Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Zmíněné šetření ukázalo, že pouze patnáct procent Američanů vyjádřilo s Trumpovým působením v úřadu silný souhlas, což znamená méně než jednoho z šesti občanů. Pro srovnání lze uvést, že po jeho inauguraci a také v únoru 2025 dosahovala silná podpora sedmadvaceti procent. Stejnou úroveň si přitom udržovala dokonce i v dnech bezprostředně následujících po útoku na Kapitol z ledna 2021. Současná čísla tak představují absolutní minimum v historii tohoto konkrétního průzkumu.
Statistiky poprvé zaznamenaly situaci, kdy výrazně větší část prezidentových příznivců schvaluje jeho kroky pouze spíše (dvaadvacet procent) než rozhodně. V rámci samotné Republikánské strany vyjádřilo silný souhlas jen jedenačtyřicet procent respondentů a mezi jeho voliči z roku 2024 to bylo třiačtyřicet procent. Mezi nezávislými voliči je pak situace ještě jednoznačnější, jelikož pevná podpora dosahuje pouhých šesti procent, zatímco silný nesouhlas dává najevo jednapadesát procent dotázaných. Dokonce i v demografické skupině bělošských voličů bez vysokoškolského vzdělání, která bývá považována za Trumpovu klíčovou oporu, kleslo skalní spojenectví na čtyřiadvacet procent.
Tento výsledek navíc není ojedinělým výkyvem, ale potvrzuje ho řada dalších nezávislých šetření z poslední doby. Zatímco průzkum Quinnipiac University přisoudil Trumpovi silnou podporu sedmadvaceti procent registrovaných voličů, ostatní renomované agentury se shodují na výrazně nižších hodnotách. Výzkumy organizací NPR-PBS-Marist, Fox News či AP-NORC se pohybují v rozmezí od devatenácti do jednadvaceti procent. Naopak šetření Marquette Law School a Reuters-Ipsos evidují silný souhlas na úrovni patnácti a čtrnácti procent.
Většina těchto dat jasně demonstruje, že podíl Američanů, kteří stoprocentně stojí za kroky současné hlavy státu, se stabilně pohybuje pouze mezi jednou sedminou a jednou pětinou populace. Taková situace neodpovídá obrazu lídra s neochvějnou kontrolou nad masovým politickým hnutím. Trump sice dokáže porážet své stranické konkurenty v primárních volbách s nízkou účastí, kde rozhodují nejvášnivější voliči, v celonárodním měřítku však jeho kroky vyvolávají silné nadšení u málokoho.
Z historického srovnání navíc vyplývá, že rozsah Trumpovy současné loajální základny je v podstatě jen o málo větší, než byla nejnižší čísla jeho předchůdce Joea Bidena na konci jeho funkčního období. Tehdy se silný souhlas s Bidenovou politikou pohyboval podle různých agentur mezi jedenácti a dvanácti procenty. U Baracka Obamy padala pevná podpora do podobných hodnot naprosto výjimečně a většinou se držela kolem třiceti procent, tedy na dvojnásobku Trumpových aktuálních čísel. George W. Bush se na úroveň kolem patnácti procent dostal až v šestém roce svého prezidentství během roku 2006.
Ačkoli Trumpova čísla prozatím neklesla k jednociferným hodnotám, které na úplném konci své vlády zažívali někteří jeho předchůdci, trend slábnutí jeho pozice je zřejmý. Dlouhodobější průzkumy již měsíce naznačují, že značná část republikánů s prezidentem v klíčových otázkách nesouhlasí a roste počet těch, kteří své volby z roku 2024 zpětně litují. Zásadním zjištěním tak zůstává fakt, že podíl americké veřejnosti, která je s kroky současné administrativy bezvýhradně spokojena, se v současnosti smrskl na minimum.
Norsko se nadále vyrovnává se smrtí krále Haralda V., jenž zemřel minulý týden ve věku 89 let. Na trůnu jej nahradil jeho třiapadesátiletý syn Haakon VIII., jemuž přišla i kondolence z Česka. Postaral se o ni prezident Petr Pavel.
Premiér Andrej Babiš (ANO) se v pondělí zúčastnil ve Slovinsku Bledského strategického fóra, kde diskutoval s předsedy vlád Slovinska, Chorvatska a Maďarska. Ve svém vystoupení mimo jiné odmítl návrh, podle kterého by členské státy v příštím dlouhodobém rozpočtu EU spravovaly menší část evropských prostředků. Podpořil také roli zemí Visegrádské skupiny při formování budoucnosti Evropy a nastínil kroky k posílení evropské konkurenceschopnosti.
Školou povinným dětem právě začíná nový školní rok. V úterý ráno usedli znovu do lavic, kam budou několik týdnů chodit od pondělí do pátku bez jakéhokoliv volna navíc. I během ročníku 2026/27 však školáky čekají několikery prázdniny.
Zítra začíná září, které je pro meteorology již prvním podzimním měsícem. Ochlazovat by se však mělo jen pozvolna, protože období nadcházejících týdnů může nabídnout teplotně nadprůměrné počasí.
Tištěné volební letáky zůstávají i v době digitální komunikace jedním z nejdůležitějších nástrojů politických stran a kandidátů k oslovení voličů. Do schránky je dostává 83 % domácností v České republice a tři čtvrtiny příjemců si je alespoň občas přečtou. Tyto letáky navíc reálně ovlivňují rozhodování dvou z pěti voličů v případě komunálních či senátních voleb. Přibližně polovina čtenářů se k letákům vrací před finálním rozhodnutím, koho volit.
Houbaři letos nezažívají žně, protože jim především nepřeje počasí. Teď se ale situace možná alespoň trochu zlepšuje. Stále se sice najdou oblasti, kde je pravděpodobnost nálezu dost nízká, ale přibývá i míst, kde můžete v lesu něco najít.
Letošní úroda chmele v Česku bude zlá, nikoli však bezprecedentně. Chmelaři nyní očekávají až o čtvrtinu nižší výnos proti dlouhodobému průměru. Ještě před zahájením sklizně přitom počítali s propadem zhruba o pětinu. Problémem není jen množství, ale také kvalita. U nejrozšířenějšího Žateckého poloraného červeňáku se obsah alfa hořkých látek, důležitých pro hořkost piva, běžně pohybuje kolem 3,3 procenta, zatímco letos první rozbory ukazují hodnoty jen lehce nad dvěma procenty. Za slabou úrodou stojí především nedostatek vláhy a mimořádná vedra, která na konci června přesahovala 40 stupňů.
Nová sankční kampaň Spojených států nazvaná Operace Ekonomický vyvrhel prohlubuje již tak závažnou hospodářskou krizi v Íránu. Obyvatelé země se potýkají s prudkým růstem cen základních potravin, nedostatkem pohonných hmot a neustálým propadem hodnoty národní měny. Mnoho Íránců považuje nové americké sankce za reakci na situaci, která byla neúnosná ještě před jejich vyhlášením. Politická reprezentace se obává, že drastické zhoršení životních podmínek povede k rozsáhlým sociálním nepokojům.
Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace dospěl k závěru, že jednotlivé státy mají právní povinnost zabývat se reparacemi za transatlantický obchod s otroky. Podle nově zveřejněného doporučení musejí vlády přijmout rozsáhlá opatření k řešení přetrvávajících následků rasové diskriminace. Tento krok představuje podle výboru zásadní posun v dosavadním nahlížení na historickou odpovědnost jednotlivých zemí. Stávající dopady historického zotročování totiž nelze v dnešní společnosti nadále přehlížet.
Při izraelském leteckém úderu v Pásmu Gazy zahynuli dva lidé a několik dalších utrpělo zranění. Útok zasáhl dav lidí nacházející se v blízkosti městského parku v Gaze. Zasažená oblast byla v té době hustě zalidněna rodinami, které musely kvůli vojenským operacím opustit své domovy. Zdravotníci na místě poskytli pomoc zraněným a transportovali je do nemocnic.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Španělský premiér Pedro Sánchez prohlásil, že neexistují žádné důkazy o zapojení marocké vlády do nedávného masivního překročení hranic v severoafrické enklávě Ceuta. Podle předsedy vlády nevycházejí žádná podezření ze zpráv zpravodajských služeb, které by naznačovaly odpovědnost oficiálních míst v Rabatu.