V Americe začíná sezóna grilování, a s ní se znovu rozhořela stará kulturní válka: může se dávat kečup na hot dog? Podle některých je to neodpustitelný prohřešek – a mezi nimi i bývalý prezident Barack Obama, který kdysi prohlásil, že po osmém roce života by si na hot dog kečup už nikdo dávat neměl.
Léto v USA bez hot dogů si lze jen těžko představit. Podle Národní rady pro hot dogy a klobásy Američané snědí mezi Dnem obětí války a Svátkem práce zhruba sedm miliard hot dogů. A s popularitou seriálu The Bear na Hulu, který znovu oživil zájem o kuchařské prostředí Chicaga, se znovu dostala na přetřes i otázka, co vlastně patří – a co rozhodně nepatří – na hot dog.
V jedné scéně ze zmíněného seriálu si dvě postavy vymění krátký, ale výmluvný dialog:
„Jaký blbec si dá na hot dog kečup?“ – „Dítě, Richie.“
V Chicagu, kde se děj seriálu odehrává, je tato replika téměř zákonem. Chicago-style hot dog je ikonický: obsahuje hořčici, neonově zelenou okurkovou relis, syrovou cibuli, rajče, celou okurku, celerovou sůl, sportovní papričky a vše je zabaleno v makové housce. Kečup? Nikdy.
Historici původ tohoto hot dogu spojují s dobou velké hospodářské krize, kdy šlo o levný a vydatný pokrm. Dnes je však otázka kečupu otázkou identity.
„Kdo si dá kečup na hot dog, nepatří do civilizace,“ vtipkuje mnoho chicagských patriotů. Některé stánky, jako slavný Gene and Jude’s v River Grove, dokonce kečup ani nenabízejí.
Přesto se někteří odborníci a historici, jako profesor Bill Savage z Northwestern University, snaží přinést do debaty více tolerance. „Pokud vám kečup chutná, dejte si ho. Není to otázka autenticity, ale chuti.“
Prezident rady pro hot dogy Eric Mittenthal nabízí pragmatické vysvětlení: sladkost kečupu prý narušuje vyváženou chuť hot dogu a nehodí se k ostatním ingrediencím. Známý chicagský kuchař Doug Sohn to vidí podobně: kečup je podle něj příliš sladký a jeho kořeněné tóny (skořice, hřebíček) se bijí s ostatními chutěmi.
Jiní odborníci, jako Manolis Alpogianis z America’s Dog & Burger, tvrdí, že kečup jednoduše přebíjí ostatní chutě – nejen na chicagském hot dogu, ale i na dalších variantách. Naproti tomu hořčice se prý s chutí hot dogu lépe propojuje.
Něco jiného je to ale u dětí. Ty mají ke sladkosti přirozeně blíž. „Malé děti obecně preferují sladké chutě,“ říká Danielle Reedová z Monell Chemical Senses Center. „A kečup je přesně takový – sladký a výrazný.“ Podle výzkumů může být preference sladkého ovlivněna nejen věkem, ale i genetikou.
Nicméně i přes všechnu vášeň kolem „ketchupgate“ žádný z 18 oficiálních amerických regionálních stylů hot dogů kečup mezi ingredience neuvádí. Většina hot dogů ve Spojených státech vsází spíše na kombinaci hořčice, cibule, zelí nebo různých omáček. Kde se tedy vzala tak silná kulturní averze ke kečupu?
Odpověď může být jednoduchá: tradice. Chicago není jediné město, které se kečupu na hot dogu vyhýbá, ale rozhodně je to město, kde se proti němu nejhlasitěji brojí. Jak říká Bob Schwartz, viceprezident společnosti Vienna Beef a autor knihy Never Put Ketchup On A Hot Dog: „Je to o kultuře. Některé věci se prostě nedělají.“
A přece – i v tomto sporu existuje prostor pro osobní svobodu. Průzkum z roku 2021 ukázal, že hořčice je nejpopulárnějším doplňkem pro hot dogy, ale hned za ní následuje kečup spolu s cibulí.
Možná tedy nejde o konec světa, pokud si někdo kečup na hot dog přece jen dá. Jak shrnul Doug Sohn: „Existují jen dva druhy jídel – dobrá a špatná. A pokud vám něco chutná, dejte si to.“
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.