Zatímco americké bombardéry B-2 přelétaly nad íránským územím a zasahovaly objekty spojené s jadernými ambicemi Teheránu, analytici a diplomaté v Asii již řešili klíčovou otázku: jaký signál tím Washington vysílá Severní Koreji, jejíž jaderný arzenál je mnohem pokročilejší než íránský?
Odborníci varují, že vojenský zásah prezidenta Donalda Trumpa by mohl výrazně posílit odhodlání Pchjongjangu dále rozvíjet jaderný program, prohlubovat spolupráci s Ruskem a upevnit přesvědčení diktátora Kim Čong-una, že jaderné zbraně jsou jedinou zárukou přežití režimu před případným americkým útokem.
Navzdory letitém diplomatickému úsilí přesvědčit Severní Koreu k denuklearizaci disponuje země podle odhadů desítkami jaderných hlavic a raketami, které by mohly zasáhnout i území Spojených států. Jakýkoliv vojenský zásah na Korejském poloostrově by tak s sebou nesl extrémně vysoká rizika.
Podle jihokorejského odborníka na KLDR Lim Eul-chula z univerzity v Kjongnamu „Trumpův útok na íránská jaderná zařízení nepochybně posílí legitimitu severokorejské strategie přežití skrze vývoj jaderných zbraní“. Dodal, že Severní Korea vnímá americký zásah jako preventivní hrozbu a pravděpodobně urychlí své snahy o schopnost vlastního preventivního úderu.
Tato akcelerace jaderného programu se podle analytiků může opírat o rostoucí vojensko-technickou spolupráci s Ruskem, která nabrala na obrátkách po invazi Moskvy na Ukrajinu. Od uzavření strategického partnerství v roce 2024 se Rusko stalo pro Pchjongjang klíčovým vojenským i ekonomickým spojencem.
Podle zprávy Multilaterální monitorovací skupiny OSN KLDR již dodala Rusku více než 14 000 vojáků a miliony kusů munice, včetně raket a dělostřeleckých granátů. Na oplátku získala z Ruska vybavení protivzdušné obrany, elektronické bojové systémy a technologickou pomoc.
To vše umožňuje Severní Koreji nejen financovat svůj vojenský program, ale také získávat zkušenosti z moderního vedení války a dále vyvíjet balistické rakety, přestože tyto aktivity porušují rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Z pohledu Kim Čong-una má americký útok na Írán jasné poselství – státy bez jaderných zbraní, jako Irák, Libye či Írán, zůstávají zranitelné vůči americkému zásahu. Severní Korea, která již uskutečnila šest jaderných testů a disponuje dalekonosnými raketami, vidí svůj arzenál jako nepřekročitelnou červenou linii.
Victor Cha, expert na Koreu z Centra pro strategická a mezinárodní studia, říká: „Útoky na Írán Kimovi potvrdí dvě věci – že USA nemají pro KLDR možnost vojenského zásahu jako v případě Íránu, a že si Kim své zbraně ponechá za každou cenu.“
Rozdíl mezi oběma zeměmi je navíc výrazný – zatímco Írán nedisponuje plně funkční jadernou zbraní ani prostředky k jejímu doručení, Severní Korea má k dispozici mezikontinentální rakety schopné zasáhnout území USA. Soul, jihokorejské hlavní město, je navíc v dosahu severokorejských zbraní různého typu.
Zatímco Teherán s Washingtonem roky vedl jednání, která měla zabránit dosažení vojenského jaderného programu, Trump přikázal bombardování íránských zařízení navzdory probíhající diplomacii.
KLDR má podle odhadů 40 až 50 jaderných hlavic a prostředky k jejich odpálení. Jakýkoliv americký útok by tak podle profesora Lima mohl vyvolat plnohodnotnou jadernou válku. Navíc by k němu muselo dojít po konzultaci s Jižní Koreou, jak vyplývá ze spojenecké dohody mezi USA a Jižní Koreou.
Lim upozorňuje také na zásadní rozdíl oproti Íránu – KLDR má s Ruskem uzavřenou smlouvu o vzájemné obraně, která umožňuje Moskvě zasáhnout v případě útoku na Pchjongjang.
Tato síť odstrašení – kombinující jaderný arzenál, regionální spojenectví a ruskou ochranu – činí ze Severní Koreje zcela odlišného protivníka než Írán. Zatímco Trump mohl na Írán udeřit bez větších následků, v případě Severní Koreje by to mohlo mít katastrofální globální důsledky.
Jak shrnuje Lim, útok na Írán není pro Severní Koreu varováním, ale naopak potvrzením její dosavadní strategie. „Tento zásah jen prohloubí nedůvěru KLDR vůči USA a stane se katalyzátorem pro ještě užší a intenzivnější spolupráci s Ruskem.“
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.
Oznámení amerického vyslance Steva Witkoffa o zahájení druhé fáze mírového plánu pro Gazu může na první pohled působit jako pevně daný harmonogram, ve skutečnosti jde však spíše o směs ambiciózních vizí, vyjednávacích pozic a nápadů, jejichž prosazení bude nesmírně komplikované. Washington se snaží udržet diplomatickou dynamiku i přesto, že první fáze technicky vzato ještě neskončila. Stále totiž nebyli vráceni všichni rukojmí, respektive jejich ostatky, což byla původně nepřekročitelná podmínka pro jakýkoli další pokrok.
Poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil násilnou anexí Grónska, zareagovaly evropské mocnosti nevídaným krokem. Německo, Francie, Norsko a Švédsko začaly na největší ostrov světa vysílat své vojenské jednotky. Tato operace, probíhající pod dánským vedením a názvem Arctic Endurance (Arktická odolnost), má za cíl podpořit suverenitu Dánska a vyslat Washingtonu jasný vzkaz, že Grónsko není na prodej.