Referenda o odchodu z EU a NATO jsou trvale přítomná ve volebních programech radikálních stran. Jejich uskutečnění by však znamenalo zásadní rozklad bezpečnostní, ekonomické i mezinárodní stability České republiky. Opuštění obou struktur by zemi vystavilo geopolitickému vakuu, oslabilo její obranyschopnost a otevřelo dveře vlivu autoritářských mocností, zejména Ruska a Číny.
Myšlenka referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie nebo Severoatlantické aliance zůstává pevnou součástí programu několika politických stran. V čele těchto snah stojí dvě nepřiznané aliance: nacionalistická koalice tvořená SPD, Trikolorou, hnutím PRO a Svobodnými, a dále komunisticky laděné uskupení Stačilo, které zahrnuje KSČM a Socdem. Zbylé euroskeptické subjekty působí buď umírněněji, nebo v porovnání s těmito „hegemonickými“ silami zcela marginálně.
Apel na národní suverenitu a výzvy k odchodu z EU a NATO patří k jejich rétorickým pilířům. Taková slova však nelze podceňovat – případné uskutečnění těchto referend by vedlo k dramatickým změnám ve fungování českého státu. Nešlo by pouze o přenastavení vnější politiky. Opuštění dvou základních pilířů české zahraniční orientace by znamenalo zásah do samotné struktury státnosti – bezpečnostní, ekonomické i ústavní.
Evropská unie a Severoatlantická aliance nejsou jen formálními členstvími, ale hluboce zakořeněnými prvky, na nichž stojí moderní český stát. Jejich opuštění by znamenalo ztrátu mezinárodní opory, bezpečnostních záruk a přístupu k hospodářskému prostoru, bez něhož by česká ekonomika jen obtížně držela krok se světem.
Argumenty těchto stran, podle nichž EU a NATO „berou Česku suverenitu“, staví na zjednodušené a často zavádějící interpretaci. Realita je totiž přesně opačná: členství v obou strukturách suverenitu neoslabuje, ale naopak posiluje. Umožňuje Česku spolurozhodovat na evropské i globální úrovni a zároveň čerpá výhody z kolektivní obrany, jednotného trhu či právního rámce.
Jakkoli se mohou tyto návrhy zdát jako politická póza, jejich případné uskutečnění by mělo zásadní dopady. Volání po „návratu suverenity“ tak v praxi může znamenat opuštění mezinárodního prostoru, který Česku poskytuje stabilitu, prosperitu i hlas v záležitostech, jež by jako samostatný stát jen těžko ovlivňovalo.
Odchod z Evropské unie
Odchod z Evropské unie by pro Českou republiku znamenal jeden z nejzásadnějších zlomů v její novodobé historii. Opuštění evropského bloku by mělo přímé dopady na ekonomiku, právní systém, mezinárodní postavení i každodenní život občanů. Největším paradoxem by přitom bylo, že země by přišla nejen o unijní pravidla, ale i o možnost je ovlivňovat, a to bez jakékoli náhrady.
Nejviditelnějším důsledkem by byl konec členství v jednotném evropském trhu. Český export je přitom z více než 80 % orientován právě na státy EU, přičemž klíčové výhody, jako nulová cla, volný pohyb zboží a standardizace technických norem, by přestaly platit. Zpomalila by se logistika, narostly by náklady firem a mnohé podniky by ztratily konkurenceschopnost. Dopad by pocítili nejen vývozci, ale i spotřebitelé, protože by se zvýšily ceny dováženého zboží a narušily dodavatelské řetězce.
Evropská unie je jedním z hlavních investorů do českých regionů – financuje silnice, železnice, školy, vědecký výzkum i podporu malých a středních podniků. Od vstupu do Unie Česko obdrželo čistý přínos v řádu stovek miliard korun. Po vystoupení by tyto prostředky zmizely a stát by musel hledat jiné zdroje, často méně výhodné nebo spojené s vyšší mírou zadlužení. Investoři by navíc znejistěli a část z nich by přesunula své podnikání jinam.
Právní rámec EU je dnes integrován do českého systému – od ochrany spotřebitelů po ekologické normy. Odchod by vyžadoval přepracování desítek tisíc právních předpisů, což by přineslo nejistotu a prostor pro zneužití. Občané by ztratili automatické garance práv, jako je možnost obracet se na Soudní dvůr EU, volný pohyb po EU za prací či studiem, nebo uznávání profesních kvalifikací v jiných státech Unie.
Jako člen EU má Česká republika hlas při rozhodování o pravidlech, která ovlivňují nejen celý kontinent, ale často i značnou část světa. Po vystoupení by se z plnoprávného účastníka stala pasivním příjemcem okolního dění bez možnosti ovlivnit směr, kterým se Evropa ubírá. V době, kdy se řeší otázky jako migrace, klimatická krize, bezpečnostní hrozby či digitální regulace, by Česko ztratilo sílu kolektivního vyjednávání a muselo by hledat bilaterální dohody s omezenou váhou.
Odchod z NATO
Severoatlantická aliance není jen vojenský pakt, ale klíčový bezpečnostní pilíř, na kterém Česká republika staví svou obranu od konce 90. let. Vystoupení z NATO by znamenalo gesto zahraničněpolitického obratu, a především zásadní oslabení obranyschopnosti státu. V době rostoucích globálních i regionálních hrozeb by šlo o krok do nejistoty.
Největší výhodou členství v NATO je princip kolektivní obrany – tedy závazek, že útok na jednoho člena je považován za útok na všechny. Pro zemi velikosti Česka je tato záruka existenčně důležitá. Bez NATO by Česká republika stála v případě ozbrojeného konfliktu sama, a to bez automatické pomoci spojenců, jejich zpravodajských služeb, vojenských kapacit a logistiky.
Odchod z aliance by zároveň vyžadoval zásadní přestavbu a posílení ozbrojených sil. Dnes česká obrana spoléhá na interoperabilitu a sdílené systémy s aliančními partnery, od letectva přes kybernetickou obranu až po muniční zásoby. Vybudování plnohodnotné obranyschopnosti vlastními silami by znamenalo mnohonásobné zvýšení rozpočtu a řadu let nepřipravenosti. To vše ve chvíli, kdy nedaleká Ukrajina stále čelí ozbrojené ruské agresi.
Vystoupení z NATO, stejně jako z EU, by bylo vnímáno jako signál odvratu od Západu a demokratických hodnot, které aliance hájí. Česká republika by ztratila pozici spolehlivého partnera v očích klíčových zemí – nejen USA, ale i evropských spojenců. Důsledkem by mohlo být zhoršení bilaterálních vztahů, ztráta přístupu k některým formám spolupráce i nižší ochota partnerů poskytovat Česku důležité informace či podporu v krizích.
Vystoupení z NATO by nejen oslabilo obranyschopnost země, ale také otevřelo dveře pro geopolitický a ideologický vliv autoritářských mocností, především Ruska a Číny. Tyto státy dlouhodobě usilují o rozklad západní jednoty, oslabení mezinárodních institucí a prosazení alternativního modelu světového řádu – méně transparentního, méně demokratického a více založeného na silové logice.
Země, které se vyčleňují ze západních struktur, se stávají pro tyto mocnosti snazším cílem. Chybějící bezpečnostní garance i mezinárodní vazby vytvářejí prostor pro politické, ekonomické i informační ovlivňování. Rusko má dobře propracovaný systém hybridního působení, od dezinformačních kampaní po snahy o infiltrace do domácí politiky. Čína využívá ekonomický vliv, obchodní závislosti a technologickou expanzi k prosazování svých zájmů a oslabování demokratických principů v partnerských zemích.
Bez ukotvení v NATO by Česká republika ztratila nejen vojenskou ochranu, ale i štít vůči těmto tlakům. Zatímco dnes se může opírat o alianční zpravodajské struktury, kybernetickou spolupráci nebo politickou solidaritu, mimo NATO by musela čelit těmto hrozbám sama. To by vedlo k postupnému oslabování demokratických institucí, svobody médií i právního státu – tedy hodnot, na nichž současná Česká republika stojí.
Ztráta západního ukotvení by rovněž posílila síly uvnitř země, které prosazují autoritářské, nacionalistické nebo populistické agendy. Tím by se z odchodu z NATO stal nejen bezpečnostní problém, ale i vnitropolitický zlom s dlouhodobými důsledky pro směřování celé společnosti.
Papež Lev XIV. se zapsal do historie, když odevzdal korespondenční hlas v nadcházejících amerických kongresových volbách. Podle prohlášení Vatikánu tímto krokem vyjádřil své hluboké přesvědčení o právu a občanské povinnosti občanů aktivně se účastnit demokratických procesů, přičemž se jedná o vůbec prvního papeže v historii, který kdy volil v amerických volbách, a pravděpodobně i v jakýchkoliv moderních sekulárních demokratických volbách.
Palestinští občané Izraele dorazili v dosud nevídaném počtu k volebním urnám v řádných parlamentních volbách, čímž dosáhli téměř osmdesátiprocentní volební účasti a zajistili arabským stranám devatenáct křesel ve stodvacetičlenném parlamentu. Tento mimořádný nárůst zájmu o politické dění odráží hlubokou nespokojenost po čtyřech letech vlády dosavadního kabinetu.
Ruský prezident Vladimir Putin hostil v Moskvě třetí rusko-africký summit, na němž se snažil prezentovat Rusko jako spolehlivějšího partnera pro africký kontinent ve srovnání se Západem. Setkání se zúčastnily delegace ze 48 afrických zemí, přičemž 22 států vyslalo své hlavy států.
Kanadský premiér Mark Carney a americký prezident Donald Trump spolu o víkendu vedli telefonický rozhovor, jehož hlavním tématem byla vzájemná obchodní spolupráce a snaha o ukončení probíhající celní války. Podle vyjádření obou státníků se týmy obou zemí chystají v nejbližších týdnech intenzivně pracovat na dosažení a finalizaci nové bilaterální dohody.
Itálie vynakládá miliony eur z peněz daňových poplatníků na údržbu a zabezpečení luxusních jachet ruských oligarchů, které byly zabaveny v rámci mezinárodních sankcí po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Tyto plovoucí majetky zůstávají zablokované v italských přístavech, kde generují obrovské provozní náklady spojené s placením posádek, pojištění a technického provozu. Místní představitelé a starostové na tuto finanční zátěž opakovaně upozorňují a označují situaci za neudržitelnou.
Britský parlamentní výbor zveřejnil ostrou zprávu, podle níž současná vláda postrádá ucelenou strategii vůči Číně a politiku v této oblasti vytváří za pochodu. Zjištění výboru pro podnikání, inovace, vědu a obchod varují, že nedostatek jasného směřování ohrožuje britské podnikatelské prostředí a ponechává národní bezpečnost bez řádné ochrany. Dokument rovněž upozorňuje na riziko, že britsko-čínské vztahy nakonec diktují velmoci jako Washington nebo Peking.
Demokratická strana vstupuje do nadcházejících amerických doplňkových voleb s velkými nadějemi, které opírá o příznivé průzkumy veřejného mínění, nepopulárnost republikánského prezidenta a nespokojenost voličů s rostoucími životními náklady. Průzkumy naznačují, že demokraté by mohli získat většinu ve Sněmovně reprezentantů a bojují o vyrovnané pozice v klíčových senátních soubojích. Zvláště těsné výsledky se objevují v tradičně konzervativních státech, jako je Jižní Karolína, Texas či Kansas.
Zpráva podpořená Organizací spojených národů varuje, že zemské zaledněné oblasti čelí hrozbě trvalých a rozsáhlých škod v případě, že globální oteplení překročí hranici půldruhého stupně Celsia stanovenou v pařížské dohodě. Vědci podle The Guardian upozorňují, že i dočasné překročení tohoto limitu by mohlo způsobit nenapravitelné tání ledovců a polárních příkrovů. Podle odborníků je proto nezbytné globální teploty co nejrychleji vrátit na nižší hodnoty.
Demokratická kongresmanka Haley Stevens šokovala americkou politickou scénu, když v neděli 1. listopadu 2026 oznámila podporu republikánskému kandidátovi do Senátu Miku Rogersovi v klíčovém souboji v Michiganu. Její nečekaný krok, který učinila po boku Rogerse v detroitském kostele, přišel pouhé dny před volbami a okamžitě vyvolal hlubokou krizi v řadách Demokratické strany. Tento zvrat může zásadně ovlivnit nejen samotný senátní souboj, ale také to, která strana získá většinovou kontrolu nad Senátem v závěru mandátu prezidenta Donalda Trumpa.
Ruské úřady zadržely mladistvého ruského občana, který údajně plánoval teroristický útok na významné moskevské muzeum. K tomuto zásahu došlo poté, co ruská Federální bezpečnostní služba obdržela varovné informace od amerických bezpečnostních složek. Samotná FSB následně veřejně vyjádřila americké straně poděkování za poskytnuté zpravodajské poznatky.
Blízký východ se ocitá ve velkém napětí a v celém regionu rostou obavy, že by po nadcházejících amerických volbách v polovině mandátu mohla znovu vypuknout válka mezi Spojenými státy a Íránem. Nedostatek transparentnosti ze strany Washingtonu a ostrá rétorika z Teheránu zanechaly obyvatele v hluboké nejistotě a zmatku. Konflikt, který začal v únoru společnými útoky USA a Izraele na Írán, vstoupil do svého osmého měsíce a obě strany zůstávají v patové situaci bez zjevného diplomatického či vojenského posunu.
V Demokratické republice Kongo, která je epicentrem probíhající epidemie eboly v Africe, se již potvrdilo přes 10 tisíc případů onemocnění. Informovala o tom americká stanice NBC. Nákaza se nadále šíří nejrychleji v historii, přibývá také obětí.