Evropě hrozí druhý Donbas, Putin otestuje jednotu NATO, varují experti. Tohle město má být jeho dalším cílem

Podle odborníků z King’s College London se podmínky pro ruskou eskalaci začínají nebezpečně srovnávat. Putin vnímá současnou únavu Západu a rozkolísanost evropských vlád jako ideální příležitost k prosazení svých dlouhodobých ambicí. Předpokládá se, že jakoukoli budoucí dohodu o příměří na Ukrajině využije pouze k tomu, aby získal čas na přezbrojení a regeneraci svých značně opotřebovaných jednotek.

Jedním z nejvíce skloňovaných cílů případné příští operace je estonské město Narva. Toto město leží přímo na hranici s Ruskem a jeho obyvatelstvo je z více než 90 procent ruskojazyčné. Pro Moskvu představuje Narva ideální místo, kde může vyvolat napětí a zpochybnit ochranu, kterou pobaltským státům poskytuje Severoatlantická aliance.

Experti upozorňují, že Putin by mohl v Narvě využít podobný scénář jako v minulosti na Krymu nebo Donbasu. Sázka na demografické složení města a hluboké kulturní vazby obyvatel na Rusko mu dává do rukou silný nástroj pro destabilizaci regionu. Otázkou zůstává, zda by Spojené státy a další spojenci byli ochotni riskovat přímý válečný konflikt s jadernou velmocí kvůli jednomu malému městu na okraji Estonska.

Ruský prezident se nijak netají tím, že Narvu považuje za historické ruské území. Již v roce 2022 veřejně naznačil, že je třeba si toto město „vzít zpět“. Tato vyjádření vyvolávají v Tallinnu i ostatních hlavních městech NATO značnou nervozitu, protože naznačují, že ukrajinské tažení není konečným bodem Putinových plánů, ale spíše jejich začátkem.

Pokud by došlo k uzavření mírové dohody na Ukrajině bez pevných bezpečnostních záruk, Putin by mohl svou pozornost obrátit také k Moldavsku nebo Gruzii. Moldavsko je v současnosti vnímáno jako velmi zranitelné, zejména kvůli přítomnosti ruských jednotek v Podněstří. Stabilita východní Evropy by tak po roce 2026 mohla být křehčí než kdykoliv předtím v tomto století.

Západní analytici varují, že ruská armáda bude potřebovat zhruba tři roky na plné obnovení svých sil po vyčerpávajících bojích na Ukrajině. To přesně odpovídá horizontu roku 2026, kdy by Putin mohl cítit dostatečnou sílu pro další vojenské dobrodružství. V mezidobí se očekává, že Rusko zintenzivní kybernetické útoky, sabotáže a politické ovlivňování v evropských zemích.

Velká část budoucího vývoje závisí na postoji Spojených států a rozhodnutích Donalda Trumpa. Pokud by se Washington rozhodl omezit svou roli v ochraně Evropy, Putin by dostal prakticky volnou ruku k další expanzi. Naopak tvrdý postoj USA by mohl ruského lídra přimět k dlouhodobému ústupu, během kterého by se musel soustředit na záchranu vlastní upadající ekonomiky.

Vnitropolitická situace v Rusku také hraje svou roli. Putin potřebuje pro domácí publikum velkolepé vítězství, které by ospravedlnilo obrovské ztráty na životech a drastický pokles životní úrovně. Pokud se mu podaří prosadit mírovou dohodu na Ukrajině za jeho podmínek, bude to v Rusku prezentováno jako triumf nad celým Západem, což mu dodá další politické body.

Mezitím Ukrajina čelí obrovskému tlaku na frontě i v zázemí. Ruské útoky na energetickou síť jsou v posledních měsících ničivější než kdy dříve. Používání moderních hypersonických raket a stovek dronů během jediné noci ukazuje, že Moskva je odhodlána zlomit ukrajinský odpor za každou cenu ještě předtím, než začnou vážná diplomatická vyjednávání.

Evropa se sice dohodla na finanční pomoci Ukrajině, ale podle mnoha odborníků je tato podpora pomalá a nedostatečná. Ukrajinský rozpočet se pohybuje na hraně bankrotu a země nutně potřebuje desítky miliard liber jen na to, aby přežila nadcházející měsíce. Bez silného zapojení evropských armád a průmyslu bude kyjevská vláda nucena k bolestivým ústupkům.

V diplomatických kruzích se mluví o možnosti vytvoření evropských mírových sil, které by dohlížely na linii příměří. Tato myšlenka má sice své zastánce, ale zároveň naráží na obavy z přímého střetu s ruskými jednotkami. Volodymyr Zelenskyj poprvé připustil, že by Ukrajina mohla dočasně odložit své ambice na vstup do NATO výměnou za záruky podobné těm, které mají členové Aliance.

Situace v hraničních městech, jako je Narva, zůstává napjatá. Estonsko se snaží oslabit ruský vliv odstraňováním sovětských památníků a zpřísňováním kontrol na hranicích, ale kulturní a rodinné vazby přes řeku Narvu nezmizely. Geopolitický zlom je zde cítit na každém kroku a obyvatelé si uvědomují, že se mohou stát prvními oběťmi případné nové krize.

Konečný výsledek roku 2026 tak nebude záviset pouze na Putinových plánech, ale především na akceschopnosti a jednotě západního světa. Pokud se Evropa a USA nedokážou shodnout na společné strategii, Vladimir Putin získá prostor pro realizaci svého nejambicióznějšího projektu – definitivního rozbití poválečného uspořádání kontinentu.