Analytici a vojenští experti varují, že rok 2026 může být pro Vladimira Putina klíčovým momentem, kdy se pokusí upevnit svůj historický odkaz. Zatímco pozornost světa se upírá k mírovým jednáním na Ukrajině, v zákulisí sílí obavy, že šéf Kremlu pouze čeká na vhodnou příležitost k další agresi. Jeho cílem by se tentokrát mohl stát malý stát na hranicích NATO, čímž by přímo otestoval jednotu a odhodlání celé Aliance.
Podle odborníků z King’s College London se podmínky pro ruskou eskalaci začínají nebezpečně srovnávat. Putin vnímá současnou únavu Západu a rozkolísanost evropských vlád jako ideální příležitost k prosazení svých dlouhodobých ambicí. Předpokládá se, že jakoukoli budoucí dohodu o příměří na Ukrajině využije pouze k tomu, aby získal čas na přezbrojení a regeneraci svých značně opotřebovaných jednotek.
Jedním z nejvíce skloňovaných cílů případné příští operace je estonské město Narva. Toto město leží přímo na hranici s Ruskem a jeho obyvatelstvo je z více než 90 procent ruskojazyčné. Pro Moskvu představuje Narva ideální místo, kde může vyvolat napětí a zpochybnit ochranu, kterou pobaltským státům poskytuje Severoatlantická aliance.
Experti upozorňují, že Putin by mohl v Narvě využít podobný scénář jako v minulosti na Krymu nebo Donbasu. Sázka na demografické složení města a hluboké kulturní vazby obyvatel na Rusko mu dává do rukou silný nástroj pro destabilizaci regionu. Otázkou zůstává, zda by Spojené státy a další spojenci byli ochotni riskovat přímý válečný konflikt s jadernou velmocí kvůli jednomu malému městu na okraji Estonska.
Ruský prezident se nijak netají tím, že Narvu považuje za historické ruské území. Již v roce 2022 veřejně naznačil, že je třeba si toto město „vzít zpět“. Tato vyjádření vyvolávají v Tallinnu i ostatních hlavních městech NATO značnou nervozitu, protože naznačují, že ukrajinské tažení není konečným bodem Putinových plánů, ale spíše jejich začátkem.
Pokud by došlo k uzavření mírové dohody na Ukrajině bez pevných bezpečnostních záruk, Putin by mohl svou pozornost obrátit také k Moldavsku nebo Gruzii. Moldavsko je v současnosti vnímáno jako velmi zranitelné, zejména kvůli přítomnosti ruských jednotek v Podněstří. Stabilita východní Evropy by tak po roce 2026 mohla být křehčí než kdykoliv předtím v tomto století.
Západní analytici varují, že ruská armáda bude potřebovat zhruba tři roky na plné obnovení svých sil po vyčerpávajících bojích na Ukrajině. To přesně odpovídá horizontu roku 2026, kdy by Putin mohl cítit dostatečnou sílu pro další vojenské dobrodružství. V mezidobí se očekává, že Rusko zintenzivní kybernetické útoky, sabotáže a politické ovlivňování v evropských zemích.
Velká část budoucího vývoje závisí na postoji Spojených států a rozhodnutích Donalda Trumpa. Pokud by se Washington rozhodl omezit svou roli v ochraně Evropy, Putin by dostal prakticky volnou ruku k další expanzi. Naopak tvrdý postoj USA by mohl ruského lídra přimět k dlouhodobému ústupu, během kterého by se musel soustředit na záchranu vlastní upadající ekonomiky.
Vnitropolitická situace v Rusku také hraje svou roli. Putin potřebuje pro domácí publikum velkolepé vítězství, které by ospravedlnilo obrovské ztráty na životech a drastický pokles životní úrovně. Pokud se mu podaří prosadit mírovou dohodu na Ukrajině za jeho podmínek, bude to v Rusku prezentováno jako triumf nad celým Západem, což mu dodá další politické body.
Mezitím Ukrajina čelí obrovskému tlaku na frontě i v zázemí. Ruské útoky na energetickou síť jsou v posledních měsících ničivější než kdy dříve. Používání moderních hypersonických raket a stovek dronů během jediné noci ukazuje, že Moskva je odhodlána zlomit ukrajinský odpor za každou cenu ještě předtím, než začnou vážná diplomatická vyjednávání.
Evropa se sice dohodla na finanční pomoci Ukrajině, ale podle mnoha odborníků je tato podpora pomalá a nedostatečná. Ukrajinský rozpočet se pohybuje na hraně bankrotu a země nutně potřebuje desítky miliard liber jen na to, aby přežila nadcházející měsíce. Bez silného zapojení evropských armád a průmyslu bude kyjevská vláda nucena k bolestivým ústupkům.
V diplomatických kruzích se mluví o možnosti vytvoření evropských mírových sil, které by dohlížely na linii příměří. Tato myšlenka má sice své zastánce, ale zároveň naráží na obavy z přímého střetu s ruskými jednotkami. Volodymyr Zelenskyj poprvé připustil, že by Ukrajina mohla dočasně odložit své ambice na vstup do NATO výměnou za záruky podobné těm, které mají členové Aliance.
Situace v hraničních městech, jako je Narva, zůstává napjatá. Estonsko se snaží oslabit ruský vliv odstraňováním sovětských památníků a zpřísňováním kontrol na hranicích, ale kulturní a rodinné vazby přes řeku Narvu nezmizely. Geopolitický zlom je zde cítit na každém kroku a obyvatelé si uvědomují, že se mohou stát prvními oběťmi případné nové krize.
Konečný výsledek roku 2026 tak nebude záviset pouze na Putinových plánech, ale především na akceschopnosti a jednotě západního světa. Pokud se Evropa a USA nedokážou shodnout na společné strategii, Vladimir Putin získá prostor pro realizaci svého nejambicióznějšího projektu – definitivního rozbití poválečného uspořádání kontinentu.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na ostře sledovaném brífinku v Pentagonu potvrdil, že námořnictvo Spojených států zasadilo íránským námořním silám zdrcující úder. Podle jeho slov americká ponorka potopila íránskou válečnou loď v Indickém oceánu. Hegseth prohlásil, že íránské námořnictvo je nyní „neefektivní, zdecimované a zničené“ a jeho zbytky „odpočívají na dně Perského zálivu“.
Vláda iráckého Kurdistánu (KRG) prožívá hluboké obavy z možnosti, že by se její území na severu Iráku mohlo stát nástupištěm pro pozemní útok kurdských milic na Írán. Podle vysokého představitele KRG, který promluvil pro stanici CNN, se region cítí být v kleštích mezi plány Spojených států a hrozbou odvety ze strany Teheránu. Situaci označil za velmi nebezpečnou, ale zároveň dodal, že se Kurdistán nemůže otevřeně postavit proti vůli Ameriky.
Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Američtí vojenští velitelé podle stížností zaslaných dozorčí skupině využívají extremistickou křesťanskou rétoriku o biblickém „konci věků“, aby před svými vojáky ospravedlnili zapojení do války v Íránu. Nadace pro náboženskou svobodu v armádě (MRFF) uvedla, že obdržela již více než 200 podnětů od příslušníků všech složek ozbrojených sil, včetně námořní pěchoty, letectva a vesmírných sil.
Státní pohřeb íránského nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího byl odložen, jak informovala íránská státní média. Původně plánovaný třídenní smuteční ceremoniál měl přitom začít již během dnešního dne. Na sociálních sítích se sice objevovaly záběry zachycující rozsáhlé přípravy a instalaci potřebného vybavení, organizátoři však nakonec museli plány změnit.
Evropská unie ostře reagovala na hrozby Donalda Trumpa, který pohrozil úplným zastavením obchodu se Španělskem. Americký prezident takto reagoval na rozhodnutí Madridu nepovolit Spojeným státům využívání jejich vojenských základen pro nálety v Íránu. Unie dala jasně najevo, že od šéfa Bílého domu očekává dodržování loňské dohody o clech, a naznačila možnost odvetných opatření, pokud by se Trump pokusil Španělsko v rámci msty izolovat.
Podle analýzy serveru The Guardian se cíle americko-izraelských útoků na Írán soustředí na likvidaci pilířů moci, zejména jaderného a raketového programu a Islámských revolučních gard. Prezident Donald Trump prezentuje tuto ofenzivu jako příležitost pro lidové povstání, které by po 47 letech svrhlo klerikální režim. Odborníci však varují, že absence poválečného plánu může vést k nepředvídatelným scénářům, které sahají od spořádané transformace až po krvavý chaos.
Americký prezident Donald Trump se v úterý pokusil utlumit sílící vlnu odporu v Kongresu i mezi svými vlastními příznivci z hnutí MAGA. Odmítl tvrzení, že by byl k útoku na Írán dotlačen Izraelem a jeho jednostranným rozhodnutím zahájit ofenzivu. Tato podezření začala mezi politiky i veřejností kolovat poté, co ministr zahraničí Marco Rubio naznačil, že americká akce byla v podstatě reakcí na kroky židovského státu.
Výsledek a délka trvání současného válečného konfliktu na Blízkém východě by mohly záviset na mrazivém kalkulu postaveném na velikosti íránských zásob dronů a raket v porovnání s počtem obranných střel, které mají k dispozici USA, Izrael a státy Perského zálivu. Od soboty se Írán a jeho spojenci snaží čelit intenzivní ofenzivě více než tisíci údery na cíle v téměř desítce zemí. Vzhledem k tomu, že íránské letectvo nemůže konkurovat moderním strojům soupeřů, spoléhá Teherán výhradně na svůj raketový arzenál.