Venezuelské námořnictvo je primárně určeno pro pobřežní obranu a operace proti pašerákům, nicméně jakýkoli plnohodnotný boj proti námořnictvu USA by prohrálo během několika minut. Vzhledem k tomu, že se americké válečné lodě shromažďují v Karibiku, jsou možnosti venezuelské armády, včetně poměrně malého námořnictva, pod drobnohledem.
Bolivarské námořnictvo Venezuely je podle odborníků skromné ve srovnání s americkým, středně velké na regionální poměry a zaměřené téměř výhradně na pobřežní obranu a operace proti pašování. Není uzpůsobeno pro globální operace na volném moři ani pro otevřenou válku proti hlavní světové mocnosti.
Flotila dlouhodobě trpí nedostatečným financováním, problémy s údržbou, sankcemi a zastaralými plavidly. Přestože má venezuelské námořnictvo mnoho nedostatků, je klíčovou součástí pro zachování režimu v zemi.
Stav venezuelského námořnictva je žalostný a jeho inventář je poměrně skromný. Jeho chloubou, navzdory vážnému zhoršení stavu, je fregata třídy Lupo. Tato plavidla byla pořízena z Itálie v 80. letech, avšak předpokládá se, že v provozu zůstává pouze jedna venezuelská fregata. S výtlakem 2 500 tun je vyzbrojena protilodními střelami Otomat, 127-mm děly, torpédy a systémem ASW.
Venezuela také často využívá svých osm oceánských hlídkových plavidel (POVs) tříd Gavilan a Guaicamacuto. Byla postavena ve Španělsku a dodána v 10. letech 21. století. Tato plavidla se používají k hlídkování ve výlučné ekonomické zóně, boji proti pašování a k zadržování nelegálního rybolovu.
Údajně jsou stále v provozu i dvě ponorky třídy Sabalo německé výroby, které byly získány v polovině 70. let 20. století. Jedno z těchto plavidel je prý již léta nefunkční, což vyvolává otázky ohledně operační připravenosti. I tak má platforma omezené protiponorkové schopnosti kvůli zanedbané údržbě.
Venezuela také provozuje asi tucet výsadkových lodí (LST), které slouží především pro logistiku a přesun námořní pěchoty ve výsostných vodách. Malé čluny jsou využívány pro hlídkování v pobřežních oblastech, operace proti drogám a zabezpečení ropné infrastruktury. Tyto malé čluny jsou klíčové pro každodenní prosazování práva.
A konečně, venezuelské námořnictvo má i omezený počet letuschopných protiponorkových vrtulníků, jako je například AB-212. Tyto vrtulníky nabízejí jen velmi málo, možná jen lehkou pátrací a záchrannou práci a některé užitkové úkoly.
K čemu je venezuelské námořnictvo dobré? Venezuela využívá svůj námořní inventář pro různé regionální účely. Primárním posláním je vymáhání územních nároků, monitorování nelegálního rybolovu a zadržování nelegálních pašeráků.
Námořnictvo je samozřejmě využíváno také k ochraně režimu, zejména k zabezpečení přístavů používaných pro export ropy. Ty jsou prvořadé pro ekonomické přežití režimu.
Námořnictvo může také podporovat vnitřní bezpečnost zadržováním nezákonné námořní dopravy. Námořnictvo není schopné operovat na volném moři a bez smysluplné expediční kapacity je striktně omezeno na regionální postoj.
Strategicky je venezuelské námořnictvo obranné, postrádá raketové systémy, senzory nebo lodě potřebné pro trvalý námořní boj nebo pro projekci síly za bezprostřední pobřeží. Závislost na stárnoucích platformách, ponorkách a fregatách starých desítky let, signalizuje vážný problém s připraveností.
Sankce, které blokují přístup k západním náhradním dílům, tento problém pouze prohlubují. Domácí loděnice mají navíc omezenou schopnost udržovat komplexní bojeschopné vybavení.
Námořnictvo je dále ze své podstaty umístěno do obranného postavení kvůli akutní zranitelnosti venezuelských ropných plošin a tankerů na moři. Ty jsou ekonomickou záchrannou tepnou země a námořnictvo proto prioritně klade důraz na jejich ochranu.
Vzhledem k tomu, že se USA hromadí v blízkosti, mnozí se ptají, jak by se venezuelské námořnictvo mohlo postavit americkému námořnictvu. Krátká odpověď zní: Nijak.
Námořnictvo USA je globální velmoc schopná operací na volném moři, zatímco venezuelské je pobřežní obránce. Jakákoli konfrontace mezi oběma by byla drtivě jednostranná. USA mají převahu v každé smysluplné kategorii a dominovaly by v jakékoli formě konfliktu.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor.
Válka dronů dorazila už i na území Spojených států a nedávné události na základně Barksdale v Louisianě odhalily kritické trhliny v národní obraně. Zatímco pozornost světa se upírá k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě, nad strategicky významnou základnou se mezi 9. a 15. březnem opakovaně pohybovaly roje neidentifikovaných bezpilotních letounů. Armáda ani ministerstvo vnitra přitom nedokázaly na tyto narušitele nijak efektivně reagovat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v pondělí oznámil, že hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem o aktuálním vývoji konfliktu s Íránem. Podle Netanjahua vidí šéf Bílého domu reálnou příležitost k uzavření dohody, která by mohla ukončit válečný stav. Trump se domnívá, že je možné využít rozsáhlých vojenských úspěchů, kterých dosáhly izraelské obranné síly (IDF) i americká armáda, k prosazení strategických cílů u jednacího stolu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy vedou intenzivní rozhovory s „vysoce postavenou osobou“ v rámci íránského režimu. Cílem těchto vyjednávání je ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Trump zdůraznil, že obě strany mají velký zájem na dosažení dohody a že diskuse již pokročily k několika zásadním bodům shody.
Země v roce 2025 dosáhla rekordních úrovní zachyceného tepla a OSN v pondělí varovala, že následky tohoto oteplování budou přetrvávat po tisíce let. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své výroční zprávě potvrdila, že všech jedenáct nejteplejších let v historii měření nastalo v období mezi roky 2015 a 2025. Loňský rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let s průměrnou teplotou o 1,43 stupně Celsia vyšší, než byl průměr v letech 1850 až 1900.
Marine Le Penová, lídryně francouzské krajní pravice, otevřeně podpořila maďarského premiéra Viktora Orbána v jeho rozhodnutí zablokovat unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Během své návštěvy Budapešti, kde se v pondělí účastnila setkání vlasteneckých a pravicových lídrů, označila tento krok za „dobré rozhodnutí“. Podle ní by Francie neměla čekat na ostatní země, aby začaly jednat rozumně a chránit vlastní zájmy.
Izraelský protiraketový systém Železná kopule (Iron Dome) a jeho další vyspělé vrstvy čelí nové, mimořádně nebezpečné výzvě. Írán začal masivně využívat balistické rakety s kazetovou municí, které dokážou obcházet dosud neprostupnou obranu. Tato taktika, využívající pokročilé střely typu Chorramšahr, vystavuje izraelská města útokům desítek malých náloží, které se rozptýlí v ovzduší a promění noc v déšť zářících smrtících bodů.
Válka v Íránu, která naplno vypukla na konci února, se ukázala být nečekaným strategickým dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco americké a izraelské síly systematicky likvidují íránské námořnictvo, letectvo a kapacity obranného průmyslu, Kreml těží z globálního chaosu, který tato kampaň vyvolala. Pro Rusko, jehož ekonomika i diplomacie jsou pod tlakem kvůli invazi na Ukrajinu, představuje tento konflikt vítané rozptýlení pozornosti světa.
Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Prezident USA Donald Trump nečekaně pozastavil plány na bombardování íránských elektráren a energetických uzlů. Útoky, které měly začít po vypršení původního ultimáta, odložil o pět dní s vysvětlením, že probíhající diplomatické rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem jsou překvapivě slibné. Na své sociální síti Truth Social tyto schůzky označil za velmi produktivní a naznačil, že by mohly vést k úplnému ukončení válečného stavu na Blízkém východě.
Svět s napětím sleduje hodiny, které odtikávají poslední čas z ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal Íránu jasný termín: buď bezpodmínečně otevře Hormuzský průliv, nebo bude čelit totálnímu zničení své energetické sítě. Lhůta vyprší v pondělí 23. března ve 23:44 GMT (v úterý v 0:44 našeho času), což v Teheránu odpovídá brzkým ranním hodinám následujícího dne.
Teherán přitvrzuje svou rétoriku a varuje, že jakýkoli útok na jeho pobřeží nebo ostrovy povede k úplnému zablokování Perského zálivu. Íránská rada obrany prostřednictvím agentury Fars oznámila, že je připravena zaminovat všechny přístupové cesty a komunikační linie v oblasti. Podle prohlášení by k tomu byly využity různé typy námořních min, včetně těch plovoucích, které lze vypouštět přímo z pobřeží.