Spojené státy americké zvažují historickou změnu, která by mohla zásadně otřást strukturou Severoatlantické aliance. Generál Christopher Cavoli má toto léto ukončit své působení ve funkci nejvyššího velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), kterou od roku 1951 výhradně zastávají američtí čtyřhvězdičkoví generálové či admirálové. Nově se ale uvažuje o tom, že by tuto klíčovou roli mohl poprvé po více než sedmdesáti letech převzít evropský důstojník.
Změnu zvažuje administrativa prezidenta Donalda Trumpa a podle webu The Conversation má jít o součást širší restrukturalizace amerického velení s cílem snížit náklady a zároveň se stáhnout z vedoucí role v evropské bezpečnostní architektuře.
Tento krok přichází v době, kdy Spojené státy již přenechaly předsednictví Ukrajinské obranné kontaktní skupiny ministrům obrany Velké Británie a Německa – dosud tuto pozici zastával americký ministr obrany.
Cavoli během slyšení v americkém Senátu vyjádřil obavy, že by ztráta amerického velení v NATO měla negativní dopad na důvěryhodnost celé aliance. A není sám. Mnozí jeho předchůdci na postu SACEUR sdílejí podobné stanovisko. Obměna v tomto postu není pouhou vnitřní záležitostí americké armády – má přímé a vážné důsledky pro obrannou strategii NATO.
Zásadní problém představuje vnímání síly a jednoty aliance ze strany potenciálních nepřátel. Pokud by vedení převzal evropský velitel, mohla by to Moskva a další soupeři vnímat jako oslabení amerického závazku vůči Evropě. V době zvýšeného napětí s Ruskem by to mohlo mít značný dopad na odstrašovací schopnost celé organizace.
Zatím není zcela jasné, jaký směr Trumpova administrativa ve vztahu k NATO zvolí. Navzdory veřejné rétorice podporující alianci, se objevily soukromé výroky z tzv. „Signal-gate“, které naznačují opačný přístup a skeptický postoj k evropským spojencům. Pokud by skutečně došlo k vyškrtnutí amerického velitele z čela NATO, potvrdilo by to obavy z ochabujícího zájmu Washingtonu o evropskou bezpečnost.
Není to poprvé, kdy americký prezident směřuje zahraniční politiku od Evropy jinam. Již Barack Obama v roce 2011 oznámil „pivot“ k Asii a důraz na konkurenci s Čínou. Trump tuto tendenci převzal v podobě požadavku na vyšší příspěvky evropských spojenců do obrany, aby Spojené státy mohly přesunout síly a pozornost na Tichomoří.
Myšlenku evropského SACEUR již dříve navrhl i Henry Kissinger v roce 1984, tehdy jako politický impuls pro evropské lídry, aby převzali větší odpovědnost za jadernou politiku NATO. Přesto zůstává praxe jasná: nejvyšší vojenské velení v NATO (COCOM) může v případě amerických sil vykonávat pouze americký důstojník – podle zákonů USA. Evropský velitel by tak nemohl efektivně řídit americké jednotky mimo krizové situace.
Navíc v oblasti jaderných zbraní je situace ještě složitější. Veškeré rozhodování o jejich nasazení zůstává v rukou amerického prezidenta, přičemž každá klíčová pozice v řetězci jaderných operací NATO je obsazena Američany. Pokud by SACEUR nebyl Američan, vyvolalo by to právní i operativní komplikace v případě potřeby koordinace jaderné odpovědi.
Důležitým faktorem je i schopnost řídit rozsáhlé vojenské operace. V krizové situaci by měl vrchní velitel NATO koordinovat nasazení 30 divizí, 30 perutí stíhacích letadel a 30 válečných lodí do 30 dnů. Tato role vyžaduje hluboké zkušenosti s velením obrovskému množství sil. V Evropě momentálně chybí důstojník, který by mohl Cavoliho bez problémů nahradit. Například žádný britský generál nevelel žádné nasazené divizi od invaze do Iráku v roce 2003.
Zpráva zároveň upozorňuje na nutnost vyřešit řadu právních a strategických otázek, než dojde k případné výměně velení. Pokud se tak nestane, mohla by aliance čelit nejistotě, zmatku a ztrátě důvěry v její obranné schopnosti – právě v době, kdy je jednotná a silná reakce na hrozby z východu zásadní.
Rozhodnutí, kdo povede NATO, nebude jen administrativním gestem. Půjde o signál, který bude bedlivě sledovat nejen Evropa, ale i její protivníci. A jakékoli oslabení tohoto signálu by mohlo mít pro bezpečnost kontinentu nedozírné následky.
Zpráva o příměří mezi Spojenými státy a Íránem přinesla světové ekonomice vlnu úlevy, ale podle ekonomických expertů budou jizvy po tomto konfliktu patrné ještě dlouho. Posledních šest týdnů sledoval svět největší dopravní zácpu v historii námořní dopravy v Hormuzském průlivu, kde uvízlo přibližně 800 lodí. Tento blokáda měla přímý dopad na peněženky lidí po celém světě – od dražšího benzinu a letenek až po rostoucí splátky hypoték.
Přetrvávající napětí na Blízkém východě by mohlo vážně destabilizovat vztahy mezi USA a Čínou a vyústit v otevřenou konfrontaci v Tchajwanském průlivu, varují experti. Právě proto se summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem stává naprostou nutností, ačkoliv byl kvůli chaosu v regionu již několikrát odložen a jeho termín se posunul z konce března na polovinu května.
Izraelská armáda dnes podnikla dosud nejrozsáhlejší koordinovaný útok na Libanon od začátku války, která vypukla 2. března. Vlna náletů zasáhla bez varování centrum Bejrútu i další části země, přičemž cílem se stalo více než 100 objektů. Izrael tvrdí, že zasáhl velitelská centra a vojenská stanoviště hnutí Hizballáh, která se podle něj nacházejí v samotném srdci civilní zástavby.
Podle informací německého hospodářského deníku Handelsblatt začíná Severoatlantická aliance (NATO) zvažovat spuštění námořní mise v Hormuzském průlivu. Tento krok je v Bruselu vnímán především jako snaha „uklidnit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v posledních dnech stupňuje svou kritiku vůči spojencům a otevřeně hrozí odchodem USA z Aliance.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že se podařilo ujednat příměří, v němž Írán souhlasil se zásadním ústupkem: úplným koncem obohacování uranu. Na své platformě Truth Social Trump uvedl, že Spojené státy pomohou z trosek zničených íránských základen vyzvednout a zneškodnit veškeré zásoby jaderného materiálu. Podle něj je celý tamní program pod přísným dohledem satelitů Vesmírných sil, které potvrzují, že s materiálem od náletů nikdo nemanipuloval.
Evropská komise se rozhodla oficiálně reagovat na kontroverzní výroky amerického viceprezidenta JD Vance, které pronesl během své návštěvy Maďarska jen několik dní před parlamentními volbami. Vance v Budapešti obvinil Evropskou unii z bezprecedentního zasahování do maďarského volebního procesu, což v Bruselu vyvolalo vlnu nevole. Mluvčí Komise, kteří zpočátku odmítali situaci komentovat, nakonec potvrdili, že k vyjádření obav využijí zavedené diplomatické kanály.
Evropští lídři s neskrývanou úlevou přivítali zprávu o uzavření čtrnáctidenního podmíněného příměří mezi Spojenými státy a Íránem. Tato dohoda, vyjednaná za pomoci pákistánské diplomacie v posledních hodinách před vypršením amerického ultimáta, odvrátila hrozbu totální války. Představitelé evropských států nyní shodně volají po tom, aby se tento křehký klid zbraní stal základem pro trvalý mír a definitivní ukončení nepřátelství v celém regionu.
Dosavadní snahy o dosažení komplexní dohody mezi Spojenými státy a Íránem narážejí na neúprosné a maximalistické požadavky obou stran. Diplomatická jednání mezi oběma stranami sice pokračují, v očekáváních se ale objevují propastné rozdíly.
Otevření nových ložisek ropy a plynu v Severním moři by mohlo vyslat „šokovou vlnu“ do celého světa a vážně ohrozit mezinárodní klimatické cíle. Přední odborníci a diplomaté varují, že takový krok by podkopal dosavadní vedoucí roli Británie v ochraně klimatu a motivoval by rozvojové země k masivnější těžbě vlastních fosilních paliv.
Po měsíci a půl trvajícím ozbrojeném konfliktu na Blízkém východě, který otřásl celým regionem i světovými trhy, se Spojené státy a Írán dohodly na dvoutýdenním příměří. K dohodě došlo v úterý, necelé dvě hodiny před vypršením ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten předtím pohrozil totální zkázou íránské civilizace, což mnozí kritici označili za potenciální válečný zločin.
Jen několik dní před klíčovými parlamentními volbami v Maďarsku vyplouvají na povrch nové skutečnosti o hloubce vztahů mezi vládou Viktora Orbána a Kremlem. Dokumenty, které získal server Politico, odhalují existenci dvanáctibodového plánu na výrazné posílení spolupráce mezi Budapeští a Moskvou. Tento ambiciózní program zahrnuje širokou škálu oblastí od energetiky a obchodu až po kulturu a vzdělávání.
Konec se zdá být v nedohlednu, ale pro tuto chvíli zvítězil diplomatický přístup. Spojené státy a Írán se v úterý večer dohodly na dvoutýdenním podmíněném příměří, jehož součástí je i dočasné znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. K tomuto zásadnímu zvratu došlo po diplomatické intervenci vedené Pákistánem, která v poslední chvíli odvrátila hrozbu masivního amerického útoku.