CNN: Trumpova administrativa v otázce Íránu selhala. Odkazem na Pákistán jen zakrývá ústup

I když je výsměch ze strany kritiků častý, existuje i vážnější pohled, který naznačuje, že vyhnutí se širšímu konfliktu je rozumnější než riskovat další americké i íránské životy pouze kvůli udržení image silného vůdce. Situace vyvolává obtížné otázky o ceně vojenského konfliktu a o tom, zda má smysl pokračovat ve válce, která může být založena na chybných strategických předpokladech.

Nedávné rozhodnutí prezidenta ustoupit od plánovaných útoků vrhá další pochybnosti na válečné vedení americké administrativy. Írán se totiž nedostavil na plánovaná jednání v Islámábádu, jejichž cílem bylo ukončení války, což nechalo viceprezidenta JD Vance bez partnera k vyjednávání.

Trump své rozhodnutí zdůvodnil tím, že pozastavil americké útoky na žádost Pákistánu, aby poskytl Íránu prostor k předložení návrhu. Zároveň argumentoval, že proces vyjednávání je komplikovaný, protože íránské vedení je údajně vážně roztříštěné, což ztěžuje nalezení jasného partnera pro dialog.

Někteří analytici podle webu CNN však naznačují, že toto vysvětlení může být spíše způsobem, jak zakrýt prezidentův ústup, než odrazem reality. Pochybnosti o pravomocích íránských diplomatů provázejí tyto rozhovory dlouhodobě, přičemž situaci dále zhoršily izraelské nálety, které eliminovaly úředníky disponující politickým vlivem potřebným k uzavírání dohod.

Nejpodstatnějším závěrem současného vývoje je selhání strategie administrativy, která sázela na hrozbu drtivé americké vojenské síly jako nástroj nátlaku na kapitulaci Íránu. Tento opakovaný neúspěch naznačuje, že uvnitř Íránu ztratily prezidentovy hrozby vojenskou eskalací velkou část své věrohodnosti.

Írán zvolil strategii vyčkávání, což mu v současném patu dodává na síle a vzbuzuje dojem, že má navrch. Skutečnost, že se USA obávají další války, naznačuje, že Írán možná částečně obnovil své odstrašující schopnosti a svou kapacitu zasáhnout státy v Perském zálivu.

Optimisté by mohli doufat, že prodloužení příměří na neurčito otevře prostor pro skutečnou diplomacii. Vyjednávání s Íránem jsou však notoricky zdlouhavá a mohou trvat týdny či měsíce, což je časový rámec, který může překročit politickou trpělivost prezidenta i schopnost světové ekonomiky odolávat dopadům krize.

Navzdory příměří zůstávají klíčové problémy nevyřešeny, včetně uzavření Hormuzského průlivu, který je životně důležitou tepnou pro přepravu ropy. Íránské vedení, nyní pravděpodobně dominované vojenskými zastánci tvrdé linie, navíc stále disponuje obohaceným uranem, což udržuje potenciál pro obnovu jaderného programu.

Úkolem diplomatů z Pákistánu a dalších zemí bude najít způsob, jak umožnit Trumpovi prezentovat výsledek jako určité vítězství. Možnou cestou by mohla být výměna, při níž by USA zrušily blokádu íránských přístavů výměnou za to, že Írán znovu otevře Hormuzský průliv, na což by mohl navázat formálnější diplomatický proces řešící jaderné a raketové hrozby.

Ačkoliv někteří experti oceňují, že si administrativa dala čas na rozmyšlenou, neexistuje žádná záruka, že Teherán odpoví vstřícně. Pokud se prezidentovi nepodaří vytvořit životaschopnou strategii, jak se vymanit z cesty protichůdných postojů a zmatené strategie, riskuje USA, že místo dosažení rozhodného vítězství sklouznou k strategické porážce.