V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Trumpova záliba v komentování vzhledu druhých dostává nový rozměr. Nejprve v Oválné pracovně před několika dny vytáhl svou oblíbenou historku o nejmenovaném, ale velmi slavném a bohatém "tlustém" příteli. Nechal se také slyšet, že od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga očekává při příletu do Pekingu „velké a tlusté objetí“.
Evropská unie zvažuje, že plošně zpřísní pravidla pro vstup mladistvých do světa sociálních sítí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že legislativní návrh na zvýšení věkové hranice by mohl být představen již během letošního léta. Hlavním motivem je snaha ochránit dospívající před riziky digitálního prostoru, který je čím dál více formován algoritmy umělé inteligence.
Exkluzivní zjištění americké stanice CNN naznačují, že Ústřední zpravodajská služba (CIA) pod vedením administrativy Donalda Trumpa výrazně vystupňovala tajnou válku proti mexickým drogovým kartelům. Podle mnoha zdrojů se elitní jednotky CIA, známé jako „Ground Branch“, přímo podílejí na smrtících operacích a cílených likvidacích členů kartelů přímo na mexickém území.
Odchod Viktora Orbána z politické scény sice odstranil nejviditelnější překážku na cestě Ukrajiny do Evropské unie, ale zároveň odkryl novou a mnohem složitější fázi celého procesu. Politická vůle k přijetí Ukrajiny je nyní jasnější, nicméně hlavní výzva se přesouvá od politického schvalování k ekonomické a sociální udržitelnosti. Pokud se nepodaří integraci správně řídit, hrozí Ukrajině scénář známý ze západního Balkánu – nekonečné procesní průtahy a postupná eroze důvěry na obou stranách, varuje ukrajinský list European pravda.
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Pekingu v neobvyklé roli prosebníka, což značně mění dynamiku jeho nadcházejícího summitu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Původní ambice na „velkolepou dohodu“ se pod tlakem okolností zúžily na snahu o stabilitu a prosbu o pomoc při řešení krize v Hormuzském průlivu. Zatímco Trump v březnu označoval setkání za „monumentální událost“, realita ukazuje na výrazné oslabení jeho vyjednávací pozice.
Plán na výstavbu ambiciózního mrakodrapu Trump Tower v australském Surfers Paradise na Zlatém pobřeží (Gold Coast) definitivně zkrachoval. Projekt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, který měl být nejvyšší budovou v Austrálii, skončil dříve, než stačila začít samotná stavba. Mezi developerskou skupinou Altus Property Group a společností Trump Organization nyní panují ostré neshody ohledně toho, kdo nese za neúspěch zodpovědnost.
Španělsko odmítlo poskytnout Spojeným státům své letecké základny pro operace související s válkou v Íránu. Ministr zahraničí José Manuel Albares v rozhovoru pro server Politico uvedl, že Madrid sice zůstává oddaným partnerem v transatlantických vztazích, ale nehodlá se kvůli tlaku z Washingtonu vzdát svých zásad a mezinárodního práva.
Britská politická scéna zažívá turbulentní dopoledne, kterému dominují dvě zásadní události. Zatímco se král Karel III. připravuje na tradiční slavnostní zahájení zasedání parlamentu, pozornost se upírá k Downing Street. Právě tam proběhla blesková schůzka mezi premiérem Keirem Starmerem a ministrem zdravotnictví Wesem Streetingem, který je považován za jeho možného nástupce.
Donald Trump se po deseti letech vrací do Číny, která je dnes mnohem silnější a asertivnější než při jeho poslední návštěvě v roce 2017. Tehdy byl v Pekingu hoštěn s velkou pompou, včetně večeře v Zakázaném městě, což byla pocta, které se před ním žádnému americkému prezidentovi nedostalo. Letošní přijetí slibuje podobnou velkolepost, včetně zastávky v Čung-nan-chaj, uzavřeném areálu, kde sídlí a pracuje nejvyšší čínské vedení.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.