WHO: Kvůli extrémnímu počasí zemřelo za čtyři roky v Evropě 200 000 lidí

Z jednotlivých evropských zemí začínají přicházet zprávy o konkrétních tragických případech spojených s přehřátím organismu. Ve Francii v důsledku extrémních podmínek zemřel starší muž, který pracoval venku, a v přehřátých automobilech byla nalezena těla tří dětí, u nichž došlo k zástavě srdce. Tyto události ukazují, že i přes existenci krizových akčních plánů, které státy zavedly po roce 2003, kdy horka usmrtila přibližně 70 000 lidí, se nedaří zranitelné obyvatelstvo efektivně chránit.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) ztratila Evropa za poslední čtyři roky kvůli vysokým teplotám přes 200 000 obyvatel. Evropský kontinent sice tvoří méně než 10 % světové populace, vykazuje však více než třetinu všech globálních úmrtí spojených s horkem. Regionální ředitel WHO pro Evropu Hans Kluge v této souvislosti upozornil, že většina evropských států stále není na tuto opakující se krizi systematicky připravena a k vlnám veder přistupuje spíše jako k jednorázové meteorologické události než jako k chronické hrozbě pro veřejné zdraví.

Jedním z hlavních faktorů, které zapříčiňují vysokou úmrtnost v Evropě, je stárnoucí demografická struktura obyvatelstva. Starší lidé, zejména ti s chronickými zdravotními potížemi, mají sníženou schopnost termoregulace, což při déletrvajících vlnách veder extrémně zatěžuje srdce a další orgány. Odborníci z Evropské agentury pro životní prostředí uvádějí, že kombinace bezprecedentních klimatických změn a demografického stárnutí vytváří v Evropě pro lidské zdraví kritické podmínky, se kterými se úřady dosud v takové míře nesetkaly.

Kromě samotného věku populace hraje zásadní roli také stav evropského bytového fondu, který byl historicky projektován tak, aby udržoval teplo během chladných zim, nikoliv aby čelil letním extrémům. Britský výbor pro klimatické změny například varoval, že do roku 2050 by mohlo dojít k závažnému přehřívání až u 92 % stávajících domů. Podobné problémy hlásí i Paříž, kde tradiční zinkové střechy mění podkrovní byty v nesnesitelné výhně, což obyvatele bez možnosti účinného chlazení vystavuje přímému ohrožení života.

Instalace klimatizačních jednotek sice v Evropě postupně roste, avšak stále zůstává spíše výjimkou. Zatímco ve Spojených státech disponuje klimatizací přibližně 90 % domácností, v Evropě je to pouhá jedna pětina. Podle humanitárních organizací přitom přístup k aktivnímu chlazení představuje v moderních klimatických podmínkách klíčový prvek pro záchranu životů, a to nejen v rezidenčních objektech, ale také v průmyslových závodech, školách či nemocnicích, které odpovídající infrastrukturou často nedisponují.

Absence chlazení na pracovištích vedla od roku 2000 k nárůstu smrtelných úrazů z horka v Evropské unii o 42 %, což přimělo Evropskou konfederaci odborových svazů k požadavku na legislativní zastropování maximální pracovní teploty. Současná vlna veder navíc způsobila uzavření tisíců škol kvůli přehřátým třídám a ochromila železniční dopravu v Belgii, kde musely být staženy z provozu vlaky bez funkční klimatizace. Debata o nutnosti zavedení klimatizací se tak stává tématem i pro evropské ekologické lídry, kteří dříve patřili k jejím kritikům.

Ačkoliv většina evropských zemí zavedla barevné výstražné systémy a některé metropole investují do ochlazování veřejných prostranství, tato opatření jsou podle expertů velmi roztříštěná a nekoncepční. Rychlost klimatických změn totiž výrazně překonává tempo, jakým se evropská města dokážou adaptovat. Situaci navíc umocňuje fakt, že Evropa se otepluje rychleji než jakýkoliv jiný kontinent na světě, což vyžaduje zásadní a rychlou revizi stavebních předpisů a územních plánů.

Aktuální vědecké výzkumy ukazují, že klimatické změny způsobené lidskou činností zvýšily pravděpodobnost výskytu současných denních teplotních extrémů desetinásobně a samotné teploty jsou o 2 stupně Celsia vyšší, než tomu bylo během dosud nejtragičtější vlny veder v roce 2003. Podle představitelů WHO tehdejší katastrofa sice nastartovala vlnu vládních opatření, ta však byla dimenzována na tehdejší klima. Současná hrozba svými parametry již tehdejší plány zcela přerostla.

Odborníci se shodují, že pro snížení počtu obětí je nezbytné, aby evropské státy přešly od nouzových krizových zásahů k dlouhodobému plánování a masivnímu financování adaptací. To zahrnuje nejen stavební úpravy stávajících budov a rozšiřování městské zeleně, ale také zřizování komunitních chladicích center či posílení sociálních služeb, které by systematicky monitorovaly osamoceně žijící seniory. Extrémní horka se totiž stávají trvalým rysem evropského léta, nikoliv pouze občasným výkyvem počasí.