Ekonomická bazuka není jediná možnost. Jak může EU bojovat proti Trumpovi?

Hlavní zbraní v unijním arzenálu je takzvaný nástroj proti nátlaku (Anti-Coercion Instrument), kterému se v bruselských kuloárech přezdívá „obchodní bazuka“. Tento mechanismus, přijatý v roce 2023 původně s ohledem na Čínu, umožňuje Evropské komisi zavést rychlá a tvrdá odvetná opatření, pokud se třetí země pokusí ekonomicky vydírat EU nebo některý z jejích členských států. Aktivace tohoto nástroje by mohla znamenat omezení přístupu USA na evropské trhy nebo zavedení přísných kontrol na vývoz strategických technologií.

Použití této „bazuky“ je však vnímáno jako krajní řešení. Celý proces je administrativně náročný a jeho implementace by mohla trvat několik měsíců. Navíc by se jednalo o historický okamžik – nástroj nebyl nikdy předtím použit proti spojenci v rámci NATO. Francouzský prezident Emmanuel Macron však v Davosu jasně naznačil, že pokud Trump k 1. únoru skutečně zavede desetiprocentní cla na evropské zboží, nebude mít Paříž jinou možnost než aktivaci tohoto mechanismu podpořit.

Další bezprostřední hrozbou pro Washington je osud obchodní dohody mezi USA a EU, která byla dojednána teprve loni v létě. Vlivné politické frakce v Evropském parlamentu již daly najevo, že za současných podmínek dohodu neschválí. Společně s tím Brusel zvažuje zavedení dříve odložených odvetných cel na americké zboží v celkové hodnotě 93 miliard eur, která by zasáhla široké spektrum produktů od zemědělské výroby až po letecký průmysl.

Zatímco Brusel chystá ekonomické zbraně, zákulisní diplomacie jede na plné obrátky. Dokumenty, které prezident Trump nedávno nechal uniknout na veřejnost, ukazují, že se evropští představitelé snaží vsadit na osobní kontakt a lichotky. Například generální tajemník NATO Mark Rutte začal svou zprávu Trumpovi uznáním jeho úspěchů v Sýrii, než přešel k citlivému tématu Grónska. Tato strategie má za cíl udržet komunikační kanály otevřené a zabránit nekontrolované eskalaci.

Určitý úspěch této „měkké“ diplomacie se již dostavil. Podle britských vládních zdrojů Trump během telefonátu s premiérem Keirem Starmerem připustil, že mohl dostat „špatné informace“ ohledně rozsahu nasazení evropských vojáků v Grónsku v rámci operace Arctic Endurance. Přestože prezident od svých teritoriálních ambicí neustoupil, uznání chyby v informacích dává diplomatům naději na možný prostor k vyjednávání v Davosu.

Bývalý šéf NATO Anders Fogh Rasmussen však varuje, že čas na lichotky vypršel. Podle něj je současný přístup americké administrativy blízký „gangsterskému jazyku“, který jen rozbíjí jednotu Západu a hraje do karet Kremlu. Rasmussen v Davosu prohlásil, že Vladimir Putin doufá, že se Grónsko stane „ledovcem, který potopí NATO“. Pokud by USA skutečně přistoupily k vojenské akci v Arktidě, znamenalo by to podle něj okamžitý konec aliance v její dosavadní podobě.

Odborníci na mezinárodní vztahy, jako je Leslie Vinjamuriová z Chicago Council on Global Affairs, upozorňují, že Evropa musí hrát dlouhou hru. Doporučuje evropským lídrům, aby se nesoustředili pouze na osobu Donalda Trumpa, ale aby posilovali vazby s dalšími vlivnými politiky a institucemi v USA. Cílem by mělo být „přečkat“ současné funkční období a zachovat partnerství pro budoucí generace, i když je v tuto chvíli plná nezávislost Evropy na americké obraně nereálná.

Situaci v Grónsku bedlivě sleduje i zbytek světa. Zatímco Trump argumentuje národní bezpečností a ochranou před Čínou a Ruskem, dánská i grónská vláda striktně odmítají jakýkoliv prodej území. Pro Evropu je tento spor testem odolnosti – musí ukázat, že dokáže hájit právo na sebeurčení svých obyvatel i proti svému nejsilnějšímu spojenci, aniž by přitom vyvolala globální ekonomický kolaps.