V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Posledních pětatřicet let přineslo východní Evropě příležitost, jakou jí předchozí století systematicky odpíralo. Ukázalo se, že tento region – po desetiletích okupační devastace a vnucené podřízenosti – má potenciál nejen k samostatné existenci, ale i k prosperitě. Klíčovým předpokladem je však jediná podmínka: že o jeho budoucnosti nerozhodují samopaly v zádech řízené z Moskvy. Pokud si dnes někdo ještě pokládá otázku, co vlastně znamená „ruský vliv“, stačí se ohlédnout. Odpovědí je kolaps politické suverenity, vynucené deportace, kulturní sterilita a bezpečnostní vakuum.
Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko a Litva – si tímto vývojem prošly až příliš důkladně. V první polovině 20. století čelily nejprve nacistické okupaci, která zde zanechala tragické demografické a morální šrámy, aby je vzápětí vystřídal sovětský režim, který žádné slitování nenabízel. Šlo o režim, jenž odmítal připustit samotnou existenci těchto států jako svébytných entit. Národní elity byly decimovány, politická reprezentace odstraněna, jazyk a kultura marginalizovány. Co nebylo rusifikováno, mělo být umlčeno. A co umlčeno být nechtělo, bylo fyzicky zlikvidováno.
Není proto náhodou, že právě dnes, kdy opět čelíme agresivnímu Rusku, vycházejí nejsilnější varování právě z Pobaltí. Tyto státy dobře vědí, co obnáší „ruský svět“, a vědí, že před ním nelze ustupovat. Na první pohled je zřejmé, že samy by dlouhodobě vojensky vzdorovat nemohly. Jejich velikost, poloha i zdroje jim v tom objektivně brání. Pokud dnes stále existují jako svobodné a nezávislé země, není to díky jejich vojenské převaze, ale díky jasnému začlenění do struktur Západu – především NATO a EU. Bez této vazby by jejich osud pravděpodobně zrcadlil ten ukrajinský – v horším scénáři dokonce bez možnosti odporu.
O to důležitější ale je, že navzdory své velikosti a historickému traumatu tyto země nezaostávají. Naopak – staly se aktivními aktéry evropské bezpečnostní politiky. Estonsko, Lotyšsko a Litva dnes nejen deklarují nutnost obranyschopné Evropy, ale samy jí jdou příkladem. V kontextu NATO, kde i ekonomicky nejsilnější státy často selhávají v plnění vlastních závazků, představují pobaltské země výjimku. Investují do obrany – nejen symbolicky, ale reálně. Překračují stanovený dvouprocentní limit a ukazují, že bezpečnost není luxus, nýbrž podmínka přežití.
Pobaltská zkušenost proto není historickým reliktem, ale aktuálním mementem. V časech, kdy se v některých evropských metropolích opět rozmáhá iluze, že bezpečnost lze zajistit dialogem s agresorem, připomíná Pobaltí jednoduchou pravdu, že bezpečnost nelze vyjednat. Lze ji ale vybojovat – a musí být systematicky zajišťována. Pokud to Evropa nedokáže pochopit, bude se východní hranice NATO nadále přibližovat směrem na západ. A cena za tuto slepotu bude výrazně vyšší než dvě procenta HDP.
Evropská unie čelí masivním ekonomickým ztrátám v důsledku probíhajícího konfliktu na Blízkém východě. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen varovala, že současná situace a růst cen fosilních paliv stojí unii přibližně 500 milionů eur denně. Během pouhých šedesáti dnů konfliktu se účet za dovoz těchto surovin zvýšil o více než 27 miliard eur, přičemž tento nárůst neodráží vyšší objem dodávek, ale čistě cenové výkyvy na globálních trzích.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen zdůraznila, že Evropská unie musí snížit svou nadměrnou závislost na dovážených fosilních palivech. Místo toho by se měla zaměřit na posílení vlastních, cenově dostupných a čistých zdrojů energie. Tato strategie zahrnuje jak obnovitelné zdroje, tak jadernou energii, a to při plném respektování technologické neutrality.
Skandinávie byla loni v létě zasažena nebývalou vlnou veder, která v severních zemích jako Norsko, Švédsko a Finsko přinesla 21 dní extrémně horkého počasí. Tento jev zahrnoval i takzvané tropické noci, které jsou pro tyto obvykle chladné regiony velmi neobvyklé. Podle nové vědecké zprávy bylo toto extrémní horko součástí rekordního roku, během kterého nezvykle vysoké teploty zasáhly více než 95 procent evropského území.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vyvolala drastický nárůst cen ropy a zablokovala klíčové námořní trasy, což ochromilo dodávky potravin, léků a paliv pro miliony nejzranitelnějších lidí. Nevládní organizace proto nyní naléhavě volají po zřízení „humanitárního koridoru“ skrze Hormuzský průliv, aby se k potřebným dostala pomoc, která je v současnosti zablokovaná v logistických centrech.
Prezident Donald Trump během státní večeře v Bílém domě vyzdvihl úzké obranné partnerství mezi Spojenými státy a Velkou Británií. Při svém projevu se nevyhnul ani kontroverznějším tématům mezinárodní politiky. Tvrdil totiž, že britský král Karel III. plně souhlasí s jeho úsilím zabránit Íránu v získání jaderných zbraní, a to i přesto, že Londýn se veřejně zdráhá poskytnout plnou vojenskou podporu americko-izraelským operacím proti Teheránu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un veřejně ocenil vojáky své země, kteří v bojích na Ukrajině spáchali sebevraždu odpálením granátu, aby se vyhnuli zajetí. Toto vyjádření potvrdilo dlouholetá podezření ohledně bojových instrukcí, kterými se severokorejská armáda řídí. Kim tak učinil během projevu v Pchjongjangu, kde odhalil památník padlým vojákům.
Britský král Karel III. vystoupil před americkým Kongresem, kde svou přítomností připomněl hodnoty, na nichž americká republika stojí. Ve světě, který prochází bouřlivými změnami, působilo vystoupení panovníka jako zdůraznění významu vlády zákona a demokracie. Ačkoliv královské projevy bývají často opatrné a nejednoznačné, tentokrát byl králův tón nezvykle přímý.
Donald a Melania Trumpovi přivítali v Bílém domě britského krále Karla III. a královnu Camillu, kteří jsou na dvoudenní státní návštěvě Spojených států. Slavnostní ceremoniál doprovázela mimořádná pompéznost, včetně vojenské přehlídky, dělostřeleckých salv a přeletu vojenských stíhaček. Akce se zúčastnili i přední členové Trumpova kabinetu.
Sobotní incident během večeře korespondentů v Bílém domě, kdy se ozbrojený muž pokusil proniknout do sálu před projevem Donalda Trumpa, okamžitě rozpoutal vlnu konspiračních teorií. V éře hluboce rozpolcené politiky a intenzivní nedůvěry v instituce se spekulace o tom, zda byla celá událost zinscenovaná, šíří napříč celým politickým spektrem.
Americký prezident Donald Trump na sociální síti Truth Social prohlásil, že ho Teherán informoval o svém údajném stavu kolapsu. Podle Trumpa má íránský režim zájem na co nejrychlejším otevření Hormuzského průlivu, zatímco se snaží vyřešit svou vnitřní krizi vedení. Prezident dodal, že věří ve schopnost íránské strany tuto situaci zvládnout. Tato tvrzení se však nepodařilo nezávisle ověřit a Teherán je zatím oficiálně nekomentoval.
Světové ceny ropy dnes poprvé po třech týdnech překonaly hranici 110 dolarů za barel. Hlavním důvodem jsou narůstající obavy, že průtahy v plném znovuotevření klíčového Hormuzského průlivu představují vážné riziko pro globální plynulost dodávek.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pohrozil zavedením sankcí proti izraelským jednotlivcům a firmám, které kupují obilí vypěstované v oblastech okupovaných Ruskem. Kyjev podle jeho slov připravuje sankční balíček, který se zaměří jak na přepravce ukradeného obilí, tak na subjekty v Izraeli, které figurují na druhé straně těchto transakcí. Tento krok prohlubuje napětí mezi oběma zeměmi, jejichž vztahy jsou dlouhodobě napjaté kvůli pokračujícím vazbám Izraele na Rusko.