Týden od amerického příměří s Íránem: Kdo z něj zatím profituje nejvíc?

Pro obě strany jsou totiž náklady na případný návrat do války neúnosné, zejména před blížícími se kongresovými volbami. Trump dal jasně najevo, že nechce platit ekonomickou cenu za další konflikt, a Írán nemá důvod příměří porušovat, neboť okamžitě získává finanční výhody, aniž by musel ustoupit ze svých klíčových vyjednávacích pozic. Celá dohoda však podle analytiků nepředstavuje trvalý mír, ale spíše typický Trumpův nástroj, jak získat čas a odložit složitá politická rozhodnutí na později.

Nejhmatatelnějším přínosem pro Spojené státy je postupné znovuotevření Hormuzského průlivu, kde lodní doprava v posledních dnech výrazně zesílila a podle dat společnosti Kpler dosáhla v posledních dnech více než dvojnásobku předchozích čísel, byť stále nedosahuje předválečných hodnot. Průliv nicméně zůstává plně otevřen jen částečně, jelikož Írán stále vyžaduje povolení pro plavbu v severním koridoru a rozmístěné miny omezují provoz na jediný pruh u ománského pobřeží.

Přetrvávající napětí navíc potvrdil incident, při němž byla nákladní loď v průlivu zasažena íránským dronem, což narušilo evakuaci tisíců námořníků uvízlých v Perském zálivu. Obnovení provozu je přesto klíčovým krokem k normalizaci globálního trhu s ropou, neboť uzavření průlivu způsobilo historický ropný šok, který podle JPMorgan stál svět rekordních 1,6 miliardy barelů dodávek ropy. To vedlo k prudkému růstu cen a nedostatku zásob, což ohrožovalo americkou ekonomiku katastrofou, kterou sám Trump přirovnal k situaci za Velké hospodářské krize. Současná dohoda o bezplatném tranzitu však platí pouze na 60 dní od podpisu, po jejichž uplynutí může Írán začít vybírat poplatky ve výši jednoho až dvou dolarů za barel, což by mu zajistilo miliony dolarů denně.

Hlavním ústupkem ze strany USA je povolení Íránu opět legálně prodávat ropu komukoli na světě, poté co ministerstvo financí USA dočasně zrušilo sankce. Kritici se obávají, že Írán tyto příjmy okamžitě využije k obnově své armády, doplnění raketových programů a oživení svých zástupných skupin v regionu, jako jsou Hizballáh nebo Hútíové. Podle námořních analytiků z TankerTrackers začal Írán vyvážet ropu ihned po ukončení americké námořní blokády, přičemž většina dodávek prozatím směřuje do Číny. Odborníci z konzultační firmy Rystad odhadují, že Írán může brzy vyvážet zhruba dva miliony barelů ropy denně, což je o třetinu více než před válkou, a díky legálnímu statusu prodejů již nemusí poskytovat výrazné slevy.

Další finanční pobídky zahrnují íránský požadavek na přístup k více než 100 miliardám dolarů ze svých zmrazených aktiv v zahraničních bankách, ačkoli američtí představitelé tvrdí, že k uvolnění prostředků nedojde, dokud Teherán nesplní své závazky. Memorandum sice uvádí, že zmrazené finance budou plně zpřístupněny íránské centrální bance, ale neobsahuje konkrétní časový harmonogram. Text dohody rovněž počítá s možným vznikem soukromého investičního fondu ve výši 300 miliard dolarů na obnovu íránské ekonomiky, Trump však vyjádřil skepsi ohledně brzkého zájmu zahraničních investorů. Trvalé zrušení sankcí navíc bude pro mezinárodní finanční instituce rizikové, dokud americké ministerstvo financí nevydá specifické licence, a zůstává nejasné, zda má Trump pravomoc zrušit veškeré sankce jednostranně bez schválení skeptického Kongresu.

Velkým budoucím sporem mohou být mezinárodní inspekce íránských jaderných zařízení, které Trump označil za trvalé a viceprezident JD Vance je prohlásil za zásadní milník, avšak íránská strana se k ničemu takovému prozatím prokazatelně nezavázala. Mluvčí íránské diplomacie Esmaíl Baqáí naznačil, že Teherán pouze uznává své dřívější závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které pozastavil po loňském americkém bombardování svých jaderných center. Mezinárodní agentura pro atomovou energii sice trvá na tom, že memorandum jí dává klíčovou roli, Írán však oponuje, že jakékoli inspekce mohou začít až po uzavření finální dohody. Podle analytiků hrozí opakování scénáře z minulosti, kdy spory o mandát, složení a přístup inspekčních týmů do nedeklarovaných vojenských objektů paralyzovaly diplomatická jednání po celá léta.

Největším rizikem pro stabilitu dohody zůstává situace v Libanonu, kde memorandum sice nařizuje okamžité zastavení vojenských operací na všech frontách, avšak Izrael se touto dohodou necítí být vázán. Izraelští kritici vyčítají Trumpovi, že příměří v Libanonu umožní Íránem podporovanému Hizballáhu zregenerovat své síly po měsících tvrdých izraelských úderů. Zapojením Libanonu do memoranda se Írán pokouší vyvinout tlak na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby omezil vojenské akce, pod hrozbou, že jinak způsobí kolaps celé dohody, která je pro Trumpa politicky i ekonomicky klíčová. Napětí mezi Trumpovou administrativou a Netanjahuovým týmem ohledně ukončení války neskrývají ani obě strany, přičemž izraelské trvání na svobodě jednat k zajištění vlastní bezpečnosti kdekoli na Blízkém východě podrobí Trumpovu autoritu těžké zkoušce v situaci, kdy si Írán navíc udržuje možnost kdykoli znovu hrozit uzavřením Hormuzského průlivu.