V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Navzdory intenzivnímu bombardování a likvidaci desítek vysoce postavených představitelů režimu včetně nejvyššího duchovního vůdce se íránský vládní aparát nezhroutil. Podle informací amerických tajných služeb, které získala stanice CNN, nevykazuje Teherán ani po necelých dvou týdnech války žádné známky bezprostředního rozpadu. Režim si i přes citelné oslabení raketových kapacit nadále udržuje pevnou kontrolu nad mocenskými strukturami v zemi.
Modžtaba Chameneí, který nedávno stanul v čele Íránu, přerušil mlčení svým premiérovým oficiálním projevem. K veřejnosti však nepromluvil osobně; jeho slova přednesl hlasatel státní televize za doprovodu statických snímků. Tento neobvyklý formát jen přiživil dohady o tom, že nový vůdce mohl utrpět vážná zranění během úvodních fází současného válečného konfliktu.
Válečný konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, který trvá již dva týdny, vystavuje íránské obyvatelstvo extrémnímu tlaku. Poté, co americké nálety stály život nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, vyzval prezident Donald Trump Íránce k převzetí moci do vlastních rukou. Podle jeho slov jde o jedinečnou příležitost pro celé generace, jak změnit směřování země. Reakce režimu v Teheránu na sebe však nenechala dlouho čekat a v ulicích měst se množí ozbrojené hlídky i přímé hrozby likvidací.
Írán v posledních dnech výrazně stupňuje napětí na Blízkém východě cílenými útoky na námořní dopravu v oblasti Perského zálivu. Přestože Spojené státy a Izrael mají nad Teheránem vojenskou i finanční převahu, Islámská republika využívá svou největší strategickou výhodu – kontrolu nad Hormuzským průlivem. Touto úzkou vodní cestou přitom protéká přibližně pětina veškerých světových dodávek ropy.
Evropská unie se chystá k ráznému kroku proti zneužívání umělé inteligence. Podle návrhů, které získal server Politico, hodlá Brusel zakázat aplikace a systémy schopné generovat sexuálně explicitní deepfaky reálných osob. Tato legislativní iniciativa reaguje na nedávný skandál kolem nástroje Grok na sociální síti X, který uživatelům umožnil vytvářet miliony kompromitujících snímků bez souhlasu dotčených lidí.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třináctého dne a intenzita bojů napříč celým regionem nadále narůstá. Izraelská armáda oficiálně oznámila zahájení rozsáhlé vlny útoků přímo na území Íránu. Podle prohlášení izraelských ozbrojených sil se tyto údery zaměřují na infrastrukturu tamního režimu po celé zemi.
Situace na Blízkém východě se v dopoledních hodinách íránského času prudce vyostřila a konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem nabývá na intenzitě. Poslední zprávy potvrzují, že Írán v iráckých vodách zapálil dva ropné tankery, přičemž o život přišel jeden člen posádky. Útoky na dopravní a energetickou infrastrukturu v celém regionu se tak stávají čím dál častějšími.
Vědci potvrdili, že obavy z možné srážky obřího asteroidu s Měsícem byly liché. Podle nových pozorování se těleso s označením 2024 YR4, které bylo dříve považováno za hrozbu, neocitne na kolizním kurzu. Tým planetární obrany Evropské vesmírné agentury (ESA) tak rozptýlil obavy, že by náraz mohl ohrozit satelity obíhající kolem Země.
Globální ceny ropy sice v posledních dnech zaznamenaly pokles ze svých maxim, ale řidiči u čerpacích stanic by neměli v nejbližší době očekávat výraznou úlevu. Válka v Íránu prakticky uzavřela Hormuzský průliv, kterým protéká přibližně pětina světové produkce ropy, což vyvolalo značnou nejistotu. Přestože ceny ropy klesly poté, co prezident Donald Trump předpověděl brzký konec konfliktu, středeční obchodování přineslo opět mírný nárůst.
Britové dali opět jasně najevo, že chtějí odpovědi nejen od bývalého prince Andrewa. Mnozí lidé se totiž domnívají, že členové královské rodiny o jeho chování zkrátka museli vědět. Kauzu dokonce využívají občané, kteří orodují za ukončení činnosti monarchie.
Dvě nejdiskutovanější politické persony v Česku se příští týden sejdou z očí do očí. Prezident Petr Pavel a premiér Andrej Babiš (ANO) budou jednat o státním rozpočtu, aktuální bezpečnostní situaci či zahraničních cestách.
Skoro až za měsíc přijdou na řadu Velikonoce, ale tuzemští meteorologové už začínají tušit, jak během nich bude. A spoustu lidí to zajímá. V Česku mají do začátku dubna nadále panovat průměrné či dokonce nadprůměrné teploty. Vyplývá to z aktuálního měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).