Biolog přežil útok žraloka, který ho kousl do hlavy. Teď se s ním chce setkat znovu

Podle Hoyose šlo o kousnutí podobné tomu, jakým reaguje pes, když se k němu přiblíží jiný pes. „Nezraní ho to, ale uklidní to druhého psa, aby se držel dál,“ vysvětlil Hoyos. Incident se stal ve 40metrové hloubce, kam Hoyos sestoupil s cílem opatřit žraloka akustickou značkou, aby pomohl určit jeho místa rozmnožování a tření.

Hoyos vzpomíná, že samice o délce 3 až 3,5 metru plavala kolem a on se připravil, že ji označí u báze hřbetní ploutve kovovým hrotem připevněným k sondě. Žralok však na rozdíl od jiných zvířat, která v takové chvíli prchají, zareagoval jinak – otočil se a upřeně se na něj zadíval.

Najednou na něj žralok prudce zaútočil. Hoyos instinktivně sklonil hlavu, aby si ochránil krční tepnu. „Cítil jsem, jak se mi dolní čelist zařezává do tváře a horní čelist do hlavy,“ popsal Hoyos moment, kdy byl na vteřinu v tlamě zvířete. Poté žralok čelisti otevřel a nechal ho jít.

Četné zuby pilovitého tvaru galapážského žraloka nezanechaly na Hoyosovi jen hluboké rány, ale také přetrhly hadici s kyslíkem k jeho potápěčskému přístroji. Navíc mu jeden ze zubů roztrhl brýle, a krev ve vodě mu zhoršila už tak omezenou viditelnost. Hoyos sice přežil samotný útok, ale ocitl se ve smrtelném nebezpečí.

S krvácejícím zraněním, omezeným viděním a unikajícím vzduchem musel Hoyos využít veškerý svůj potápěčský výcvik. Zjistil, že záložní regulátor nefunguje správně a místo regulace vzduch pouze vyfukuje, musel tedy vzpomnět na trénink a regulovat vzduch rty. Věděl, že má méně než minutu na to, aby se dostal na hladinu. „Jelikož jsem nic neviděl, hledal jsem světlo, o kterém jsem věděl, že je povrch. Začal jsem plavat nahoru velmi koordinovaným způsobem, abych se vyhnul trhavým pohybům, které by žraloka přilákaly,“ popsal svůj výstup.

Po doplavání na hladinu ho mladý muž vytáhl na palubu. Hoyos si uvědomil bolest zranění až později, silněji než kousnutí pociťoval náraz: „Když mě žralok kousl – zvíře dlouhé tři metry a v takové rychlosti – bylo to jako by mě srazilo auto,“ popsal s tím, že mu modřiny pokryly celou čelist.

Hoyos měl štěstí, že se mu žádné zranění nezanítilo a že se jeho hojení odehrálo rychleji, než kdokoli čekal. Lékaři mu řekli, že jeho zotavení je neuvěřitelné, zvláště proto, že rány na tváři představovaly přímou cestu k mozku. Jiný mladý muž, který v roce 2017 přežil útok galapážského žraloka ve stejné oblasti, musel strávit v hyperbarické komoře téměř měsíc.

Navzdory útoku se Hoyos usmívá a plánuje se vrátit do vody už 14. listopadu. Jizvu na tváři nazývá „bojovou jizvou, která vypadá jako žábry“ a říká: „Tohle je důkaz, že mi tato samice darovala život; jinak to říct nemohu. A to mi umožní, abych i nadále o žralocích mluvil dobře a zasazoval se o jejich ochranu v budoucnu.“ Protože stihl žraloka před útokem označit, doufá, že se s ním v lednu ve Lvově znovu setká.