Zatímco se pozornost světa od konce února 2026 upírá k americkým a izraelským úderům v Íránu, v jeho stínu se rozhořel další zásadní konflikt. Vztahy mezi Pákistánem a afghánským hnutím Tálibán dosáhly bodu mrazu, což vyvrcholilo 27. února vyhlášením „otevřené války“ ze strany Islámábádu. Tato situace vyvolává zásadní otázku: Co vlastně Pákistán v Afghánistánu sleduje?
Pákistánská strategie v Afghánistánu prochází v březnu 2026 zásadním bodem zlomu, který je důsledkem desetiletí neúspěšného zasahování a podpory spřízněných ozbrojených skupin. Vztahy mezi Islámábádem a Kábulem se zhroutily do stavu, který Pákistán oficiálně označil za otevřenou válku. Tento dramatický posun je v ostrém kontrastu s rokem 2021, kdy pákistánské špičky vítaly návrat Tálibánu k moci jako geopolitické vítězství a konec západního vlivu v regionu.
Tehdejší optimismus pákistánské rozvědky ISI, že získala v Afghánistánu rozhodující vliv, se však rychle rozplynul v důsledku neschopnosti nebo neochoty Tálibánu zakročit proti teroristické skupině TTP, která útočí na pákistánské cíle. Původní vítání Tálibánu jako síly, která „přetrhala okovy otroctví“, se ukázalo jako předčasné. Ideologická spřízněnost v otázkách odmítání západních hodnot totiž nepřekonala praktické bezpečnostní hrozby, které TTP pro pákistánskou suverenitu představuje.
Napětí mezi oběma stranami postupně gradovalo od neúspěšných mediací k přímým vojenským konfrontacím, přičemž zlomovým okamžikem byl říjen 2025, kdy Pákistán provedl nálet přímo v Kábulu. Skutečnost, že v té době pobýval afghánský ministr zahraničí na návštěvě Indie, jen potvrdila pákistánské obavy z rostoucího vlivu jejich hlavního strategického rivala v Afghánistánu. Útok na hlavní město sousedního státu jasně signalizoval, že trpělivost Islámábádu definitivně vyčerpala.
Historická paranoia Islámábádu z indického vlivu a etnického nacionalismu Paštunů a Balúčů tak opět formuje jeho zahraniční politiku, která se po desetiletí snažila vytvořit v Kábulu podřízenou vládu pro zajištění takzvané strategické hloubky. Aktuální vojenské operace, které zasahují i sídlo nejvyššího vůdce Tálibánu v Kandaháru, naznačují, že Pákistán již nepovažuje hnutí za nespolehlivého partnera, ale za přímou strategickou hrozbu. Situace se vyostřila i kvůli podezření, že Tálibán toleruje útoky Balúčské osvobozenecké armády.
Otázkou zůstává, jaký je konečný cíl pákistánského tlaku a zda je Islámábád schopen nabídnout funkční politickou alternativu k vládě Tálibánu. V oficiální rétorice pákistánského ministerstva zahraničí se začínají objevovat výzvy k ustavení skutečně reprezentativní a inkluzivní vlády, což může signalizovat ochotu k dialogu s demokratickou opozicí. Tato změna tónu naznačuje, že pákistánské elity možná poprvé v historii uvažují o Afghánistánu jako o státu, který nepotřebuje loutkové vládce, ale legitimní vedení.
Úspěch takové změny by však vyžadoval, aby pákistánský bezpečnostní aparát definitivně opustil politiku využívání ozbrojených zástupců, která dosud destabilizovala obě země. Desetiletí pákistánského vměšování do afghánských záležitostí nepřinesla Islámábádu očekávaný klid ani vliv, ale spíše bezpečnostní hrozby na vlastní hranici. Změna přístupu by znamenala přijmout fakt, že stabilní soused je cennější než ovládaný soused, i když to s sebou nese riziko oslabení přímého vlivu.
Stabilní Afghánistán by mohl sloužit jako klíčový obchodní most mezi jihem a středem Asie, k čemuž by byl nutný i širší regionální dialog zahrnující Saúdskou Arávii, Turecko nebo právě Indii. Pro Pákistán je nyní klíčové, zda dokáže přijmout suverénní Afghánistán a ukončit éru neustálého vměšování, která mu v dlouhodobém měřítku nepřinesla žádný prospěch. Ekonomická integrace a energetické koridory by mohly celému regionu přinést prosperitu, která je za současného válečného stavu nedosažitelná.
Pákistán stojí před osudovou volbou mezi pokračováním v marných snahách o ovládnutí Tálibánu nebo podporou hluboké politické transformace sousední země. Tato transformace by vyžadovala zapojení mezinárodního společenství a úsilí OSN o vybudování nového politického konsenzu.
Donald a Melania Trumpovi přivítali v Bílém domě britského krále Karla III. a královnu Camillu, kteří jsou na dvoudenní státní návštěvě Spojených států. Slavnostní ceremoniál doprovázela mimořádná pompéznost, včetně vojenské přehlídky, dělostřeleckých salv a přeletu vojenských stíhaček. Akce se zúčastnili i přední členové Trumpova kabinetu.
Sobotní incident během večeře korespondentů v Bílém domě, kdy se ozbrojený muž pokusil proniknout do sálu před projevem Donalda Trumpa, okamžitě rozpoutal vlnu konspiračních teorií. V éře hluboce rozpolcené politiky a intenzivní nedůvěry v instituce se spekulace o tom, zda byla celá událost zinscenovaná, šíří napříč celým politickým spektrem.
Americký prezident Donald Trump na sociální síti Truth Social prohlásil, že ho Teherán informoval o svém údajném stavu kolapsu. Podle Trumpa má íránský režim zájem na co nejrychlejším otevření Hormuzského průlivu, zatímco se snaží vyřešit svou vnitřní krizi vedení. Prezident dodal, že věří ve schopnost íránské strany tuto situaci zvládnout. Tato tvrzení se však nepodařilo nezávisle ověřit a Teherán je zatím oficiálně nekomentoval.
Světové ceny ropy dnes poprvé po třech týdnech překonaly hranici 110 dolarů za barel. Hlavním důvodem jsou narůstající obavy, že průtahy v plném znovuotevření klíčového Hormuzského průlivu představují vážné riziko pro globální plynulost dodávek.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pohrozil zavedením sankcí proti izraelským jednotlivcům a firmám, které kupují obilí vypěstované v oblastech okupovaných Ruskem. Kyjev podle jeho slov připravuje sankční balíček, který se zaměří jak na přepravce ukradeného obilí, tak na subjekty v Izraeli, které figurují na druhé straně těchto transakcí. Tento krok prohlubuje napětí mezi oběma zeměmi, jejichž vztahy jsou dlouhodobě napjaté kvůli pokračujícím vazbám Izraele na Rusko.
Vůdce komunistů Gennadij Zjuganov vystoupil ve Státní dumě s varováním, že pokud se ruská ekonomika rychle neobrátí k lepšímu, zemi čeká na podzim nová revoluce. Zjuganov ostře kritizoval vládu za to, že ignoruje návrhy komunistů na řešení hospodářských problémů či otázek znečištění Černého moře, zatímco na podněty od blogerky žijící v Monaku reaguje okamžitě. Podle komunistického lídra je dosavadní hospodářská politika v troskách a první čtvrtletí roku označil za naprosté selhání. Pokud stát nezačne urychleně konat a přijímat stabilizační opatření, může se podle něj opakovat scénář z roku 1917, kdy neřešené problémy vyústily v rozsáhlý rozvrat společnosti.
Moderátor Late night show Jimmy Kimmel se brání kritice, které čelí ze strany Bílého domu. Důvodem je jeho vtip na adresu první dámy Melanie Trumpové, ve kterém ji označil za „očekávající vdovu“. Tento výrok zazněl v rámci skeče jen několik dní předtím, než došlo ke střelbě během slavnostní večeře novinářů v Bílém domě. Bílý dům v reakci na to vyzval televizní stanici ABC, aby komika propustila, přičemž první dáma označila jeho vystoupení za nenávistné a násilné.
Vyšetřování americké skupiny The Sentry odhalilo, že vedení súdánských Sil rychlé podpory (RSF) vybudovalo v Dubaji rozsáhlé portfolio nemovitostí. Členové rodiny, sankcionované osoby a subjekty napojené na vůdce RSF Mohameda Hamdana Dagala, známého jako Hemedti, získali ve Spojených arabských emirátech více než 20 luxusních nemovitostí v celkové hodnotě zhruba půl miliardy korun.
Luxusní superjachta Nord, jejíž hodnota se odhaduje na 500 milionů dolarů, o víkendu proplula Hormuzským průlivem. Toto plavidlo je spojováno s jedním z klíčových spojenců ruského prezidenta Vladimira Putina, miliardářem Alexejem Mordašovem. Jachta Nord absolvovala trasu z Dubaje do ománského Maskatu navzdory probíhající blokádě této strategické námořní cesty.
Česko vstoupilo do nového kalendářního týdne, který má pouze čtyři pracovní dny. Následovat po nich bude prodloužený víkend. Státní svátek ovlivní i výplatní termíny důchodů. Senioři by se tak měli informovat o změnách.
Češi dnes na poslední cestu vyprovodí jedinečného herce Jana Potměšila, ale jedno poslední rozloučení proběhlo již v pondělí. Zpěváci, hudebníci či herci dali sbohem kapelníkovi Václavu Hybšovi, který v průběhu dubna zemřel ve věku 90 let.
Česká republika zažívá v oblasti památek a kulturních institucí paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.