Íránský režim vykazuje nečekanou odolnost i po měsíci intenzivních náletů ze strany Spojených států a Izraele. Podle nejnovějších dat nezávislých analytiků se islámské republice podařilo zorganizovat více než 850 veřejných demonstrací na podporu vlády. Souběžně s tím probíhají tvrdé zásahy proti jakýmkoliv náznakům nepokojů, které vedly k zatčení nejméně 1 400 osob.
Vysoký počet provládních shromáždění podtrhuje stabilitu režimu navzdory tomu, že válka začala pro Teherán zdrcujícím způsobem. Izraelský úder hned v úvodu zlikvidoval nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího i řadu dalších vysokých činitelů. Strategie „stínání hlav“ pokračuje i nadále, což potvrdila i čtvrteční smrt velitele námořnictva Revolučních gard Alírezá Tangsírího při útoku na přístav Bandar Abbás.
Odborníci na konflikty pro web The Guardian upozorňují, že ačkoliv byla americko-izraelská strategie likvidace vedení úspěšná, režim se nezhroutil. Nedochází k žádným významným dezercím a vnitřní propaganda neustále šíří zprávy o íránském vítězství. Tato konzistentní komunikace pomáhá udržovat zdání kontroly nad situací i v době, kdy na zemi dopadá 47 až 102 raketových úderů denně.
Zatímco íránská odveta je podle analytiků z velké části neúčinná a vyžádala si jen několik desítek obětí, ztráty uvnitř Íránu jsou tragické. Odhaduje se, že během měsíce bojů zahynulo přes 1 100 lidí, z čehož podstatnou část tvoří civilisté. Humanitární organizace uvádějí ještě vyšší čísla, podle některých zdrojů zemřelo až 3 300 osob, včetně stovek dětí.
Předpovědi Donalda Trumpa o probíhající změně režimu nebo výzvy Benjamina Netanjahua k lidovému povstání se zatím jeví jako předčasné. Masové demonstrace, které Íránem v posledních týdnech prošly, byly totiž téměř z 99 % organizovány státem. Tyto akce se soustředily na truchlení za Chameneího, odsouzení nepřítele a následně na podporu jeho nástupce Modžtaby Chameneího.
Absence protivládních protestů však nemusí znamenat upřímnou podporu obyvatel. Analytici se přiklánějí k názoru, že jde o kombinaci nacionalistického semknutí pod vnější hrozbou a velmi efektivního preventivního potlačování odporu. Jediný zaznamenaný protivládní protest z 25. března byl okamžitě potlačen silou, přičemž střelba Revolučních gard si vyžádala deset mrtvých.
Kampaň zatýkání je pro režim hlavním nástrojem k udržení vnitřního pořádku. Obvinění se v průběhu konfliktu stupňují – od pouhého natáčení škod po náletech až po špionáž a službu v cizích zájmech. Bezpečnostní složky zřídily kontrolní stanoviště ve všech velkých městech a došlo k jednomu z nejdelších výpadků internetu v historii země, což prakticky znemožňuje organizaci jakéhokoliv odporu.
Odolnost islámské republiky spočívá také v její unikátní struktuře. Vedení země se po desetiletí připravovalo na možnost ztráty vysokých velitelů a vybudovalo systém, kde je každý nahraditelný. Decentralizace rozhodování a ideologická příprava obyvatel na smrt lídrů jsou součástí obranné doktríny, která zatím brání fragmentaci státní moci.
Napětí v zemi však zůstává vysoké, což dokazují i incidenty ve věznicích nebo zásahy proti menším skupinkám skandujícím protivládní hesla v teheránských čtvrtích. Velitel národní policie Ahmad-Reza Radan v polovině března jasně vzkázal, že kdokoli bude jednat v souladu s přáním nepřítele, nebude již považován za demonstranta, ale za nepřítele státu se všemi z toho plynoucími důsledky.
Situace v Íránu tak zůstává patová. I když je země pod obrovským vojenským tlakem a infrastruktura utrpěla vážné škody, vládní aparát si udržuje pevnou ruku nad domácím děním. Naděje Západu na rychlý vnitřní převrat se prozatím střetávají s realitou disciplinovaného a represivního systému, který je schopen absorbovat i ty nejtěžší ztráty v nejvyšších patrech velení.
Nedávný incident ve španělské enklávě Ceuta na severu Afriky opět rozvířil celoevropskou debatu o migraci a ukázal, jak snadno mohou být lidské osudy využity jako nástroj politického tlaku. Ačkoliv celkové statistiky nelegálních přechodů do Evropy v posledních letech spíše klesají, ojedinělé masivní události vyvolávají okamžité napětí a rozkoly mezi členskými státy Evropské unie.
Rozpad nejsilnější polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vyvolává na tamní politické scéně značný rozruch. Ačkoliv současný premiér Donald Tusk a jeho vládnoucí Občanská koalice sledují vnitřní boje v pravicovém táboře s uspokojením, podle politologů zdaleka nemá vyhráno. Blížící se parlamentní volby mohou přinést nečekané komplikace, které usnadnění cesty k obhajobě mandátu rozhodně nezaručují.
Španělské úřady bijí na poplach před hrozbou ničivých lesních požárů v souvislosti s nadcházejícím úplným zatměním Slunce. Do země totiž míří stovky tisíc pozorovatelů z celého světa, kteří plánují zaplnit venkovské oblasti, horské hřebeny i pláže, aby tento vzácný vesmírný úkaz sledovali z co nejlepších pozic.
Západní Kolumbii zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které si podle dosavadních zpráv úřadů vyžádalo nejméně dvě desítky lidských životů. Otřesy byly natolik intenzivní, že přiměly obyvatele k překotné evakuaci a způsobily škody i v sousedním Ekvádoru. Sérii destrukcí doprovází zprávy o mnoha zraněných a zřícených budovách v několika městech.
Přítomnost významných finančních trhů zásadním způsobem utváří podobu a ekonomiku světových metropolí, zároveň však představuje jednoho z hlavních hybatelů příjmové nerovnosti. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu zaměřeného na příjmy nejbohatšího jednoho procenta obyvatel ve městech napříč Evropou, Severní Amerikou a Asií. Vědci v rámci studie srovnávali vždy dvě významná města v dané zemi – hlavní finanční centrum a druhé největší hospodářské středisko podobné velikosti.
Lesní požáry v Evropě v posledních letech odhalují a aktivují nebezpečnou hrozbu z minulosti v podobě nevybuchlé munice z obou světových i studené války. Když v červenci propukl požár v národním parku Müritz v severovýchodním Německu, pyrotechnici museli postupovat po boku hasičů, kteří se do některých částí hořícího lesa vůbec nemohli přiblížit kvůli riziku explozí. Obdobná situace nastala ve francouzském regionu Gironde, kde plameny odkryly zapomenutý sklad munice z druhé světové války a několik střel přímo v žáru explodovalo.
Rivalita mezi Indií a Pákistánem se po osmasedmdesáti letech posouvá na novou úroveň, když se klíčovým bojištěm jejich dlouholetého sporu stává oběžná dráha Země. Během krátkého, ale intenzivního čtyřdenního vojenského střetu v květnu 2025 sice pozornost veřejnosti poutaly letecké souboje, dronové nálety a raketové údery, však nejzásadnější úlohu v pozadí sehrály satelitní technologie. Šlo o vůbec první konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi, jehož průběh zásadním způsobem určily vesmírné systémy.
Zatímco pozemní fronta války na Ukrajině v posledních měsících převážně stagnuje, ve vzduchu se konflikt dramaticky vyhrocuje. Útočné kapacity obou soupeřících stran v současnosti převyšují jejich možnosti protivzdušné obrany. To vede ke čím dál častějšímu zasahování cílů, rozsáhlému ničení klíčové i hospodářské infrastruktury a především ke strmému nárůstu obětí mezi civilním obyvatelstvem.
Moskva striktně odmítá jakékoliv zmrazení válečného konfliktu na Ukrajině, pokud nebudou v plném rozsahu splněny její politické a územní požadavky. Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin zdůraznil, že klid zbraní nepřichází v úvahu bez odstranění takzvaných „kořenových příčin“ celé krize, čímž zopakoval dlouhodobý postoj prezidenta Vladimira Putina.
Italská premiérka Giorgia Meloni se před nadcházejícími parlamentními volbami vrací k tvrdé krajně pravicové rétorice. Důvodem je vzestup nového politického rivala, bývalého generála a europoslance Roberta Vannacciho, jehož krajně pravicová strana Národní budoucnost výrazně posiluje v průzkumech veřejného mínění.
Evropská fotbalová unie (UEFA), Konfederace severoamerické, středoamerické a karibské fotbalové oblasti (CONCACAF) a Asijská fotbalová konfederace (AFC) vydaly ostré společné prohlášení, v němž obvinily šéfa FIFA Gianniho Infantina z „fundamentalního porušení důvěry“. Spor vyvolal kontroverzní a již zrušený plán na odprodej podílu na komerčních právech mistrovství světa soukromým investorům.
Světová zdravotnická organizace (WHO) čelí obrovské ztrátě poté, co ruský vzdušný úder zcela srovnal se zemí její klíčový humanitární sklad v ukrajinském městě Dnipro. Podle vyjádření generálního ředitele této organizace se pracovníci OSN sice pokoušeli včas evakuovat uložené vybavení, ale nálet je předčasně zastavil, přičemž uvnitř zůstalo zhruba 170 palet nezbytného zdravotnického materiálu.