Dohoda je pro Írán extrémně výhodná, varuje Trumpův bývalý ministr

Brouillette, který vedl resort energetiky v letech 2019 až 2021, poukázal na to, že předchozí americká námořní blokáda byla mimořádně efektivní. Právě drtivý ekonomický tlak, který vyhnal inflaci v Íránu nad padesát procent a způsobil masovou nezaměstnanost i kritický nedostatek základního zboží, nakonec Teherán donutil zasednout k vyjednávacímu stolu. Aby však byli Íránci optimističtí ohledně své budoucnosti, potřebují vidět obnovu infrastruktury a reálnou ekonomickou perspektivu.

Nově uzavřený rámec nyní zemi umožňuje restartovat její hlavní hospodářský motor, kterým je prodej ropy a paliv. Podle odhadů by tyto obnovené dodávky mohly Íránu vynesnout až šedesát miliard dolarů ročně. Pro tamní režim to sice znamená obrovskou finanční injekci, tento krok ale zároveň vyvolává vážné obavy u řady amerických bezpečnostních expertů i politiků.

Bývalý ministr vyjádřil znepokojení nad tím, že Spojené státy byly k Teheránu až příliš velkorysé. Podle něj dohoda poskytuje Íránu příliš mnoho výhod hned na začátku, aniž by Washington nejprve požadoval reálné plnění závazků. Brouillette přiznal, že on sám by s uvolňováním sankcionovaných fondů nebo zakládáním nových finančních balíků na obnovu země počkal, dokud Írán nepředvede konkrétní výsledky.

Hlavní riziko vidí v tom, jak Teherán s nově nabytými finančními prostředky naloží. V minulosti totiž Írán své ekonomické zdroje opakovaně využíval k financování militantních organizací, které útočily na jeho sousedy v regionu i na zájmy USA. Pokud by se k této praxi vrátil a začal znovu sponzorovat své zástupné armády po celém světě, měly by jít podle Brouilletteho veškeré dohody okamžitě stranou.

Postup Trumpovy administrativy proto čelí ostré vlně kritiky od zástupců obou hlavních politických stran v USA. Bývalý viceprezident Mike Pence dohodu označil za projev politiky ústupků a usmiřování. Republikánský senátor Bill Cassidy zašel ještě dál, když celé ujednání překřtil na největší zahraničněpolitický omyl za poslední desetiletí, který nijak neomezil íránské jaderné ambice.

Současní představitelé Bílého domu se však brání a zdůrazňují, že uvolňování sankcí je přísně podmíněno chováním Íránu. Viceprezident JD Vance ve svém prohlášení ujistil veřejnost, že pokud Teherán poleví v plnění podmínek, Spojené státy ekonomickou pomoc okamžitě utnou. Celý proces přirovnal k pomyslnému otočnému knoflíku – s dobrým chováním Íránu se uvolní více peněz, s horším se kohouty zavřou.

Sám prezident Donald Trump obhajoval nutnost rychlého ujednání varováním před hrozící hospodářskou katastrofou, která by podle něj mohla připomínat krach na newyorské burze z roku 1929. Podle Trumpa měly Spojené státy kvůli zablokovanému Hormuzskému průlivu zásoby ropy na pouhé čtyři týdny. Pokud by konflikt pokračoval a zdroje došly, nastal by podle prezidenta na trzích naprostý chaos.

Brouillette potvrdil, že tyto obavy z kriticky nízkých ropných rezerv byly reálné a pravděpodobně vytvořily obrovský tlak na americké vyjednavače. Nouzové i komerční zásoby v klíčovém americkém ropném uzlu v Cushingu ve státě Oklahoma totiž klesly na samotné provozní minimum. Podle exministra se Spojené státy dostaly nebezpečně blízko k bodu, ze kterého už by nebylo návratu, a nyní je klíčové tyto strategické rezervy co nejrychleji doplnit.

Výhled do budoucna navíc komplikují nejnovější závěry amerických zpravodajských služeb. Ty došly k závěru, že Írán je od nynějška schopen zablokovat Hormuzský průliv v podstatě kdykoliv se mu zachce, protože tato strategická cesta leží přímo na jeho „dvorku“. Brouillette sice doufá, že se Teherán k tomuto kroku znovu neodhodlá, ale uznává, že Írán svou schopnost paralyzovat globální obchod již jasně demonstroval.