Prezident Donald Trump se netají svým cílem získat Nobelovu cenu za mír. Zatímco jeho podporovatelé tvrdí, že si ji zaslouží již nyní, kritici se jeho snahám vysmívají. Trump zdědil dva z nejhorších konfliktů tohoto století – války v Gaze a na Ukrajině. V současnosti se na obou frontách rýsují obrysy možného urovnání. Pokud by se Trumpovi a jeho týmu podařilo dosáhnout míru, Nobelův výbor by měl a mohl tento úspěch ocenit. Podle CNN to letos sice nebude, příští rok by se tak ale stát mohlo.
Začněme na Ukrajině. Po devíti měsících nejednoznačné politiky a letních schůzkách s lídry se zdá, že se objevuje návrh dohody. Ta by měla mít dva hlavní body: za prvé, bezpečnostní záruku s přísliby USA a spojenců NATO dodávat ukrajinské armádě vybavení a zajistit obranu suverénního území. Za druhé, výměnu území podél současné kontaktní linie na východě Ukrajiny, aby se obnovily bezpečné hranice a vytvořily podmínky pro dlouhodobý mír. Ukrajina pravděpodobně nepřistoupí na územní ústupky bez bezpečnostní záruky, zatímco Rusko bez teritoriálního vypořádání stěží zastaví svou ničivou válku.
Dosažení dohody si vyžádá trvalé dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu ze strany USA a NATO, včetně protivzdušné obrany a raket delšího doletu. Dále bude nutné zvýšit sankce a ekonomický tlak na Moskvu. Po nedávném zasedání Valného shromáždění OSN se zdá, že Trump tento přístup podpořil, přičemž americké vojenské vybavení je dodáváno přes nákupy spojenců NATO.
Poprvé se Evropané baví o použití zmrazených ruských aktiv v hodnotě přes 300 miliard dolarů jako půjčky Ukrajině. Tyto peníze by pomohly ukrajinské ekonomice a obranné základně vydržet pokračující válku. Pokud Bílý dům udrží tento odhodlaný přístup, zvyšuje se pravděpodobnost, že ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi nezbude nic jiného než uzavřít dohodu a zachovat si tvář. Rusko utrpělo ve válce přes jeden milion vojenských obětí, ekonomika je pod tlakem a úrokové sazby se blíží 20 procentům. Pokud Trump udrží tlak na Moskvu a dotáhne kontury mírové dohody do konce, je urovnání možné, než Nobelův výbor vybere laureáta pro rok 2026.
Trump převzal úřad s platným třífázovým příměřím od administrativy Joea Bidena, které mělo ukončit válku v Gaze. Druhá fáze počítala s prozatímními bezpečnostními a politickými strukturami a masivním programem rekonstrukce. Bohužel příměří v březnu po první fázi selhalo. Následovalo šest měsíců intenzivních izraelských operací spojených s humanitární krizí a blokádou hranic Gazy ze strany Izraele. Před dvěma týdny se zdálo, že jakékoli nároky na Nobelovu cenu jsou sporné.
Situace se změnila minulý týden, kdy Trump představil 20bodový plán na ukončení války. Ten požaduje, aby se Izrael vzdal anexe nebo okupace Gazy. Naopak Hamás musí vydát kontrolu nad Gazou a propustit všechna rukojmí, živá i mrtvá. Plán, který získal podporu Izraele i klíčových arabských a muslimských států, se podobá tomu, co bylo zamýšleno ve druhé fázi lednové dohody.
Hamás plán předběžně schválil a v Káhiře probíhají jednání o propuštění rukojmích výměnou za palestinské vězně. Autor se domnívá, že Hamás se bude snažit o zdržování a odmítne se odzbrojit. Trump správně stupňuje tlak, když v sobotu napsal, že průtahy jsou nepřijatelné, a to i na Izrael. Plán nicméně naznačuje, že bude realizován bez ohledu na postoj Hamásu v oblastech, které již neovládá. To může urychlit konec války a nastolit realitu Gazy bez Hamásu, což je nezbytná podmínka pro dlouhodobý mír.
Izrael musí splnit svůj závazek, včetně vzdání se jakékoli reokupace nebo osídlování Gazy. Klíčovým prvkem Trumpova plánu je také přijetí „důvěryhodné cesty k palestinskému sebeurčení a státnosti“ ze strany Izraele. Zásadní požadavek je jasný: Hamás musí vrátit rukojmí a vzdát se kontroly nad Gazou. Kdokoli chce tuto hrůznou válku zastavit, měl by Hamás vyzvat k okamžitému přijetí podmínek.
Nobelova cena za mír se každoročně uděluje 10. prosince, přičemž výbor vybírá laureáta dva měsíce předem. Trump nepochybně doufá, že by ocenění mohl získat již tento týden, což je však velmi nepravděpodobné. Příští rok, který bude 125. výročím ceny, si však Trump může klást reálný nárok.
Trump a jeho tým si zaslouží uznání za pomoc při vytváření rámců pro ukončení obou válek. Pokud dokážou v nadcházejícím roce vytrvat a udržet své zaměření (což je velký otazník), mohl by se Trump stát 125. laureátem Nobelovy ceny za mír. Bez ohledu na to, co si člověk o prezidentu Trumpovi myslí, na těchto dvou nejdůležitějších otázkách války a míru bychom měli všichni doufat v jeho úspěch.
Druhý africký klimatický summit, který se konal v Etiopii v září 2025, přilákal přes 25 000 účastníků, od prezidentů přes aktivisty až po byznys lídry. Hlavním tématem bylo, jak zajistit financování pro zelenější růst kontinentu a vypořádat se se zhoršujícími se klimatickými katastrofami. Afrika sice přispěla k emisím skleníkových plynů jen minimálně, ale je klimatickými dopady silně zasažena a nemá dostatek finančních prostředků na adaptaci.
V září tohoto roku zveřejnila nezávislá vyšetřovací komise podporovaná OSN zprávu, která dospěla k závěru, že Izrael se v Gaze dopouští genocidy. Zpráva uvádí, že izraelské orgány úmyslně uvalily na Palestince v Gaze takové životní podmínky, které mají za cíl úplné nebo částečné zničení Palestinců v Gaze, což je podkladový akt genocidy. Ačkoli zpráva vznikla po dvou letech vyšetřování, existují i další mezinárodní procesy. Probíhají řízení před dvěma mezinárodními soudy: Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) a Mezinárodním trestním soudem (ICC).
Prezident Donald Trump se netají svým cílem získat Nobelovu cenu za mír. Zatímco jeho podporovatelé tvrdí, že si ji zaslouží již nyní, kritici se jeho snahám vysmívají. Trump zdědil dva z nejhorších konfliktů tohoto století – války v Gaze a na Ukrajině. V současnosti se na obou frontách rýsují obrysy možného urovnání. Pokud by se Trumpovi a jeho týmu podařilo dosáhnout míru, Nobelův výbor by měl a mohl tento úspěch ocenit. Podle CNN to letos sice nebude, příští rok by se tak ale stát mohlo.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen má novou strategii, jak přesvědčit své odpůrce a posílit svou podporu: více naslouchat, mluvit a být ochotná ustoupit. Tato taktika je podle webu Politico zřetelná v době před nadcházejícím čtvrtečním hlasováním o nedůvěře v Evropském parlamentu. Kritici z konkurenčních stran již naznačili, že tento přístup funguje.
Bývalý francouzský premiér a někdejší spojenec Emmanuela Macrona, Édouard Philippe, se vyslovil pro uspořádání předčasných prezidentských voleb s ohledem na závažnost politické krize, která otřásá Francií. Philippe, jenž je považován za předního středopravého kandidáta na Macronova nástupce, uvedl, že současná situace je „znepokojivá“. Jeho vyjádření přichází v době, kdy končící premiér Sébastien Lecornu vyvíjí poslední zoufalou snahu získat mezistranickou podporu pro sestavení kabinetu. Ten by měl zemi vyvést z prohlubující se politické slepé uličky.
Dva roky po útocích, které na Izrael dopadl 7. října, existuje šance na dohodu, která by mohla ukončit zkázu v Gaze a vrátit izraelská rukojmí, živá i mrtvá, jejich rodinám. Je to příležitost, ale není jisté, zda ji Hamás a Izrael skutečně využijí. Jednání se shodou okolností konají přesně ve druhém výročí útoků Hamásu, které zasáhly Izraelce.
Evropská unie plánuje vybudovat takzvanou „dronovou zeď“ na obranu východního křídla NATO proti vpádům ruských bezpilotních letounů. Sven Kruck, spoluředitel německé společnosti Quantum Systems, vysvětluje, že se nejedná o skutečnou zeď, ale o „systém systémů“. Jde o síť detekčních a obranných systémů, která má na tisících kilometrů integrovat průzkum, fúzi senzorů a samotnou obranu, a tím zajistit hranici NATO.
Francouzský premiér Sébastien Lecornu rezignoval po necelém měsíci ve funkci, čímž se stal již čtvrtým předsedou vlády, který opustil úřad za pouhý rok a půl. Když byl v roce 2017 prezident Emmanuel Macron poprvé zvolen, měl představovat klid a novou éru po pěti turbulentních letech pod vedením Françoise Hollanda. První centristický prezident páté republiky si získal velkou podporu prostřednictvím své nové strany La République en Marche.
Evropa čelila již před francouzskou krizí nebezpečnému koktejlu hrozeb, které představují válka Vladimira Putina na Ukrajině, útok Donalda Trumpa na globální obchod a vzestup krajní pravice napříč kontinentem. Do tohoto napjatého prostředí se přidala opakovaná krize francouzské vlády, která naposledy vydržela v úřadu necelý den. To vystrašilo trhy představou možných nových voleb, které by mohly krajní pravici dostat k moci blíže než kdy dříve.
Ve Spojených státech, které byly založeny na revoluci proti tyranii, vždy vyvolávalo nasazení amerických vojáků do ulic vnitrozemí představu ohrožené svobody. Z tohoto důvodu většina prezidentů takovému kroku odolávala. O to závažnější mohou být podle CNN neukojitelné snahy prezidenta Donalda Trumpa v této věci.
Je to už půl roku, co Česko rozesmutnila zpráva o smrti Anny Slováčkové, která dlouho a statečně bojovala se zákeřnou onkologickou nemocí. Jeden z jejích kolegů až nyní poskytl zpověď o posledních dnech nadané herečky a zpěvačky.
Týden po činu obvinila pražská policie osmadvacetiletého muže z vraždy seniorky ve Kbelích, která se stala na začátku minulého týdne. Obviněný se k činu doznal, hrozí mu až 18 let za mřížemi.