Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Prezidentův postoj k území spojence v NATO je stále agresivnější. Zatímco dříve mluvil o „strategické nutnosti“, nedávno přitvrdil a prohlásil, že Spojené státy v Grónsku „něco podniknou“, ať se to místním líbí, nebo ne. Pokud to nepůjde po dobrém, varoval Trump, půjde to po zlém. Tato rétorika vyvolává mrazení nejen v Kodani, ale i v samotném Grónsku, které je autonomním územím Dánska.
Odborníci však upozorňují, že Trumpovy sny o masivní těžbě narážejí na drsnou arktickou realitu. Problémem není dánské vlastnictví, ale extrémní prostředí. Většina nerostného bohatství se nachází v odlehlých oblastech nad polárním kruhem, které jsou pokryty kilometry tlustým ledovým přírovem a kde po velkou část roku vládne naprostá tma.
Malte Humpert z Arktického institutu označil myšlenku na proměnu Grónska v americkou továrnu na vzácné kovy za „naprosté šílenství“ a přirovnal ji k těžbě na Měsíci. Náklady na extrakci čehokoliv v Arktidě jsou pětkrát až desetkrát vyšší než kdekoliv jinde na planetě. Přibližně 80 % ostrova pokrývá led, což z jakéhokoli průmyslového projektu činí logistickou noční můru.
Zatímco ve Venezuele Trumpova administrativa vsadila na ovládnutí ropných polí vojenskou silou a dosazením kontroly, v Grónsku naráží na zemi, která je politicky stabilní a investicím se nikdy nebránila. Zástupci grónského byznysu nechápou, proč Trump mluví o „převzetí“, když ostrov s Američany dlouhodobě spolupracuje. Podle nich stačí jednat slušně a investovat, není třeba vyhrožovat invazí.
Analytici pochybují, že by soukromé americké firmy měly o těžbu v takových podmínkách zájem bez masivních vládních dotací. Pokud by v Grónsku existoval snadno dostupný „hrnec zlata“, těžaři by tam už dávno byli. Trumpova snaha motivovat firmy daňovými úlevami a zárukami, podobně jako to dělá u těžby ve Venezuele, by tak mohla stát americké daňové poplatníky astronomické částky.
Klimatická krize sice způsobuje tání ledovců, což otevírá nové plavební trasy, ale těžbu to paradoxně usnadňuje jen minimálně. Tající podloží je nestabilní, hrozí sesuvy půdy a těžební technika se v rozmrzajícím terénu boří. Grónsko má navíc velmi přísné ekologické zákony, které odrážejí přání místních zachovat tamní přírodu nedotčenou.
Trumpova snaha zrušit tyto předpisy by mohla vyvolat silný odpor místního obyvatelstva. Průzkumy veřejného mínění mluví jasně: pouze 6 % Gróňanů si přeje stát se součástí Spojených států, zatímco 85 % je kategoricky proti. Agresivní rétorika tak riskuje, že USA přestanou být vnímány jako partner a začnou být viděny jako agresor, kterému je třeba se bránit.
V současné době se v Grónsku cokoliv amerického stává symbolem hrozby. Místní lidé se právem ptají, zda nákupem amerického zboží nebo podporou tamních firem nepomáhají někomu, kdo se snaží okupovat jejich zemi. Trumpův tlak tak možná místo otevření dolů způsobí jen diplomatickou izolaci a definitivní konec amerických zájmů na severu.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Plány Spojených států na masivní obnovu těžby venezuelské ropy by mohly zásadně ohrozit globální klimatické cíle. Podle exkluzivní analýzy společnosti ClimatePartner by tento krok mohl do roku 2050 vyčerpat více než desetinu zbývajícího celosvětového „uhlíkového rozpočtu“, který je nezbytný pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 °C. Venezuelské zásoby jsou totiž natolik rozsáhlé, že by samy o sobě stačily k vyvolání klimatické katastrofy, pokud by byly vytěženy v plném rozsahu.
Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Protivládní protesty v Íránu, které vypukly koncem prosince 2025 kvůli kolapsu ekonomiky a měny, dosáhly kritického bodu. Zatímco počet obětí krvavých zásahů bezpečnostních složek přesáhl podle lidskoprávních organizací hranici 600, americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím. Buď splní své dřívější hrozby o vojenské intervenci na pomoc demonstrantům, nebo riskuje ztrátu tváře před mezinárodním společenstvím i íránskou opozicí.
Společnost Meta v pondělí jmenovala Dinu Powell McCormickovou do nově vytvořené role prezidentky a místopředsedkyně správní rady. Tento krok je vnímán jako dosud nejvýraznější snaha technologického giganta o sblížení s Bílým domem po znovuzvolení Donalda Trumpa. McCormicková, která má za sebou bohatou kariéru na Wall Street i v nejvyšších patrech americké politiky, se stává klíčovou spojkou mezi Markem Zuckerbergem a republikánskou administrativou.
Mezinárodní cestovní ruch prochází hlubokou krizí, kterou pohání nepředvídatelná politika americké administrativy. Přestože měly Spojené státy letos zažívat zlatý věk turismu díky oslavám 250 let nezávislosti, stoletému výročí legendární Route 66 a spolupořádání mistrovství světa ve fotbale, realita je opačná. Namísto přílivu návštěvníků čelí země masivnímu odlivu zájmu a miliardovým ztrátám, píše BBC.
Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.
Celonárodní protesty v Íránu, které trvají již třetí týden, vyústily v krvavé represe, na které svět reaguje se zděšením i obavami z velkého vojenského konfliktu. Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa zvažuje „velmi tvrdé možnosti“ zásahu poté, co íránský režim podle všeho překročil pomyslnou červenou linii v zacházení s vlastními občany.
Americká diplomacie v Jižní Americe se nachází na křižovatce. Zatímco se pozornost Washingtonu soustředí na spektakulární, téměř filmové záběry zadrženého Nicoláse Madura, kterého americké síly počátkem roku odvezly v poutech z Venezuely, na zbytku kontinentu se odehrává mnohem tišší, ale o to zásadnější proměna. Administrativa Donalda Trumpa sice vzkřísila Monroeovu doktrínu v podobě takzvaného „Trumpova dodatku“ (Trump Corollary), ale riskuje, že při kácení jednoho venezuelského stromu přehlédne celý jihoamerický les, který už mezitím ovládla Čína.
Evropská letiště se potýkají s narůstajícím napětím kvůli zavádění nového systému digitálních hraničních kontrol, známého jako Entry-Exit System (EES). Zatímco Evropská komise trvá na tom, že systém funguje bez větších zádrhelů, zástupci letišť a cestovního ruchu varují před kritickým zpožděním a nepohodlím pro cestující. Od pátku 9. ledna se totiž podíl cestujících, kteří musí projít těmito biometrickými kontrolami, zvýšil na nejméně 35 % všech občanů zemí mimo EU.
Pád Nicoláse Madura a následné odstřižení od venezuelských energetických zdrojů uvrhly Kubu do nejhlubší mezinárodní izolace za poslední desetiletí. Historický vztah mezi těmito dvěma národy, který po šest desetiletí definoval politickou mapu Latinské Ameriky, byl postaven především na ropě. Pro Havanu znamenalo zatčení Madura v lednu 2026 geopolitický zlom, protože strategické a finanční vazby s Caracasem byly hlavním pilířem přežití kubánského státu.
V Íránu se v posledních dnech dramaticky vyostřila situace, když se k rozsáhlým protivládním nepokojům přidal totální informační blackout. Podle dostupných zpráv je země již čtvrtý den v řadě prakticky odříznuta od světové počítačové sítě, což paralyzuje nejen běžnou komunikaci, ale i životně důležité finanční a humanitární služby. Podnikatelé v zahraničí, kteří zprostředkovávají převody peněz, hlásí naprosté zastavení provozu, protože v Íránu nefungují ani vnitřní bankovní servery.