Experti: Smrt Chameneího je historický zlom srovnatelný s pádem Berlínské zdi. Symbol jeho konce je zdrcující

Alí Chameneí
Alí Chameneí, foto: Wikipedia Common
Klára Marková DNES 09:47
Sdílej:

Smrt íránského nejvyššího vůdce, ajatolláha Alího Chameneího, je mnoha odborníky vnímána jako historický zlom srovnatelný s pádem Berlínské zdi. Symbolika jeho konce je podle expertů zdrcující a režim bude jen velmi těžko hledat způsob, jak zaplnit vzniklé mocenské vakuum, píše The Guardian. Chameneí, který stál v čele země 37 let, byl zabit společně se svou manželkou při izraelském raketovém útoku na svůj teheránský komplex.

Již před vypuknutím otevřeného konfliktu se v Íránu množily signály blížícího se konce jedné éry. Lednové celonárodní demonstrace, které byly brutálně potlačeny a vyžádaly si desetitisíce obětí, byly předzvěstí zúčtování s vládnoucími teokraty. Podobně jako pád Berlínské zdi v roce 1989 předznamenal konec východoněmeckého režimu, smrt Chameneího podle analytiků značí psychologický i faktický rozpad stávajícího systému.

Chameneí byl ústřední postavou íránského politického uspořádání a měl konečné slovo ve všech zásadních otázkách státu. Rozhodoval o jaderném programu, vztazích s USA, uznání Izraele i o přísných pravidlech oblékání žen. Jeho neústupnost a dogmatismus znemožňovaly jakoukoli vnitřní reformu režimu, což zemi postupně vmanévrovalo do slepé uličky.

Ačkoliv režim aktivoval plán nástupnictví a do popředí se dostal Chameneího syn Mojtaba, situace je kritická. Jak poznamenávají analytici s odkazem na citát Mika Tysona, každý má plán, dokud nedostane ránu do obličeje. Smrt vůdce přišla v nejnásilnějších možných podmínkách, kdy jsou pod palbou nejen státní instituce, ale i lidé, kteří by měli tvořit přechodnou radu.

Známky naprostého přetížení systému jsou patrné na každém kroku. Chameneího pohřeb, který by za normálních okolností sloužil jako masivní propaganda, musel být odložen z obavy z dalších útoků na vysoké představitele. Sbor znalců, zodpovědný za volbu nového vůdce, se musel sejít na dálku, protože jeho sídlo v posvátném městě Kom se stalo terčem bombardování.

Vězeňský systém je pod extrémním tlakem a bezpečnostní složky se snaží udržet kontrolu za cenu stupňujícího se násilí. Z teheránské věznice Evín byli političtí vězni preventivně převezeni na tajná místa. V ulicích dochází ke střetům, kdy policie střílí na domy, z jejichž oken se ozývají protivládní hesla, zatímco milice Basídž se snaží demonstrativně zastrašit obyvatelstvo.

Někteří odborníci se domnívají, že systém vlády islámských právníků je bez osobnosti Chameneího „klinicky mrtvý“. Jeho neústupnost sice režim dlouho držela pohromadě, ale zároveň ho připravila o schopnost evoluce. Bez jeho nezlomné vůle nyní zbývající prvky aparátu ztrácejí schopnost ovládat populaci pomocí strachu, který se mezi lidmi postupně vytrácí.

Určitou šanci na přežití režimu vidí někteří analytici v roli Revolučních gard (IRGC). Ty by se teoreticky mohly pokusit o zmírnění domácích represí a vsadit na nacionalistickou kartu. Využitím tradiční šíitské symboliky mučednictví by se mohly pokusit sjednotit národ proti vnějšímu nepříteli – Spojeným státům a Izraeli – a prezentovat se jako obránci vlasti.

Zásadním problémem pro režim však zůstává skutečnost, že k udržení moci v takto vyhrocené situaci je zapotřebí nejen aparát ochotný zabíjet, ale i zastrašené obyvatelstvo. V Íránu se však zdá, že bariéra strachu padla. Pokud autoritářský režim ztratí schopnost vyvolávat děs, jeho šance na dlouhodobé přežití se podle historických paralel blíží nule.

Stalo se