Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Čína se sice rétoricky zastala suverenity obou zemí a odsoudila americké snahy o změnu režimů, v praxi však pouze přihlíží, jak její geopolitický rival mění pravidla hry. Podle analytiků CNN za tím stojí tvrdý pragmatismus čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Pro Peking je totiž stabilita vztahů s USA, a zejména nadcházející summit s Trumpem, důležitější než osud íránské teokracie.
Odborníci popisují Čínu jako přítele do dobrého počasí – štědrého na slova, ale opatrného v činech. Přestože je Peking největším odběratelem íránské ropy, strategický význam Teheránu má své limity. Čína se snaží udržovat vyvážené vztahy s celým Blízkým východem, včetně íránských rivalů v Perském zálivu, a nechce ohrozit obchodní příměří s Washingtonem kvůli zemi, která pro ni není existenčně kritická.
Peking se dlouhodobě vyhýbá roli bezpečnostního garanta pro země globálního Jihu. Poučen americkými zkušenostmi z Afghánistánu a Iráku, nemá Si Ťin-pching zájem nechat se zatáhnout do vzdálených vojenských konfliktů. Tato zdrženlivost však vyvolává otázky u ostatních partnerů Číny, kteří se nyní mohou právem ptát, zda je Peking v případě krize neopustí stejně jako Madura nebo Chameneího.
Zásah USA v Íránu však přináší Pekingu i určité strukturální výhody. Hluboké vojenské zapojení Washingtonu na Blízkém východě nevyhnutelně odčerpává americké zdroje a pozornost od indopacifického regionu. To objektivně snižuje tlak na Čínu v její bezprostřední sféře vlivu. Navíc dlouhodobá kampaň může vyčerpat americké zásoby zbraní, jejichž doplňování může Čína zkomplikovat omezením vývozu vzácných kovů.
Krátkodobé otřesy v energetice jsou přesto pro Čínu nevyhnutelné. Íránská ropa tvoří asi 13 % čínského námořního dovozu. Tento obchod dosud probíhal přes síť prostředníků a malých nezávislých rafinérií, takzvaných „teapotů“, které využívaly temnou flotilu tankerů k obcházení sankcí. Trumpova administrativa se však nyní na tyto hráče zaměřila s nebývalou intenzitou.
Analytici se domnívají, že dopad na čínský trh bude zvládnutelný díky diverzifikaci zdrojů a možnosti navýšit odběr ruské ropy. Větší vrásky Pekingu dělá hrozící uzavření Hormuzského průlivu. Touto klíčovou cestou proudí třetina čínské poptávky po ropě, včetně dodávek ze Saúdské Arábie a Kuvajtu. Jakékoli narušení stability v této oblasti přímo ohrožuje čínskou energetickou bezpečnost.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning zdůraznila důležitost bezpečnosti v regionu a vyzvala k okamžitému příměří. Čína je však v tuto chvíli chráněna svými strategickými zásobami. Disponuje přibližně 1,2 miliardami barelů ropy na pevnině, což by při úplném zastavení námořních dodávek stačilo na pokrytí spotřeby po dobu zhruba 115 dnů.
Z diplomatického hlediska využije Peking americkou intervenci k posílení svého narativu mezi zeměmi globálního Jihu. Bude Washington vykreslovat jako hegemonní mocnost, která nerespektuje suverenitu jiných, zatímco sebe bude prezentovat jako zastánce politiky nevměšování. Tento přístup dává Číně větší flexibilitu a chrání ji před náklady spojenými se zajišťováním bezpečnosti spojenců.
Tento kalkul má však i svou odvrácenou stranu. Tím, že Čína nezasahuje, ztrácí schopnost ovlivňovat bezpečnostní výsledky v krizových situacích. Pasivita Pekingu může navíc povzbudit Donalda Trumpa k dalším riskantním krokům, u nichž bude předpokládat, že se mu Čína nepostaví do cesty.
Čínsko-íránské vztahy pravděpodobně přežijí i pád současného vedení, protože jakákoli budoucí vláda v Teheránu bude potřebovat čínskou ekonomickou sílu. Pro Si Ťin-pchinga je však současná krize především testem, jak vybalancovat podporu dlouholetého partnera s udržením funkčního vztahu s nepředvídatelným americkým prezidentem.
Zatímco se svět dívá na hořící Blízký východ, Peking se soustředí na konec března. Tehdy má proběhnout klíčové setkání s Trumpem, které může pro Čínu znamenat mnohem víc než osud íránského jaderného programu nebo budoucnost tamního teokratického režimu.
Hrozba amerického prezidenta Donalda Trumpa, že „přeruší veškerý obchod se Španělskem“, vyvolala v mezinárodním společenství značný rozruch. Právní experti však upozorňují, že realizace takového kroku je v praxi extrémně složitá, neboť Španělsko v mezinárodním obchodu nevystupuje jako samostatný aktér. Od vzniku jednotného trhu v roce 1993 je obchodní politika výlučnou kompetencí Evropské unie, která funguje jako celní unie.
Válka na Blízkém východě, rozpoutaná americko-izraelskými údery na Írán, přinesla podle webu Politico nečekaného vítěze. Ruský prezident Vladimir Putin, který ještě na začátku roku čelil hrozící domácí ekonomické krizi kvůli nákladům na čtyři roky trvající invazi na Ukrajinu, získal díky eskalaci konfliktu nečekaný finanční dar. Prudký nárůst cen ropy totiž výrazně posílil schopnost Kremlu financovat své vojenské operace.
Izraelská armáda v úterý provedla varovný úder na jižní předměstí libanonského hlavního města Bejrútu. Útok následoval krátce poté, co izraelské síly (IDF) vydaly oficiální varování, že se chystají cílit na infrastrukturu hnutí Hizballáh v oblastech měst Súr a Sidon na západním pobřeží jižního Libanonu. Izrael zároveň potvrdil, že operuje v oblasti jižně od řeky Litani a důrazně vyzval civilisty k evakuaci.
Německý kancléř Friedrich Merz v úterý vyjádřil vážné znepokojení nad aktuálním vývojem konfliktu na Blízkém východě. Podle jeho slov se zdá, že Spojené státy a Izrael postrádají „společný plán“, jak válku proti Íránu dovést k rychlému a přesvědčivému konci. Ačkoliv Německo mnoho cílů této kampaně sdílí, Merz upozornil, že s každým dalším dnem bojů vyvstává stále více nezodpovězených otázek ohledně dalšího postupu.
Vědci doufají, že neobvyklý experiment v Mainském zálivu by mohl přinést průlom v boji proti klimatické krizi. Tým oceánografů pod vedením Adama Subhase vypustil do oceánu 65 000 litrů hydroxidu sodného obarveného červeným barvivem, což na hladině vytvořilo skvrnu připomínající toxický rudý příliv. Cílem však nebylo znečištění, ale testování technologie zvyšování alkality oceánů (OAE), která má potenciál pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry.
Americké úřady varují, že Írán mohl vyslat „operační signál“ k aktivaci svých spících buněk po celém světě. K tomuto varování došlo v souvislosti s eskalujícím konfliktem, do kterého se zapojily Spojené státy a Izrael. Federální úřad pro vymáhání práva v oficiální výstraze uvedl, že byly zachyceny šifrované komunikace, které pravděpodobně pocházejí přímo z Íránu a byly rozeslány po smrti nejvyššího vůdce Alího Chameneího.
Vojenské manévry Čínské lidové osvobozenecké armády, které proběhly na samotném konci roku 2025, vyvolaly v mezinárodním společenství vlnu zděšení a obavy z vypuknutí globálního konfliktu. Zatímco světová média s napětím sledovala masivní nasazení techniky v okolí Tchaj-wanu, reakce samotných obyvatel ostrova byla překvapivě vlažná. Pro Tchajwance se totiž podobné hrozby staly stereotypní součástí každodenního života.
Pojem „cloud“ v nás dlouho vyvolával představu nehmotné digitální mlhy, která se vznáší kdesi v nedohlednu a uchovává naše data v bezpečí před pozemskými konflikty. Realita roku 2026 nás však vyvádí z omylu. Cloud nikdy nebyl nehmotný; vždy šlo o fyzický systém postavený z betonu, mědi, transformátorů, chladicích systémů a tisíců kilometrů kabelů. Tato infrastruktura je nyní v rámci probíhající války v Íránu čelním terčem vojenských úderů.
Nizozemské tajné služby v pondělí vydaly varování před rozsáhlou kybernetickou kampaní, za kterou stojí hackeři napojení na Kreml. Útoky se zaměřují na státní úředníky, vojenský personál, ale i novináře a další vlivné osobnosti. Hlavním nástrojem útočníků jsou populární komunikační aplikace WhatsApp a Signal, které jsou často považovány za bezpečné kanály pro soukromou komunikaci.
Dosazení Modžtaby Chameneího do čela Íránu vyvolalo v zemi silné a protichůdné emoce. Zatímco v ulicích probíhají režimem organizované oslavy, v soukromí mnoha domovů panuje mrazivý odpor a strach. Pro zastánce současného systému znamená tento krok stabilitu, ale pro velkou část veřejnosti představuje začátek éry, která by mohla být ještě tvrdší než ta předchozí.
Francouzský prezident Emmanuel Macron během své návštěvy Kypru oznámil, že Francie a její spojenci připravují speciální misi, jejímž cílem je znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. Tato operace je plánována jako čistě obranná a podpůrná. V současné době v této klíčové námořní cestě uvázly desítky lodí, což ochromilo mezinárodní obchod i energetické toky.
Prezident Donald Trump v rozhovoru pro stanici CBS News prohlásil, že válka s Íránem je již téměř u konce. Podle jeho slov je konflikt v tuto chvíli v podstatě hotovou věcí, protože Írán již nedisponuje žádným námořnictvem, letectvem ani funkčním spojením. Na otázku, zda má nějaký vzkaz pro nového íránského nejvyššího vůdce Modžtabu Chameneího, Trump odpověděl, že pro něj nemá vůbec žádnou zprávu.