Evropské země na východním okraji NATO čelí novému a znepokojivému trendu – plánování zdravotní péče ve válečných podmínkách už není jen hypotetickým scénářem. Od zásobování traumatologickými sadami určenými pro hromadné oběti, přes výzbroj záchranářů těžkou balistickou ochranou až po přesuny operačních sálů do podzemí – přípravy na možný konflikt nabývají konkrétních podob. Válka už není vzdálenou hrozbou, ale realitou, na kterou se musí země připravit.
Příběh Martyny Veroniky Noreikaitė, paramedičky z Litvy, vystihuje atmosféru, která v regionu panuje. Její první zkušenost s masovým zraněním nastala během vojenských cvičení „Železný vlk“ v městě Jonava, kde simulace výbuchu v místní škole vnesla chaos, paniku a nejistotu do každodenní rutiny zdravotníků. „Když vidíte paniku a slyšíte křik, nevíte, co dělat. Zapomenete všechno, co jste se naučili,“ popisuje.
Situace není ojedinělá. Po ruské invazi na Ukrajinu se země na východní hranici NATO začaly důsledně připravovat na možnost ozbrojeného střetu. Všechna odvětví, od armády přes policii, hasiče až po nemocnice a zdravotníky, se zapojují do cvičení, která testují jejich schopnosti zvládat krizové situace. „Není otázka jestli, ale kdy k útoku dojde,“ varuje Ragnar Vaiknemets z Estonské zdravotní správy.
Východoevropské země, které ještě nedávno byly pod sovětskou nadvládou, si uvědomují, jak rychle může válka dorazit. „Máme špatné sousedy – Rusko a Bělorusko,“ říká litevský náměstek ministra zdravotnictví Daniel Naumovas. Klíčový strategický průchod zvaný Suvalkský průlom, spojující NATO s Pobaltím, je podle něj zranitelný a v ohrožení.
Válečný konflikt na Ukrajině ukázal, že zdravotnická zařízení a civilní infrastruktura nejsou ušetřeny ruských útoků. Nemocnice blízko hranic EU, jako je například Vilnius University Hospital Santaros Clinics, proto budují podzemní zázemí, krizové sklady, heliporty a systémy, které umožní provoz i při výpadku elektřiny a vody.
V Estonsku kromě těžkých vest pro záchranáře připravují i satelitní telefony pro případ kolapsu běžných komunikačních sítí a plánují vytvoření nezávislé internetové sítě. Do systému zdravotní péče jsou instalovány generátory, aby nemocnice byly soběstačné i při výpadku elektrické energie, což je zkušenost načerpaná přímo z ukrajinského bojiště.
Mnohé nemocnice jsou stále postaveny podle sovětského modelu – velké, komplexní budovy, snadno zranitelné. Proto zdravotnická zařízení hledají způsoby, jak rychle přeměnit sklepy na operační sály, protože práce v horních patrech by znamenala velké riziko. Také se pořizují mobilní zdravotnické jednotky pro rychlé nasazení v krizových situacích.
Kapacita intenzivní péče je v Evropě běžně na úrovni 11,5 lůžek na 100 000 obyvatel, ale válečné potřeby mohou vyžadovat i trojnásobek této kapacity. Udržet vysoký provoz operačních sálů po dlouhé týdny by představovalo obrovskou výzvu, navíc se očekávají kritické nedostatky zásob krve a kyslíku.
I ty nejlépe připravené nemocnice potřebují zásoby léků, materiálu a vybavení. Pobaltí proto intenzivně hromadí zásoby traumatologických sad, ortopedických pomůcek a dalších nezbytností, aby mohly fungovat, než se dostanou dodávky od spojenců. NATO hraje klíčovou roli v zabezpečení dodávek.
Po zkušenostech s pandemií covidu-19 mají některé země povinnost udržovat minimálně tři měsíce zásoby léků, což pomáhá i nyní. Nicméně malé země čelí riziku, že jejich zásoby budou rychle vyčerpány nebo zasaženy přímo konfliktem. Proto musí EU koordinovat, jak a kde budou tyto zdroje distribuovány, protože jednotný evropský přístup je nezbytný.
Základním problémem je však nejen vybavení, ale i personál. Zdravotníci jsou často už dnes přepracovaní a poddimenzovaní. V Pobaltí je na jednoho obyvatele přibližně polovina zdravotníků oproti Německu. Navíc část zdravotnických pracovníků by v případě války mohla odejít – průzkumy ukazují, že zhruba čtvrtina zdravotníků by mohla během konfliktu opustit své místo, zatímco méně než 40 % by zůstalo.
„Není jisté, kdo zůstane a kdo uteče,“ říká Vaiknemets. Ujistit personál a jejich rodiny o bezpečnosti je klíčové, protože lidé jsou lidské bytosti, pro které je rodina na prvním místě. Někteří lékaři, například v Lotyšsku, otevřeně hovoří o obavách z nuceného odloučení od dětí a složité situace, kterou by museli čelit.
Některé nemocnice již vyžadují, aby personál podepsal závazek k práci v případě válečného stavu. Školení a vojenské cvičení jsou novou realitou pro zdravotnické profesionály, kteří musí být připraveni zvládnout nejen běžnou péči, ale také zranění, která se v míru téměř nevyskytují – střelné rány, amputace, popáleniny či poranění hlavy a páteře.
Konflikt by nepoznamenal jen přímé bojiště. Díky dalekonosným raketám a dronům mohou být zasaženy nemocnice a civilní infrastruktury stovky kilometrů od fronty. Proto musí být připraveny i země vzdálenější od fronty, které by mohly přijímat pacienty a uprchlíky.
Evropská solidarita bude v tomto ohledu tvrdě zkoušena. V případě zániku státu, jako by to mohlo být v případě přímého napadení Pobaltí, musí EU převzít zodpovědnost za obyvatelstvo. Podpora, financování a koordinace péče o civilní i vojenské oběti, stejně jako uprchlíky, bude zásadní.
Nikdo neví, kdy – nebo zda vůbec – válka dorazí, ale státy na východní hranici NATO jednají podle hesla: připravit se na nejhorší, doufat v nejlepší. Jak říká Ragnar Vaiknemets: „Krizová situace nikdy neohlásí svůj příchod.“
Neutralita už dnes není zárukou bezpečí, spíše iluzí, která neodpovídá realitě současných hrozeb. Zatímco některé státy jako Finsko a Švédsko ji opustily a staly se aktivními členy Severoatlantické aliance, jiné, například Rakousko nebo Švýcarsko, dál lavírují. Ve světě hybridních válek a autoritářské expanze je ale neutralita čím dál častěji slabinou, nikoli výhodou.
Severoatlantická aliance urychleně připravuje dodávku protiletadlových systémů Patriot na Ukrajinu. Tuto skutečnost potvrdil nový vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), generál Alexus Grynkewich. Zároveň zdůraznil, že Rusko zůstane trvalou hrozbou pro bezpečnost kontinentu, a to i v případě, že by válka na Ukrajině skončila mírovou dohodou.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že se „pravděpodobně nebude“ ucházet o třetí funkční období, ačkoliv by prý rád kandidoval, protože má „nejlepší čísla v průzkumech, jaká kdy měl“.
Toshiyuki Mimaki přežil atomové bombardování Hirošimy, a přestože je mu 83 let, jeho paměť mu stále slouží. Vzhledem k současné situaci ve světě však říká, že lidstvo čelí nejnebezpečnější éře od druhé světové války. Mimaki se celý život zasazuje o jaderné odzbrojení a je spolupředsedou organizace Nihon Hidankyo, která sdružuje lidi, kteří přežili útoky na Hirošimu a Nagasaki. V roce 2024 za svou činnost obdržela Nobelovu cenu míru.
V Moskvě se koná schůzka mezi americkým vyslancem Stevem Witkoffem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Witkoff přijel do Ruska krátce před vypršením termínu, který Putinovi stanovil prezident Trump.
Eiffelova věž, původně navržená jako 300metrová, překonává svou plánovanou výšku pokaždé, když se oteplí. Důvodem je jev nazývaný teplotní roztažnost, který ovlivňuje veškeré materiály. Teplotní roztažnost znamená, že se látky při vyšší teplotě rozpínají a naopak při ochlazení smršťují.
Plná okupace Pásma Gazy, jak ji avizoval premiér Benjamin Netanjahu, by znamenala zásadní zlom pro Izrael i celý region. Vojenská kontrola nad územím s více než dvěma miliony Palestinců by proměnila demografickou rovnováhu, zpochybnila samotnou definici Izraele jako židovského a demokratického státu a vystavila zemi obvinění z apartheidu. Bez jasné vize, co přijde po Hamásu, hrozí, že okupace Gazy přinese jen další chaos, odpor a humanitární katastrofu.
Podle analýzy BBC se počet útoků ruských dronů a raket na Ukrajinu více než zdvojnásobil od ledna, kdy se prezident Donald Trump opět ujal prezidentské funkce. K nárůstu útoků docházelo už koncem roku 2024, ještě za vlády Joea Bidena, ale po Trumpově nástupu do úřadu se jejich intenzita výrazně zvýšila a dosáhla rekordních hodnot. Trump přitom během své kampaně tvrdil, že válku ukončí do jediného dne, a Rusko podle něj zahájilo invazi kvůli tomu, že USA nevedl prezident, kterého by si Kreml vážil.
Speciální zmocněnec prezidenta USA Donalda Trumpa Steve Witkoff přistál v Moskvě. Podle médií byl přijat Kirillem Dmitrijevem, ředitelem ruského státního investičního fondu a Putinovým zvláštním zástupcem pro ekonomickou spolupráci s cizími státy.
Tento týden přichází americký prezident Donald Trump s novým ultimátem v rámci své strategie přinutit Rusko k míru v Ukrajině: Chce zavést nové tarifní sankce proti zemím, které stále nakupují ruskou ropu. Podle vysoce postaveného amerického úředníka by Trumpův zvláštní zástupce Steve Witkoff měl ve středu odcestovat do Ruska před tím, než nová pravidla vejdou v platnost.
Vysoký představitel OSN varoval před "katastrofálními důsledky", pokud Izrael rozšíří své vojenské operace v Gaze, poté co se objevily zprávy, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu plánuje kompletní znovuobsazení Pásma Gazy. Miroslav Jenča, asistent generálního tajemníka OSN, uvedl, že tento krok by byl "hluboce znepokojující" a mohl by ohrozit životy více Palestinců i izraelských rukojmí, které drží Hamás.
Válka v Gaze vypadá beznadějně a bez možnosti rychlého vyřešení. Brett McGurk, bývalý americký diplomat a analytik CNN, který měl klíčovou roli při vyjednávání dvou příměří v minulosti, tvrdí, že současná situace vyžaduje okamžité a rozhodné kroky k ukončení konfliktu. Podle něj je nezbytné nejenom přivést rukojmí domů, ale i umožnit humanitární pomoc, která musí neprodleně do Gazy dorazit, a zároveň se soustředit na dlouhodobou obnovu regionu bez vlivu Hamásu. McGurk navrhuje několik kroků, které by mohly pomoci tuto katastrofální situaci řešit.
