Trumpovy sny o masivní těžbě v Grónsku narazí na drsnou arktickou realitu

Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.

Prezidentův postoj k území spojence v NATO je stále agresivnější. Zatímco dříve mluvil o „strategické nutnosti“, nedávno přitvrdil a prohlásil, že Spojené státy v Grónsku „něco podniknou“, ať se to místním líbí, nebo ne. Pokud to nepůjde po dobrém, varoval Trump, půjde to po zlém. Tato rétorika vyvolává mrazení nejen v Kodani, ale i v samotném Grónsku, které je autonomním územím Dánska.

Odborníci však upozorňují, že Trumpovy sny o masivní těžbě narážejí na drsnou arktickou realitu. Problémem není dánské vlastnictví, ale extrémní prostředí. Většina nerostného bohatství se nachází v odlehlých oblastech nad polárním kruhem, které jsou pokryty kilometry tlustým ledovým přírovem a kde po velkou část roku vládne naprostá tma.

Malte Humpert z Arktického institutu označil myšlenku na proměnu Grónska v americkou továrnu na vzácné kovy za „naprosté šílenství“ a přirovnal ji k těžbě na Měsíci. Náklady na extrakci čehokoliv v Arktidě jsou pětkrát až desetkrát vyšší než kdekoliv jinde na planetě. Přibližně 80 % ostrova pokrývá led, což z jakéhokoli průmyslového projektu činí logistickou noční můru.

Zatímco ve Venezuele Trumpova administrativa vsadila na ovládnutí ropných polí vojenskou silou a dosazením kontroly, v Grónsku naráží na zemi, která je politicky stabilní a investicím se nikdy nebránila. Zástupci grónského byznysu nechápou, proč Trump mluví o „převzetí“, když ostrov s Američany dlouhodobě spolupracuje. Podle nich stačí jednat slušně a investovat, není třeba vyhrožovat invazí.

Analytici pochybují, že by soukromé americké firmy měly o těžbu v takových podmínkách zájem bez masivních vládních dotací. Pokud by v Grónsku existoval snadno dostupný „hrnec zlata“, těžaři by tam už dávno byli. Trumpova snaha motivovat firmy daňovými úlevami a zárukami, podobně jako to dělá u těžby ve Venezuele, by tak mohla stát americké daňové poplatníky astronomické částky.

Klimatická krize sice způsobuje tání ledovců, což otevírá nové plavební trasy, ale těžbu to paradoxně usnadňuje jen minimálně. Tající podloží je nestabilní, hrozí sesuvy půdy a těžební technika se v rozmrzajícím terénu boří. Grónsko má navíc velmi přísné ekologické zákony, které odrážejí přání místních zachovat tamní přírodu nedotčenou.

Trumpova snaha zrušit tyto předpisy by mohla vyvolat silný odpor místního obyvatelstva. Průzkumy veřejného mínění mluví jasně: pouze 6 % Gróňanů si přeje stát se součástí Spojených států, zatímco 85 % je kategoricky proti. Agresivní rétorika tak riskuje, že USA přestanou být vnímány jako partner a začnou být viděny jako agresor, kterému je třeba se bránit.

V současné době se v Grónsku cokoliv amerického stává symbolem hrozby. Místní lidé se právem ptají, zda nákupem amerického zboží nebo podporou tamních firem nepomáhají někomu, kdo se snaží okupovat jejich zemi. Trumpův tlak tak možná místo otevření dolů způsobí jen diplomatickou izolaci a definitivní konec amerických zájmů na severu.