V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Válka proti íránskému režimu vstoupila do svého druhého týdne a izraelské vojenské velení vyslalo Teheránu jasný vzkaz: pro představitele islámské republiky neexistuje bezpečné místo, kde by se mohli skrýt. Náčelník generálního štábu IDF Eyal Zamir potvrdil, že společná kampaň Izraele a USA bude pokračovat s neutuchající intenzitou, dokud nebude hrozba eliminována.
Boje na Blízkém východě v pondělí opět eskalovaly, což se okamžitě projevilo na světových trzích i v bezpečnosti civilní infrastruktury. Nad Teheránem se po ranních náletech vznáší černý kouř a Izrael potvrdil další vlnu úderů cílících na íránská odpalovací zařízení a infrastrukturu režimu. Útoky zasáhly také pozice hnutí Hizballáh v libanonském Bejrútu.
Smrt íránského nejvyššího vůdce, ajatolláha Alího Chameneího, je mnoha odborníky vnímána jako historický zlom srovnatelný s pádem Berlínské zdi. Symbolika jeho konce je podle expertů zdrcující a režim bude jen velmi těžko hledat způsob, jak zaplnit vzniklé mocenské vakuum, píše The Guardian. Chameneí, který stál v čele země 37 let, byl zabit společně se svou manželkou při izraelském raketovém útoku na svůj teheránský komplex.
Modžtaba Chameneí, druhý syn zesnulého íránského duchovního vůdce, byl oficiálně vybrán jako nástupce svého otce. Toto rozhodnutí padlo v době, kdy konflikt v regionu vstoupil do svého desátého dne a Blízkým východem otřásají nové vlny raketových útoků a náletů. Sbor duchovních, který má volbu nejvyšší autority na starosti, oznámil výsledek nedělního hlasování s výzvou k národní jednotě.
V Íránu se podle nejnovějších informací již rozhodlo o tom, kdo se stane novým nejvyšším vůdcem. Identita nástupce ajatolláha Chameneího však ještě nebyla odhalena. Může to souviset i s nebezpečím, které dotyčnému hrozí. Izraelská armáda totiž předem varovala příštího vůdce, že se na něj zaměří.
Jiřina Bohdalová oslaví za necelé dva měsíce pětadevadesáté narozeniny, takže přípravy jsou v plném proudu. Slavná herečka se o chystané akci zmínila už jednou v televizi. Nyní se do debaty vložil jiný známý Čech. Ten se totiž obává, že by na oslavě mohl chybět.
Na dnes oznámený konec moderátora Václava Moravce v České televizi reagují i politici. Šéf občanských demokratů Martin Kupka slíbil, že jeho strana bude pečlivě hlídat dění kolem veřejnoprávní televize. Piráti nechtějí dovolit, aby ČT potkal osud, jaký je znám například ze sousedního Slovenska.
Prezident Petr Pavel zahajuje čtvrtý rok ve funkci. Podle Pavla se v uplynulých měsících ukázalo, že nejdůležitější je vzájemná důvěra mezi lidmi a státy. Prezident slíbil, že nadále bude apelovat na slušnost, solidaritu a vzájemný respekt.
Agáta Hanychová a Veronika Žilková jsou parťačkami nejen v životě, ale už také u mikrofonu. Populární herečka se dceři rozhodla v jejich společném podcastu prozradit tajemství. Agáta má podle jejích slov šlechtické geny.
Spojené státy americké si nepřejí, aby se Kurdové zapojovali do konfliktu s Íránem, uvedl americký prezident Donald Trump. Podle jeho slov je také možné, že íránské hranice budou po konci války překresleny.
Moderátor Václav Moravec na konci nedělního vydání svého diskuzního pořadu oznámil, že v České televizi končí. Podle jeho slov už není garantována nezávislost redakční práce a kritická reflexe událostí.
Po celém světě a samozřejmě i v Česku se dnes slaví Mezinárodní den žen. Ženám už popřál například premiér Andrej Babiš (ANO). Podle jeho slov je svět se ženami krásnější.