V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Pro britského premiéra sira Keira Starmera nastal okamžik pravdy. Vše, co předseda vlády v posledních hodinách udělal nebo řekl, naznačuje, že on i jeho tým si plně uvědomují závažnost situace, ve které se ocitli. Původně plánovaný projev v Hastingsu, který se měl věnovat obnově místních komunit, by v současné atmosféře působil nepatřičně, a proto se premiér rozhodl pro radikální změnu kurzu.
Spojené státy a Rusko se podle informací serveru Axios blíží k dohodě, která by měla zajistit pokračování pravidel plynoucích z jaderné smlouvy Nový START i po jejím čtvrtečním vypršení. Tři zdroje obeznámené s průběhem jednání potvrdily, že obě velmoci mají v úmyslu dodržovat omezení plynoucí z tohoto paktu, přestože jeho formální platnost končí. Tato dohoda představuje zásadní moment pro globální bezpečnost, neboť zmíněná smlouva je poslední velkou brzdou jaderného zbrojení.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v nejnovějším rozhovoru pro francouzskou televizi France 2 zveřejnil bilanci ztrát, které ukrajinská armáda utrpěla během čtyř let trvající války s Ruskem. Podle jeho prohlášení padlo na bojišti celkem 55 000 ukrajinských vojáků. Toto číslo zahrnuje jak profesionální vojáky, tak ty, kteří byli do armády odvedeni v rámci mobilizace.
Nezávislé kino v Oregonu přišlo o možnost promítat dokumentární snímek o Melanii Trumpové poté, co společnost Amazon zrušila plánovaná představení. Rozhodnutí padlo v reakci na marketingovou strategii kina Lake Theater & Cafe. Vedoucí provozu Jordan Perry uvedl, že vedení Amazonu pobouřily nápisy na vývěsním štítu, jako například: „Abyste porazili svého nepřítele, musíte ho znát. Melania“ nebo „Nosí Melania Pradu? Zjistěte v pátek!“.
Mezinárodní olympijský výbor se rozhodl začlenit umělou inteligenci do procesu rozhodování sportovních výkonů, což má přinést vyšší konzistenci a transparentnost. Tento krok vychází z koncepce Olympic AI Agenda z roku 2024, která AI označila za klíčový pilíř budoucích her.
Spojené státy oznámily, že se dohodly na obnovení vojenské komunikace na vysoké úrovni s Ruskem. K tomuto kroku dochází téměř pět let poté, co bylo přímé spojení mezi armádami obou velmocí pozastaveno. Podle vyjádření Evropského velitelství USA (EUCOM) je udržování dialogu mezi armádami důležitým faktorem pro globální stabilitu a mír, kterého lze dosáhnout pouze skrze sílu.
Britský premiér Keir Starmer se ocitl v bezprostředním ohrožení ztráty své funkce, a to kvůli skandálu spojenému se jménem zesnulého finančníka Jeffreyho Epsteina. Přestože Starmer sám s Epsteinem nikdy nebyl v kontaktu, čelí dnes vážné krizi kvůli svému politickému úsudku. Naproti tomu americký prezident Donald Trump, jehož jméno se v souvislosti s Epsteinem v minulosti objevovalo, podobné obavy o svůj úřad nemá a situaci v USA zvládá s mnohem větší politickou jistotou.
Grónsko, autonomní území Dánského království s populací necelých 60 000 obyvatel, se ocitlo v centru nové formy hybridní konfrontace. Ačkoliv americký prezident Donald Trump prozatím ustoupil od svých hrozeb o silovém obsazení ostrova, dánští a evropští představitelé varují, že boj se přesunul do online prostoru. Právě digitální zranitelnost malé komunity se stává klíčovým tématem v souvislosti s dezinformacemi šířenými z nejvyšších pater americké administrativy.
Vůdkyně venezuelské opozice María Corina Machadová odhaduje, že by se nové demokratické volby ve Venezuele mohly uskutečnit za méně než rok. V rozhovoru pro server Politico uvedla, že proces předání moci a uspořádání voleb s manuálním sčítáním hlasů by mohl trvat zhruba devět až deset měsíců. Zdůraznila však, že tento časový rámec závisí především na tom, kdy se s celým procesem fakticky začne.
Americký prezident Donald Trump vyslal jasné varování íránskému nejvyššímu duchovnímu vůdci, ajatolláhu Alímu Chameneímu. Podle šéfa Bílého domu by měl mít Chameneí „velké obavy“, zatímco se obě strany připravují na svá první formální vyjednávání od loňského amerického bombardování íránských jaderných zařízení. Napětí mezi Washingtonem a Teheránem dosahuje vrcholu v souvislosti s masivním vojenským posilováním USA v regionu.
Vědci a ekonomičtí experti varují, že chybně nastavené ekonomické modely přehlížejí zrychlující se dopady klimatické krize, což může vést k totálnímu globálnímu finančnímu kolapsu. Podle nové zprávy by byla obnova po takovém nárazu mnohem náročnější než po krizi v roce 2008. Hlavním důvodem je prostý fakt, že planetu Zemi nelze sanovat finančními injekcemi tak, jak se to dělalo v případě krachujících bank.
Čínský vůdce Si Ťin-pching označil v telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Donaldem Trumpem otázku Tchaj-wanu za nejdůležitější téma ve vzájemných vztazích obou velmocí. Během středečního hovoru Si vyzval Washington k „obezřetnosti“ při dodávkách zbraní na tento samosprávný ostrov. Čínská státní média uvedla, že Peking přikládá vztahům s USA velký význam a doufá v nalezení společné cesty k vyřešení vzájemných rozporů.