Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Lekce z historie, kterou sepsal už Thúkydidés, je jasná: ničení a vládnutí jsou dvě naprosto odlišné disciplíny. Impéria, která si tyto pojmy pletou, se nakonec sama vyčerpají. USA sice mohou íránský režim vojensky rozdrtit, ale precedent z Iráku dává brutálně jasnou odpověď na otázku, co vzniklé mocenské vakuum zaplní. Státy nedrží pohromadě ideologie, ale institucionální paměť a byrokracie. Pokud ji zničíte, nezískáte čistý stůl, nýbrž zhroucený stát.
V Iráku toto vakuum zaplnil Írán, který tam desítky let budoval své sítě. V dnešním Íránu je jedinou silou s dostatečnou organizační kapacitou a zbraněmi Islámské revoluční gardy (IRGC). Ty nejsou jen vojenskou složkou, ale ovládají téměř 40 % íránské ekonomiky. Od smrti ajatolláha Alího Chameneího na začátku letošního bombardování gardy fakticky převzaly kontrolu nad zemí.
Nástupnictví Mojtaby Chameneího 8. března 2026, podporované právě revolučními gardami, potvrzuje maximální kontinuitu starého řádu. Představa Washingtonu o „změně režimu“ naráží na realitu – IRGC nelze rozpustit, aniž by došlo ke kolapsu ekonomiky a vzniku „padlého státu“ podle vzoru Libye. Pokud naopak zůstanou gardy u moci, zůstane zachováno i represivní jádro režimu.
Exilová opozice, kterou Washington tak rád hostí, má v Íránu nulovou domácí legitimitu. Skupiny jako Mudžáhidé-e Chalka jsou v zemi nenáviděny a monarchisté nemají na vládnutí žádné vazby už od roku 1979. Demokratická hnutí, která v Íránu skutečně rostla, byla režimem rozdrcena už v lednu. Navíc vnější útoky na zemi mají tendenci národ s režimem stmelovat, i když občané své lídry původně nenáviděli.
Rozdíl v měřítku mezi Irákem a Íránem je přitom propastný. Zatímco Irák v roce 2003 měl 25 milionů obyvatel a žádný jaderný program, Írán má 92 milionů lidí a obří zásoby vysoce obohaceného uranu. O těchto zásobách nemá Mezinárodní agentura pro atomovou energii od americko-izraelských úderů v roce 2025 žádné ověřené zprávy. Útoky problém šíření jaderných zbraní nevyřešily, jen ho učinily nebezpečnějším.
Washington má sice jasnou preferenci, kdo by měl v Teheránu vládnout, ale nemá žádný reálný plán. Prezident Donald Trump trvá na tom, že budoucí vláda musí mít schválení USA, jenže chybí legitimní přechodná autorita i populace ochotná přijmout americký diktát. Bez fungujícího politického procesu je veto Bílého domu k ničemu.
Strategický horizont Washingtonu končí u destrukce. Osm měsíců po útocích z roku 2025 není jasné, jak zajistit bezpečnost jaderného materiálu, ani jak stabilizovat region, kde každé další kolo bombardování rozdmýchává širší válku. Otázka „kdo bude vládnout 92 milionům Íránců“ zůstává nezodpovězena, zatímco americká strategie míří k další politické katastrofě.
Americký prezident Donald Trump oslaví v neděli své osmdesáté narozeniny, čímž se stává nejstarší zvolenou hlavou státu v historii USA. V uplynulém roce se u něj objevila řada viditelných tělesných projevů typických pro pokročilý věk, mezi které patří rozsáhlé modřiny na rukou, oteklé kotníky a dolní končetiny či občasné usínání během důležitých schůzek a veřejných akcí. Zdravotní experti však upozorňují, že spíše než tyto běžné fyzické příznaky by veřejnost mělo znepokojovat samotné chování a jednání staronového velitele ozbrojených sil.
Donald Trump a Benjamin Netanjahu byli skálopevně přesvědčeni, že porážka Íránu odstartuje novou éru Blízkého východu. Region se sice skutečně mění, ale zcela jiným směrem, než oba lídři plánovali, protože islámskou republiku se zlomit nepodařilo. Současná situace tak hrozí přerůst v permanentní opotřebovávací krizi, která bude opakovaně přecházet v otevřené ozbrojené střety. Íránský režim se ukázal být mnohem odolnější, což vedlo k tomu, že Washington a Tel Aviv ztratily kontrolu nad dalším vývojem.
Vztah Evropanů k bezpečnostním zárukám ze strany Spojených států zasáhla hluboká krize důvěry, která se ocitla na nejnižším bodě v historii. Nová data, jež představil think-tank Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR) krátce před vrcholnými schůzkami aliance NATO a skupiny G7 v Turecku a Francii, ukazují zásadní posun v evropském veřejném mínění.
Rozpad ambiciózního zbrojního programu stíhacího letounu nové generace FCAS, od kterého Německo definitivně odstoupilo, představuje tvrdou ránu pro evropskou obrannou spolupráci. Společný projekt Francie, Německa a Španělska, který měl během příštích desetiletí zajistit vývoj špičkového bojového letounu šesté generace, ztroskotal na vleklých sporech o politické vedení, rozdělení průmyslových zakázek a vlastnictví duševního vlastnictví. Tento neúspěch však v kontextu evropské vojenské historie není výjimečný, neboť společné letecké projekty na kontinentu pravidelně narážely na střety národních zájmů.
Elon Musk se díky vstupu společnosti SpaceX na burzu stává prvním papírovým dolarovým tributářem v historii. Jeho celkové jmění, tvořené převážně akciemi firem Tesla a SpaceX, dosahuje odhadované výše 1,11 bilionu dolarů. Samotné číslo 1 bilion představuje milion milionů a pro běžného člověka je tato částka v podstatě nepředstavitelná.
Pokročilé modely umělé inteligence, jako je nově představený systém Mythos od společnosti Anthropic, mohou v rukou kyberzločinců posloužit ke zničení globálního finančního systému. Během tiskové konference v Bruselu před tímto rizikem varovala šéfka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová. Finanční regulátoři a bezpečnostní experti jsou v nejvyšším stupni pohotovosti od dubna, kdy byl tento vysoce výkonný model s pokročilými kybernetickými schopnostmi spuštěn. Podle Georgievové je navíc současný systém teprve začátkem a v blízké budoucnosti ho budou následovat další podobné technologie.
Rozsáhlá oblast v Severním Atlantiku, která se nachází jižně od Grónska a Islandu, vykazuje velmi neobvyklé chování. Zatímco zbytek světového oceánu se otepluje, tato specifická zóna soustavně chladne. Nová vědecká studie tvrdí, že pro tuto záhadu nalezla vysvětlení. Výsledky výzkumu jsou však považovány za zlověstné znamení, které naznačuje, že lidstvo směřuje k jednomu z nejvíce znepokojujících bodů zvratu v globálním klimatu.
Ukrajina požaduje od svých spojenců dodatečných 20 miliard dolarů, aby upevnila svou současnou dočasnou převahu na bojišti a zabránila Rusku v opětovném převzetí iniciativy. Vysoce postavený představitel ukrajinského ministerstva obrany uvedl, že země potřebuje finance na to, aby mohla ještě zintenzivnit ničivé útoky na ruské území. Tento finanční požadavek Kyjev oficiálně předloží na nadcházejícím zasedání Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v takzvaném Ramsteinském formátu. O záležitosti již dříve jednal ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov se zástupci Švédska, Norska, Německa a Kanady.
Čína zatkla amerického akademika a badatele zkoumajícího čínskou zahraniční politiku a situaci v Myanmaru kvůli podezření ze špionáže. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Lin Ťien v pátek oznámil, že Min Zin je podezřelý z provádění špionážních aktivit, které ohrožují národní bezpečnost země. Zadržení občana Spojených států z důvodů ohrožení národní bezpečnosti je ze strany Pekingu neobvyklým krokem.
Dosažení trvalého míru na Ukrajině je podle penzionovaného kanadského generálporučíka Christophera Coatese nepravděpodobné, dokud bude u moci ruský prezident Vladimir Putin. Bývalý velitel kanadského Velitelství společných operací, který v pozici ředitele pro zahraniční politiku Institutu Macdonalda-Lauriera nedávno navštívil Ukrajinu, podle webu Kyiv Post prohlásil, že skutečnou stabilitu může zajistit pouze ukrajinské vojenské vítězství, nebo Putinova smrt. Podle jeho názoru by jakékoli územní ústupky vedly nanejvýš k dočasnému přerušení bojů, přičemž imperiální ambice Moskvy by se po obnovení jejích sil projevily znovu.
Evakuace ukrajinských sirotků a dětí z ústavní péče do Itálie na počátku ruské invaze v roce 2022 měla být dočasným záchranným opatřením. Po čtyřech letech se však z humanitární pomoci stal komplikovaný mezinárodní právní spor. Ukrajinské úřady se nyní snaží získat zpět desítky dětí, jejichž návrat domů zablokovaly italské soudy. Napětí mezi Kyjevem a Římem eskalovalo poté, co byla v Itálii schválena adopce patnáctiletého ukrajinského chlapce Saši místní pěstounskou rodinou, přestože jeho biologická matka na Ukrajině usiluje o jeho návrat.
Válečný konflikt na Ukrajině délkou svého trvání překonal první světovou válku. Přestože srovnání těchto dvou střetů není ve všech ohledech dokonalé, podobnosti mezi nimi jsou stále zřetelnější a je obtížné je přehlížet.