Zásadní změna v evropské bezpečnosti, o které se nemluví: USA chtějí stáhnout velitele armády v Evropě

Změnu zvažuje administrativa prezidenta Donalda Trumpa a podle webu The Conversation má jít o součást širší restrukturalizace amerického velení s cílem snížit náklady a zároveň se stáhnout z vedoucí role v evropské bezpečnostní architektuře.

Tento krok přichází v době, kdy Spojené státy již přenechaly předsednictví Ukrajinské obranné kontaktní skupiny ministrům obrany Velké Británie a Německa – dosud tuto pozici zastával americký ministr obrany.

Cavoli během slyšení v americkém Senátu vyjádřil obavy, že by ztráta amerického velení v NATO měla negativní dopad na důvěryhodnost celé aliance. A není sám. Mnozí jeho předchůdci na postu SACEUR sdílejí podobné stanovisko. Obměna v tomto postu není pouhou vnitřní záležitostí americké armády – má přímé a vážné důsledky pro obrannou strategii NATO.

Zásadní problém představuje vnímání síly a jednoty aliance ze strany potenciálních nepřátel. Pokud by vedení převzal evropský velitel, mohla by to Moskva a další soupeři vnímat jako oslabení amerického závazku vůči Evropě. V době zvýšeného napětí s Ruskem by to mohlo mít značný dopad na odstrašovací schopnost celé organizace.

Zatím není zcela jasné, jaký směr Trumpova administrativa ve vztahu k NATO zvolí. Navzdory veřejné rétorice podporující alianci, se objevily soukromé výroky z tzv. „Signal-gate“, které naznačují opačný přístup a skeptický postoj k evropským spojencům. Pokud by skutečně došlo k vyškrtnutí amerického velitele z čela NATO, potvrdilo by to obavy z ochabujícího zájmu Washingtonu o evropskou bezpečnost.

Není to poprvé, kdy americký prezident směřuje zahraniční politiku od Evropy jinam. Již Barack Obama v roce 2011 oznámil „pivot“ k Asii a důraz na konkurenci s Čínou. Trump tuto tendenci převzal v podobě požadavku na vyšší příspěvky evropských spojenců do obrany, aby Spojené státy mohly přesunout síly a pozornost na Tichomoří.

Myšlenku evropského SACEUR již dříve navrhl i Henry Kissinger v roce 1984, tehdy jako politický impuls pro evropské lídry, aby převzali větší odpovědnost za jadernou politiku NATO. Přesto zůstává praxe jasná: nejvyšší vojenské velení v NATO (COCOM) může v případě amerických sil vykonávat pouze americký důstojník – podle zákonů USA. Evropský velitel by tak nemohl efektivně řídit americké jednotky mimo krizové situace.

Navíc v oblasti jaderných zbraní je situace ještě složitější. Veškeré rozhodování o jejich nasazení zůstává v rukou amerického prezidenta, přičemž každá klíčová pozice v řetězci jaderných operací NATO je obsazena Američany. Pokud by SACEUR nebyl Američan, vyvolalo by to právní i operativní komplikace v případě potřeby koordinace jaderné odpovědi.

Důležitým faktorem je i schopnost řídit rozsáhlé vojenské operace. V krizové situaci by měl vrchní velitel NATO koordinovat nasazení 30 divizí, 30 perutí stíhacích letadel a 30 válečných lodí do 30 dnů. Tato role vyžaduje hluboké zkušenosti s velením obrovskému množství sil. V Evropě momentálně chybí důstojník, který by mohl Cavoliho bez problémů nahradit. Například žádný britský generál nevelel žádné nasazené divizi od invaze do Iráku v roce 2003.

Zpráva zároveň upozorňuje na nutnost vyřešit řadu právních a strategických otázek, než dojde k případné výměně velení. Pokud se tak nestane, mohla by aliance čelit nejistotě, zmatku a ztrátě důvěry v její obranné schopnosti – právě v době, kdy je jednotná a silná reakce na hrozby z východu zásadní.

Rozhodnutí, kdo povede NATO, nebude jen administrativním gestem. Půjde o signál, který bude bedlivě sledovat nejen Evropa, ale i její protivníci. A jakékoli oslabení tohoto signálu by mohlo mít pro bezpečnost kontinentu nedozírné následky.