Experti: Bílý dům připravuje klimatickou katastrofu, která pohřbí globální snahy o zastavení oteplování

Prezident Trump v rozhovoru po operaci v Caracasu prohlásil, že americké ropné společnosti „vezmou ropu zpět“, což se podle něj mělo stát už dávno. Plán počítá s tím, že giganti jako Exxon a Chevron investují miliardy do zchátralé venezuelské infrastruktury a výměnou za to získají plnou kontrolu nad těžbou. Trumpova administrativa již nyní tlačí na prozatímní venezuelskou vládu, aby zrušila zákon vyžadující nadpoloviční vlastnictví státu v ropných projektech.

Ekologické náklady takové expanze jsou podle vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) alarmující. Pokud by se těžba zvýšila jen o půl milionu barelů denně na celkových 1,5 milionu, vyprodukovalo by se ročně dodatečných 550 milionů tun oxidu uhličitého. To je více emisí, než kolik za rok vyprodukuje celá Velká Británie nebo Brazílie. Situaci zhoršuje fakt, že venezuelská ropa patří k „nejšpinavějším“ na světě – její těžba i rafinace jsou extrémně náročné na emise metanu a uhlíku.

Kritici obviňují Trumpa z „fosilního imperialismu“. Podle nich americký prezident využívá armádu k zajištění surovin pro americké rafinérie, zatímco ignoruje dopady na klima, které pocítí i samotní Venezuelané v podobě extrémních veder a sucha. „Na zvýšené těžbě prodělají všichni,“ varuje John Sterman z MIT. Dodává, že zaplavení trhu levnou venezuelskou ropou srazí ceny a zpomalí nezbytný přechod k obnovitelným zdrojům a elektromobilitě.

Z ekonomického hlediska je však Trumpova vize komplikovaná. I když jsou zásoby obrovské, infrastruktura v zemi je po letech zanedbávání a sankcí v troskách. Podle analýzy Rystad Energy by návrat k těžbě 2 milionů barelů denně vyžadoval investice přesahující 110 miliard dolarů. Ropné společnosti mohou váhat s tak masivními výdaji, které se nevrátí dříve než za deset let, což dalece přesahuje Trumpovo funkční období.

Přesto existují faktory, které mohou těžaře zlákat. Těžba ve Venezuele je díky geologickým podmínkám potenciálně mnohem levnější než například v americké břidlicové pánvi Permian Basin. Navíc Chevron, který v zemi jako jediný americký hráč zůstal i během krize, má nyní ideální startovní pozici pro rychlou expanzi. Pro ExxonMobil zase odstranění Madura znamená konec hrozeb vůči jejich projektům v sousední Guyaně.

Zatímco Bílý dům oslavuje zajetí Madura jako vítězství v „válce proti drogám“, jeho kroky v ropném sektoru naznačují jinou motivaci. Strategické ovládnutí Venezuely, spolu s hrozbami anexí vůči Kanadě a Grónsku, vykresluje obraz nové americké zahraniční politiky zaměřené výhradně na dominanci v oblasti fosilních paliv. Pro klima planety a mezinárodní politickou stabilitu však tento „ropný mír“ může znamenat začátek velmi nebezpečné éry.