Vstup Ukrajiny do NATO by mohl zásadně proměnit bezpečnostní architekturu Evropy. Aliance by získala partnera s bezprostřední zkušeností z moderní války proti Rusku, ověřenými taktikami a schopností rychlé adaptace. Pro Kyjev by členství znamenalo historickou záruku bezpečnosti, pro NATO posílení východního křídla a nové know-how v boji proti konvenčním i hybridním hrozbám.
Ukrajinský prezident Volodymyr již opakovaně připustil, že by byl ochoten přistoupit na kroky, které by ještě před rokem označil za nepřijatelné. Nejde jen o jeho ochotu vzdát se prezidentského úřadu, pokud by to urychlilo přijetí země do NATO. Zelenskyj už několikrát připomněl, že mír a bezpečnost Ukrajiny jsou pro něj důležitější než setrvání ve funkci.
Kontroverznější část jeho poselství se týkala možných územních kompromisů. Už dříve naznačil, že by byl připraven přistoupit na variantu, kdy by členství Ukrajiny v NATO zahrnovalo jen ta území, která nejsou aktuálně okupována Ruskem. Jinými slovy, pokud by Moskva nadále držela části Donbasu nebo Krym, Kyjev by mohl souhlasit s jejich dočasným „vyjmutím“ z bezpečnostního deštníku Aliance, pokud by to znamenalo okamžitou integraci zbytku země.
Takový přístup je v ukrajinské politice revoluční. Znamenal by de facto uznání současné linie fronty jako hranice mezi NATO a Ruskem – alespoň dočasně. Pro Zelenského je to pragmatická úvaha. Členství v Alianci by poskytlo bezpečnostní garance většině země a zároveň by vytvořilo tlak na Moskvu, aby se vzdala ambicí na další postup. Přesto by podobný kompromis mohl legitimizovat ruskou okupaci a podkopat princip, že hranice v Evropě se nemění silou.
Pokud by se Ukrajina v budoucnu stala členem Severoatlantické aliance, znamenalo by to pro NATO zásadní strategický posun. Do struktur organizace by vstoupila země, která má za sebou nejen dlouholetou přípravu na obranu proti ruské agresi, ale především bezprostřední a bolestnou zkušenost z rozsáhlé moderní války vedené na vlastním území.
Ukrajinská armáda v posledních letech prošla proměnou, jakou by si před rokem 2014 dokázal představit jen málokdo. Z post-sovětské instituce, která se potýkala s korupcí, nedostatkem moderní techniky a zastaralou taktikou, se stala bojeschopná a flexibilní síla, schopná reagovat na nejrůznější typy hrozeb, od pozemních bojů přes letecké operace až po kybernetické útoky.
V případě členství by se Aliance mohla opřít o partnera, který v reálném čase otestoval a zdokonalil vojenské strategie proti jednomu z nejnebezpečnějších protivníků na světě. Rusko se totiž od února 2022 prezentuje nejen jako geopolitický rival, ale jako armáda schopná kombinovat tradiční i hybridní metody války. Ukrajina se musela naučit bránit na několika frontách současně, ať už v zákopech na Donbasu, při odrážení raketových a dronových útoků na velká města, i při ochraně kritické infrastruktury proti sofistikovaným kybernetickým operacím.
Pro NATO by šlo o historický milník. Organizace sice sdružuje státy s různými vojenskými kapacitami, ale málokterý z nich má tak čerstvou a intenzivní zkušenost s konvenční válkou vysoké intenzity. Získané know-how by mohlo výrazně obohatit alianční výcvik, plánování i strategické doktríny. Ukrajinské jednotky si během obrany země osvojily postupy, které by mohly být aplikovatelné i v jiných regionech, například rychlou adaptaci na nepřátelské taktiky, decentralizované velení nebo efektivní využívání moderních technologií včetně komerčních dronů.
Členství Kyjeva by ale neznamenalo jen posílení vojenského křídla Aliance. Politicky by šlo o jasný signál, že NATO je připraveno rozšířit své hranice i v bezprostřední blízkosti Ruska, což by pravděpodobně vyvolalo ostrou reakci Kremlu. Moskva dlouhodobě považuje jakékoli rozšiřování NATO na východ za existenční hrozbu, a právě ukrajinské ambice stát se součástí Aliance byly v ruské propagandě prezentovány jako jeden z důvodů invaze.
Na druhé straně by vstup Ukrajiny do NATO mohl sloužit jako odstrašující faktor. Ruské vedení by si muselo být vědomo, že jakýkoli další útok na ukrajinské území by automaticky znamenal střet se všemi členskými státy Aliance podle článku 5 Severoatlantické smlouvy. Tím by se bezpečnostní architektura v regionu zásadně změnila. Z hranice, kde se dnes odehrává vyčerpávající obranná válka, by se stala linie kolektivní obrany, podpořená vojenskými kapacitami Spojených států, Velké Británie, Polska a dalších spojenců.
Vojenské zkušenosti Ukrajiny jsou ale vykoupeny obrovskými lidskými a materiálními ztrátami. Vstup do NATO by zároveň vyvolal otázky ohledně poválečné obnovy armády, modernizace techniky a sladění standardů s aliančními normami. Proces adaptace by mohl být rychlejší než u jiných kandidátů, právě díky intenzivní spolupráci s NATO v posledních letech, přesto by šlo o logisticky i politicky náročný úkol.
Nelze také opomenout, že členství Ukrajiny by testovalo jednotu Aliance. Některé státy by mohly mít obavy z přímého zatažení do konfliktu s Ruskem, zejména pokud by vstup proběhl ještě před formálním ukončením bojů. Otázkou by bylo i to, zda by všichni členové byli připraveni podstoupit riziko, že se konflikt s Ukrajinou okamžitě stane konfliktem NATO-Rusko.
Pokud by se však podařilo překonat tyto politické i vojenské výzvy, vstup Ukrajiny by mohl být pro Alianci transformační. NATO by získalo nejen strategickou hloubku na východním křídle, ale i partnera, jehož armáda prošla nejtvrdší možnou prověrkou moderní války. A právě tato zkušenost, vykovaná v nejtěžších bojích od konce druhé světové války na evropském kontinentu, by mohla znamenat zásadní posílení kolektivní obrany Západu.
Vojenský soudce ve Spojených státech stanovil datum zahájení soudního procesu s Chálidem Šajchem Muhammadem a třemi dalšími muži obviněnými ze zosnování teroristických útoků z 11. září 2001. Proces byl naplánován na 5. června 2028, což je o 18 měsíců později, než navrhovala obžaloba. Původně požadovala začátek již v lednu 2027.
Britské královské námořnictvo absolvovalo intenzivní třídenní operaci, během níž detailně sledovalo pohyb čtyř ruských plavidel v britských vodách. Mimořádný zásah trval celkem 72 hodin a britské složky využívaly k neustálému monitorování trasy ze Severního moře do Lamanšského průlivu pokročilé radarové systémy.
Obchodní spor a uvalení vysokých amerických cel vyvolaly mezi kanadskými obyvateli rozsáhlý bojkot zboží a služeb pocházejících ze Spojených států. Reakce veřejnosti přišla poté, co americká administrativa zavedla padesátiprocentní cla na kanadské zboží v hodnotě dvaceti miliard dolarů a kanadský premiér Mark Carney přikročil k odpovídajícím protiopatřením. Napětí dál vyostřily politické výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho kroky v pohraničních otázkách.
Až polovina francouzských voličů vyjadřuje v průzkumech k nadcházejícím prezidentským volbám podporu kandidátům s vyhraněnými postoji vůči Severoatlantické alianci. Omezení účasti Francie v aliančních strukturách by přitom představovalo zásadní zásah do evropské bezpečnostní architektury.
Ruský prezident Vladimir Putin vyslal Velké Británii zastřenou hrozbu během tiskové konference v kyrgyzském Biškeku. Na dotaz novinářů, zda by Moskva mohla v reakci na dodávky zbraní Ukrajině zasáhnout vojenské objekty na britském území, odpověděl pouze stručnou větou. Prohlásil, že tato informace představuje vojenské tajemství. Ruský vůdce tak záměrně neposkytl jednoznačné potvrzení ani vyvrácení možných úderů. Tímto výrokem ponechal britskou veřejnost i tamní představitele v nejistotě ohledně dalších kroků Moskvy.
Americký prezident Donald Trump představil dohodu s Venezuelou, jejímž prostřednictvím získávají Spojené státy přístup k rozsáhlým zásobám ropy. Součástí tohoto plánu je využití získané suroviny k doplnění amerických nouzových zásob ropy, které se po uvolnění miliónů barelů dostaly na nejnižší úroveň za několik desetiletí. Washington získal v nově vytvořeném společném podniku většinový podíl s přístupem k desítkám miliard barelů prověřených zásob. Podle analytiků CNN však využití venezuelské ropy k doplnění strategických rezerv naráží na řadu zásadních překážek.
Od vyhlášení příměří zahynulo v Pásmu Gazy při izraelských útocích podle nejnovějších údajů tamního ministerstva zdravotnictví více než devět set lidí. Celkový počet palestinských obětí v tomto území tak od vyhlášení klidu zbraní přesáhl tisíc tři sta, přičemž mezi mrtvými je i více než tři sta dětí.
Evropské vlády plánují v boji proti klimatickým změnám masivní rozvoj jaderné energetiky. Tyto plány však narážejí na samotné dopady globálního oteplování. Vlny veder a dlouhotrvající sucha způsobily v letních měsících pokles hladin evropských řek na rekordní minima. Závody tak přicházejí o vodu potřebnou k chlazení reaktorů.
Americká armáda provedla nové letecké údery na cíle v Íránu, což vyvolalo okamžitou odvetu Teheránu v podobě raketových a dronových útoků na Jordánsko, Bahrajn a Kuvajt. K eskalaci došlo navzdory výslovnému varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv odvetný krok narazí na ještě tvrdší vojenskou reakci. Poslední kolo vzájemných úderů následovalo po nočních útocích, které narušily několikatýdenní období relativního klidu. Napětí v regionu Blízkého východu tak opět prudce vzrostlo a hrozí dalším rozšířením konfliktu.
Evropská komise čelí vnitřnímu tlaku kvůli své odmítavé politice vůči čínské sociální síti TikTok. Část úředníků v bruselském sídle Berlaymont považuje nepřítomnost komise na této platformě za strategickou chybu. Poukazují přitom na skutečnost, že aplikaci v současnosti pravidelně využívá přibližně dvě stě milionů Evropanů. Otázka možného vstupu na tuto síť se tak znovu stala tématem diskusí na nejvyšší úrovni.
Americký prezident Donald Trump čelí výrazné nevoli veřejnosti v souvislosti se svými nejnovějšími kroky na mezinárodní i domácí scéně. Jeho rozhodnutí rozpoutat novou obchodní válku s Kanadou a oficiálně přejmenovat Ontarijské jezero na Americké jezero vyvolalo široký odpor. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění webu CNN odmítá tato opatření nadpoloviční většina obyvatel Spojených států. Tento vývoj navíc přichází v citlivém období před nadcházejícími doplňovacími volbami do amerického Kongresu.
Íránské ozbrojené síly zahájily rozsáhlé raketové a dronové útoky na americké vojenské cíle v Jordánsku, Kuvajtu, Iráku a Bahrajnu. Tento vojenský úder následoval poté, co americká armáda v úterý obnovila své letecké operace proti íránskému území. K opětovnému vyostření konfliktu došlo v důsledku zpráv o zásahu civilního domu na jihu Íránu během svatební oslavy. Teherán reagoval sérií odvetných akcí namířených na americké základny napříč celým Blízkým východem.