V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Nová zpráva britské organizace Chayn upozorňuje na závažné nedostatky v současném systému moderování obsahu na sociálních sítích, které při ochraně žen v rozvojových zemích dlouhodobě selhávají. Zatímco hlavní technologické platformy definují zneužívání soukromých snímků úzce skrze přítomnost nahoty a explicitního materiálu, v konzervativních společnostech mohou mít fatální následky i zdánlivě zcela neškodné fotografie.
V průběhu několika dnů čelily Spojené státy nečekané vlně technologických výpadků, které zasáhly klíčové oblasti každodenního života včetně online komunikace, letecké dopravy a bankovnictví. Sérii incidentů provázely obavy veřejnosti ohledně stability národní infrastruktury v době, kdy administrativa amerického prezidenta čelí politickým výzvám a pochybnostem ohledně zvládání krizových situací.
Kanadský premiér Mark Carney vyjádřil během probíhajícího summitu APEC v čínském Šen-čenu opatrnou podporu připravovanému trilaterálnímu setkání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem, čínským vůdcem Si Ťin-pchingem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Šéf kanadské vlády přitom vyzdvihl zejména plánovanou agendu zaměřenou na kontrolu jaderných zbraní a odzbrojení. Toto diplomatické setkání třech velmocí se má uskutečnit ve čtvrtek na okraj probíhajícího mezinárodního summitu.
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu čelí rostoucím obavám, že Spojené státy uvalí sankce na jeho soudce, a to v předvečer očekávaného rozhodnutí o obvinění Myanmaru z genocidy na menšině Rohingyů.
Francouzská politická scéna čelí novému diplomatickým patové situaci ohledně případné schůzky mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a vůdkyní francouzské krajní pravice Marine Le Penovou. Přestože obě strany deklarují zájem o vzájemné setkání, nedaří se jim nalézt shodu na místě konání. Tento spor odráží širší neshody v pohledu na budoucí podporu Ukrajiny a priority zahraniční politiky.
Americký prezident Donald Trump přicestoval do čínského technologického centra v Šen-čenu na summit Asijsko-pacifické hospodářské spolupráci, kde ho bezprostředně po příletu na letištní ploše osobně přivítal čínský vůdce Si Ťin-pching v rámci vzácného a pečlivě připraveného diplomatického gesta.
Evropští diplomaté a představitelé vyjadřují podle webu Politico hluboké obavy z toho, že ruský prezident Vladimir Putin pouze předstírá ochotu vyjednávat o ukončení konfliktu na Ukrajině. Přestože americký prezident Donald Trump usralo usilovně tlačí na uzavření dohody, panují v evropských kruzích vážné pochybnosti o skutečných záměrech Moskvy. Tyto obavy zazněly v souvislosti s obnovením zprostředkovaných mírových rozhovorů, které proběhly v Abú Zabí za účasti amerických a ukrajinských zástupců.
Generální tajemník NATO Mark Rutte varoval na zasedání Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v Bruselu, že ruský prezident Vladimir Putin nedosáhne vítězství nad Ukrajinou ani nezlomí západní podporu Kyjevu. Během 37. zasedání v takzvaném ramsteinském formátu šéf aliance prohlásil, že hlavním záměrem Moskvy je oslabit Evropu šířením nejistoty. Podle jeho slov se Kreml snaží vyvolávat neshody a destabilizovat situaci na celém kontinentu.
Ukrajina plánuje v roce 2027 více než ztrojnásobit své schopnosti pro dálkové údery hluboko v ruském vnitrozemí, přestože čelí výhradám ze strany Spojených států. Toto oznámení učinil ukrajinský ministr obrany Jevhen Chmara na závěr 37. zasedání Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v Bruselu, které proběhlo v takzvaném ramsteinském formátu za účasti ministrů obrany členských států NATO.
Izraelský parlament zvolil nového předsedu, čímž opozice udělala klíčový krok k odvrácení politik dosavadní vlády premiéra Benjamina Netanjahua. Do čela Knesetu byl zvolen Matan Kahana, který je blízkým spojencem Gadiho Eisenkota. Právě Eisenkot nyní vede snahu o sestavení nové koalice a nahrazení současného kabinetu.
Britský premiér Andy Burnham míří na nadcházející summit s Evropskou unií v Bruselu, který se nese ve znamení odlišných podmínek od doby odchodu Británie z bloku. Domácí opozice v čele s konzervativci a hnutím Reform UK přitom vládní kroky ostře kritizuje a varuje před nekontrolovanou imigrací či zadními dvířky zpět do unie. Očekávání ohledně rozsahu blížících se dohod se přitom různí podle politických perspektiv obou stran.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio odmítl obavy veřejnosti a prohlásil, že neexistují žádné důkazy spojující nedávnou vlnu výpadků informačních technologií ve Spojených státech. Reagoval tak na sérii poruch, které v posledním týdnu postihly leteckou dopravu, bankovní sektor či vládní systémy. Podle jeho slov se země nenachází pod systémovým útokem a jednotlivé incidenty spolu vzájemně nesouvisí.