Analytici a vojenští experti varují, že rok 2026 může být pro Vladimira Putina klíčovým momentem, kdy se pokusí upevnit svůj historický odkaz. Zatímco pozornost světa se upírá k mírovým jednáním na Ukrajině, v zákulisí sílí obavy, že šéf Kremlu pouze čeká na vhodnou příležitost k další agresi. Jeho cílem by se tentokrát mohl stát malý stát na hranicích NATO, čímž by přímo otestoval jednotu a odhodlání celé Aliance.
Podle odborníků z King’s College London se podmínky pro ruskou eskalaci začínají nebezpečně srovnávat. Putin vnímá současnou únavu Západu a rozkolísanost evropských vlád jako ideální příležitost k prosazení svých dlouhodobých ambicí. Předpokládá se, že jakoukoli budoucí dohodu o příměří na Ukrajině využije pouze k tomu, aby získal čas na přezbrojení a regeneraci svých značně opotřebovaných jednotek.
Jedním z nejvíce skloňovaných cílů případné příští operace je estonské město Narva. Toto město leží přímo na hranici s Ruskem a jeho obyvatelstvo je z více než 90 procent ruskojazyčné. Pro Moskvu představuje Narva ideální místo, kde může vyvolat napětí a zpochybnit ochranu, kterou pobaltským státům poskytuje Severoatlantická aliance.
Experti upozorňují, že Putin by mohl v Narvě využít podobný scénář jako v minulosti na Krymu nebo Donbasu. Sázka na demografické složení města a hluboké kulturní vazby obyvatel na Rusko mu dává do rukou silný nástroj pro destabilizaci regionu. Otázkou zůstává, zda by Spojené státy a další spojenci byli ochotni riskovat přímý válečný konflikt s jadernou velmocí kvůli jednomu malému městu na okraji Estonska.
Ruský prezident se nijak netají tím, že Narvu považuje za historické ruské území. Již v roce 2022 veřejně naznačil, že je třeba si toto město „vzít zpět“. Tato vyjádření vyvolávají v Tallinnu i ostatních hlavních městech NATO značnou nervozitu, protože naznačují, že ukrajinské tažení není konečným bodem Putinových plánů, ale spíše jejich začátkem.
Pokud by došlo k uzavření mírové dohody na Ukrajině bez pevných bezpečnostních záruk, Putin by mohl svou pozornost obrátit také k Moldavsku nebo Gruzii. Moldavsko je v současnosti vnímáno jako velmi zranitelné, zejména kvůli přítomnosti ruských jednotek v Podněstří. Stabilita východní Evropy by tak po roce 2026 mohla být křehčí než kdykoliv předtím v tomto století.
Západní analytici varují, že ruská armáda bude potřebovat zhruba tři roky na plné obnovení svých sil po vyčerpávajících bojích na Ukrajině. To přesně odpovídá horizontu roku 2026, kdy by Putin mohl cítit dostatečnou sílu pro další vojenské dobrodružství. V mezidobí se očekává, že Rusko zintenzivní kybernetické útoky, sabotáže a politické ovlivňování v evropských zemích.
Velká část budoucího vývoje závisí na postoji Spojených států a rozhodnutích Donalda Trumpa. Pokud by se Washington rozhodl omezit svou roli v ochraně Evropy, Putin by dostal prakticky volnou ruku k další expanzi. Naopak tvrdý postoj USA by mohl ruského lídra přimět k dlouhodobému ústupu, během kterého by se musel soustředit na záchranu vlastní upadající ekonomiky.
Vnitropolitická situace v Rusku také hraje svou roli. Putin potřebuje pro domácí publikum velkolepé vítězství, které by ospravedlnilo obrovské ztráty na životech a drastický pokles životní úrovně. Pokud se mu podaří prosadit mírovou dohodu na Ukrajině za jeho podmínek, bude to v Rusku prezentováno jako triumf nad celým Západem, což mu dodá další politické body.
Mezitím Ukrajina čelí obrovskému tlaku na frontě i v zázemí. Ruské útoky na energetickou síť jsou v posledních měsících ničivější než kdy dříve. Používání moderních hypersonických raket a stovek dronů během jediné noci ukazuje, že Moskva je odhodlána zlomit ukrajinský odpor za každou cenu ještě předtím, než začnou vážná diplomatická vyjednávání.
Evropa se sice dohodla na finanční pomoci Ukrajině, ale podle mnoha odborníků je tato podpora pomalá a nedostatečná. Ukrajinský rozpočet se pohybuje na hraně bankrotu a země nutně potřebuje desítky miliard liber jen na to, aby přežila nadcházející měsíce. Bez silného zapojení evropských armád a průmyslu bude kyjevská vláda nucena k bolestivým ústupkům.
V diplomatických kruzích se mluví o možnosti vytvoření evropských mírových sil, které by dohlížely na linii příměří. Tato myšlenka má sice své zastánce, ale zároveň naráží na obavy z přímého střetu s ruskými jednotkami. Volodymyr Zelenskyj poprvé připustil, že by Ukrajina mohla dočasně odložit své ambice na vstup do NATO výměnou za záruky podobné těm, které mají členové Aliance.
Situace v hraničních městech, jako je Narva, zůstává napjatá. Estonsko se snaží oslabit ruský vliv odstraňováním sovětských památníků a zpřísňováním kontrol na hranicích, ale kulturní a rodinné vazby přes řeku Narvu nezmizely. Geopolitický zlom je zde cítit na každém kroku a obyvatelé si uvědomují, že se mohou stát prvními oběťmi případné nové krize.
Konečný výsledek roku 2026 tak nebude záviset pouze na Putinových plánech, ale především na akceschopnosti a jednotě západního světa. Pokud se Evropa a USA nedokážou shodnout na společné strategii, Vladimir Putin získá prostor pro realizaci svého nejambicióznějšího projektu – definitivního rozbití poválečného uspořádání kontinentu.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.
Evropská komise se chystá zveřejnit očekávanou zprávu zaměřenou na odstranění byrokratické zátěže v bankovním sektoru, jejímž cílem je posílit konkurenceschopnost evropských peněžních ústavů vůči jejich americkým rivalům.
Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na vybraný brazilský dovoz poté, co roční vyšetřování dospělo k závěru, že země uplatňuje nekalé obchodní praktiky. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer oznámil tato opatření ve středu pozdě večer s tím, že brazilská politika v oblastech digitálního obchodu, nespravedlivých preferenčních cel či přístupu na trh s etanolem poškozuje zájmy Američanů.
Americký prezident Donald Trump, který kdysi usiloval o Nobelovu cenu za mír za ukončování konfliktů, začal vnímat vojenskou sílu jako běžný nástroj k donucení Íránu k diplomacii. Nasazení největší armády světa je přitom nejzávažnějším úkolem hlavy státu, i když Pentagon omezil informace o vlastních ztrátách a škodách. Od únorového obnovení úderů zahynuly desítky Íránců a tisíce dalších od počátku konfliktu. Normalizace násilí a jeho hrozby by však podle CNN neměly být redukovány na běžné poznámky novinářům.