Jednadvacet nul. Číslo 1 000 000 000 000. Představa, že by se Elon Musk mohl po vstupu své společnosti SpaceX na burzu stát prvním „dolarovým trilionářem“ (podle české číselné stupnice jde o bilionáře), lidskou představivost naprosto přesahuje.
Když se řekne, že jeho majetek ze dvou hlavních veřejných firem – Tesly a SpaceX – dosáhne hodnoty zhruba 1,11 bilionu dolarů, zní to jako statistický údaj. Jak obrovská kupa peněz to ale ve skutečnosti je?
Následující srovnání ukazují, co všechno má dnes na planetě menší hodnotu než majetek jednoho jediného člověka.
Když Mezinárodní měnový fond sestavuje žebříčky států podle velikosti jejich ekonomik, pouze 20 zemí na celém světě vyprodukuje ročně více než 1,1 bilionu dolarů. Celá řada technologicky vyspělých a bohatých států má roční hrubý domácí produkt nižší než odhadované Muskovo jmění.
Musk je tak pomyslně bohatší než celé ekonomiky zemí jako Tchaj-wan (977 miliard dolarů), Irsko (779 miliard dolarů), Švédsko (760 miliard dolarů), Singapur (660 miliard dolarů) nebo Jihoafrická republika (480 miliard dolarů), která je přitom Muskovou rodnou zemí.
Pro srovnání netřeba chodit jen do zahraničí, obrovské měřítko ukazují i data z USA. Celý ostrov Manhattan, který je globálním centrem financí a domovem Wall Street, měl v roce 2024 hrubý domácí produkt těsně nad hranicí jednoho bilionu dolarů.
Pokud bychom se podívali na americký Houston, který je třetím největším městem Spojených států a klíčovým centrem tamního ropného a plynárenského průmyslu, hodnota úplně všech rezidenčních i komerčních nemovitostí ve městě dává dohromady zhruba 879 miliard dolarů. To je stále o stovky miliard méně než hodnota Muskova portfolia.
Nákup automobilu je pro většinu domácností hned po pořízení bydlení tou největší životní investicí. V loňském roce si Američané koupili celkem 16,3 milionu nových osobních a nákladních vozů. Přestože průměrná cena nového auta vyšplhala na rekordních 48 402 dolarů, celková částka za všechna tato prodaná vozidla v zemi činila 789 miliard dolarů. Elon Musk by mohl z hodnoty svých akcií zaplatit každé jedno nové auto koupené v USA za celý rok, a ještě by mu zbyla astronomická rezerva.
Musk si drží pozici nejbohatšího člověka planety už nyní, ale po úspěšném úpisu akcií SpaceX své konkurenty zanechá daleko za sebou. Když se totiž sečte majetek čtyř dalších nejbohatších technologických lídrů – zakladatele Amazonu Jeffa Bezose, zakladatele Oracle Larryho Ellisona a spoluzakladatelů Googlu Larryho Page a Sergeje Brina – jejich kombinované jmění dosáhne 1,09 bilionu dolarů. Na pokoření Muska by to tedy nestačilo ani jim všem dohromady.
Vlastnictví sportovních klubů je oblíbenou kratochvílí světových miliardářů, ovšem s jedním bilionem dolarů by bylo možné skoupit v podstatě jakýkoliv profesionální tým na Zemi. Jen pro představu: padesát nejhodnotnějších sportovních klubů světa má dohromady hodnotu pouhých 353 miliard dolarů, což je zhruba třetina Muskova majetku. Do této padesátky přitom spadají nejúspěšnější giganti od týmu amerického fotbalu Dallas Cowboys (s hodnotou 13 miliard dolarů) až po basketbalové Toronto Raptors z NBA (5 miliard dolarů).
Pokud byste se rozhodli utrácet jeden milion dolarů každou hodinu, 24 hodin denně, trvalo by vám více než jedno celé století, než byste jeden bilion dolarů dokázali kompletně utratit. Je však nutné připomenout, že se stále jedná o takzvané „papírové bohatství“. Veškeré tyto peníze jsou vázány v akciích a opcích, takže jejich skutečná hodnota bude vždy stoprocentně záviset na tom, jak investoři na burze ocení budoucí úspěch Tesly a SpaceX.
Jednadvacet nul. Číslo 1 000 000 000 000. Představa, že by se Elon Musk mohl po vstupu své společnosti SpaceX na burzu stát prvním „dolarovým trilionářem“ (podle české číselné stupnice jde o bilionáře), lidskou představivost naprosto přesahuje.
Americký ministr obrany Pete Hegseth během svého projevu ve Francii varoval, že Evropa v současnosti čelí invazi nebezpečných ideologií přicházejících po moři. Šéf Pentagonu tato slova pronesl na Americkém hřbitově v Normandii při příležitosti oslav 82. výročí vylodění spojeneckých vojsk ze dne 6. června 1944. Ve svém vystoupení explicitně propojil historické dědictví osvobození západní Evropy od nacistické okupace se současnou situací na jihoevropských a východoevropských plážích.
Papež Lev zahájil svou oficiální návštěvu Španělska, která je jeho vůbec první cestou do členské země Evropské unie s výjimkou Itálie. Ve svém úvodním projevu v královském paláci v Madridu, kterého se zúčastnil i král Filip VI., vyzval politické lídry k odmítnutí polarizace a k hledání společné jednoty. Pontifik upozornil, že snaha získávat popularitu podněcováním společenských rozporů roste, a apeloval na politiky, aby namísto rozdělování obyvatelstva bojovali za světový mír.
Írán se v současné době připravuje na složitý přechod od válečné jednoty k neklidnému míru, který provází hyperinflace, desetiprocentní propad ekonomiky, výpadky dodávek elektrické energie a výzvy k ukončení tvrdých zásahů proti disentu. Přestože definitivní mír ještě nebyl zajištěn, uvnitř režimu již začínají propukat diskuse o budoucím směřování země. Představitelé státu se nyní intenzivně zabývají otázkou, jak po přežití samotného válečného konfliktu dokážou ustát následné mírové období.
Debata o tom, zda by se Evropa měla v oblasti bezpečnosti spoléhat na Spojené státy, nebo se vydat vlastní cestou, staví kontinent před falešnou volbu. Snaha vnímat Ameriku a Evropu jako konkurenty namísto pilířů jedné aliance oslabuje obě strany. Během aktuální konference NATO o doplňování sil navíc vyšlo najevo, že Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa plánují urychlit stahování svých vojáků z Evropy, což posouvá teoretické diskuse o evropské soběstačnosti do naléhavé reality.
Zprostředkovatelé válečných konfliktů v Íránu i na Ukrajině dlouhodobě čelí velkým potížím při snaze dosáhnout trvalého klidu zbraní. Ačkoliv Spojené státy a Írán uzavřely 7. dubna počáteční dvoutýdenní příměří, které pomohl dojednat Pákistán, tato dohoda byla od samého začátku velmi křehká. Už 11. května americký prezident Donald Trump prohlásil, že příměří je v kritickém stavu, a opakovaně pohrozil obnovením vojenských akcí.
Zatímco zdravotníci v Demokratické republice Kongo (DRK) nadále bojují s probíhající epidemií eboly, vědci po celém světě závodí s časem, aby vyvinuli očkovací látku proti konkrétnímu kmeni viru, který tuto nákazu způsobuje. Proti ebole sice v současnosti existují dvě schválené vakcíny, obě jsou však zaměřeny výhradně na kmen Zaire.
Výroční zasedání Americké společnosti klinické onkologie (ASCO) v Chicagu, které je největší onkologickou konferencí na světě, přineslo řadu zásadních objevů v boji proti rakovině. Letošního ročníku se zúčastnilo na 40 tisíc zdravotnických odborníků, kteří diskutovali o nových metodách léčby zaměřených na zlepšení výsledků pacientů po celém světě. Mezi hlavní témata patřily inteligentní léky schopné odhalit skryté nádorové buňky, průlomová pilulka proti rakovině slinivky břišní, ale také možnosti, jak u vybraných pacientů bezpečně vynechat chemoterapii nebo chirurgické zákroky.
Země Severoatlantické aliance v současné době jednají o novém závazku vojenské pomoci pro Ukrajinu ve výši 70 miliard eur. Tento finanční cíl, který minulý měsíc předložilo Německo, by měl být oficiálně oznámen na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře.
Epidemie eboly ve střední Africe by mohla svým rozsahem dosáhnout podobných rozměrů jako historicky nejhorší nákaza z let 2014 až 2016 v západní Africe, která si vyžádala přes 11 tisíc lidských životů. Americký Úřad pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zveřejnil několik počítačových modelů a scénářů, podle nichž by počet nakažených mohl v závislosti na rychlosti izolace nemocných vzrůst na 10 až 20 tisíc případů.
Evropská unie musí prokázat vůli i schopnost přijímat nové členy a výrazně urychlit celý proces rozšiřování. Na summitu v černohorském pobřežním městě Tivat se na tom shodli nejvyšší představitelé sedmadvacítky a šesti států západního Balkánu, které o vstup usilují.
V arménském Abovjanu jede stáčírna tamní koňakové továrny na plný plyn a dělnice v bílých pláštích s velkým úsilím plní palety lahvemi. Cílovou stanicí tohoto slavného alkoholu je tradičně Rusko, kam podnik ročně vyveze na sedm milionů lahví, avšak zboží tam s největší pravděpodobností nedorazí. Moskva totiž minulý měsíc vyhlásila zákaz dovozu ze tří hlavních arménských palíren s oficiálním odůvodněním, že má hygienické obavy. Tento krok je ovšem v zemi široce vnímán jako otevřený politický tlak Kremlu, který se snaží odradit třímilionový kavkazský národ od jeho viditelného příklonu k Západu těsně před nadcházejícími nedělními parlamentními volbami.