Dilema v Bílém domě: Trump nemůže Írán jen tak vybombardovat. Musí si zodpovědět zásadní otázky

Ačkoliv takové prohlášení nemusí nutně znamenat okamžitý vojenský úder, jakýkoliv útok, který by působil pouze symbolicky, by mohl vážně poškodit schopnost Washingtonu odstrašovat Teherán. Podle bývalého ministra obrany Leona Panetty je nyní na prezidentovi, aby své sliby íránskému lidu podpořil činy. Panetta sice přímo nevyzval k totální válce, ale zdůraznil, že věrohodnost Spojených států vyžaduje jasný signál podpory lidem v ulicích.

Humanitární důvody pro intervenci se každým dnem hromadí, i když informační blokáda v Íránu zakrývá skutečný rozsah brutality. Odhady hovoří o více než 2 400 mrtvých a mnozí se obávají, že pokud režim přežije, svět bude kritizovat mocné státy za to, že jen nečinně přihlížely. Trumpova častá varování navíc vzbudila u íránských demonstrantů, kteří riskují své životy, velká očekávání.

Z geopolitického hlediska se íránská diktatura zdá být slabší než kdy dříve. Země bojuje s extrémním nedostatkem potravin a ekonomickým kolapsem, což jen posiluje odhodlání protestujících. Navíc je nejvyššímu vůdci Alímu Chameneímu 86 let a uvnitř režimu probíhá boj o jeho nástupnictví. K tomu je třeba přičíst loňské oslabení íránských špiček během konfliktu s Izraelem, což omezuje schopnost Teheránu na americký úder efektivně odpovědět.

Pro Trumpa, který si zakládá na své rozhodnosti a odvaze ignorovat limity svých předchůdců, musí být možnost definitivně skoncovat s tímto režimem velmi lákavá. Prezident je navíc povzbuzen nedávnými úspěchy, jako byl bleskový zásah v Venezuele, při kterém byl dopaden Nicolás Maduro, nebo loňské úspěšné nálety na íránská jaderná zařízení.

Historie však nabízí i varovná znamení. Vojenské intervence od Vietnamu po Afghánistán vypadaly z Washingtonu často logicky, ale jejich následky byly málokdy tak čisté, jak se očekávalo. Trump to sám dobře ví, ostatně do úřadu se dostal i díky kritice nekonečných válek. Před případným útokem se tak vznášejí dvě zásadní otázky: skutečně americké rakety pomohou demonstrantům svrhnout režim, nebo naopak vyvolají vlnu nacionalismu, která útlak jen posílí?

Složitost situace v Íránu nelze podceňovat. Washington nemůže zemi do demokracie jednoduše vybombardovat. Zatímco kybernetické útoky by mohly ochromit velení bezpečnostních složek, je otázkou, zda může americké letectvo zastavit přímé střílení do lidí v ulicích. Navíc v zemi chybí jasná a věrohodná opoziční síla, která by po případném pádu teokratů zajistila stabilitu a vedla přechod k novému uspořádání.

Své limity mají i americké kapacity. Námořní síly jsou nyní značně vytíženy operacemi u Venezuely a nejbližší letadlová loď USS Abraham Lincoln se nachází až v Jihočínském moři. Trumpova administrativa se navíc snaží řešit příliš mnoho krizí najednou – od Venezuely přes Grónsko až po mírový plán pro Pásmo Gazy.

Trump se tak ocitá před obrovským rizikem. Na otázku, zda si je jistý, že nálety ochrání demonstranty, odpověděl neurčitě s tím, že člověk nikdy neví. Přestože se zatím pyšní skvělými výsledky, v případě Íránu by mohla být cena za špatný odhad mnohem vyšší než kdykoliv předtím.