Více než 733 000 žen a dívek je v současné době zadržováno v trestních zařízeních po celém světě, ať už ve vazbě, nebo po odsouzení. Podle Institutu pro výzkum kriminality a spravedlnosti se předpokládá, že skutečný celkový počet je vyšší. Chybí totiž údaje pro pět zemí a data pro Čínu jsou neúplná.
Ženy tvoří ve vězeňské populaci menšinu, v průměru se jedná o 2 až 9 % a globálně v roce 2024 představovaly jen 6,8 % všech vězňů. Jejich počet však roste a to rychlejším tempem než u mužů. Od roku 2000 vzrostl počet vězněných žen a dívek o téměř 60 %. To je téměř třikrát více než nárůst mužské vězeňské populace, který činil asi 22 %. Během deseti let do konce roku 2020 se globální ženská vězeňská populace navýšila o více než 100 000 osob.
Největší počet vězněných žen mají Spojené státy se 174 607 vězeňkyněmi. Následuje Čína se 145 000 (plus neznámý počet ve vazbě a administrativní detenci), Brazílie (50 441), Rusko (39 153), Thajsko (33 057), Indie (23 772) a Filipíny (17 121). Například v Anglii a Walesu je ve vězení 3 566 žen, ale očekává se, že do roku 2027 toto číslo vzroste na 4 200.
Za nárůstem počtu vězněných žen stojí často trestné činy úzce související s chudobou, které jsou často prostředkem k přežití a zajištění rodiny. Právní předpisy kriminalizují činy, které jsou projevem snahy o přežití. Ženy jsou neúměrně postiženy, protože jsou nadměrně zastoupeny mezi nejchudšími vrstvami společnosti. V některých zemích se zákony kriminalizující potraty, cizoložství, sexuální provinění a prostituci týkají téměř výhradně žen.
I při zohlednění běžného populačního růstu ukazuje nárůst počtu vězněných žen na 100 000 obyvatel za posledních 25 let pozoruhodné zvýšení. V Salvadoru a Kambodži vzrostl počet více než šestinásobně, v Indonésii a Turecku více než pětinásobně.
Světová koalice proti trestu smrti odhadla, že v roce 2023 se v nejméně 42 zemích nacházelo 500 až 1 000 žen v cele smrti. Zeměmi, které popravují nejvíce žen, jsou ty, které popravují nejvíce lidí obecně. Jsou to Čína, Írán, Irák a Saúdská Arábie. Podle Amnesty International bylo v roce 2024 popraveno 30 žen v Íránu, 9 v Saúdské Arábii a dvě v Egyptě a Jemenu.
Dvěma hlavními zločiny, za které jsou ženy odsuzovány k trestu smrti, jsou vražda a obchod s drogami. Vysoký podíl žen v cele smrti mají země s povinným trestem smrti za vraždu nebo ty, které neuznávají genderově podmíněné násilí jako polehčující okolnost. Stejně tak se to týká zemí, které přísně kriminalizují obchod s drogami, jako jsou státy Perského zálivu a jihovýchodní Asie.
Mnoho expertů tvrdí, že vězení není vhodným trestem pro velký počet žen. Většina z nich je totiž vězněna za nenásilné trestné činy. Například v Anglii a Walesu to v roce 2020 bylo 72 % přijatých vězeňkyň. Ženy často zažívají "otočné dveře" krátkých trestů odnětí svobody, které jsou příliš krátké, aby umožnily smysluplné vzdělání, školení nebo pracovní příležitosti. V roce 2017 tvořily tresty kratší než 12 měsíců 77 % trestů odnětí svobody pro ženy v Anglii a Walesu, přičemž míra recidivy po takto krátkých trestech dosáhla 71 %.
Odhaduje se, že až 80 % vězněných žen po celém světě trpí identifikovatelným duševním onemocněním. Podle Světové zdravotnické organizace je v Evropě míra sebevražd u vězněných žen devětkrát vyšší než u běžné populace. V reakci na rostoucí počet vězněných žen a nedostatek standardů zohledňujících jejich potřeby, byla v roce 2010 přijata Pravidla OSN pro zacházení s vězněnými ženami (Bangkok Rules).
Odhaduje se, že 19 000 dětí žije ve vězení s jedním z rodičů, nejčastěji s matkou. Mnohem vyšší počet dětí je od matky odloučen. Přibližně 1,45 milionu dětí po celém světě má matku ve vězení. Kromě zjevného utrpení, které věta způsobuje, není neobvyklé, že žena ztratí péči o své děti již po krátké době ve vězení. Ačkoli mnohé země umožňují, aby miminka a malé děti zůstaly ve vězení se svými matkami do určitého věku, dětství strávené za mřížemi může dítě poškodit fyzicky i emocionálně.
Více než 733 000 žen a dívek je v současné době zadržováno v trestních zařízeních po celém světě, ať už ve vazbě, nebo po odsouzení. Podle Institutu pro výzkum kriminality a spravedlnosti se předpokládá, že skutečný celkový počet je vyšší. Chybí totiž údaje pro pět zemí a data pro Čínu jsou neúplná.
Šok se v Hongkongu mění ve vztek a volání po odpovědnosti poté, co mohutný požár zachvátil ve středu hustě obydlený komplex dotovaných bytů. Oheň si vyžádal nejménve 128 obětí a desítky kriticky zraněných osob. Úřady naznačují, že požár, který zuřil více než den, mohly rozšířit podřadné sítě a plastové plachty na oknech budov. Hasičské operace jsou již u konce, ale desítky obyvatel jsou stále pohřešovány.
Úřady v Hongkongu potvrdily, že požár v obytném komplexu v tomto týdnu si vyžádal nejméně 128 lidských životů. K tomuto tragickému incidentu, při kterém oheň zachvátil budovy, došlo ve středu. Na tiskové konferenci úředníci uvedli, že zraněno bylo 79 lidí a 16 těl se stále nachází uvnitř budov. Nadále je pohřešováno několik desítek osob.
Ruský prezident Vladimir Putin v předvečer očekávaných jednání s americkou delegací potvrdil své hlavní požadavky pro ukončení války na Ukrajině. Prohlásil, že Rusko složí zbraně jedině v případě, že ukrajinské jednotky opustí území, která si nárokuje Moskva. Putin dlouhodobě usiluje o právní uznání ukrajinských území, jež Rusko dobylo silou.
Historicky běžné spory o řeky dnes vstupují do nové fáze. Kombinace klimatické změny, populačního růstu a politické fragmentace mění vodu ze základní lidské potřeby v nástroj moci a zdroj dlouhodobé nestability. Spor o Nil, napětí v mezopotámském povodí i konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem ukazují stejný vzorec. Kdo kontroluje vodu, získává páku. Otázka už nezní zda, ale jak těmto vodním konfliktům řízeně čelit.
Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek varoval, že jeho vláda připravuje balíček odvetných opatření pro případ, že se Evropská unie rozhodne využít zmrazená ruská aktiva k financování půjčky Ukrajině ve výši 140 miliard eur. Putin to oznámil novinářům během brífinku v kyrgyzském Biškeku. Na můj pokyn vyvíjí vláda Ruské federace balíček recipročních opatření pro případ, že k tomuto kroku dojde, sdělil Putin.
Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že americký plán na ukončení války na Ukrajině by mohl tvořit základ pro budoucí dohody. Zároveň však obnovil své maximální požadavky, když pohrozil, že pokud se Kyjev nestáhne z obsazených území, získá Rusko další území silou. Putin potvrdil novinářům v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, že Kreml očekává návštěvu americké delegace vedené zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem, a to počátkem příštího týdne.
V reakci na narůstající agresivní akce a kampaň destabilizace ze strany Moskvy zvažuje Evropa kroky, které byly ještě před několika lety nemyslitelné. Země NATO a EU nyní aktivně plánují, jak zasáhnout zpět proti Rusku, které zintenzivňuje své hybridní útoky napříč kontinentem. Mezi zvažovanými možnostmi jsou společné útočné kybernetické operace, rychlejší a koordinované přiřazování hybridních útoků přímo Moskvě a překvapivá vojenská cvičení pod vedením NATO.
Generální tajemník NATO Mark Rutte, který se ujal funkce po čtrnácti letech v čele nizozemské vlády, varuje, že Rusko zůstane dlouhodobou hrozbou pro Evropu, i kdyby došlo k mírové dohodě na Ukrajině. Rutte toto prohlásil v Bruselu v rozhovoru pro deník El País a německý RND.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky se prozatím pečlivě vyhýbá tomu, aby americký návrh mírové dohody na ukončení války kritizoval či rovnou odmítl. Takto postupuje i přes skutečnost, že plán, který vznikl po sérii setkání mezi Ruskem a Spojenými státy, evidentně ve značné míře odráží množství požadavků Moskvy.
Naskytl se poměrně výrazný kontrast. Ve čtvrtek se v Kyjevě objevila delegace amerického Pentagonu, která s prezidentem Zelenským diskutovala o návrhu plánu pro ukončení války na Ukrajině. Ve stejný den, ale na ruské státní televizi, vystoupil prezident Putin ve vojenské uniformě a mluvil se svými armádními šéfy o pokračování bojů.
Evropská unie se snaží působit jako globální hráč, ale její ambice narážejí na strukturu, v níž má každý z 27 států vlastní priority. Výsledkem je pomalé a roztříštěné rozhodování, které oslabuje schopnost reagovat na tlak silnějších aktérů, jako jsou Spojené státy či Čína. Unie disponuje obrovským potenciálem, avšak bez jednotné politické vůle zůstává spíše pasivním přihlížejícím než skutečnou mocností.