Přední ruský propagandista Vladimir Solovjov otevřeně hrozí Evropanům smrtí. Jeho výhrůžky, výroky ruských vyjednavačů i demonstrativní nezájem Moskvy o diplomacii jasně ukazují, že Kreml neusiluje o mír na Ukrajině. Jeho skutečným cílem je totiž širší konflikt s Evropou.
Ruský státní propagandista Solovjov opět vystoupil s nenávistnými výroky. V pořadu televize Rossija 1 otevřeně hrozil nejen Ukrajincům, ale i Evropanům. „Vy chcete příměří – a já chci vaši smrt,“ vzkázal Evropanům a Ukrajincům. „Jsme jiní. To je důvod, evropští špinavci, proč si od nás zasloužíte jediné – pomstu,“ dodal.
Solovjov se zároveň znovu pustil do evropské demokracie, kterou záměrně a cynicky dehonestoval. Podle něj evropské státy netvoří demokratické společenství, ale „sdružení nacistických zločinců“. V závěru svého výstupu položil rétorickou otázku: „Jak dlouho to ještě může pokračovat? Vladimir Vladimirovič (Putin) je velmi rozvážný člověk. Proč bychom měli jednat?“ Celý jeho projev publikoval na platformě YouTube server Russian Media Monitor.
Přední kremelský propagandista a dvorní obhájce prezidenta Vladimira Putina tak opět názorně ukázal, jak Kreml reálně nahlíží na jakékoli snahy o příměří – tedy jako na slabost. Už samotná nepřítomnost Putina na plánovaném setkání s Volodymyrem Zelenským v tureckém Istanbulu minulý týden vyslala jasný signál, že Rusko o mír nestojí.
Tento postoj pak bez obalu potvrdil šéf ruské delegace Vladimir Medinskij, když ukrajinské straně vzkázal, že „Rusko může bojovat donekonečna“. Výsledkem prvního formálního jednání mezi oběma stranami od roku 2022 tak byla jen dohoda o výměně válečných zajatců – nic víc.
Z vyjádření Solovjova, Medinského i z demonstrativní neúčasti Vladimira Putina na jednáních je stále zřetelnější, kam Moskva strategicky směřuje. Válku na Ukrajině nechce ukončit – chce ji využít jako tréninkové bojiště, jako předehru k něčemu většímu. Kreml sleduje dlouhodobý cíl: vyčerpat Ukrajinu, zvyknout si na válku, přestavět ekonomiku na válečný režim a postupně připravit armádu na střet s NATO.
Rusko už dnes systematicky přetváří svůj obranný průmysl na válečnou ekonomiku. Výroba munice běží ve třísměnném režimu, zbrojní závody jedou bez přestávky, celá ekonomická struktura se přizpůsobuje potřebám armády. Moc se centralizuje, opozice dusí a režim testuje, jak daleko může zajít, aniž by narazil na skutečný odpor – doma i na Západě.
Co je horší, ruská armáda bude skutečně časem připravená na válku s technologicky vyspělejšími, ale politicky váhavými západními spojenci. Technologickou převahu sice nezíská, ale to ani nepotřebuje. Bude mít jinou výhodu: početní převahu, dostatečné zásoby, schopnost absorbovat ztráty a především psychologickou odolnost vybudovanou v realitě dlouhé války. Armáda adaptovaná na utrpení je často nebezpečnější než ta špičkově vybavená.
A pak je tu faktor, o kterém se na Západě stále mluví velmi opatrně – jaderné zbraně. Ano, Spojené státy a jejich spojenci mají kvalitnější konvenční výzbroj, robustnější logistiku, propracovanější systémy velení. Ale to všechno padá v okamžiku, kdy do rovnice vstoupí jaderný arzenál. Pro Kreml je právě ten pojistkou, která mu dává strategickou výhodu. Západní lídři, navzdory silné rétorice, prostě nejsou připraveni dotlačit Rusko ke skutečné, bezpodmínečné porážce. A Putin to ví. Pracuje s tím. Hraje vabank s vědomím, že protistrana není ochotná riskovat totální konfrontaci.
V tomto kontextu pak Solovjov sedí ve studiu Rossije 1 jako ve svém bunkru. Beztrestně plive nenávist na všechny strany, šíří výhrůžky, glorifikuje násilí a ví, že je nedotknutelný. Se žurnalistikou to nemá absolutně nic společného. Solovjov je nástroj propagandy, který režim nejen toleruje, ale aktivně chrání.
Putin ho potřebuje. A to znamená jediné: i kdyby byl Solovjov cílem ukrajinských zpravodajských služeb, jeho likvidace je prakticky vyloučená. Ne proto, že by byl nepolapitelný, ale proto, že jeho smrt by mohla Kremlu posloužit lépe než jeho život. Udělat z něj mučedníka by bylo politicky kontraproduktivní.
A tak Solovjov dál sedí, mluví, hrozí Evropanům smrtí a ví, že mu nic nehrozí. Mezinárodní odsudky ho nezajímají, dokud nepřijdou z Kremlu. Ale právě proto, že jeho nenávist není improvizací, nýbrž součástí pečlivě řízeného narativu, je dnes nebezpečnější než kdykoli předtím. Solovjov není člověk, který časem vypadne z okna. Bude totiž jedním z těch, kdo Evropu a Rusko skutečně přivedou na hranu války.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.
Prezident Donald Trump v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News rezolutně odmítl spekulace o tom, že by Spojené státy využívaly ukrajinskou pomoc při obraně proti dronům na Blízkém východě. Podle šéfa Bílého domu disponuje Amerika nejvyspělejšími technologiemi na světě a v otázkách bezpilotních letounů má větší přehled než kdokoli jiný. Trump tak přímo popřel tvrzení Kyjeva, že by o takovou podporu Washington sám žádal.
Současné válečné tažení na Blízkém východě, do kterého Spojené státy investují závratných 890 milionů dolarů každý den, tvrdě dopadá na nejzranitelnější regiony Asie. Zatímco mocnosti financují nákladné vojenské operace, miliony obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených zemích bojují s kritickým nedostatkem základních životních potřeb.
Sliby administrativy Donalda Trumpa o bleskovém ukončení konfliktu s Íránem narážejí na tvrdou realitu energetického trhu. Zatímco Bílý dům se snaží mírnit paniku tvrzením, že drastické zdražování pohonných hmot je pouze krátkodobým výkyvem v řádu týdnů, experti citovaní serverem Politico vykreslují mnohem temnější scénář. Podle nich existuje pět zásadních bariér, které udrží ceny benzínu na rekordních úrovních po velmi dlouhou dobu.
Podle informací stanice CNN čelí administrativa Donalda Trumpa ostré kritice za to, že při plánování úderů na Írán hrubě podcenila riziko uzavření Hormuzského průlivu. Ukazuje se, že Pentagon i Rada pro národní bezpečnost odsunuly varovné analýzy ekonomických expertů na druhou kolej. Rozhodování v úzkém kruhu prezidentových poradců vedlo k tomu, že Washington nebyl připraven na scénář, který nyní diplomaté i námořní dopravci označují za katastrofální.
Válka v Íránu a s ní spojený drastický nárůst cen ropy a plynu rozpoutaly v Bruselu ostrou debatu o budoucnosti klimatické politiky. Energetický šok, který následoval po útocích USA a Izraele na Teherán z konce února, rozdělil Evropskou unii na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco jedna strana volá po oslabení zelených ambicí v zájmu přežití ekonomiky, druhá v krizi vidí pádný důvod pro urychlení odklodu od fosilních paliv.
