V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Letošní léto se blíží opravdu každým dnem a už je tak blízko, že jeho úvod zachycují aktuální dlouhodobé předpovědi. Meteorologové očekávají na přelomu května a června převážně průměrné teploty, vyplývá z výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Diplomatické summity mezi Washingtonem, Pekingem a Moskvou ukazují na formování nového geopolitického uspořádání. Původně očekávaný bilaterální vrchol americko-čínských vztahů se proměňuje v hlubší strukturální změnu, kde se Čína stává diplomatickým středem nového trojúhelníku mezi třemi nejmocnějšími aktéry světa – Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Tato nová realita bude pravděpodobně motivovat Indii k posílení její tradiční politiky strategické autonomie.
V souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem s Íránem se ukazuje, že jedním z jeho největších poražených by mohlo být Egypt, ačkoliv se nachází stovky kilometrů od samotné frontové linie. Islámská republika sice na nejlidnatější arabskou zemi nezaútočila raketami ani drony jako na její sousedy v Perském zálivu, dlouhodobé ekonomické a diplomatické náklady války však pro Káhiru mohou být mnohem fatálnější než pro státy, které přímým úderům čelily.
Středomoří je schopné generovat hurikány a klimatické změny budou tyto jevy dále zhoršovat. V březnu 2026 způsobil cyklon tropického typu pojmenovaný Jolina značné škody napříč severní Afrikou. Podobně ničivé bouře Ianos v roce 2020 a Daniel v roce 2023 zasáhly Řecko, přičemž druhá jmenovaná vyvolala humanitární katastrofu v libyjském městě Derna, kde byly hlášeny tisíce mrtvých nebo pohřešovaných. Tyto útvary, které se vyskytují v netropických oblastech, se označují jako medikány, což je složenina slov Středomoří a hurikány.
Počet obětí epidemie eboly v Demokratické republice Kongo prudce vzrostl na nejméně 131 mrtvých z celkového počtu 513 podezřelých případů. Tyto údaje v noci na úterý v národní televizi oznámil konžský ministr zdravotnictví Samuel Roger Kamba. Zároveň však upozornil, že se jedná o odhad a je zapotřebí dalšího výzkumu, který s jistotou potvrdí, zda všechna tato úmrtí skutečně souvisela s ebolou. V reakci na vážnou situaci vyhlásilo africké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) kontinentální stav nouze v oblasti veřejného zdraví, což této instituci umožňuje mobilizovat mimořádné zdroje včetně vyslání krizových týmů.
S příjezdem výzkumné a výletní lodi MV Hondius do nizozemského Rotterdamu se otevřelo kritické okno pro zastavení potenciálního šíření nebezpečného hantaviru kmene Andes. Nákaza tímto virem končí fatálně přibližně ve 40 procentech případů. Vzhledem k tomu, že plavidlo přepravovalo cestující zhruba ze dvou desítek zemí, čelí globální úřady pro ochranu veřejného zdraví první velké zkoušce v kontrole šíření infekcí od pandemie covidu-19. Jednotlivé státy však volí odlišné strategie pro monitorování vystavených osob i pro komunikaci s nervózní veřejností.
Miliardář Elon Musk utrpěl u soudu další porážku. Jeho pondělní prohra ve sledovaném právním sporu proti společnosti OpenAI a jejímu spoluzakladateli Samu Altmanovi je zatím posledním článkem v řadě nedávných soudních nezdarů a nucených mimosoudních vyrovnání. Podle právních expertů však ani tato série neúspěchů nejbohatšího muže planety neodradí od toho, aby se do právních bitev pouštěl i nadále.
Evropská komise představila dlouhodobý plán, který má čelit hrozící hnojivové krizi a s ní spojenému růstu cen potravin. Hlavním bodem této strategie, jejíž vydání bylo naplánováno na úterý, je intenzivnější využívání kravského hnoje a zemědělského odpadu k výrobě recyklovaných hnojiv. Kvůli pokračujícímu válečnému konfliktu v Íránu a stoupajícím nákladům na hnojiva sice hrozí prudký nárůst cen v obchodech, Brusel však vsadil na dlouhodobou regulační cestu namísto okamžitých řešení, což vyvolalo kritiku ze strany zemědělců i politiků.
Ruský prezident Vladimir Putin se chystá na návštěvu Pekingu, která se časově shoduje s 25. výročím podpisu Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Ruskem a Čínou. Oproti nedávné pompézní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně se Putinova cesta nese v podstatně skromnějším duchu a doprovází ji minimum předem zveřejněných informací. Podle mluvčího Kremlu je jedním z cílů Moskvy získat od čínského protějšku Si Ťin-pchinga informace z první ruky o jeho rozhovorech s americkým prezidentem. Naděje některých kruhů ve Washingtonu, že by Trump mohl Peking od Moskvy odpoutat, se ukázaly jako pouhé přání.
Evropa čelí nové vlně takzvaného čínského šoku, která ohrožuje místní továrny a nese s sebou riziko ztráty pracovních míst i faktické kolonizace průmyslu ze strany Pekingu. Analytici a obchodní zástupci se obávají, že propadající se směnný kurz a podpora čínských státních firem připomínají krizi ve Spojených státech amerických před pětadvaceti lety. Tehdy prudký nárůst čínského importu po vstupu země do Světové obchodní organizace vytlačil tamní průmysl a způsobil ztrátu až 2,5 milionu pracovních míst. Současný problém v Evropě však netkví v hotových výrobcích, jako jsou elektromobily, nýbrž v obrovském objemu dovážených komponentů, na nichž se unie stává stále závislejší.
Americká vláda pod vedením prezidenta Donalda Trumpa podle zjištění diplomatických zdrojů webu Politico projevuje stále větší ochotu provést vojenský útok proti Kubě. Tento posun představuje výraznou eskalaci oproti předchozím měsícům, kdy se Washington soustředil primárně na hospodářský a diplomatický tlak s cílem oslabit komunistický režim v Havaně. Představitelé administrativy jsou frustrováni skutečností, že dosavadní kampaň, která zahrnuje i palivovou blokádu ostrova, nepřiměla kubánské vůdce k zásadním ekonomickým a politickým reformám. Původní předpoklad, že slabé vedení Kuby podlehne tlaku pod vlivem amerických vojenských úspěchů ve Venezuele a Íránu, se nenaplnil, jelikož se Írán zkomplikoval a Kubánci se ukázali jako odolnější soupeř.
V měsících, které předcházely zavedení australského zákazu sociálních sítí pro mládež v prosinci 2025, se intenzivně diskutovalo o možných negativních dopadech tohoto opatření. Mezi hlavní obavy patřilo riziko, že dospívající přestanou konzumovat zprávy. Vzhledem k tomu, že většina mladých lidí využívá sociální sítě jako primární zdroj informací a mnozí jsou na nich závislí, jednalo se o reálnou hrozbu. Nově publikovaný výzkum nyní ukazuje, jaká je situace několik měsíců po vstupu legislativy v platnost.