Dohoda o příměří v Gaze a navrácení zbývajících izraelských rukojmích, kterou prezident Donald Trump oznámil 8. října, představuje velký úspěch. Stejně jako předchozí příměří z ledna 2025 je i tato dohoda zatím schválena pouze v první fázi – propuštění rukojmích a částečné izraelské stažení. Mnoho složitějších problémů ale podle expertů zůstává odloženo na pozdější jednání.
Zásadní rozdíl oproti lednovému příměří, které skončilo, když se premiér Netanjahu rozhodl obnovit ofenzivu, je v tom, že všichni izraelští rukojmí mají být propuštěni hned na začátku. Hamás si tak neuchová žádnou páku pro pozdější vyjednávání. Ačkoliv to někteří připisují oslabené pozici Hamásu po nedávných vojenských úspěších Izraele, dohoda je také výsledkem toho, že Trump osobně nabídl záruky, že válka tentokrát skutečně definitivně skončí.
Rámcová dohoda obsahuje dvě zásadní, byť obecné, záruky pro Palestince: „Nikdo nebude nucen opustit Gazu…“ a „Izrael neokupuje ani neanektuje Gazu.“
Tato dohoda byla zjevně podpořena zvýšeným tlakem USA na obě strany, včetně výrazně silnějšího tlaku na Izrael. Ten přišel po neuváženém úderu Netanjahua na vůdce Hamásu v Dauhá, který Trumpa rozzlobil a podkopal důvěru arabských států Perského zálivu v USA jako bezpečnostního partnera. Záruky obsažené v rámcové dohodě ruší některé dřívější Trumpovy návrhy týkající se případné emigrace Palestinců z Gazy. To je však zcela nepřijatelné pro tvrdou izraelskou pravici.
Někteří koaliční partneři Netanjahua z řad tvrdé pravice jsou proti dohodě a budou hlasovat proti ní v kabinetu, ale očekává se, že vládu bezprostředně nesvrhnou. Ministr financí Bezalel Smotrich na síti X napsal, že cítí „obrovskou zodpovědnost zajistit, aby to, nedej bože, nebyla dohoda ,rukojmí výměnou za zastavení války…‘“. Zdůraznil, že Izrael bude nadále usilovat o „skutečné vykořenění Hamásu“.
Izraelský pravicový televizní komentátor Amit Segal, často považovaný za Netanjahuova mluvčího, v televizi uvedl, že „žádná Fáze Dvě neexistuje. To je každému jasné, že? Fáze Dvě se možná jednou stane, ale nemá nic společného s tím, co bylo podepsáno. Dohoda podepsaná nyní je dohodou o propuštění rukojmích.“
Toto tvrzení je ale v rozporu s textem 20bodové rámcové dohody, která poskytuje široké záruky do budoucna, konkrétně žádnou anexi, okupaci ani transfer populace. Vnímání na tvrdé pravici Izraele je zřejmě takové, že Izrael by mohl ve válce určitým způsobem pokračovat. Segal jako model uvádí Libanon.
Kvůli zjevné rozepři v očekáváních mezi Trumpem a částí izraelské pravice by měl prezident na svém plánovaném projevu v Knessetu začátkem příštího týdne sdělit jak ujištění, tak nepříjemné pravdy. Vedle ujištění o americkém závazku k bezpečnosti Izraele by měl Trump zmínit záruky nabízené Palestincům v kontextu dvou trvalých principů: Arabské obyvatelstvo Západního břehu Jordánu neopustí oblast a ačkoliv politické řešení zabere čas, nesmí být Palestincům odpírána politická práva na věky.
V době, kdy mnozí Izraelci mluví o „dobrovolné emigraci“ Palestinců, jako by šlo o reálnou možnost, musí prezident Trump pevně sdělit, že je to pro Spojené státy zcela nepřijatelné. USA mají v regionu jiné zájmy než jen úzký vztah s Izraelem, a tyto zájmy nejsou slučitelné se sny izraelské extrémní pravice o jednostranné anexi a transferu populace, které by podkopaly širší pozici USA v regionu.
Jako lídr, který se nebojí narušovat zavedené pořádky, je Trump vhodným člověkem, který to může udělat. Jak už ukázal v minulosti, dokázal prolomit přehnaně opatrné myšlení Washingtonu a dosáhnout výsledků, kde jiní selhali. Tuto schopnost by měl využít. Izraelci vědí, že prezident Trump za nimi stojí, a ti, kteří jeho pozorování považují za zradu, spíše než za nepříjemná fakta, jsou ideologicky rigidní menšinou.
Trump také lákavě hovořil o podpoře dohody ze strany Íránu a naznačil, že se Írán „skutečně stane součástí celé mírové situace“. To je přinejmenším překvapivé, ale je pravděpodobné, že Írán se nebude stavět proti příměří v Gaze. Bylo by rozumné, aby USA obnovily jednání s Íránem.
Naopak nebude dávat smysl, pokud Izrael s americkými zbraněmi a podporou bude pravidelně „sekat trávník“ (cyklicky provádět omezené vojenské operace bez trvalého řešení) všude od Gazy po Libanon, Írán a Jemen, a přitom nevyřeší základní problémy. Strategii Izraele ani USA neslouží dobře soustavné operace typu „sekání trávníku“.
Luxusní superjachta Nord, jejíž hodnota se odhaduje na 500 milionů dolarů, o víkendu proplula Hormuzským průlivem. Toto plavidlo je spojováno s jedním z klíčových spojenců ruského prezidenta Vladimira Putina, miliardářem Alexejem Mordašovem. Jachta Nord absolvovala trasu z Dubaje do ománského Maskatu navzdory probíhající blokádě této strategické námořní cesty.
Česko vstoupilo do nového kalendářního týdne, který má pouze čtyři pracovní dny. Následovat po nich bude prodloužený víkend. Státní svátek ovlivní i výplatní termíny důchodů. Senioři by se tak měli informovat o změnách.
Češi dnes na poslední cestu vyprovodí jedinečného herce Jana Potměšila, ale jedno poslední rozloučení proběhlo již v pondělí. Zpěváci, hudebníci či herci dali sbohem kapelníkovi Václavu Hybšovi, který v průběhu dubna zemřel ve věku 90 let.
Česká republika zažívá v oblasti památek a kulturních institucí paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.
Král popu ožívá. Na koncert Michaela Jacksona, který během veleúspěšné kariéry zazpíval i v Praze, už sice nezajdete, ale po celém Česku můžete zajít na jeho životní příběh do kina. Ve čtvrtek měl totiž premiéru nový a netrpělivě očekávaný film Michael.
U soudu ve Washingtonu poprvé stanul muž, který se během posledního dubnového víkendu pokusil zastřelit amerického prezidenta Donalda Trumpa. Útočník si vyslechl obvinění, hrozí mu doživotí. Informovala o tom britská stanice BBC.
Z Bulharska k českému soudu a do vazby zamířil další obviněný v případu březnového teroristického útoku v Pardubicích. Podle policistů existovaly hned tři zákonné důvody pro umístění této osoby do vazby.
Poslední dny zbývají z letošního dubna, už v pátek se rozběhne květen. Není tak divu, že meteorologové už tuší, jak v Česku bude po většinu následujícího měsíce. Prozradili to v nejnovějším měsíčním výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Jednou ze smutných zpráv, které v dubnu zasáhly Česko, bylo úmrtí jedinečného Jana Potměšila. Známý herec, jenž bojoval s nepřízní osudu, zemřel ve věku 60 let. Už zítra budou lidé mít možnost se s ním v Praze rozloučit.
Stalo se to v dubnu a opakovat se to bude i v květnu. O čem je řeč? Vězte, že o uzavřených obchodech kvůli státním svátkům. První z dvojice květnových nás čeká už v pátek. Bude otevřeno, anebo nikoliv?
Jedním z klíčových ukazatelů, se kterými pracuje aktuální zpráva OECD, je takzvaný daňový klín. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: ukazuje, kolik z celkové ceny práce připadne státu. Pokud zaměstnavatel na pracovníka vydá 100 korun, daňový klín říká, kolik z této částky skončí na daních a odvodech a kolik zaměstnanec skutečně dostane na účet. Tedy jak velký je pomyslný klín, jejž stát vráží mezi zaměstnavatele a zaměstnance.
Během sobotní večeře Asociace zpravodajů v Bílém domě došlo k dramatické situaci, kdy se ozvala střelba v těsné blízkosti sálu, kde seděli prezident Donald Trump a první dáma Melania Trumpová. Prezident uvedl, že Melaniinou první reakcí na zaslechnutou střelbu bylo konstatování, že slyší ‚hluk‘. Manželé se v tu chvíli nacházeli přímo na pódiu, odkud je ochranka rychle evakuovala do bezpečného prostoru.