Záhada, která vědcům nedá 50 let spát: Merkur by neměl existovat

Vědci si nad původem Merkuru lámou hlavu už od 70. let, kdy kolem něj prolétla sonda Mariner 10. Existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit, jak k takovému nepoměru mezi obřím jádrem a tenkou kamennou kůrou přišel. Nejoblíbenější hypotéza předpokládá, že Merkur byl původně mnohem větší, možná až velikosti Marsu. V raných dobách sluneční soustavy jej však mohl zasáhnout jiný obří objekt, který z něj doslova „oloupal“ vnější vrstvy a zanechal jen husté jádro.

Tato teorie má však trhliny. Sonda Messenger totiž na povrchu Merkuru objevila těkavé prvky, jako je draslík, které by se při takto ničivé srážce měly vypařit. Další scénář proto naznačuje, že Merkur se mohl zformovat mnohem dále od Slunce a ke své hvězdě doputoval až později. Objevují se i exotičtější myšlenky – například že Merkur není skalnatou planetou v pravém slova smyslu, ale obnaženým jádrem bývalého plynného obra, který přišel o svou atmosféru.

Odpovědi by mohla přinést společná evropsko-japonská mise BepiColombo. Tato sonda, která k Merkuru odstartovala v roce 2018, se po sérii průletů a technických odkladů usadí na oběžné dráze v listopadu 2026. Je vybavena špičkovými přístroji, které budou mapovat složení povrchu a měřit gravitační pole planety s dosud nevídanou přesností. Pokud Merkur skutečně kdysi přišel o svůj plášť, BepiColombo by mohla najít stopy po dávném magmatickém oceánu, který by tuto katastrofu potvrdil.

Merkur není zajímavý jen sám o sobě. Astronomové v posledních letech objevují u jiných hvězd takzvané „super-Merkury“ – husté planety s obřími jádry, které jsou mnohem častější, než se předpokládalo. Pochopení našeho vlastního „podivína“ u Slunce je tedy klíčem k pochopení miliard dalších světů v naší galaxii. Merkur nám tak připomíná, že vesmír se neřídí vždy našimi jednoduchými pravidly pro tvorbu planet.

Zatímco čekáme na data z oběžné dráhy, někteří geologové pátrají po kouscích Merkuru přímo na Zemi. Existuje teorie, že vzácné meteority zvané aubrity by mohly být úlomky z onoho dávného „proto-Merkuru“. Pokud se v laboratořích potvrdí jejich shoda s chemickým složením planety, budeme mít v rukou první přímý důkaz o jejím dramatickém zrození.

Merkur možná na první pohled vypadá jako pustý, šedý svět plný kráterů, podobný našemu Měsíci. Pod jeho povrchem se však skrývá příběh o vesmírných kolizích, migraci planet a fyzice, která nás stále dokáže překvapit. Je to planeta, která by tu neměla být, a přesto je jedním z nejzajímavějších míst, která můžeme zkoumat.