Americké letectvo provedlo v noci na sobotu rozsáhlý úder na íránský ostrov Charg, který tvoří pilíř tamního hospodářství. Právě z tohoto strategického místa v Perském zálivu totiž proudí do světa přes 90 % íránské ropy.
Prezident Donald Trump prostřednictvím sítě Truth Social oznámil totální likvidaci všech vojenských cílů na ostrově a operaci označil za jeden z nejmohutnějších náletů, jaké region zažil. Americké velení CENTCOM později doplnilo, že přesné údery zasáhly více než 90 objektů, především sklady min, raketové bunkry a systémy protivzdušné obrany.
Ačkoli americké střely zdevastovaly vojenské zázemí, samotná ropná infrastruktura zůstala zatím nepoškozená. Trump nechal terminály stát jako varování a poslední šanci pro Teherán. Pokud by však Írán nadále blokoval Hormuzský průliv nebo ohrožoval lodní dopravu, hodlá Bílý dům svůj postoj okamžitě změnit a zaútočit přímo na těžební kapacity.
Íránská reakce byla blesková a výhružná. Teherán prohlásil, že v případě útoku na energetické srdce ostrova promění veškerá ropná zařízení v regionu, ve kterých mají zájmy USA a jejich spojenci, v hromadu popela. Tato hrozba míří zejména na sousední arabské státy. Agentura Fars potvrdila, že ostrovem Charg otřáslo přes 15 explozí, které zasáhly námořní základnu i letiště, ovšem export ropy prý zatím běží dál.
Ekonomické následky jsou drtivé – cena ropy od začátku střetu vyskočila o více než 40 % a překonala hranici 100 dolarů za barel. Pro Írán představuje Charg existenční nutnost; příjmy z něj tvoří přes desetinu HDP země a jeho zničení by znamenalo hospodářský kolaps. Útok na tento uzel je navíc naplněním Trumpovy dlouhodobé vize, o které mluvil už koncem osmdesátých let.
Krizi umocňuje ochromení dopravy v Hormuzském průlivu, kudy prochází klíčová část světových dodávek ropy i hnojiv. Nový íránský vůdce Mojtaba Chameneí potvrdil úmysl v blokádě pokračovat, což drasticky narušuje globální obchod. USA v reakci vysílají do regionu dalších 5 000 vojáků a plánují, že americké námořnictvo začne komerční tankery průlivem doprovázet.
Postup Washingtonu však naráží na mezinárodní kritiku. Analytici i OSN varují před nekontrolovanou eskalací a možným porušením mezinárodního práva. Ve snaze stabilizovat trhy navíc USA nečekaně uvolnily sankce na ruskou ropu, což vyvolalo nevoli v Evropě a na Ukrajině, kde je to vnímáno jako ústupek Moskvě výměnou za nižší ceny benzínu v USA.
Zatímco ministr obrany Pete Hegseth mluví o íránském zoufalství a slibuje bleskové zničení jejich vojenské síly, experti varují, že bez pozemní invaze na íránské území nemusí samotné nálety k vítězství stačit. Mezitím se množí tragické zprávy o civilních obětech mezi námořníky. Prezident Trump se sice snaží veřejnost uklidnit slibem budoucího pádu cen energií, ale Perský záliv zůstává nejnebezpečnějším místem světa.
Americký prezident Donald Trump ohlásil začátek boje za uvolnění strategického Hormuzského průlivu, který je momentálně ochromen probíhajícím konfliktem s Íránem. Na své sociální síti Truth Social Trump zdůraznil, že Spojené státy zajistí bezpečný a volný průjezd touto klíčovou obchodní tepnou „tak či onak“. Podle jeho slov je nepřijatelné, aby byla světová ekonomika rukojmím teheránského režimu.
Americké letectvo provedlo v noci na sobotu rozsáhlý úder na íránský ostrov Charg, který tvoří pilíř tamního hospodářství. Právě z tohoto strategického místa v Perském zálivu totiž proudí do světa přes 90 % íránské ropy.
Zatímco se pozornost světa od konce února 2026 upírá k americkým a izraelským úderům v Íránu, v jeho stínu se rozhořel další zásadní konflikt. Vztahy mezi Pákistánem a afghánským hnutím Tálibán dosáhly bodu mrazu, což vyvrcholilo 27. února vyhlášením „otevřené války“ ze strany Islámábádu. Tato situace vyvolává zásadní otázku: Co vlastně Pákistán v Afghánistánu sleduje?
Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních dnech výrazně přehodnotil svůj postoj k válce v Íránu a začal se otevřeně vymezovat proti strategii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco ještě minulý týden během návštěvy v Bílém domě Merz ujišťoval Trumpa o své plné podpoře a shodě na cíli svrhnout režim v Teheránu, jeho nadšení nyní vystřídala ostrá kritika. Tento obrat přichází ve chvíli, kdy se naplno projevují ničivé dopady konfliktu na německou ekonomiku a bezpečnost.
Hamas v sobotním prohlášení nečekaně vyzval Teherán, aby se při svých vojenských operacích vyvaroval útoků na sousední země. Ačkoliv hnutí plně uznává právo Íránské islámské republiky reagovat na agresi všemi dostupnými prostředky v souladu s mezinárodním právem, apeluje na své „íránské bratry“, aby do konfliktu nezatahovali okolní státy. Tento diplomatický apel přichází v době extrémního napětí, které zachvátilo celý region Perského zálivu.
Americké námořnictvo a námořní pěchota se připravují na posílení své přítomnosti na Blízkém východě, což pro CBS News potvrdili dva vládní představitelé. Očekává se, že do regionu dorazí obojživelná pohotovostní skupina a její expediční jednotka, kterou by měla vést výsadková loď USS Tripoli se základnou v Japonsku. Tato formace obvykle zahrnuje přibližně 5 000 námořníků a příslušníků námořní pěchoty rozmístěných na několika plavidlech.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.