Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Čína se sice rétoricky zastala suverenity obou zemí a odsoudila americké snahy o změnu režimů, v praxi však pouze přihlíží, jak její geopolitický rival mění pravidla hry. Podle analytiků CNN za tím stojí tvrdý pragmatismus čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Pro Peking je totiž stabilita vztahů s USA, a zejména nadcházející summit s Trumpem, důležitější než osud íránské teokracie.
Odborníci popisují Čínu jako přítele do dobrého počasí – štědrého na slova, ale opatrného v činech. Přestože je Peking největším odběratelem íránské ropy, strategický význam Teheránu má své limity. Čína se snaží udržovat vyvážené vztahy s celým Blízkým východem, včetně íránských rivalů v Perském zálivu, a nechce ohrozit obchodní příměří s Washingtonem kvůli zemi, která pro ni není existenčně kritická.
Peking se dlouhodobě vyhýbá roli bezpečnostního garanta pro země globálního Jihu. Poučen americkými zkušenostmi z Afghánistánu a Iráku, nemá Si Ťin-pching zájem nechat se zatáhnout do vzdálených vojenských konfliktů. Tato zdrženlivost však vyvolává otázky u ostatních partnerů Číny, kteří se nyní mohou právem ptát, zda je Peking v případě krize neopustí stejně jako Madura nebo Chameneího.
Zásah USA v Íránu však přináší Pekingu i určité strukturální výhody. Hluboké vojenské zapojení Washingtonu na Blízkém východě nevyhnutelně odčerpává americké zdroje a pozornost od indopacifického regionu. To objektivně snižuje tlak na Čínu v její bezprostřední sféře vlivu. Navíc dlouhodobá kampaň může vyčerpat americké zásoby zbraní, jejichž doplňování může Čína zkomplikovat omezením vývozu vzácných kovů.
Krátkodobé otřesy v energetice jsou přesto pro Čínu nevyhnutelné. Íránská ropa tvoří asi 13 % čínského námořního dovozu. Tento obchod dosud probíhal přes síť prostředníků a malých nezávislých rafinérií, takzvaných „teapotů“, které využívaly temnou flotilu tankerů k obcházení sankcí. Trumpova administrativa se však nyní na tyto hráče zaměřila s nebývalou intenzitou.
Analytici se domnívají, že dopad na čínský trh bude zvládnutelný díky diverzifikaci zdrojů a možnosti navýšit odběr ruské ropy. Větší vrásky Pekingu dělá hrozící uzavření Hormuzského průlivu. Touto klíčovou cestou proudí třetina čínské poptávky po ropě, včetně dodávek ze Saúdské Arábie a Kuvajtu. Jakékoli narušení stability v této oblasti přímo ohrožuje čínskou energetickou bezpečnost.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning zdůraznila důležitost bezpečnosti v regionu a vyzvala k okamžitému příměří. Čína je však v tuto chvíli chráněna svými strategickými zásobami. Disponuje přibližně 1,2 miliardami barelů ropy na pevnině, což by při úplném zastavení námořních dodávek stačilo na pokrytí spotřeby po dobu zhruba 115 dnů.
Z diplomatického hlediska využije Peking americkou intervenci k posílení svého narativu mezi zeměmi globálního Jihu. Bude Washington vykreslovat jako hegemonní mocnost, která nerespektuje suverenitu jiných, zatímco sebe bude prezentovat jako zastánce politiky nevměšování. Tento přístup dává Číně větší flexibilitu a chrání ji před náklady spojenými se zajišťováním bezpečnosti spojenců.
Tento kalkul má však i svou odvrácenou stranu. Tím, že Čína nezasahuje, ztrácí schopnost ovlivňovat bezpečnostní výsledky v krizových situacích. Pasivita Pekingu může navíc povzbudit Donalda Trumpa k dalším riskantním krokům, u nichž bude předpokládat, že se mu Čína nepostaví do cesty.
Čínsko-íránské vztahy pravděpodobně přežijí i pád současného vedení, protože jakákoli budoucí vláda v Teheránu bude potřebovat čínskou ekonomickou sílu. Pro Si Ťin-pchinga je však současná krize především testem, jak vybalancovat podporu dlouholetého partnera s udržením funkčního vztahu s nepředvídatelným americkým prezidentem.
Zatímco se svět dívá na hořící Blízký východ, Peking se soustředí na konec března. Tehdy má proběhnout klíčové setkání s Trumpem, které může pro Čínu znamenat mnohem víc než osud íránského jaderného programu nebo budoucnost tamního teokratického režimu.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.
Evropská komise se chystá zveřejnit očekávanou zprávu zaměřenou na odstranění byrokratické zátěže v bankovním sektoru, jejímž cílem je posílit konkurenceschopnost evropských peněžních ústavů vůči jejich americkým rivalům.
Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na vybraný brazilský dovoz poté, co roční vyšetřování dospělo k závěru, že země uplatňuje nekalé obchodní praktiky. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer oznámil tato opatření ve středu pozdě večer s tím, že brazilská politika v oblastech digitálního obchodu, nespravedlivých preferenčních cel či přístupu na trh s etanolem poškozuje zájmy Američanů.
Americký prezident Donald Trump, který kdysi usiloval o Nobelovu cenu za mír za ukončování konfliktů, začal vnímat vojenskou sílu jako běžný nástroj k donucení Íránu k diplomacii. Nasazení největší armády světa je přitom nejzávažnějším úkolem hlavy státu, i když Pentagon omezil informace o vlastních ztrátách a škodách. Od únorového obnovení úderů zahynuly desítky Íránců a tisíce dalších od počátku konfliktu. Normalizace násilí a jeho hrozby by však podle CNN neměly být redukovány na běžné poznámky novinářům.