V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Počasí v Česku se o víkendu mění, ale bez výstrah meteorologů se ani tak neobejde. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) upozornil, že v neděli hrozí na části území ledovka. Meteorologové také očekávají oblevu a vzestup hladin některých vodních toků.
Uklidnění situace mezi Agátou Hanychovou a Ornellou Koktovou se zatím rozhodně nekoná. Prvně jmenovaná nadále neskrývá překvapení z toho, co všechno před ní kamarádka tajila. Hanychová dokonce vyslovila názor, že jsou věci možná jinak, než se zdá.
Smutná zpráva dorazila v uplynulých hodinách ze Spojených států amerických. Ve věku 53 let zemřel úspěšný seriálový herec Eric Dane, jehož proslavilo účinkování v seriálu Chirurgové. Dane podlehl vážnému onemocnění.
Britská vláda uvažuje o odstranění bývalého prince Andrewa z linie nástupnictví na trůn, aby se za žádných okolností nemohl stát králem. Ministr obrany Luke Pollard řekl, že je správné to udělat, a to bez ohledu na závěry probíhajícího policejního vyšetřování.
Český hokej je na prahu konce jedné éry. Hvězdný útočník Jaromír Jágr, který před několika dny oslavil 54. narozeniny, připustil, že už nikdy nenastoupí do profesionálního hokejového zápasu. Jágr je stále na soupisce extraligového Kladna.
V Londýně se schyluje k historickému právnímu kroku, který by mohl Andrewa Mountbatten-Windsora definitivně odstřihnout od královských privilegií. Vláda Spojeného království začala vážně plánovat legislativní proces, jehož cílem je zbavit králova bratra nároku na trůn. Tento záměr nabral na intenzitě po čtvrtečním zatčení bývalého prince, kterého policie vyslýchala kvůli podezření, že ve veřejné funkci zneužil svou moc.
V pátek v Bílém domě proběhl naléhavý tiskový brífink, na kterém americký prezident Donald Trump reagoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu o nezákonnosti jeho celní politiky. Prezident neskrýval vztek a ostře zaútočil na soudce, kteří hlasovali proti němu. Označil je za „politicky korektní loutky“ a „ostudu svých rodin“, přičemž zdůraznil své obrovské zklamání nad tím, že mu nevyhověli ani jím jmenovaní konzervativci.
Páteční verdikt Nejvyššího soudu USA, který smetl ze stolu plošná cla prezidenta Donalda Trumpa, vyvolal vlnu opatrného optimismu i v evropských metropolích a v Londýně. Ačkoliv se světoví lídři z rozhodnutí radují, v kuloárech už se připravují na odvetný úder. Obecně se totiž předpokládá, že Trump, jenž verdikt označil za „ostudu“, najde jiné právní cesty, jak svá cla do oběhu vrátit.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sice uštědřilo Donaldu Trumpovi citelnou ránu, ale analýzy naznačují, že „celní sága“ zdaleka nekončí. Prezident už krátce po vynesení rozsudku signalizoval, že má připravený záložní plán. Ačkoliv soud zablokoval využívání zákona o mimořádných ekonomických pravomocích (IEEPA), v americkém právním řádu existuje několik dalších cest, kterými může Bílý dům cla na dovoz prosazovat.
Americká justice v pátek zasadila tvrdý políček hospodářské strategii Donalda Trumpa. Nejvyšší soud poměrem hlasů 6:3 konstatoval, že hlava státu překročila své zákonné kompetence, když bez souhlasu zákonodárců zavedla plošná cla na dovoz z celého světa. Rozsudek tak otřásl samotnými základy agresivního obchodního kurzu, který prezident prosazuje od svého opětovného nástupu do úřadu.
Správce pozůstalosti po zdiskreditovaném finančníkovi Jeffreym Epsteinovi souhlasil se zaplacením odškodného ve výši až 35 milionů dolarů (přibližně 830 milionů korun). Tato částka má urovnat hromadnou žalobu, podle níž Epsteinovi nejbližší poradci napomáhali jeho rozsáhlé síti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování mladých žen a nezletilých dívek.
Americký prezident Donald Trump zahájil činnost své nové iniciativy s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). První setkání, kterému Trump předsedal se zlatým kladívkem v ruce, přineslo miliardové finanční přísliby na obnovu Pásma Gazy, ale zároveň odhalilo hlubokou skepsi tradičních evropských spojenců. Zatímco menší státy a země Perského zálivu projekt podpořily, velcí globální hráči se drží stranou kvůli kontroverzní struktuře organizace.