hlavním městě.

Dostat informace ven z izolovaného Íránu je v současnosti téměř nemožné. Jen malá skupina lidí se dokáže na okamžik připojit k síti pomocí satelitních terminálů Starlink nebo soukromých linek. Ti potvrzují, že represe v Teheránu jsou v posledním týdnu mimořádně intenzivní. I přes snahu státních médií navodit pocit klidu je zřejmé, že se pod povrchem odehrává jeden z nejtvrdších zásahů v moderní historii země.

Mezinárodní tlak na íránský režim roste i v souvislosti s prohlášeními amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten veřejně připustil, že americká armáda zvažuje „velmi silné varianty“ zásahu, pokud bude vraždění demonstrantů pokračovat. Podle Trumpa íránské vedení sice projevilo zájem o vyjednávání, ale USA budou jednat pouze v případě, že uvidí skutečný posun v dodržování lidských práv a ukončení násilí.

Hospodářská krize, která protesty původně vyvolala, se kvůli izolaci země nadále prohlubuje. Kolaps íránského riálu a ochromení obchodu dělají z běžných nákupů boj o přežití. Vládní sliby o finanční pomoci pro nejchudší vrstvy obyvatel se v kontextu nefunkčního bankovnictví zdají být spíše prázdnými gesty, která nemají šanci reálně uklidnit napětí v ulicích.

Rozpor mezi oficiálním obrazem „klidného Íránu“ prezentovaným státní televizí a svědectvím o přeplněných nemocnicích a márnicích ukazuje na hlubokou propast mezi režimem a jeho občany.