Turecko bude s největší pravděpodobností hostit klimatické rozhovory COP31 v roce 2026. K tomuto rozhodnutí se dospělo po překvapivém kompromisu s Austrálií, která stáhla svou kandidaturu na pořádání výroční události. Právo na hostování konference, která se koná pod záštitou OSN, náleží v roce 2026 regionální skupině zemí zahrnující západní Evropu, Austrálii a další státy, a vyžaduje konsensus.
Austrálie nyní souhlasila s podporou turecké nabídky, a to výměnou za to, že australský ministr bude předsedat jednáním. K tomuto neobvyklému uspořádání došlo po jednáních na probíhající konferenci COP30 v brazilském Belému a pro pozorovatele je překvapením. Obvykle bývá totiž prezidentem konference COP ministr z hostitelské země. Turecko navrhovalo hostit COP31 ve městě Antalya.
Australský premiér Anthony Albanese označil kompromis za vynikající výsledek a zdůraznil, že problémy tichomořských ostrovů budou středem pozornosti. Potvrdil, že o dohodě mluvil s premiéry Papuy-Nové Guineje a Fidži. Zprávy ale vyvolaly nespokojenost u některých tichomořských ostrovních států. Ministr zahraničí Papuy-Nové Guineje, Justin Tkatchenko, vyjádřil zklamání nad tím, jak situace dopadla. Lídr Šalamounových ostrovů Jeremiah Manele dříve řekl, že by byl zklamaný, kdyby Austrálie událost nezískala.
Dosažení dohody je úlevou pro země shromážděné na COP30, protože nedostatek shody na místě konání se stával pro OSN nepříjemností. Austrálie vehementně usilovala o pořádání summitu v Adelaide, argumentujíc společným hostitelstvím s tichomořskými ostrovními státy. Tyto státy jsou považovány za jedny z nejzranitelnějších vůči dopadům klimatické změny a stoupající hladině moře.
Turecko se cítilo být oprávněným hostitelem, protože v roce 2021 ustoupilo ve prospěch Spojeného království, které tehdy pořádalo setkání v Glasgowě. Kdyby se obě země nedokázaly dohodnout, konference by se musela uskutečnit v německém Bonnu, kde sídlí sekretariát OSN pro změnu klimatu.
Dohoda obsahuje klauzuli, že předběžné setkání Pre-COP se uskuteční na tichomořském ostrově. Hlavní událost se pak bude konat v Turecku. Australský ministr pro změnu klimatu Chris Bowen bude prezidentem konference. Ten prohlásil, že by bylo skvělé, kdyby Austrálie získala vše, ale konsensus znamená, že pokud by kdokoliv vznesl námitku, jednání by se přesunula do Bonnu. To by znamenalo dvanáct měsíců bez vedení a bez plánu, což označil za nezodpovědné v současném náročném prostředí multilateralismu.
Bowen vyjádřil přesvědčení, že model, kdy prezident pochází z jiné země než hostitelské, bude fungovat. Potvrdil, že bude mít veškeré pravomoci pro řízení jednání, jmenování facilitátorů, přípravu návrhů textů a vydání závěrečného rozhodnutí. Turecko zároveň jmenuje prezidenta, který bude mít na starosti provoz místa konání, organizaci schůzek a harmonogramů. Ústupek ze strany Austrálie může být pro vládu premiéra Albaneseho poněkud trapný, jelikož o podporu v regionální skupině dlouho usilovala. Kompromis musí být nyní ratifikován více než 190 zeměmi shromážděnými na COP30, ale vzhledem k obtížnosti dosažení dohody se neočekávají žádné námitky.
Tuzemsko čeká velmi chladný start do nového týdne, před kterým varují i meteorologové z ČHMÚ. Od noci na pondělí 5. ledna až do čtvrtečního rána bude platit výstraha před silnými mrazy.
Americká intervence ve Venezuele, která vyvrcholila dopadením prezidenta Nicoláse Madura, vyvolává ve světě i v latinskoamerickém regionu hluboké znepokojení. Ačkoliv Spojené státy mají s dosazováním a odvoláváním lídrů v této oblasti bohaté zkušenosti, současná operace se od těch minulých zásadně liší. Podle analýzy Juana Zahira Naranjo Cácerese z University of the Sunshine Coast totiž tento krok nepředstavuje jen další politickou změnu, ale potenciální kolaps mezinárodního práva.
Americké společnosti čelí nové, mimořádně sofistikované hrozbě, která přichází zpoza 38. rovnoběžky. Severní Korea (KLDR) již nespoléhá pouze na tradiční hackerské útoky, ale začala ve velkém měřítku „outsourcovat“ své agenty přímo do řad amerických firem. Podle nedávných zpráv amerického ministerstva spravedlnosti se severokorejským operativcům podařilo infiltrovat více než stovku společností, včetně prestižních firem z žebříčku Fortune 500, a to pod kradenými identitami běžných Američanů.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio v sérii rozhovorů pro přední americká média (NBC, ABC a CBS) objasnil pozadí a cíle dramatické operace ve Venezuele, která vyvrcholila dopadením Nicoláse Madura. Rubio kategoricky odmítl, že by Spojené státy byly s Venezuelou ve válce. Podle jeho slov jde o cílený boj proti mezinárodnímu obchodu s drogami, do kterého byly špičky venezuelského režimu přímo zapojeny.
V reakci na dopadení Nicoláse Madura americkými speciálními silami se ke světovým lídrům připojil i kanadský premiér Mark Carney. Ten ve svém prohlášení podpořil šanci na svobodu a demokracii pro venezuelský lid, ale zároveň zdůraznil, že proces předání moci by měl zůstat v rukou samotných Venezuelanů. Carneyho slova přicházejí v době, kdy Donald Trump oznámil záměr Spojených států dočasně Venezuelu „řídit“.
V Rusku vyvolal nečekaný vojenský zásah USA ve Venezuele vlnu paniky a pesimismu. Zatímco Kreml oficiálně označil dopadení Nicoláse Madura za „akt ozbrojené agrese“, v ruském veřejném prostoru a mezi vlivnými oligarchy sílí obavy, že tento krok zasadí smrtící ránu už tak zkoušené ruské ekonomice. Hlavním strašákem je ovládnutí venezuelských ropných polí Spojenými státy, což by mohlo srazit ceny ropy na úroveň, která by pro Rusko znamenala hospodářský kolaps.
Vojenská operace s krycím názvem „Absolute Resolve“ (Absolutní odhodlání), která v noci na 3. ledna 2026 vedla k dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, se zapíše do dějin jako jeden z nejvíce střežených a technicky nejnáročnějších zásahů amerických speciálních sil. Detaily, které nyní vyplouvají na povrch, odhalují měsíce špionáže a precizní přípravy, jež vyvrcholily bleskovým úderem přímo v srdci Caracasu.
Mezinárodní systém čelí hluboké morální a strategické krizi. Ahmed Charai, vydavatel The Jerusalem Strategic Tribune, ve své nejnovější analýze argumentuje, že rétorika mezinárodního práva a princip státní suverenity až příliš často slouží jako štít pro zločinné režimy a diktátory. Podle něj se suverenita v rukou autoritářů stala spolupachatelem chaosu, který ničí životy vlastních obyvatel a exportuje nestabilitu do celého světa.
Po nečekaném zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými jednotkami se zraky celého světa upřely na ženu, která podle venezuelské ústavy převzala otěže moci. Delcy Rodríguezová, dosavadní výkonná viceprezidentka, byla nejvyšším soudem země oficiálně pověřena vedením státu. Tato šestapadesátiletá právnička a jedna z nejvlivnějších postav chávismu se tak ocitla v centru bezprecedentní mezinárodní krize, která může rozhodnout o budoucím směřování Venezuely.
Válka na Ukrajině trvá již 1 411 dní a diplomatické úsilí o její ukončení vstupuje do kritické fáze. Prezident Volodymyr Zelenskyj potvrdil, že Kyjev vkládá velké naděje do plánovaného summitu lídrů ve Spojených státech, který by se měl uskutečnit do konce ledna 2026. Pokud by však diplomatická cesta selhala, Ukrajina je podle něj připravena pokračovat v obraně země všemi dostupnými prostředky.
Útok na Venezuelu a dopadení prezidenta Nicoláse Madura ohlašují zásadní zlom v globální politice. Podle analýzy profesora Juana Luise Manfrediho z Georgetownské univerzity tento krok znamená definitivní odklon Spojených států od mezinárodního řádu založeného na pravidlech a nástup nového uspořádání. Ten je definován použitím síly, revizionismem a důrazem na bezpečnost amerického kontinentu. Zde je pět klíčových bodů, které pomáhají pochopit tuto vojenskou intervenci a svět, který po ní přichází.
Venezuelský prezident Nicolás Maduro se nyní nachází ve federálním nápravném zařízení Metropolitan Detention Center v Brooklynu. Americká média potvrdila jeho převoz poté, co v sobotu večer přistálo letadlo s ním a jeho manželkou Cilií Floresovou v New Yorku. Podle dostupných informací byl Maduro nejprve eskortován do prostor amerického Úřadu pro potírání drog (DEA), kde proběhlo jeho formální zadržení a procesní úkony před umístěním do vazby.