Americký státní dluh je astronomický. Začíná zasahovat i do evropské ekonomiky

Situace na zámořském trhu se přelévá do Evropy, kde vládám vzniká silná konkurence v boji o globální úspory. Souboj o kapitál navíc v letošním roce výrazně přiostřují americké technologické společnosti, které si půjčují stovky miliard dolarů na investice do umělé inteligence.

Výnosy desetiletých německých dluhopisů, které slouží jako hlavní měrítko pro zbytek evropského světadílu, dosáhly nejvyšší úrovně od roku 2011. Reagovaly tak na růst výnosů klíčových třicetiletých amerických dluhopisů na devatenáctileté maximum, za čímž stály obavy z inflace a rostoucího rozpočtového schodku v USA. Výrazným impulsem pro trhy bylo rovněž oficiální potvrzení, že americký dluh překročil hranici 40 bilionů dolarů.

Evropské vlády tak po letních prázdninách při sestavování rozpočtů na příští rok čelí tlaku na zvyšování daní nebo škrty ve výdajích. Tento vývoj přichází v době, kdy se státy zároveň snaží navýšit svoje obranné rozpočty. Ve zemích jako Francie, Španělsko či Itálie navíc může růst nákladů na obsluhu dluhu výrazně ovlivnit nadcházející národní volby.

Francouzská politička Marine Le Pen využila situace k kritice současného vedení země a označila růst výnosů dluhopisů za zúčtování za deset let vlády prezidenta Emmanuela Macrona. Bývalý ministr financí Bruno Le Maire v reakci uvedl, že k opominutí rozpočtové kázně přispěla i opozice, která v minulosti zablokovala plánovanou penzijní reformu.

Dlouhodobá neschopnost stabilizovat veřejné finance oslabila důvěru investorů ve francouzské dluhopisy, u kterých nyní trhy požadují vyšší výnosy než u podobných cenných papírů vydávaných Itálií. Francie je tak vystavena vysokému riziku spojenému s refinancováním starých závazků.

Většina evropských zemí v posledních dvou desetiletích nahromadila značné dluhy, přičemž krytí epidemických i finančních krizí dále prohloubilo strukturální schodky způsobené stárnutím populace. Zatímco v roce 2007 činil veřejný dluh zemí eurozóny 66 procent HDP, v loňském roce dosáhl téměř 88 procent a Evropská komise očekává jeho další růst pod tlakem konfliktů v Íránu a na Ukrajině.

Zatímco Evropská centrální banka držela úrokové sazby blízko nuly, náklady na obsluhu dluhu zůstávaly zvládnutelné. Návrat inflace spojený s růstem cen energií v důsledku konfliktu na Blízkém východě však přiměl centrální banku k opětovnému zvýšení sazeb, přičemž analytici očekávají do konce roku další růst. Dluhopisy vydané před deseti lety za minimální úroky tak bude nutné refinancovat za podstatně vyšších tržních podmínek.

Podle odhadů francouzského statistického úřadu INSEE se výdaje Paříže na úroky z dluhu do roku 2030 více než čtyřnásobně zvýší ze 30 miliard eur na 124 miliard eur ročně. Podobnému tlaku čelí i další evropské státy, které čekají parlamentní či prezidentské volby, například Itálie, Španělsko, Finsko, Řecko, Estonsko, Slovensko nebo Polsko.

Ekonomičtí analytici se podle webu Politico většinově shodují, že bezprostřední dluhová krize v Evropě zatím nehrozí, protože souhrnný deficit eurozóny dosahuje ve srovnání s USA zhruba poloviční úrovně. Přesto přední odborníci varují, že kombinace vysokých dluhů a rozpočtových schodků dostává evropské ekonomiky do rizikové zóny závislé na sentimentu finančních investorů.